29.
dubna 1947 byl popraven Karel Čurda, obviněný z udavačství a zbabělosti, muž,
který po atentátu na Reinharda Heydricha prozradil své kamarády a
spolubojovníky. Ti byli pak obklíčeni v pražském kostele svatého Cyrila a
Metoděje a spáchali sebevraždu.
Sedmdesát let od
Čurdovy popravy vypadá jako dost dlouhá doba na to, aby se na nějakého toho
nešťastného zrádce zapomnělo, ale ta událost se jaksi sama od sebe připomíná
znovu a znovu. A jestliže za války se Čurda zradou třeba pokusil "vykoupit"
si holý život pro sebe i své blízké, jiní si v té době drobnou spoluprací
zajišťovali třeba jen lepší podmínky přežití. O Čurdovi a několika dalších
skutečných udavačích se vědělo, a byli potrestáni právem. Možná víc jich bylo
obviněno a potrestáno neprávem, protože se zase našli jiní udavači, kteří, buď
se chtěli obětem - i z malicherných důvodů - pomstít, nebo horlivým přechodem
na stranu vítězů chtěli zamaskovat svou spolupráci s nacisty. Nejlépe za svou
minulostí udělali čáru, když vstoupili do KSČ a navázali spolupráci s StB, či stali se přímo jejími příslušníky.
"Kdybychom měli zavřít všechny
ty vaše kompatrioty, na které nám dochází udání z vašich řad, vězení by na to
nestačilo," vzpomínala herečka Adina Mandlová na slova jednoho
svého německého známého z doby okupace. Sama byla po válce obviňována z
neprokázané kolaborace.
Seznamy
spolupracovníků nacistické tajné policie gestapa se po letech proměnily v
seznamy spolupracovníků StB-komunistické tajné policie. Stovky, tisíce jmen.
Po listopadu 1989 se
tito lidé ke své zálibě samozřejmě udávat samozřejmě nehlásili. Kdo se na
seznamu našel, tvrdil, že ho to netrápí, ale pak se soudil - a zpravidla úspěšně,
takže si přinesl od soudu potvrzení, že nezradil; titul zrádce prostě není na veřejnosti
oblíben. Výhody, které zrada a udavačství přinášejí, nebyly k zahození.
Někdo řekne, že zrádců
bylo v českých dějinách hodně! Má pravdu: Chartu přece podepsalo méně lidí než
Antichartu.
Dnes na zradu
nemyslíme; vede se nám dobře, nepřítel neovládá naši zemi a zdá se, že slovo
zrada ztrácí svou účinnost. Jenže tak to není; nevíme totiž, zda nepřijdou
vážnější chvíle. Nevíme, zda například v Moskvě už nemají v Praze vytypovaného
někoho, kdo jednou napíše dopis s
žádostí o pomoc. Je dokonce pravděpodobné, že toho zrádce (možná stovky) mezi
námi dávno našli.
Čurda se šel udat, když viděl, kolik nevinných lidí muselo kvůli atentátu zemřít.Ti co atentátníky vyslali, včetně samozvaného prezidenta Beneše, museli vědět, že je jako vojáky posílají na jistou smrt. Jestliže ignorovali skutečnost, že nacisti jsou kvůli diletantsky provedenému atentátu schopni vypálit Lidice a L"ežáky a popravit tisíce nevinných lidí, patřili po válce oni před soud a na šibenici.
OdpovědětVymazat