Režisér Jiří Menzel v článcích
publikovaných po roce 1990 píše, jak filmaři třetího řádu si po sovětské invazi
na něho na Barrandově vyskakovali, a nejvíc mu měli za zlé, že dostal toho
Oskara. To byl jeho největší politický zločin.
Jaroslav
Dietl ve svých seriálech burcoval ke strachu z intelektuálů. Seriál Žena za
pultem mluví o tom, že intelektuálové jsou neodpovědní, v šedesátých letech
zradili a "přivedli naši krásnou vlast do krize". Museli být
potlačeni a místo nich nastoupit musely ženy, stmelovatelky rodin a zachránkyně
národa.
Sedmdesátá
a osmdesátá léta byla jakousi vzpourou stínů, kdy v umění bylo obtížné prosadit
jakoukoliv originálnější myšlenku. Metaforou té doby je jednoduché a
sentimentální dílo Zdeňka Svěráka, které se vyhýbá jakékoliv nové myšlence - a to trapné dílo
dodnes postnormalizační národ miluje.
V
normální společnosti západního typu,
vždy rozhodující slovo o společenském
diskursu měly intelektuální elity. V normalizačním Československu nikoli. Mnoho
jich tam nebylo, a ty co byly, byly násilně umlčeny, protože je režim považoval
za nebezpečné. Veřejnou sféru ovládli ti, co se dokázali přizpůsobit těm
nejobyčejnějším požadavkům nejobyčejnějších lidí.
Země se už
z porážky inteligence po roce 1968 vlastně nikdy nevzpamatovala. Už nikdy
nepřevzala v Československu ani v České republice elitní inteligence hlavní
slovo a vůdčí roli. Dones určují diskurs v České republice především silácké
projevy idiotů. Moudří a slušní lidé jsou na okraji společnosti, anebo se
veřejnému diskursu raději vyhýbají. Situace meziválečného období, nebo
šedesátých let, se už asi nikdy nevrátí.
Normalizační
Československo se zásluhou likvidace myšlenkového monopolu intelektuálských
elit stalo vzorem pro současné sociální sítě. Ty zahltily postpravdivými fake
news a nejrůznějšími pitomostmi věcný, bystrý, intelektuální diskurs. To, čemu
byla vystavena v sedmdesátých a v osmdesátých letech československá společnost,
se nyní rozšířilo celosvětově.
Svět by měl studovat československou
normalizaci. Dověděl by se, jak to teď bude vypadat všude. Možná právě proto se
postpravdivého světa fake news někteří Češi chytají s takovým nadšením.
Vzpomínají na kulturní minulost sedmdesátých a osmdesátých let, která
bezpochyby hloubkově a na dlouhou dobu ovlivnila českou mentalitu.
Podle: Blisty
Žádné komentáře:
Okomentovat