Sotva se na konci
šedesátých let ozvaly hlasy o obnově soukromého podnikání, spousta členů JZD
začala uvažovat o obnovení soukromého hospodaření. Budovy i pracovní síly tehdy
ještě většinou byly, ale nebyla potažní síla a stroje. Po kolektivizaci koně a voli
skončili na jatkách, stroje zabrané STS a družstvy byly na velkých plochách
zničeny. Znamenalo by to žádat jako náhradu pojízdné stroje z JZD. Tomu však se všemožně bránila vedení družstev
a představenstva ovládaná dosazenými kádry, bezzemky a chalupníky s
komunistickými legitimacemi (Tedy stejné jednání jako o 20 let později, po roce 1989.)
Muži Pražského
jara věřili v marxizmus a komunistický internacionalizmus a nic je neděsilo více než představa, že by se od
Moskvy odtrhli. KSČ byla "papežštější než papež", Brežněvovi se nejednalo o nějaké marxistické ideje, ale o upevnění, případné rozšíření moci. Dubček a jeho parta však tušili, že brzy po úplném odtržení od Moskvy by socializmus v
Československu padl a oni, a celá KSČ, by stáli před soudem. Tehdy totiž byly komunistické zločiny 40. a 50. let ještě živé. Na druhé straně se Dubčekovi, Smrkovskému a dalším líbila popularita u veřejnosti, přitom neměli odvahu sami potlačit
radikální požadavky zdola. Strčili tedy hlavy do písku a počkali, až "se
to samo časem nějak vyřeší".
Vznik soukromého
sektoru včetně soukromého zemědělství by Moskvě nejen nevadil, ale zřejmě by ho
i podpořila. Vždyť ruské zkušenosti s kolektivní výrobou potravin, hlavně ty
válečné, nebyly nejlepší. Největším prohřeškem Dubčekova vedení zřejmě bylo
tolerování (ve skutečnosti bezmocnost) protisovětských nálad v čs.
veřejnosti a zrušení cenzury. K okupaci značnou mírou
jistě přispěl i "zvací dopis" Dubčekových odpůrců v KSČ, jimž mimo Dubčeka vadily hlavně privatizace a volání po otevření hranic.
V roce 1968 sice
bylo obnoveno bezvýznamné procento soukromých živností (holiči, krejčí, hospody
aj.) a několik zemědělců vystoupilo z JZD, ale změnit znárodňovací a
kolektivizační zákony komunisté nedovolili. Předsedové JZD na pokusy o
rozložení kolchozního zemědělství reagovali vytvořením Svazu družstevních rolníků, který
působil především propagandisticky, měl bránit rozpadům JZD, když zdůrazňoval
sociální vymoženosti družstevního hospodaření.
Dubčekovi
komunisté v létě 1968 odmítli Moskvou nabízený "bůčkový komunismus",
umožnit lidem soukromé podnikání běžné v Jugoslávii, Rumunsku, Polsku, NDR i SSSR,
přičemž se dopustili neodpustitelného přestupku, když nechali zpochybňovat a urážet majestát sovětského impéria. To uvedlo do pohybu půlmilionovou armádu. (M.V.)
Žádné komentáře:
Okomentovat