V posledních desetiletích se stále více do střetu s vesnickým obyvatelstvem dostávají sobecké zájmy městských zbohatlíků, často podporované různými ekologickými a ochranářskými organizacemi. Finance vesnickému obyvatelstvu chyběly v minulosti i nyní. Dříve ovšem se měšťáci vesnicím vyhýbali, protože se tam muselo tvrdě pracovat, a téměř zadarmo. Nyní tam práce není, ale jsou tam levně k dostání nemovitosti, ať domy, tak pozemky. To je povel pro vychytralé měšťáky k ulití různě nabytých peněz. Vesničané se sice brání, ale konečným vítězem jsou vždy peníze.
Zpráva z tisku:
„Petici proti výstavbě podepsalo 70 procent obyvatel Boru na JIndřichohradecku. Chtějí zabránit výstavbě nového „rodinného domu“, který by zlikvidoval dosavadní ráz vesnice.“
„Na Boru se peče chleba jen po jedné straně,“ říkávalo se v okolních vesnicích. Byla to pravda, protože zemědělské usedlosti jsou postavené jen po jedné straně silnice, čely k jihu. Na jižní straně silnice je kaplička, zahrádky, údolí, louky, pole, zarostlé rozlehlé rašeliniště, lesy a v pozadí Novohradské hory. Jedinečný výhled do krajiny. Ten však by měl zmizet místním obyvatelům i návštěvníkům.
Bor je mnohem mladší vesnice než jiné vesnice v oblasti. Je znám i datum založení osady. Byla na zalesněném vrchu nad Suchdolem nad Lužnicí založena roku 1560 Vilémem z Rožmberka, a proto dostala název Lhota Vilémova, který se později změnil na Nová Ves na Boru (podle názvu lesa), až nakonec zůstalo jméno Bor. Od roku 1827 do současnosti se půdorys vesnice nezměnil. Nyní je Bor součástí města Suchdol nad Lužnicí.
Bor je sice v Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, ale správa CHKO ho proti výstavbě nových domů výjimečně nechrání (jinde stavebníkům způsobuje nepřekonatelné problémy), rovněž tak Městský úřad v Suchdole. Místní obyvatele rozzlobilo kramářské jednání obou těchto úřadů. Před dvěma lety lidem v Boru slíbily, že pozemky na jižní straně silnice nikdy zastavěny nebudou, náhle změnily názor.
Zájemce o výstavbu byl při koupi pozemku upozorněn, že na něm není možné stavět. Jeho to zřejmě nezajímalo, byl si jistý silou svých peněz. Jeho skutečné záměry byly jiné (jak říkával Topolánek před volbami). Najednou bylo všechno jinak. „Jen prstíček si ohřejeme,“ žadonily Jezinky. Ze stavby malilinkého rodinného domku se vyklubaly plány na dva velké domy a jeden penzion. Jak vidět koupit se dá všechno, i pohled do krajiny. (milionář Jiřího Wolkera ukradl i slunce). Konečné slovo sice bude mít stavební úřad, ale peníze jsou peníze... (F.Novotný, 26.6.2010)
Zpráva z tisku:
„Petici proti výstavbě podepsalo 70 procent obyvatel Boru na JIndřichohradecku. Chtějí zabránit výstavbě nového „rodinného domu“, který by zlikvidoval dosavadní ráz vesnice.“
„Na Boru se peče chleba jen po jedné straně,“ říkávalo se v okolních vesnicích. Byla to pravda, protože zemědělské usedlosti jsou postavené jen po jedné straně silnice, čely k jihu. Na jižní straně silnice je kaplička, zahrádky, údolí, louky, pole, zarostlé rozlehlé rašeliniště, lesy a v pozadí Novohradské hory. Jedinečný výhled do krajiny. Ten však by měl zmizet místním obyvatelům i návštěvníkům.
Bor je mnohem mladší vesnice než jiné vesnice v oblasti. Je znám i datum založení osady. Byla na zalesněném vrchu nad Suchdolem nad Lužnicí založena roku 1560 Vilémem z Rožmberka, a proto dostala název Lhota Vilémova, který se později změnil na Nová Ves na Boru (podle názvu lesa), až nakonec zůstalo jméno Bor. Od roku 1827 do současnosti se půdorys vesnice nezměnil. Nyní je Bor součástí města Suchdol nad Lužnicí.
Bor je sice v Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, ale správa CHKO ho proti výstavbě nových domů výjimečně nechrání (jinde stavebníkům způsobuje nepřekonatelné problémy), rovněž tak Městský úřad v Suchdole. Místní obyvatele rozzlobilo kramářské jednání obou těchto úřadů. Před dvěma lety lidem v Boru slíbily, že pozemky na jižní straně silnice nikdy zastavěny nebudou, náhle změnily názor.
Zájemce o výstavbu byl při koupi pozemku upozorněn, že na něm není možné stavět. Jeho to zřejmě nezajímalo, byl si jistý silou svých peněz. Jeho skutečné záměry byly jiné (jak říkával Topolánek před volbami). Najednou bylo všechno jinak. „Jen prstíček si ohřejeme,“ žadonily Jezinky. Ze stavby malilinkého rodinného domku se vyklubaly plány na dva velké domy a jeden penzion. Jak vidět koupit se dá všechno, i pohled do krajiny. (milionář Jiřího Wolkera ukradl i slunce). Konečné slovo sice bude mít stavební úřad, ale peníze jsou peníze... (F.Novotný, 26.6.2010)
Žádné komentáře:
Okomentovat