V roce 1993 podal Rudolf Dreithaler návrh na zrušení Benešova dekretu č. 108/1945 z důvodu,
že Dr. Edvard Beneš nemohl ani jako
soukromá osoba, ani jako prezident republiky Československé být nadán
zákonodárnou pravomocí.
Důvody, pro které
plénum Ústavního soudu jeho návrh v roce 1995 zamítlo, nemají
s právem nic společného. Odvozování legitimity londýnské vlády jen na
základě kontinuity je směšné.
V sobotu 16.
září 1938, vyslal prezident Edvard Beneš do Francie ministra Jaromíra Nečase s
návrhem na odstoupení území obývaných Němci. "Nikdy
nepřipustit, aby se mohlo říci, že plán pochází od Čechoslováků,"
zněly Benešovy
instrukce, "musí býti krajně tajně držen, nesmí
býti nic publikováno. Neříci, že to pochází ode mne, tyto papíry
zničit."
Nestalo
se. Beneš později tvrdil, že Nečas jednal bez jeho vědomí. Vlastnoručně psané
instrukce Beneše usvědčily ze lži.
Daladier po válce prohlásil, že tento Benešův návrh
ho přesvědčil, že musí Hitlerovým požadavkům vyhovět. Francouzskou vládu
k jednomyslnému souhlasu donutily fakta, že Beneš sám navrhoval vzdát se Sudet. "Bylo by asi lepší, kdybych návrh Prahy
v předvečer mého odjezdu do Londýna neobdržel," vzpomínal po válce znechuceně Édouard
Daladier.
Pro generace
žijící za vlády komunistů byl mýtus mnichovské zrady základním prvkem národní
identity a prezident Beneš přes všechny komunistické invektivy byl pro většinu
národa posledním demokratickým prezidentem.
Rok 1989 nic nezměnil. Pod heslem nápravy některých křivd pak nová
garnitura uvolňuje vše, co Beneš spolu s komunisty znárodnil k volnému
rozkradení – a národ opět jásá nad
tím posvícením. Takže se příště může prezidentem ČR stát jakýkoli intrikán a lhář - třeba slovenský - a národ ho bude nekonečně dlouho oslavovat jako demokrata.
Mnichovská konference
Žádné komentáře:
Okomentovat