Téměř všechna media
jsou nyní zaměstnána informováním o zřícené lávce přes Vltavu, z Císařského
ostrova k Trojskému zámku. 250 m dlouhá betonová lávka, spíš most, postavená v
roce 1984 náhle se propadla do Vltavy. Přes všechny kontroly, které závadu nezjistily,
ještě v listopadu 2017, najednou spadla. Nikdo na ní naštěstí nebyl. Ale veselá
zpráva to pro ty, kteří po ní v poslední době po ní přešli, to asi není.
Budou se zřejmě hledat příčiny, skryté
poškození a podobně. Podle mne hlavní příčina je v její podstatě, bláznivé
konstrukce. Spoléhat na to, že ocelová lanka v betonu za pár let nezrezaví,
může jen teoretik, který pár let staré ocelové lano vystavené povětrnosti nikdy
v holé ruce pořádně nedržel.
Vládu prý prezident
jmenuje 6. prosince. Vypadá to na návrat do dob normalizace, možná do 50. let.
Pokud vše půjde jako dosud, menšinová vláda nemůže přežít déle než rok. Zatím se Babiš jako by opírá o Filipovi komunisty a Okamurovi nacisty, je otázkou času, kdy ho tyto
populisticky násilnické strany odstaví. Komunisté mu zabaví majetek a
okamurovci ho obviní ze špionáže pro NATO. Babiše strčí za mříže, Zemana na
Vysočinu a na Hrad dosadí povedenou Klausovu rodinu. Bláboly? Dají se někde přečíst i větší.
Co si občané
zvolili, to bude alespoň jeden rok vládnout. Ze jmen ministrů také začíná být
teplo. Ministerstvo zemědělství má vést čtvrtý největší příjemce evropských
dotací. Ministerstvo obrany bude v rukou vojevůdkyně Šlechtové. Po jejím
spatření nepřítel prchá, vůbec netřeba české armády.
Tak jako každý rok v
minulosti, zavítal jsem letos na předvánoční trh. Letos už na dva. A nevěřícně
kroutím hlavou, co všechno se ve stáncích prodává a za jaké ceny. Žijeme zřejmě
v největším blahobytu historie. Velká část lidí zřejmě neví, co dělat s penězi.
Tradiční česká jídla nejsou v oblibě.
Český zůstává jen bramborák (za 50 Kč), který se vyvinul se staré české
cmundy. Žádná uzenka nebo bábovka nejsou dnes už nabízeny, jen jídla
zahraniční: langoš, gyros, vařená kukuřice, čínské nudle, mexická pochoutka,
halušky se zelím, trdelník, klobása, atd. Maďarská kuchyně dobývá česká města.
A lidé kupují, platí horentní ceny a bužírují.
A pije se punč. Snad
zahřeje v té letošní předčasné zimě. Před časem jsem si stěžoval, že lidé už
nerozumí legraci, že se není čemu zasmát. Legrace je pořád, ale je jiná než dříve.
Při slově punč se mi často vybaví Naši furianti a výkřiky "Ten punč platím
já!" Letos mě na trhu přinutila k smíchu nabídka nealko-punčů, dokonce dětských
Jojo-punčů. Tentokrát jsem se při přečtení jednoho ceníku na stánku zasmál, protože jsem si vzpomněl na Švejkovo vyprávění o starém polírovi Vejvodovi,
který se rozhodl pít jen nealkoholické nápoje (mimo vody a limonád), chtěl pít něco jako
lihuprostá vína či lihuprosté kořalky. Lihuprostý punč ještě nebyl. Tenkrát, před 100 lety se polír Vejvoda opil i z lihuprostého vermutu. Dnes to mají
ti, co se chtějí odnaučit pít jednodušší, jednoduše si dají nealko-punč.
Josef
Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat