Napsání předvolebního komentáře jsem dlouho odmítal, ale nakonec se neubránil. Volby v
současné podobě totiž už jistou dobu považuji za nesmyslné divadlo, protože
nevyjadřují skutečné dlouhodobé mínění občanů. Je to chvilková záležitost, s
jakými sliby několik týdnů před volbami přijdou politické strany. Lidé rychle
zapomínají, a tak dávají hlasy právě tomu co vidí a slyší.
V neděli se konaly
volby v Rakousku. V pondělí čeští rasističtí novináři jásali, že v Rakousku
začne vyhánění, pronásledování a zabíjení migrantů. Během týdne však
vystřízlivěli, protože vítěz rakouských voleb lidovec Kurz oznámil, že násilí
rozhodně podporovat nebude. Příchod uprchlíků bude regulován zákonnou
cestou. Zajímavé je politické rozdělení
Rakouska. Na území šesti zemí byli
neúspěšnější lidovci, ve Vídni a v Burgenlandu tradičně uspěli socialisté, v
jižním Tyrolsku svobodní.
Blíží se 23.
listopad, výročí atentátu na amerického prezidenta J. F. Kennedyho v roce 1963.
Není to kulaté výročí, ale svět ho pozoruje kvůli tomu, že do konce října 2017
by v USA měly být zveřejněny výsledky vyšetřování atentátu, co zjistily
americké tajné služby. Pokud jim to nezarazí prezident Trump.
V listopadu 1963
jsem byl na vojenském cvičení. Večer jsme se povalovali na cimře, televize ani
rádio nebyly, z novin jenom "Obrana lidu." Náhle do dveří strčil
hlavu nějaký poddůstojník a zvolal "Atentát na Kennedyho," a zmizel.
Pár slov k tomu bylo mezi záložáky prohozeno, ale že by někdo tesknil, nebo se
radoval… Ani zabití Oswalda nevyvolalo v
československé generaci odchované rodokapsovými příběhy z Divokého západu žádné
vzrušení, pistolnictví bylo považováno za běžný americký folklór. Atentát vojáky nezajímal. Snad důstojníci "litovali," že přišli o
jednoho nepřítele, jehož zásluhou se sovětské rakety nedostaly na Kubu.
Generace vojáků z
50. a 60. let může jen vzpomínat a kroutit hlavami nad současností. Tehdy byla
politika záležitostí lidí z jedné strany, která se neustále lidem snažila
dokazovat, že je u moci, protože si to lidé přejí. Byly volby s jedním kandidátem,
který musel být zvolen. Legrační. V roce 1954 si ovšem vláda přála dát volbám
nesmírnou vážnost. Komunisté totiž měli ještě v živé paměti první republiku,
kdy nesměli do volební místnosti vstupovat opilci. Lidé měli být veselí a přitom vážní.
V roce 1954 byl během voleb zakázán prodej
jiného alkoholu než sedmistupňového piva. Volby byly v neděli. Volební místnost byla u nás v sále jednoho hostince,
takže po splnění "občanské povinnost," jak se tehdy říkalo,
skoro každý muž zašel do vedlejšího lokálu na jedno dvě sedmistupňová
piva. Sešla se tam parta, které i to
slabé pivo zachutnalo, a když měl každý na porculánovém tácku z čárek plot,
ozval se zpěv. Předseda volební komise, nejkovanější straník v obci, marně
zpěváky napomínal a vyhrožoval zavoláním
bezpečnosti.
Vidět Neapol a
zemřít, pravil klasik. Volit a zemřít, tak se to doslovně stalo uplynulou
neděli v rakouském Heidenreichsteinu, městě nedaleko Jindřichova Hradce.
Jedenaosmdesátiletý muž vhodil do urny volební lístek a padl k zemi. Byl mrtev.
Nepomohla ani okamžitá pomoc lékaře.
Ubylo návštěvníků
restaurací a hospod, konstatují media. Protikuřácký zákon a EET zasáhly
vražedně do českého pohostinství. Komu chutná pivo, koupí si levné i dražší v
supermarketu a cucá ho doma a vykuřuje na balkóně. Končí jedna hospoda za
druhou. U nás skončily dvě. Místo tradičních zakouřených hospůdek s levným
pěnivým mokem, gulášovou polévkou, párky a tlačenkou máme luxusní bary, kde se
člověk s podprůměrným příjmem cítí jako vůl. A jako s volem se tam s ním také zachází. Velký výběr
nealkoholických nápojů a ovocných piv. Dvě deci čisté vody za 50 Kč. Záhadné
názvy jídel za astronomické ceny. Může se někdo divit, že tam nejsou
hosté? Ani kapsy snobů nejsou bezedné.
Návštěvu lokálů a
EET nyní prý podpořil očekávaný vítěz parlamentních voleb Andrej Babiš. Každý
jeho zaměstnanec má dostat prémii 10.000 Kč. Můj soused, co v Babišově firmě
pracuje, určitě do hospody nepůjde, neb je skrblík, co peníze strká do
punčochy. Babišovi by dal hlas i bez úplatku, protože se má u něj dobře. Dobře
prý se máme všichni, jako nikdy v historii, tak prý si to ve volbách nemáme
zkazit. I to se může stát. O těchto volbách prý rozhodne generace narozená po
roce 1989. Znalci života, z jejichž chápání práce a humoru jde hrůza. Těšme se.
Josef Zahradníček
pátek - nešťastný den
OdpovědětVymazat