Že Šumava bývala poseta horskými vesnicemi a samotami tak
jako jakékoli jiné území, v současnosti asi moc lidí neví. Na starých
fotografiích ze Šumavy, jichž po původním obyvatelstvu mnoho nezbylo, člověka
překvapí, že tam toho lesa bylo málo, či tam úplně chyběl. Lesů tam sice i dříve bývalo
dost, ale ten dnešní les, jak ho vidí Pražáci, tam totiž na místě dřívějších
vesnic a obdělávaných polí a luk vyrostl většinou až po roce 1945, když bylo původní
obyvatelstvo vyhnáno. Počet zaniklých vesnic lze počítat na stovky, počet
zaniklých samot na tisíce. V roce 1930 se uvádělo, že tam žije 81.000
obyvatel.
Změny, které se v šumavském pohraničí po roce 1945
staly, uvědomí si člověk nejvíc při přečtení nějaké textu vzpomínek tamních
pamětníků. Bývají smutné a dojemné. Něco jiného je, když musí opustit domov
dělník nebo úředník, něco jiného, když musí domov opustit sedlák. Jak obyvatelé
Šumavy odcházeli, také popisuje tamní rodačka Marie Malá v knize "Šumava, putování časem."
Šumavští Němci měli štěstí, že v roce 1945 byli na
území osvobozeném Američany, kteří tam nedovolili divoký odsun a řádění
Revolučních gard. Odsun na západě Čech probíhal poměrně spořádaně, podle
Postupimské dohody.
Žádné komentáře:
Okomentovat