Notorický vlastenec
Tomio Okamura a geniální zemědělec Jan Veleba ze Strany práv občanů, jejímž
čestným předsedou je Miloš Zeman, ve společném předvolebním videospotu požadují
přeměnu ČT na televizi národní a vlasteneckou. Rádi by toho dosáhli "přímou
volbou ředitele ČT". Veleba, poté
co opustil Agrární komoru, se nám
vybarvuje, i když čekat od bývalého komunistického funkcionáře a představitele
postkomunistické zemědělské velkovýroby pochopení objektivity a nezávislosti
televize je hodně pošetilé.
S
komunisty jsou však pořád nějaké problémy. Poslanci Jiřímu Valentovi vyhrožoval
v sobotu v jedné z plzeňských restaurací muž s pistolí
zastřelením proto, že je komunista. Pak se zjistilo, že šlo o zkratkovité
jednání kvůli osobnímu sporu z minulosti.
Na
Václava Klause střílel - naoko - svého času muž z airsoftové pistole
proto, že Klaus v zemi „zavedl šelmovitý kapitalismus“. Klaus sice není
komunista, ale některé jeho názory musí komunisty potěšit. A také potěšily jistě Velebu, Tomana a další
plánovače lepších zítřků . Klaus se chlubí tím, že se mu podařilo zachovat
zemědělskou velkovýrobu, nedostatky způsobující nekonkurenceschopnost českého
zemědělství jsou prý způsobeny evropskými regulacemi.
Miroslavu
Tomanovi však nestačí ani evropské regulace, chce, aby vláda uzákonila 80
procent českých potravin na českém trhu. A šmitec. Kdo ty potraviny asi vyrobí,
když se místo brambor, řepy, jetele, vojtěšky, zeleniny a ovoce pěstuje řepka?
Když se nadále ruší chovy dojnic a prasat?
Možná by Tomanovi a Babišovi obchod vyhověl, když by obsah regálů tvořil
z 80 procent řepkový olej.
Nevěřil
jsem svým uším, když jsem v sobotu podvečer na fotbale zaslechl hovor
zdejšího zvěrolékaře, který svému sousedovi sděloval, že prodejce zemědělské techniky Agrozet na
Jindřichohradecku skupuje tisícihektarové
zemědělské společnosti. Vlastníci
pozemků prý Agrozetu ochotně pozemky pronajímají a prodávají, a pokud mohou,
končí nájmy u jiných společností a soukromých zemědělců. Agrozet, který se dal na obdělávání polí kvůli
dotacím, prý nyní přeplatí všechny.
Dotace
mají zázračnou moc, každá korunka navíc je dobrá hlavně, když jejich velká hromada. A ta je možná jen u velkých podniků. Větší podniky proto pohlcují menší.
Na počátku 90. let se objevila spousta zájemců o hospodaření. Že jim v tom
bránily postsocialistické kolchozy, nepřekvapilo, pro ně ovšem tenkrát
několikaarová políčka neměla význam, šlo jim o zadržování restitucí. O
odstavení 10 ha zemědělců se brzy zasloužili různí mladí městští dobrodruzi s různě záhadně získanými 50-100 ha půdy, kteří odmítali pokusy o spolupráci s malými hospodáři, odmítali vytvoření
odbytových organizací-družstev, případně společná sila, jatky a
podobně. Kdepak, oni tvrdili, že jsou úplně jiná kategorie sedláků, že jsou specialisté postavení hodně výš než ti zaostalí staří vesničané s jejich nedobytnými podíly v hospodářských družstvech. Dneska, když české zemědělství se vrací do
rozměrů jako mělo za socializmu - a větších, už se i tisícihektarové podniky
bojí o budoucnost víc než kdysi ti 10 ha záhumenkáři. Ti 100 ha jsou i se svým
chrapounským sebevědomím zřejmě už z boje o místo na slunci vyřazeni, automaticky odsouzeni k zániku. Snadno nabyl, snadno pozbyl.
Máme
opět velké agropodniky, které stejně tak jako před rokem 1989 nedokážou
zajistit soběstačnost země ve výrobě potravin. Rozdíl je v tom, že nyní se potraviny
mohou dovézt ze zahraničí a není třeba stát fronty před obchody s masem. Z tohoto pohledu jen měl ten listopadový převrat nějaký význam. Pohled na širé lány vrací vzpomínky na doby agrokombinátů.
Zahradníček Josef
Žádné komentáře:
Okomentovat