Zesměšňovat četníky,
kteří se v předúnorové minulosti starali o bezpečnost hlavně na venkově, se v
české kultuře dařilo, a stále daří, jako máloco jiného. Stačí vzpomenout na
Haškova putimského strážmistra Flanderku, na televizní a filmové Hříšné lidi města
pražského či současný seriál První republika. Neschopnými četníky se to tam jen
hemží.
Je jistě pravdou, že četníci se obyčejně
řídili složitými předpisy, které si vykládali různě.
Četnictvo však
představovalo vojensky vycvičený, uniformovaný, kádrově zvláště spolehlivý a
proto také společensky preferovaný sbor.
Záleželo na mnoha
okolnostech. Telefon na venkově byl výjimkou a jediným dopravním prostředkem
bylo jízdní kolo, které se na rozbitých cestách mnohdy použít nedalo. Při
pronásledování a vyšetřování zločinců, zlodějů, tuláků, cikánů atd. používali
drastické vyšetřovací metody a zastřelili i několik lidí, vinných i nevinných.
Četnictvo jako
bezpečnost bezpečnostní služba vzniklo nejdříve ve Francii. V českých zemích
bylo založeno podle říšského zákona č.272/1849 jako vojensky organizovaný
strážní sbor, který byl součástí armády. Po roce 1876 bylo podřízeno
ministerstvu zeměbrany. Jeho hlavním úkolem bylo zajištění veřejného pořádku,
třeba za použití zbraní. Bylo řízeno orgány zemskými a okresními. Kvůli
rychlejšímu potírání trestné činnosti byly četnické stanice zřizovány na vesnicích, obyčejně v místě
fary. Zvláště na počátku 1. světové války, kdy docházelo k dezerci vojáků a k
nedovolenému obchodu potravinami, byla síť četnických stanic značně zhuštěna.
V období první
republiky četnictvo jako vojensky organizovaný strážní sbor přešlo pod
ministerstvo vnitra. Služba v četnickém sboru byla prestižní záležitostí. Pro
přijímání nováčků byla stanovena přísná kritéria a přednostně byli přijímáni
délesloužící armádní poddůstojníci. Velký důraz byl kladen na chování a celkové
vystupování. Pro příslušníky četnictva platila různá omezení, např. povolení k
sňatku až po odsloužení čtyř let ve sboru, od roku 1927 zákaz činnosti v
politických stranách a zbavení volebního práva z důvodu ovlivňování a využívání
bezpečnostního aparátu některou z politických stran.
Pokud šlo o výcvik
mužstva, kázeň a kontrolu služby ve věcech správních a hospodářských, byly četnické stanice
řízeny příslušným okresním četnickým velitelstvím. Při výkonu bezpečnostní služby však
podléhaly okresním úřadům. Služeb četnictva mohly využívat také soudy a státní zastupitelství.
Úřady politické správy mohly soustřeďovat četnictvo ve svém obvodu také k účelům udržení
veřejného pořádku a nasazovat jej i při akcích příslušných místním policejním složkám.
Za okupace zůstalo
četnictvo ochráncem pořádku a pod vedením německých důstojníků bylo výkonným orgánem
vládnoucí moci. Teprve po volbách do NS v roce 1946 byl dne 11. července 1947
vydán zákon, kterým otázku veřejné bezpečnost ve městech i na venkově jednotně
převzal Sbor národní bezpečnosti (SNB), ve kterém bylo členství ve vládnoucí
politické straně předností, později podmínkou. Do něho sice přešla velká část četníků, avšak po únoru 1948 byli jako lidé s nevhodnou minulostí propouštěni.
V některých dalších
evropských zemích bylo četnictvo také zrušeno. Zůstalo hlavně v Itálii
(carabinieri) a ve Francii (Gendarmerie Nationale). Francouzské četníky
proslavily filmy s Louisem De Funesem. Pověst českých četníků napravil
televizní seriál Četnické humoresky.
Zůstalo také ve Španělsku - Guardía Civil
OdpovědětVymazat