Od prvního atentátu v Československu uběhlo už sto let. Kolem druhé hodiny
odpolední dne 8. ledna 1919 vycházel Dr. Karel Kramář, první ministerský předseda Československé
republiky, ze své pracovny na Pražském hradě, když byl upozorněn poručíkem
Schrödrem, že na chodbě na něho čeká ještě nějaký mladík. Ve chvíli, kdy se k
němu Kramář přiblížil, vytáhl tento mladý muž revolver a dvakrát vystřelil.
První střela se minula
cíle, druhá trefila Karla Kramáře do prsou. Šťastnou náhodou však zasáhla přezku šlí a kapsu, v níž měl Kramář peněženku a cvikr. Díky těmto okolnostem
vyvázl Kramář bez jakéhokoli zranění.
Atentátníka, jímž byl
sedmnáctiletý byl Alois Šťastný, písař na ministerstvu železnic, ihned
odzbrojili přítomný malíř Langer s poručíkem Schrödrem. Zároveň přiběhli čtyři vojáci,
kteří atentátníka odvedli do automobilu a odvezli na policejní direkci.
Šťastný měl u sebe výtisk
sociálně-demokratického deníku "Právo lidu," s článkem Josefa
Stivína, ve kterém bylo vyhrožováno krutou smrtí každému, kdo by se jakkoli
pokoušel zakročit proti fanatickému bolševickému buřiči Munovi, krejčovskému
pomocníkovi z Prostějova, který předtím v Rusku zuřivě bojoval proti československým
legionářům.
„Nečekal jsem, že já, který ušel rakouské
šibenici, budu prvý, po kom se bude u nás střílet.“ řekl krátce po atentátu
Karel Kramář (1860-1937), jenž byl velkým odpůrcem ruských bolševiků. Nebyl to
bohužel poslední bolševický atentát na prvorepublikové politiky.
Žádné komentáře:
Okomentovat