Šumava nemůže být divočina

Geologický experiment MŽP, podporovaný skupinkou osob (zejména bohatě dotovaným Hnutím Duha), prosazuje vybudování „divočiny" v kolonizovaném kulturním území ČR, a to rozsáhlou revoluční disturbancí velkých ploch současného lesa, např. kůrovcem, při bezzásahové ochraně přírodních procesů. 

Silově prosazená doktrína v jednoúčelovém návrhu novelizace zákona o ochraně přírody a krajiny je v rozporu nejen s celosvětovými zkušenostmi, ale i se světově vědeckými ochranářskými požadavky ekosystémového asistenčního managementu a současnými světově významnými vědeckými názory. Možno uvést např.:

Zatím se však na Šumavě „daří" hazardní bezzásahovou kůrovcovou disturbancí hřebenových smrčin (v délce 40 km, na ploše cca 25 tis. ha) oteplovat a vysušovat území. A to i kvůli specifickému anemoorografickému systému s alpskými föhny (po likvidaci protivětrné ochrany biotopy smrčin). Reálně dochází úmyslným záměrem k aridizaci území při vysušování nejcennějších biotopů - retenčních rašelinišť, vytváření lesostepních formací a k likvidaci vodohospodářské udržitelnosti! 

Kde je proklamovaná předběžná opatrnost, kde je posuzování vlivu na životní prostředí, kde je vědecké východisko a kde je zodpovědnost? Našim ideologům asi uniká význam a funkce „albeda". 

Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc. , v časopise Příroda 7-8/2016, v článku věnovaném brazilskému cerrados sděluje: Pokud člověk opustí plochy získané zničením lesů, dřívější les se na nich sám neobnoví. Na opuštěných místech vznikají často zcela nové ekosystémy, jimž nejednou dominují trávy. Návratu lesů musí napomoci člověk. Nebývá to jednoduché ani laciné, ale není to neproveditelné. K zalesňování má člověk celou řadu důvodů. Zalesňování se promítne do tepelné bilance krajiny. Zalesnění znamená ochlazení. Lesy ještě pokrývají asi 30 % souše, ročně jich ubývá así 73 tis km 2 , z tropických lesů zbývá již jen asi polovina původní rozloh.

Ing. Milan K. Jirmář, DrSc. , v druhém vydání publikace „Globální změna" rozsáhle rozvádí stejné závěry. M. Jirmář působil jako poradce v OSN.

Prof. Ing. Jan Jeník, CSc., dr.h.c., čestný předseda českého výboru MAB UNESCO sděluje: Nikde na Šumavě není divočina, k zastižení jsou jen fragmenty přírodě blízkých ekosystémů. Na ekosystémové hladině jim chybí druhová, věková a prostorová diverzita, stromy jsou fyziologicky oslabené. Program udržitelného vývoje celistvé Šumavy je zvláště závažným interdisciplinárním problémem přírodovědeckým, společensko-hospodářským a politickým, nutná je aktivní péče o celou krajinu, nikoli jen pasivní ochrana přírodních procesů. Celistvá a rozmanitá Šumava musí být nástrojem všeobecného principu předběžné opatrnosti.

Současnou situaci také dobře ilustrují letecké pohledy na území Šumavy, jež jsou k dispozici na internetu ( Mapy.cz , tlačítko „Z letadla").Zdroj: Silvarium.cz