Masaryka
známe z černobílých fotografií. Možná že existuje barevná fotografie či barevný
obraz TGM, ale barva bylo zřejmě to, čím se chtěl lišit od tehdejších
pestrobarevných monarchů. Je to hodně příznačné, černobílý byl i Masarykův
život. Masaryk pečlivě dbal o svou tatíčkovskou pravdu. Pokud se ji někdo
pokusil zpochybnit, byl - a je doposud -
umlčen a obviněn z pomluvy.
TGM po návratu do Prahy v poselství Národnímu shromáždění 22. 12.
1918: „Území obývané Němci, je území
naše a zůstane naším… My jsme vytvořili stát; tím se určuje státoprávní
postavení našich Němců, kteří původně do země přišli jako emigranti a kolonisté.
Máme plné právo na bohatství našeho území, nezbytného pro průmysl náš i Němců
mezi námi. My nechceme a nemůžeme obětovat naše značné menšiny české v
takzvaném německém území“(V územích s německou většinou žilo 5 - 6 %
Čechů!)
O den později, 23. 12. 1918 pronesl v Německém zemském divadle v Praze
(Stavovské) ke shromážděným německy mluvícím obyvatelům českých zemí: „Děkuji pražským Němcům za jejich důvěru, kterou mě poctívají.
Buďte ujištěni, Němcům našeho obnoveného státu se dostane plné rovnoprávnosti…
I já doufám a přeji si, aby dnešní večer byl jen prologem – smím-li se tak vyjádřit – k velkému dramatu, jež
bychom my a Němci v naší společné vlasti mohli a směli sehrát“.
Trochu
protichůdná prohlášení. Během dvou dní. V případě T. G. M. nic neobvyklého. Zdroj:T. Krystlík
Žádné komentáře:
Okomentovat