Václav byl díky své křesťanské výchově a jeho dobročinným skutkům velmi oblíbený mezi chudými a utlačovanými. Když usedl na trůn, dráždila některé české šlechtice jeho mírová prozápadní politika. Tito šlechtici začali podporovat jeho bratra Boleslava, který velmi toužil po vládě.
Postupem času se konflikt mezi bratry zvětšoval a vyvrcholil pozvání Václava na svěcení kostela do Boleslavi, kde byl Václav na popud Boleslava I. 28. září 929 nebo 935 zavražděn. Hned po jeho smrti se Boleslav ujal vlády. Ostatky svého bratra Václava nechal uložit v chrámu sv. Víta na Pražském hradě, kde zůstaly ve Svatováclavské kapli uložené dodnes.
Od 10. století je kníže Václav uctíván jako světec. Nejprve tomu bylo v Čechách, později i v dalších zemích. Od druhé poloviny 11. století je svatý Václav chápán jako vládce a ochránce Českého státu. Svatováclavská úcta představovala jednu ze základních součástí přemyslovského a hlavně lucemburského pojetí královské moci. Silná byla svatováclavská tradice i v době husitské.
Čeští panovníci včetně Karla IV. byli bráni jen jako Václavovi zástupci. Karel IV. svatováclavský kult silně podporoval a zasvětil mu i české korunovační klenoty. Odtud i citace, s jejíž parafrází se setkáváme na dvacetikoruně: „Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě, nedej zahynouti nám ani budoucím.“
Po celá staletí odcházeli vojáci do bojů a válek s jistotou, že svatý Václav je s nimi. Svatý Václav býval vždy považován na národního světce, který v těžkých chvílích posiluje národní cítění. Při každé mimořádné události v české zemi se lidé při bohoslužbách obraceli s prosbami na svatého Václava, aby ochránil zemi českou. Svatý Václav je stále patronem České republiky a míru, ale i vinařů a sládků. Bývá zobrazován s korouhví, klasy a hrozny, někdy s orlem a holí.
Žádné komentáře:
Okomentovat