Ladislav Karel Feierabend, agrární politik, antikomunista.

Ministrem zemědělství byl  JUDr. Ladislav Karel Feierabend v nejtěžším období českých zemí. Stal se ministrem hned po obsazení pohraničního území Německou říší 4. října 1938, v době, kdy Druhá československá republika ztratila na 250 tisíc zemědělských závodů. To byl velký zásah do zásobování obyvatelstva potravinami, neboť Československo přišlo úrodné řepařské, zelinářské, vinařské a chmelařské oblasti na severu Čech a na jihu Moravy, a také o vyspělou živočišnou výrobu v dalších  pohraničních územích.

V době, kdy se Ladislav Karel Feierabend stal ministrem zemědělství, měl s organizaci zemědělství, především zemědělského obchodu, už bohaté zkušenosti. Pracoval v ústředí hospodářských družstev už od roku 1917. V té době už byl členem agrární strany. V roce 1930 se stal vrchním ředitelem Kooperativy (Ústředí HD), v roce 1934  se stal předsedou Československé obilní společnosti. Tak jako celá agrární strana ani Feierabend  nebyl oblíben hradním vládním křídlem.  Prosazovat obyčejnou agrární politiku proti vznešeným teoriím Masaryka a Beneše nebylo jednoduché.

Ještě před abdikací a útěkem do zahraničí prezident Beneš jmenoval Feierabenda ministrem zemědělství a spravedlnosti v druhorepublikové vládě generála Syrového. Obě funkce zastával i v Beranově vládě. V prvních dvou protektorátních vládách zastával jen funkci ministra zemědělství.

Když bylo prozrazeno jeho odbojové angažmá, uprchl do zahraničí a v Londýně se stal ministrem financí Šrámkova exilového kabinetu. V únoru pětačtyřicátého, kvůli nesouhlasu s  nastolenou Benešovou prosovětskou orientací, z exilové vlády odešel.

Ladislav Karel Feierabend byl jediným ministrem exilové vlády, který otevřeně protestoval proti snaze Sovětského svazu zařadit české země a Slovensko do sovětské zájmové sféry. Protestoval  rovněž proti záměrům československých komunistů využít války a poválečného chaosu v Evropě k získání absolutní moci v Československu.

Byl jedním z nemnoha jasnozřivých, kteří se dostali do opozice vůči tehdejšímu prosovětskému trendu prezidenta Edvarda Beneše, který standardní model demokracie nahradil Národní frontou. Feierabend  nesouhlasil s omezenim demokratických svobod a se zákazem Agrární strany, jejímž byl do roku 1938  členem.

Po komunistickém převratu 1948 odešel do exilu podruhé – kdyby tak neučinil, pravděpodobně by ho jako člena vedení prvorepublikové agrární strany a odpůrce poválečné oddanosti k SSSR čekalo zatčení, výslechy, mučení a dlouholetý žalář, pokud ne šibenice. Místem jeho druhého exilu byly Spojené státy; zemřel ve věku 78 let při rekreaci v Rakousku v roce 1969. V roce 1996 mu prezident Havel posmrtně udělil řád T.G. Masaryka