Pašijové hry se v Hořicích na Šumavě zřejmě hrály už
v 13. století. Slavná tradice však začala na počátku 19. století, když v roce
1816 hořický tkadlec Paul Gröllhesl napsal text hry s názvem: „Utrpení a smrt našeho Pána Ježíše Krista - truchlohra o pěti jednáních s předehrou.“ Tato hra se v prvních
letech hrála o postních nedělích a o velikonocích. Hrálo se bez kostýmů v
hospodách.
Protože pověst
hořických pašijových her rok od roku rostla a postupně se šířila stále do
větších dálek včetně zahraničí a přibývalo diváků, rozhodlo se městečko dát
spontánní tradici nějaký systém a úroveň. Profesor krumlovského gymnasia Josef Johann Amman s proboštěm Karlem Landsteinerem
přepracovali text a Josef Jungmann složil
scénickou hudbu. Zároveň byla postavena divadelní
budova, ve které bylo hlediště pro 2000
diváků.
Při prvním slavnostním představení v novém divadle 25. června
1893 účinkovalo na 300 herců. Hned v
prvních dvou letech do divadla přišlo téměř 40 000 diváků. Hrálo se i v letech
následujících, až do roku 1898. V roce 1897 byla zahraničními filmaři hra
natočena na filmový pás. Jednalo se vůbec o první film natočený na českém
území. Další představení byla hrána v letech 1903, 1908, 1912, 1923, 1927,
1930, 1933, 1936. Všechna tato představení byla v německém jazyce.
Během druhé světové
války se nehrálo, z divadla se stal vojenský sklad. Po odsunu německého
obyvatelstva po roce 1945 se osídlenci pokusili na tradice bývalého
obyvatelstva navázat, Jaroslav Tomáš Vetešník
s kájovským farářem Antonínem Melkou hru
upravili do české podoby a v roce 1947 byly pašijové hry poprvé v historii
hrány česky. Nadšení účinkujících bylo ohromné, pokračovalo i v roce 1948, ale
to bylo na dlouhou dobu vše. Po převratu v roce 1948 pro pašijové hry nebylo
příznivé ovzduší. V divadle byly ustájeny ovce a uložena sláma. V roce 1966
byla budova hořického divadla zbořena.
Pašijové hry však
neupadly v zapomnění, po listopadovém politickém zvratu znovu došlo k jejich
vzkříšení. Hned po pádu totality byla v roce 1990 založena „Společnost pro obnovu pašijových her v Hořicích na
Šumavě.“ Nový text hry napsal Jindřich
Pecka, hudbu Jaroslav Krček.
Protože staré
divadlo už neexistovalo, na návrh jistého studenta obec využila příhodného
terénu a postavila přírodní amfiteátr s pěti sty krytými sedadly. K obnovení hořických pašijových her došlo v roce 1992,
po pětačtyřicetileté odmlce ochotníci z Hořic a okolí nacvičili nově zpracovaný
text biblického příběhu. V prvních čtyřech letech bylo sehráno 36 představení.
Pašijové hry se od té doby v Hořicích na Šumavě hrají každoročně. Je však možné - leccos tomu
napovídá - že z této staré šumavské
lidové tradice se udělá výnosný obchod, předá se profesionálním umělcům,
přemístí do Prahy jako další lákadlo na peníze cizinců. (R.F)
Žádné komentáře:
Okomentovat