Bez cenzury ODS vládnout nechce

 Zůstává rozum stát, co se děje za vlády Petra Fialy, který má ve svém okolí i bývalé disidenty anebo jejich příbuzné. Ale všichni dělají, že jsou slepí a hluší. Nezbývá tak, než si přát, aby se podařilo naší zemi najít cestu ven. Senát a prezident ještě mohou tuto hanbu napravit, anebo i Ústavní soud. 

Paragraf 98 trestního zákona č. 140/1961 Sb., označovaný jako „Podvracení republiky“, byl jedním z nejvýznamnějších nástrojů komunistického režimu pro postih politických odpůrců. Po roce 1989 došlo k jeho zrušení, což odráželo návrat k demokratickým principům a snahu ukončit éru politické kriminalizace odlišných názorů. Je smutnou vizitkou současné české vlády v čele s Petrem Fialou, že nechala vzniknout zákonu, který jakoby tomu tehdejšímu z oka vypadl.

Volby budou již brzy, podle toho, kdy a kde tento článek čtete, to bude příští rok anebo už letos. Tak nám všem přeji šťastnou ruku a šťastný nový rok 2025.

Po únoru 1948 začal komunistický režim v Československu postupně zavádět právní předpisy, které měly stíhat údajné „protistátní“ či „protisocialistické“ jednání. V prvních letech komunistické moci byl základním zákonným nástrojem pro perzekuci odpůrců režimu tzv. Zákon na ochranu lidově demokratické republiky (č. 231/1948 Sb.). Ten obsahoval širokou škálu trestných činů, které měly chránit „lidově demokratické zřízení“ před „rozvratnou činností“.

Nelze se ubránit dojmu, že komunisté vycházeli z prvorepublikového Zákona na ochranu republiky, jehož předním záměrem byl určitý způsob cenzury, kterou měla být chráněna důstojnost prezidenta Masaryka. Tato cenzura chránila po roce 1935 i prezidenta Beneše, takže byl zakázán prodej a byly vyřazeny z knihoven všechny články, které Beneše kritizovaly v době, kdy vykonával funkci notorického ministra zahraničí. 

V roce 1950 vstoupil v účinnost nový trestní zákon (zákon č. 86/1950 Sb.), který nahradil jak meziválečné, tak poválečné právní předpisy. I on definoval řadu politických trestných činů (např. „velezradu“, „špionáž“, „sabotáž“ či právě činy zaměřené na „rozvrat republiky“). Během 50. let vrcholily politické procesy, zejména s „třídními nepřáteli“ a údajnými sabotéry. V této době byly trestní paragrafy formulovány velmi vágně, aby postihly de facto jakoukoli opoziční aktivitu.

§ 98 Podvracení republiky (1) Kdo z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky provádí podvratnou činnost proti jejímu společenskému a státnímu zřízení, proti její územní celistvosti, obranyschopnosti nebo samostatnosti anebo proti jejím mezinárodním zájmům, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. (2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem, b) spáchá-li takový čin ve větším rozsahu, nebo c) spáchá-li takový čin za branné pohotovosti státu.

— Trestní zákon č. 140/1961 Sb.

Nový trestní zákon č. 140/1961 Sb. (účinný od 1. ledna 1962) konsolidoval dřívější ustanovení o „trestných činech proti republice“. Do tohoto zákona byl zařazen § 98 „Podvracení republiky“, který byl jedním z tzv. „politických paragrafů“. Podle něj se dopustil trestného činu ten, „kdo se pokusil rozvrátit nebo oslabit socialistické státní zřízení“ či „kdo činil kroky směřující k násilnému odstranění nebo ohrožení ústavního zřízení“. Trestní sazba byla vysoká, často až do výše mnoha let odnětí svobody (v některých případech hrozil i trest smrti, zejména pokud byl čin provázen dalšími „přitěžujícími“ okolnostmi – např. sabotáží či vyzvědačstvím).

Po potlačení pražského jara (1968) následovalo tzv. období „normalizace“, kdy byl § 98 využíván ke stíhání disidentů, signatářů Charty 77, katolických duchovních a dalších osob kritických k normalizačnímu režimu. Typickým znakem byl velice široký výklad pojmu „podvracení“, přičemž i nenásilné projevy nesouhlasu (tisky, letáky, organizování petic apod.) mohly být vykládány jako pokus o „rozvrat socialistického zřízení“. Kromě § 98 se používaly také paragrafy o „poškozování zájmů republiky v cizině“ (§ 112), „hanobení státu světové socialistické soustavy“ (§ 104) či „pobuřování“ (§ 100).

