Z trhovců a překupníků se stali farmáři.

Současnou módní záležitostí některých trhovců se staly takzvané farmářské trhy. Na tržnicích prodávají své zboží většinou uzenáři, zahrádkáři a zelináři. To, při inteligenci českých novinářů (obzvlášť v regionálních mediích), jsou všichni dohromady farmáři. Farmáři (v tomto případě myšleni tedy trhovci, co o zemědělské práci obyčejně nic nevědí) jsou podle profesionálních pisálků ti správní zemědělci, zatímco zahradníci, sedláci a statkáři jsou chamtiví příjemci dotací (peněz daňových poplatníků), co pumpují do potravin chemii.

Používáním výrazu farmář se zabývá českobudějovický dopisovatel Lidových novin Marek Kerles, který ovšem vinu za anglikanizmy více svaluje na neznámé pachatele.

Pod slovem farmář si Češi už v 19. století představovali amerického zemědělce, který se usadil v pustině, zabral půdu, kterou předtím nikdo neobdělával. Když nebyla úrodná nebo ho to přestalo bavit, tak odešel dělat něco jiného. Vidina levné úrodné půdy a vysokého zisku, to byl právě jeden z důvodů. proč se čeští sedláci stěhovali za moře.

Čechoameričanovi-zemědělci, se kterým jsem se v sobotu setkal, nemá smysl říkat, že farmář je něco jiného než sedlák. I když by to možná pochopil lépe než český novinář. V době (ve 13. století a dříve), kdy ve střední Evropě na místech bývalých lesů už byla obdělávaná pole a stály vesnice na současném půdorysu, po amerických prériích (až do 16.století) pobíhali jen indiáni a bizoni (koně indiáni neznali).

U nás zájemce o hospodaření dostal od šlechtice do nájmu půdu, obyčejně méně než 1 lán (18 ha), za kterou nájem platil prací-robotou na velkostatku. Nesměl usedlost opustit. Musel na ní pracovat, i když nic mu nevynášela. Nazýval se usedlíkem, osedlým, sedlatou. Tak vzniklo slovo sedlák.

Statky (anglicky farm) podnikající na zemědělské půdě se ve větším množství začaly objevovat až po zrušení roboty.Zvláště po pozemkové reformě po roce 1918, vznikaly i v českých poměrech velké svobodné statky, které se více podobaly americkým farmám. Sedlákem by proto měl být označován ten, kdo se své práce drží v dobách dobrých i špatných (ty převažují). Bez ohledu na politické systémy. Bez ohledu na výkyvy trhu.

Sedlák je hlavně takový osedlý, jehož rod je na jednom místě několik staletí. Sedlák se vyznačuje šetrností, pracovitostí a poctivostí. Přitom dělá dojem, že nikam nespěchá. On se při své práci denně přesvědčuje, že proti přírodě a času nic nesvede. Proto pro sedláka zemědělství je způsobem života. Tím se sedlák liší od městských i vesnických prospěchářů, včetně zemědělských družstev, společností a různých rádoby zemědělských podnikatelů (od chovatelů koz, koní, až po hoteliéry a Babiše), pro které jsou hodiny a peníze nade všechno.

Slovo farma se tedy i v českých podmínkách nejlépe hodí pro zemědělské podniky ( hlavně velkovýrobu), pro které je zemědělství zdrojem zisku. Takto jsou označovány podniky v německy mluvících zemích, kde Bauer (sedlák) je soukromník, zemědělská společnost je farma.

Velkovýroba u nás hlavně vznikla z politických důvodu, z potřeby vytvořit průmyslové zemědělství, ve kterém člověk byl jen poslušnou pracovní silou. Tyto zemědělské farmy se módních farmářských trhů nezúčastňují, nemají pro ně ekonomický význam. Ze stejných důvodů se jich nezúčastňují ani tradiční sedláci, pro které je to navíc ztráta času. Zůstávají tedy částečně dobrodruzi s podomácky vyrobenými sýry a klobásami, u nichž by se se zavřenýma oběma očima dalo mluvit o farmářích, a především překupníci.

Název "farmářský trh" je tedy nesmyslem, určitě by správnější byl návrat k původním názvům jako městský trh, týdenní trh, trh na zboží, jarmark apod. Bohužel inteligence profesionálních novinářů, vytvářená inteligenci novodobých politiků, podnikatelů a maloměšťáků, pohrdá vším starým i vším logickým. (Fn, 5.7.2011)

ODKAZY:
Objevování objeveného.

Farmářské trhy.

Celý textMinistr Fuksa na dveře přibyl kodex.

První českobudějovický farmářský trh.