Masaryka
známe z černobílých fotografií. Možná že existuje barevná fotografie či barevný
obraz TGM, ale barva bylo zřejmě to, čím se chtěl lišit od tehdejších
pestrobarevných monarchů. Je to hodně příznačné, černobílý byl i Masarykův
život. Masaryk pečlivě dbal o svou tatíčkovskou pravdu. Pokud se ji někdo
pokusil zpochybnit, byl - a je doposud -
umlčen a obviněn z pomluvy.
Až
po roce 1945 se objevily dokumenty o dvojaké Masarykově hře: Po vypuknutí první světové války nechaly rakouské úřady
profesora Tomáše G. Masaryka odjet do ciziny, ale za protislužbu, za to, že
bude dodávat cenné informace, že bude v zahraničí fungovat jako informátor.
Jinými slovy jej zverbovaly pro špionáž.
TGM to
slíbil rukou dáním bývalému rakouskému ministerskému předsedovi Ernestu
von Körber, že v
cizině nebude pracovat proti Rakousku.
Když po válce,
počátkem listopadu 1918, bylo sjednáno příměří, přijel Emanuel Voska se svou
zpravodajskou skupinou do Vídně a z policejního archivu vídeňského ministerstva
vnitra ukradl archivní dokumenty. Ve třech železničních vagonech je nechal
převézt do Prahy, kde byly důkladně zkoumány.
V únoru 1919 pak
Voskovi lidé ilegálně vyvezli autem do ČSR soukromé dokumenty habsburské
rodiny. Nezastavili na pokyn ani při střelbě rakouských financů a přejeli
hranici.
Ukradené
spisy z policejního archivu Československo
muselo s ostudou Rakousku vrátit. Je však jisté, že materiály kompromitující Masaryka a Beneše byly v Praze odstraněny,
zničeny.
Ostatní dokumenty,
týkající se československých politicky, vojensky a hospodářsky činných osob,
byly ofotografovány a pak používány k jejich vydírání. Jakékoli pochybnosti o Masarykově a Benešově
činnosti během války byly příčinou k útokům ze strany lidí a medií oddaných
Hradu.Zdroj:T. Krystlík
Žádné komentáře:
Okomentovat