73 let od úmrtí Karla Čapka.

25. prosince 1938 zemřel ve věku nedožitých 49 let novinář, spisovatel, dramatik a překladatel Karel Čapek. Říká se někdy také, že zemřel na nechuť žít bez ideálů 1.republiky. Skutečnou příčinou smrti byl zánět plic, následek hašení požáru vlastního domku, doprovázený silným zánětem ledvin. Deprese z mnichovské zrady Francie a Británie a z toho, že Československo se bez sebemenšího odporu vzdalo Sudet, jeho citlivé duši samozřejmě neprospěla.

Svou novinářskou činnost začal jako člen redakční rady časopisu Národ. Mimo toho působil jako soukromý učitel syna hraběte Lažanského a jako dramaturg Vinohradského divadla. Od roku 1917 byl společně s bratrem Josefem v redakci Národních listů a týdeníku Nebojsa.

V roce 1924 pobyl krátce v Anglii, po návratu se stal spoluzakladatelem Pen klubu. Zastával také několik funkcí v různých kulturních a literárních výborech a komisí. Od roku 1932 byl v nakladatelství František Borový, jehož se stal tichým společníkem. Jako jeden z mála lidí pronikl přes těžko překonatelnou hradbu do přízně prezidenta Masaryka, se kterým se pak pravidelně stýkal.

Karel Čapek byl prvním českým spisovatelem, který uspěl ve světové literatuře. Po několika velice úspěšných divadelních hrách (např. Loupežník-1920, R.U.R.-1921, Ze života hmyzu-1921, Věc Makropolus-1922) napsal romány Továrna na absolutno (1922) a Krakatit (1924). I jeho další tvorba byla velice úspěšná, např. Hovory s T.G.M.(1928-1935) nebo Povídky z jedné a druhé kapsy (1929). Odmítl předsednictví světové federace Penklubů, na které ho navrh H. G. Wells. Norský tisk ho dokonce navrhl na Nobelovu cenu.

Někteří kritici dodnes o objektivitě Čapkova díla, především novinářské činnosti, pochybují, tvrdí, že bylo ovlivněno přátelstvím s T. G. Masarykem. Přesto novinařina mu poskytla řadu tvůrčích podnětů a ovlivnila vnitřní organizaci jeho literárních děl, jejich jazyk, sloh, ale i výraz a tvar. Na druhou stranu jeho tvorba výrazně ovlivnila podobu tradičních i nově vzniklých novinářských útvarů, a to především jazykovou svěžestí a slovesnou propracovaností. Jeho novinářská činnost je spojena především s Lidovými novinami, kde v jistém slova smyslu navazoval na Jana Nerudu. Napsal velké množství fejetonů, později vydávaných v různých souborech, a sloupky, v nichž se vyjadřoval k aktuálním problémům a které vymyslel jako novou novinářskou formu.

V roce 1935 se oženil s herečkou Olgou Scheinpflugovou, s níž společně psal cestopisné fejetony. Několik knih napsal s bratrem Josefem Čapkem. Další úspěšná Čapkova díla (divadelní hra Bílá nemoc-1937 a román První parta-1937), byla zfilmována (1937 a 1959). Posledním známějším Čapkovým dílem byla divadelní hra Matka (1938)- reakce na mezinárodní situaci.