Očekávání úrodného roku.
Zima na začátku roku 1943 byla mírná. Zemědělci měli nařízeno do konce ledna vymlátit všechno obilí a nahlásit jej k prodeji, po odečtení osiva a potravinového samozásobení. Začalo teplé jaro, do konce března bylo obilí zaseto. Chovatelům hus a kachen byly zdvojnásobeny kontingenty.
Sběr barevných kovů.
Kvůli nedostatku
kovů ve zbrojním průmyslu musely být odevzdány
zvony z kostelů a vesnických kapliček a po domech začalo sepisování
předmětů z barevných kovů, měděných střech, okapů, hromosvodů a mosazných
klik na dveřích a oknech. Rovněž na obecních úřadech musel být soupis všech
jízdních kol v obci. Na řadě míst začala výměna měděných drátů
elektrického vedení, včetně primárních sítí, dráty byly nahrazovány
pozinkovanými železnými dráty. Majitelům domů bylo nařízeno, aby nahlásili k
evidenci všechny měděné kotle v prádelnách.
Rádia bez krátkých vln.
V dubnu
1943 začala kontrola rozhlasových přijímačů a odstraňování cívek pro příjem krátkých vln, aby
nebylo možné poslouchat zahraniční rozhlas, hlavně Londýn. Na knoflíku, kterým se ladily stanice, musela být zavěšena tabulka s nápisem.
Poslouchání cizího rozhlasu trestá se zastřelením.
České obyvatelstvo vědělo i bez krátkých vln, co se děje na frontách, a to podle chování místních Němců, zvláště ve smíšených příhraničních vesnicích.
Zatímco na počátku okupace si kvůli kapitulaci po Mnichovu čeští Němci dělali z českých sousedů blázny při každé příležitosti, v roce 1943 už je humor rychle přecházel. Když Němci sebevědomě vyšlapovali po návsi a každého z dálky zdravili, byl to znak toho, že se německým armádám dařilo. Když místní Němci nezdravili, vědělo se, že německé armády dostaly na "frak."
Přestože byly zatýkány, vězněny a popravovány spousty lidí, což z velké části měl na svědomí velký počet udavačů z řad českého obyvatelstva, a lidé se báli mluvit i před lidmi důvěrně známými, nezmizel smysl pro humor. Lidé vymýšleli dvojsmyslné vtipy.
Například poté, co německé armády ustupovaly od Stalingradu, na reklamních plakátech, kde byla nějaká žena, byl nápis: "Česká žena je ráda, že je ženou." Tu a tam se v parku nebo na návsi objevila mrtvá slepice s tabulkou: "Raděj jsem si život vzala, než bych Němcům vejce dala."
Zatímco na počátku okupace si kvůli kapitulaci po Mnichovu čeští Němci dělali z českých sousedů blázny při každé příležitosti, v roce 1943 už je humor rychle přecházel. Když Němci sebevědomě vyšlapovali po návsi a každého z dálky zdravili, byl to znak toho, že se německým armádám dařilo. Když místní Němci nezdravili, vědělo se, že německé armády dostaly na "frak."
Přestože byly zatýkány, vězněny a popravovány spousty lidí, což z velké části měl na svědomí velký počet udavačů z řad českého obyvatelstva, a lidé se báli mluvit i před lidmi důvěrně známými, nezmizel smysl pro humor. Lidé vymýšleli dvojsmyslné vtipy.
Například poté, co německé armády ustupovaly od Stalingradu, na reklamních plakátech, kde byla nějaká žena, byl nápis: "Česká žena je ráda, že je ženou." Tu a tam se v parku nebo na návsi objevila mrtvá slepice s tabulkou: "Raděj jsem si život vzala, než bych Němcům vejce dala."
Bylo nařízeno
zesílení protipožárních hlídek, hlídalo se i ve dne, kdy tuto službu vykonávali
penzisté a ženy z domácnosti.
Neposlušná inteligence.
Na trhu byl nedostatek soli, octa a kvasnic. Pekaři, řezníci a cukráři měli
omezený příděl. 12. dubna byl snížen příděl cigaret na 35 ks cigaret týdně na
osobu, příděl brambor, které se prodávaly za 2,70 K/kg, byl na osobu snížen na 1,5
kg týdně. Byla snaha přinutit k poslušnosti i českou inteligenci, která
nevytvářela žádné materiální hodnoty a byla podezírána z vyvolávání
protiněmeckých nálad a z podpory odboje. „Nedáme zahubiti národ vrstvou
školometů. Jeden český dělník, jeden český sedlák se zdravou pracovitou rodinou
má pro budoucnost národa větší cenu než pět pánů radů, vašnostů, inženýrů,
doktorů a bezdětných doktorek. Nezbude-li nic jiného, pak bude nutné, přítelíčkové,
vypořádat se v Čechách a na Moravě s nenapravitelnými inteligenty.“ (Emanuel Moravec, únor 1943)
Další stránka
Další stránka
Žádné komentáře:
Okomentovat