Lída Baarová, hvězda se zlomenou září.

Ve třicátých létech se o ní mluvilo jako o nejkrásnější ženě Evropy. Ještě v současnosti stoletý režisér Otakar Vávra vypráví o ní jako o nejpůvabnější české herečce všech dob, přičemž dodává, že ta krása ji ničila.

Narodila se v roce 1913 jako Ludmila Babková, pseudonym Baarová si dala podle spisovatele Jindřicha Šimona Baara, kamaráda jejího otce, aby jako studentka konzervatoře mohla tajně hrát ve filmu.

V sedmnácti ji nakonec kvůli filmování ze školy vyloučili, ale v té době už spolupracovala s velmi populárním komikem a majitelem divadla Vlastou Burianem (40), který jí nabídl roli ve filmu, a hned také manželství. To druhé odmítla a odkopnutý Burian ji už do žádného filmu nevzal.

Další nápadníci zvučných uměleckých jmen však na sebe nedali čekat: Karel Lamač, Hugo Haas, Karel Anton, Gustav Nezval, Karel Höger, Charles Boyer a Gustav Frölich. S tím posledním odjela do Berlína. Tam za ní přišel osobně Adolf Hitler s nabídkou německého občanství. Odmítla kvůli Frölichovi, který dělal žárlivé výstupy. Pak přišly berlínské Olympijské hry 1936, během nichž se v její blízkosti objevil ministr propagandy třetí říše Josef Geobbels, démonický invalida, několikanásobný doktor s fenomenálními vyjadřovacími schopnostmi. Hitler mu rozvod kvůli Baarové nepovolil, ani rezignaci na funkci. Pro Baarovou byla tato známost osudná až do konce života.

Tajně utekla z Německa do okupované Prahy, kde ji Němci nejdříve zakázali hrát v německy ozvučených filmech, v roce 1941 ji zakázali filmovat zcela. Ještě v roce 1943 natočila v Itálii jeden film, ale musela zpět, do Čech.

Před koncem války utekla do americké zóny v Německu, kde ji Američané zatkli, čtrnáct dní vyšetřovali a pak dali do blázince. Po skončení války ji převezli do vězení v Praze. Tam především komunističtí herci rozpoutali proti ní zuřivou kampaň, kterou nepřežila její matka (infarkt), ani sestra Zorka (sebevražda). Po osmnácti měsících byla Baarová z vězení propuštěna a spolu s Janem Kopeckým, synovcem komunistického ministra Václava Kopeckého, jezdila s loutkovým divadlem po Čechách.

V roce 1948 se jim podařilo uprchnout do Rakouska, odtud se dostali do Argentiny, potom do Itálie, kde se Baarová za pomoci slavného režiséra Felliniho pokoušela vrátit na filmové plátno. Baarová se svou subtilní postavou však v konkurenci bujných tvarů nastupujících mladých filmových hvězd Lorenové, Lollobrigidy aj. neuspěla. Začala úspěšně hrát v divadlech, a dost úspěšně (Vídeň, Gratz, Düsseldorf a jiná německá divadla).

S Kopeckým se rozvedla v roce 1969, když jí bylo 56 let, a provdala se za profesora Kurta Lundwalla, majitele sanatoria v Salcburku. V Salcburku také v roce 2001 zemřela, když předtím od ní jeden povedený český emigrant vylákal veškerý majetek, který po Lundwallovi zdědila.