Vlci jsou vítáni, Zahradníčkovy úvahy.

Pořád mám větší dojem, že náš svět se zbláznil, že se chceme, buď vrátit někam do středověku či dokonce do starověku a pravěku, nebo naopak chceme přeskočit současnost o stovky let. Stále častěji je možné číst články o tom, jak stateční přírodovědci chtějí do české krajiny, kterou tisíce let zemědělci, lesníci, rybáři kultivovali, vrátit divočinu. Vesnice, co dříve živily všechny, se dostávají do rukou městského obyvatelstva, které zemědělské tradice znát nechce, protože ví, že potraviny jsou v supermarketech, kdo je tam dodal je mu vcelku jedno.

Článek v Mladé frontě Dnes: "Do Krušných hor se po 200 letech vrátili vlci. Radost z toho mají především přírodovědci. Smečka přibližně deseti vlků totiž zadávila na třicet ovcí z farmy v Abertamech."

U normálního člověka pohled na zkrvavené, roztrhané a mrtvé domácí zvíře vyvolá slzy, přírodovědec se raduje. Majitel ovcí prý může žádat náhradu od státu, která je asi 1500 kč za kus. Pokud mu ovšem odborníci dosvědčí, že ovce neroztrhal jeho pes nebo dokonce on sám, aby dostal odškodnění. Každý chovatel si chovnou ovci cení nejméně na 10.000 korun.

Potřebujeme prý více vlků, medvědů, rysů a dalších divokých zvířat. Hnutí Duha plánuje zdesetinásobit současné chráněné plochy.

Od extrému k extrému.  Buď divočina nebo bezduchý zelený koberec. Vedle divočiny se budují pestře nabarvené chaloupky, vily, zámečky a zámky s anglickým trávníkem. S trávníkem je  hraní na zámecké pány už snazší. Český student Marek Votroubek sklízí slávu za to, že vynalezl sekačku, která jednou týdně střihá trávník jako nůžky. Ten, kdo dokáže z trávy vyrobil maso, mléko vlnu a další potraviny a suroviny  však nemá pro společnost význam. Hold patří studentíkovi za zbytečný anglický trávník. Zelený koberec je v kurzu, nikoli květnatá louka.

Těžko pochopitelné, jak si novináři dávají záležet na rozhovorech s lidmi, o jejichž duševních obzorech mám jin é mínění. "Je nová doba," volal pán v jedné rozhlasové stanici a připomněl mi komunisty z 50. let s jejich heslem "Postaru se žít nedá!" Onen člověk tvrdil, že dnes jsou mladí lidé mnohem dokonalejší než byli dřív, rychleji myslí, rychleji mluví, rychleji chodí, rychleji jezdí, pro starší generaci tady není místo ani na chodnících.

Jiný "expert"v rádiu přesvědčoval redaktorku i posluchače, že Václav Havel od roku 1986, společně s Gorbačovem a Reaganem, řídil Komunistickou stranu Československa, že v té době už byl s komunisty dohodnut, že bude 30. prosince 1989 zvolen prezidentem. Byly tam i další perly, třeba o tom, že premiér Sobotka denně převádí miliardy dolarů na své panamské konto.

"Vyznamenal" se opět i prezident Zeman, který zprávu o úmrtí nejúspěšnější české olympioničky Věry Čáslavské dlouho ignoroval, potom řekl něco formálního. Od Zemana se ovšem nějaká úcta k lidem, kteří umějí víc než mluvit, nedá čekat.. Čáslavská jistě už se na nás dívá z nebe, kam se dostala z očistce, který si prožila na Zemi.

 První nadávky od komunistů slyšela Čáslavská po podpisu 2000 slov, další poté, co svůj podpis neodvolala. Mezitím přišla další úspěšná olympiáda a  v katolickém mexickém chrámu rozpačitá svatba s vychytralým a sebevědomým Odložilem . Za normalizace musela zmizet z očí lidí, noviny o ní musely mlčet. Pravidelně StB šířila nějakou hnusnou lež o jejím životě. Po listopadu 1989 se postavila na stranu Václava Havla, p o jehož se zvolení prezidentem se stala jeho poradkyní. Tím proti sobě opět poštvala nejen komunisty, ale i Sládkovi národovce. Pak vyvrcholily rodinné problémy, její syn byl nepravdivě obviněn ze zabití otce, Josefa Odložila. Komunisté a republikáni opět v tisku vyvolali zuřivou kampaň proti Čáslavské, která se nervově zhroutila. Šok časem překonala, nakonec přišla těžká nemoc, jíž se odolat nedalo. O její smrti informovala media ve většině zemích. Velký smutek z její smrti byl v Japonsku, kde ji jako gymnastku i společnici mimořádně obdivovali. Ani po smrti ji zlí lidé v českých mediích nedají pokoj a vylévají si v diskuzích své komunistické mindráky.

Josef Zahradníček