Pláč na hrobě českého cukrovarnictví.

Ve fiskálním roce 2010-2011 měla německo-skandinávská cukrovarnická společnost Nordzucker AG tržby ve výši 1,8 miliard eur, čistý zisk 91 mil. € (2,2 miliard Kč). Příčinou zvýšení zisku společnosti je mimo zvýšené poptávky po cukru v EU také zrychlení výroby a odbytu cukru. K úspěšnému výsledku přispěly všechny tři regiony koncernu. Společnost mohla v předstihu splatit úvěry ve výši 123 mil.€. Celkově se v loňském roce snížil dluh společnosti o 400 mil. € a mohla poprvé od vzniku společnosti v roce 1997 být navržena dividenda ve výši 0,46 €/akcie. Schválit by ji měla valná hromada, která se bude konat 7. 6. 2011. V příštím roce společnost očekává podobný zisk.

Cukrovar Hrochův Týnec po výstavbě v roce 1970.

Při čtení výše uvedené zprávy nemůže zemědělec-pamětník nevzpomenout na vyspělý český cukrovarnický průmysl, který byl během uplynulých 20 let prakticky zlikvidován. Nyní se cukr do České republiky dováží.

Rozvoj českého cukrovarnictví začal na konci 18. století, kdy Napoleon zablokoval dovoz třtinového cukru do střední Evropy. V 19. století se rozšířilo pěstování řepy po celém území Čech a Moravy a cukrovar byl téměř v každém okresním městě. Byly vyšlechtěny vynikající odrůdy řepy a cukr se stal exkluzivním českým zbožím. Likvidace malých nevýkonných regionálních cukrovarů, v souvislosti se soustředěním pěstování cukrovky do úrodných oblastí, začala už na počátku 20. století. Po poúnorovém znárodnění cukrovarů, které z velké části patřily přímo zemědělcům - pěstitelům cukrové řepy, byla výroba cukru soustřeďována do velkých cukrovarů. Po polistopadové privatizaci neobstály ani tyto velké a poměrně moderní cukrovary. Cukrovary jako Hrochův Týnec, Kojetín, Němčice na Hané jsou minulostí.

Cukrovar Hrochův Týnec po zrušení.

"Když jsem se dozvěděla o likvidaci této vlajkové lodi cukrovarnického průmyslu, obrečela jsem to. Pracovala jsem v jednom menším cukrovaru na Kolínsku a v HT jsem byla na školení. Pracovala jsem tam více jak deset let a už jsem měla něco, čemu se říkalo stavovská čest. Byla to těžká práce-údržba,čerpadla-v zimě, ale přesto na to ráda vzpomínám a nepochopím, jak něco, co přežilo války, socík , nepřežilo demokracii-po česku." (Alča, ZS)

Zdá se, že cukrovary jsou příkladem toho jak likvidovat současnou i případnou budoucí konkurenci. Zprivatizovaný Hrochův Týnec byl prodán zahraniční společnosti s podmínkou vlády ČR, že přestavbou cukrovaru na lihovar zachová pracovní místa pro region. Dneska by objekt cukrovaru nikdo nenašel. Před prodejem objektu francouzské firmě čeští privatizátoři prodali vnitřní zařízení do Ruska. (fn, 28.5.2011)Zdroj a foto ZS.