V
roce 1928 Alexander V. Alexandrov založil při Ústředním armádním divadle
dvanáctičlenný pěvecký soubor, zvaný Soubor písní a tanců Rudé armády. Soubor se postupně podařilo rozšířit a dát mu
takový repertoár, že se v Rusku i v zahraničí stal - a dodnes je - jedním z
nejobdivovanějších ruských uměleckých souborů.
O rozšíření
Alexandrova souboru se zasloužil i J. V. Stalin. Navštívil jeho koncert, který
se mu zalíbil. Navíc si padl do noty s Alexandrovem, jenž zařadil do repertoáru
Stalinovy oblíbené písně. Oba spojovala i minulost, oba studovali v kněžském
semináři.
Alexandrov seminář nedokončil, protože přešel
na konzervatoř. Po její absolvování vedl různé církevní sbory, včetně sboru v
největším moskevském chrámu Krista Spasitele.
Ten v roce 1932 nechal Stalin zbořit (po rozpadu SSSR byl znovu
postaven).
Stalin opustil kněžské
povolání, stal se revolucionářem a po Leninově smrti sovětským diktátorem. Alexandrovy přátelské kontakty se Stalinem mu
umožnili rozšiřovat umělecký soubor, jenž v roce 1937 měl 274 členů, a možnost
vystupovat v zahraničí.
V
roce 1937 Alexandrovci, jak soubor byl v Československu nazván, vystupovali v Praze a v Ústí nad Labem, když
předtím na Světové výstavě v Paříži doslova udělali díru do světa a získali
uměleckou cenu Grand Prix. Zájem gramofonových společností z celého světa byl
tak velký, že Alexandrovci museli odmítat další pozvánky ke koncertům.
28.září 1937 se
konal ve Smetanově síni Obecního domu konal první koncert, který byl
zahájen československou a sovětskou (tehdy to byla internacionála) hymnou.
Alexandrovci koncert přizpůsobili tehdejšímu modernímu západnímu vkusu, takže
mimo častušek a ruských lidových a vojenských písní uvedli známé světové hity,
foxtroty a charlestony. Neopomněli ani světovou klasiku, např. Verdiho. Pro
obrovský úspěch byl další den koncert opakován.
Podobný úspěch
sklidili Alexandrovci v Ústí nad Labem.
Koncert se konal v rámci protifašistického mítinku, na němž se sešlo přes 30
tisíc sudetských Němců (což zastánci kolektivní viny nemohou dodnes přenést
přes srdce).
Během války
Alexandrovci účinkovali při odjezdech vojáků na frontu. V roce 1943 Alexandr složil na slova režiséra Michajlova novou sovětskou
hymnu (Sojuz nerušimyj, respublik svobódnych…), která s novým textem je
dodnes hymnou Ruské federace. Alexandrov onemocněl, ale přes zákaz lékařů v
roce 1946 odjel se souborem do Československa,
kde zemřel při jízdě autem. Na jeho místo do čela souboru Stalin
jmenoval jeho syna Borise. I to bylo dobré rozhodnutí, neboť soubor pokračoval
v úspěšné éře.
Československo
Alexandrovci navštívili v roce 1951 a 1956. V roce 1961 opět dobyli Paříž.
Říkalo se, že jeden koncert Alexandrovců je účinnější než práce 100 diplomatů
za celý rok. V roce 2004 vystupovali ve Vatikánu a papež Jan Pavel II. je nazval "radostí lidstva".
Alexandrovci
nestárnou. V příštích dnech opět vystoupí v řadě českých měst.
Dík za dobrý článek. Pouze ten chrám nechali zbourat až v roce 1932. U násbyli Alexandrovci po válce ještě v roce 1946, 1948, 1951, 1955.
OdpovědětVymazatDík za dobrý článek. Pouze ten chrám nechali zbourat až v roce 1932. U násbyli Alexandrovci po válce ještě v roce 1946, 1948, 1951, 1955.
OdpovědětVymazat