Normalizační režim nestál na žádné společenské smlouvě. Byl jasně nastolen pomocí tanků. Ten režim nemohl padnout dříve,
než sovětský vůdce rozhodl, že ho nechá padnout.
Jenže „změnit režim“ je nejasný výraz. První svobodné volby vyhrálo stejně nejasné Občanské fórum. Umožněním voleb nebo dokonce i získáním vládních postů nijak zásadně neměníte „sociální kapitál“ (říká Petr Pithart) ve společnosti. Kvůli tomu, že tu nebyly žádné informace o tržním hospodářství,
jsme se prostě nemohli 30 let stát západní společností. A dlouho se nestaneme.
A to je problém, který řešíme dodnes, a nejen my. Podobně jsou na tom Maďarsko nebo Polsko, Rumunsko, Bulharsko, o Ukrajině a dalších postsovětských zemích nemluvě. Minulý režim nedisponoval vrstvou podnikatelů, jak je v kapitalizmu
běžné, pouze vrstvou normalizačních ekonomů a právníků jako byl Václav Klaus. Tato vrstva po pádu komunizmu odmítala respektovat podnikatelská pravidla
běžná ve vyspělých zemí, ale vycházejíce z Klausových pravidel vexláckého prostředí "špinavých peněz" zavedla pro podnikání vlastní nestandardní pravidla (kurz
měny, privatizaci, transformaci atd.).
Ti, kteří zásluhou nestandartních způsobů v období "Zlaté horečky" získali obrovský majetek a ekonomický vliv, samozřejmě nemají dnes žádný zájem na standardní západní společnosti. Proto vznikla Visegradská skupina, proto je odmítáno euro, proto je
propagován a šířen odpor proti EU. Proto jsou na veřejnosti zesměšňovány a
odmítány sociální problémy obyvatelstva. Vyrostly další a další generace
postsocialistických privatizátorů, které chtějí zprivatizovat státní pokladnu. Zlatá horečka oddělující ČR od Západu vlastně nahradila Železnou oponu, přejít hranici je sice možné, ale žít doma stejně jako na Západě nelze..
Srovnejte si třeba sociální bydlení v Praze a ve Vídni.
Opravdu se tu máme materiálně jako na Západě? Jde o výši mezd, výši důchodů, kvalitě sociální péče nebo o exekucích. Sociální bydlení ve Vídni je triumf nejen socialistů, ale i rakouských lidovců.
Vzrůstající cynismus a
nevíra v to, že slušný právní stát je možný,
vedou pak k autoritářskému
pojetí politiky, že obrovská část voličů si ani v roce 2019 vůbec dokáže představit, že právní stát a účinná veřejná kontrola moci jsou
možné. Naopak se stále více setkáváme s psychologickým únikem, který si vybarvuje západní země jako selhávající a dokonce horší, než jsou ty
postkomunistické. V takovém obraze světa není pak důležité, kdo vládne, podstatný je křik o ochráně před zlým západním světem, před migranty, před homosexuály apod.
Protibabišovské demonstrace jsou
zjevně produktem frustrace mladých lidí a jejich neschopnosti pochopit skutečnost, že voliči vycházejí z
historie uplynulých třiceti let a z naděje, že Babiš a jeho vláda nebudou
odmítat přijetí standardních západních zvyklostí.
JB
Žádné komentáře:
Okomentovat