Politické kraje jsou nebezpečným luxusem.

Letošní krajské volby  v celé své kráse ukázaly, že vytvořením krajů jako politických útvarů si politická reprezentace České republiky podřízla pod sebou větev. Dala trpaslíkům zbraně těžkého kalibru.

Zřejmě jen pocit geniality, a iluze, co je staré, je špatné, v devadesátých ledech vedl českou elitu k odmítnutí zemského zřízení, které zde existovalo stovky let, a k vytvoření krajských útvarů. Místo 3 - 4 zemských vlád je zde 13 vlád krajských, které se samozřejmě snaží získat co nejvíc pravomocí. A to je asi na tak malou zemi trochu moc. Navíc kraje se stávají jedinečnou předsíní pro různé lidi a strany, včetně extremistů, kteří se snaží dostat do nejvyšší politiky. Když to nejde hlavním vchodem, dostanou se dovnitř, do vlády, třeba komínem.

Před rokem 1989 sice kraje existovaly. Bylo jich jen osm. Jejich pravomoc byla formální, jednalo se o prodlouženou ruku vlády. Po roce 1990 krajské a okresní národní výbory jako volené orgány byly zrušeny, státní správa zůstala okresům a obcím. Fungovalo to, protože lidé byli na systém úřadů v obcích a okresních městech zvyklí. Byl to systém zavedený už po roce 1848.

Co  vyhovuje občanovi z venkova, to rozčiluje pražského ministerského úředníka. Na chudý lid musí být přísnost. Navíc každý pražský politik se snaží soustavným dokazováním, že je nejchytřejším tvorem na Zemi, upevnit svou mocenskou pozici a zlepšit majetkové poměry. Takže po roce 2000 došlo k zrušení okresních úřadů a vytvoření úřadů "pověřených obcí" (geniální názvosloví?), které převzaly i většinu pravomocí obecních úřadů. Navíc znovu byly zřízeny krajské úřady a politické kraje.

 Krajské vlády jsou Budulínci, kteří rostou a rostou. Místo práce pro obce a občany, jak před rokem 1948 bylo v politických okresech - ať v nich vládla kterákoli strana - současné kraje napodobují centrální vládu a vybíjejí energii v boji o křesla v krajských radách. Jak ukazuje současný vývoj, extrémisté v krajských vládách můžou vládě dát smrtelnou ránu.

Roky 1945 až 1948 jsou významným varováním. Komunisté se tenkrát pomalu zabydlovali na nižších stupních, v obcích a ve všech odborových a společenských organizacích a vedli nenápadnou propagandu proti nešvarům (které ve skutečnosti vytvářeli a podporovali). Pak se v únoru 1948 vrátil Gottwald z Hradu a během měsíce komunisti vládli, kde potřebovali a jak se jim to hodilo. Čecháčkům to nevadilo v roce 1948 a nevadí jim to ani v současnosti. Pouze studenti v Praze se v roce 1948 dokázali postavit proti komunistickému puči. Dnes už postavit se na odpor komunistům, a jejich pomocníkům z řad ČSSD, nedokážou studenti  ani v Praze.  Dokázala to jen nepočetná skupina nezkušených studentů z třeboňského gymnázia. A drží se dobře, i když přesila je obrovská.