Po sametové revoluci (listopad 1989) došlo k rozsáhlé demokratizaci právního řádu.§ 98 „Podvracení republiky“ byl zrušen (respektive vypuštěn) novelou trestního zákona, která odstranila či zásadně změnila většinu tzv. politických paragrafů. V novém trestním zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., účinném od roku 2010) už takto formulovaný trestný čin neexistuje. Místo toho jsou v moderním demokratickém právu definovány trestné činy terorismu, teroristického útoku, vlastizrady či rozvracení ústavního zřízení, avšak s úzce vymezenými skutkovými podstatami.

§ 98 „Podvracení republiky“ se stal jedním ze symbolů komunistické perzekuce a potlačování občanských práv a svobod v Československu. Byl používán k umlčení opozice a k zastrašení jakýchkoli projevů nesouhlasu s režimem. Dodnes tak § 98 představuje varovný příklad, jak může vágní a ideologicky motivované ustanovení trestního práva sloužit k omezování politických a lidských práv.

Paragraf 98 trestního zákona č. 140/1961 Sb., označovaný jako „Podvracení republiky“, byl jedním z nejvýznamnějších nástrojů komunistického režimu pro postih politických odpůrců. Navázal na dřívější předpisy z 50. let (zejména zákon č. 86/1950 Sb.) a také na tzv. Zákon na ochranu lidově demokratické republiky z roku 1948. Byl používán během celého trvání normalizačního období, zejména k perzekuci disentu. Po roce 1989 došlo k jeho zrušení, což odráželo návrat k demokratickým principům a snahu ukončit éru politické kriminalizace odlišných názorů.

Neoprávněná činnost pro cizí moc

§ 98 byl v roce 1990 zrušen jako symbol bezpráví a tisíce nevinných byly rehabilitovány. Byl kritizován právě pro své vágní formulace, které umožňovaly kriminalizovat prakticky jakýkoliv nesouhlas s režimem. O 34 let později tak naše vládnoucí koalice, která sama sebe označuje za jediné demokraty a veškerou opozici neustále diskredituje a označuje za extrémisty, populisty, proruské síly anebo fašisty, připravila normu s překvapivě podobnou konstrukcí. Je tak podobná, že je těžké uvěřit, že ji autoři opravdu nenapodobili. Nový paragraf 318a jde v některých ohledech dokonce dál než její předchůdce z dob totality, ale zachovává jeho gumovou povahu. Nově dokonce explicitně stanoví, že „příprava je trestná“. To znamená, že lze stíhat i jednání, které k samotné „činnosti pro cizí moc“ teprve směřuje. Kuriozitou je, že naopak zákon se vztahuje v duchu někdejšího paragrafu 99 i na ochranu zájmů jakýchsi mezinárodních organizací, tehdy to bylo označeno jako „státy socialistické soustavy“, dnes je to „mezinárodní organizace, k ochraně jejichž zájmů se Česká republika zavázala“.

Co je naprosto zarážející je téměř totožná konstrukce těchto paragrafů, a to možná o to víc, že jedním ze předkladatelů je poslanec ODS Pavel Žáček, který je odborníkem, který se na studium komunistické totality přímo zaměřil a věnoval se mu dlouhá léta. Byl dokonce ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů.

§ 318a Neoprávněná činnost pro cizí moc (1) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude potrestán a) ten, kdo v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se Česká republika zavázala, vykonává na území České republiky činnost pro cizí moc, b) ten, kdo naruší svrchovanost České republiky tím, že na jejím území pro cizí moc sleduje jiného zpravodajskými prostředky, nebo c) občan České republiky nebo osoba bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, jež v úmyslu uvedeném v písmenu a) vykonává mimo území České republiky činnost pro cizí moc. (2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného značný prospěch nebo spáchá-li takový čin ve značném rozsahu, nebo b) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. (3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo b) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu. (4) Odnětím svobody na osm až patnáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. (5) Příprava je trestná.

— Přílepek k zákonu o Ukrajině poslanců Exnera, Rakušana, Blažka, Bartošky, Žáčka, Zuny, Michálka a Letochy

Když položíme oba paragrafy vedle sebe, podobnosti jsou až zarážející:

Skutková podstata

1961: „Kdo z nepřátelství… provádí podvratnou činnost proti společenskému a státnímu zřízení…“

2024: „Kdo v úmyslu ohrozit… ústavní zřízení… vykonává činnost pro cizí moc…“ Nově trestné již ve stadiu přípravy.

Trestní sazby

Oba začínají na 1-5 letech

Oba mají odstupňované kvalifikované skutkové podstaty

Oba umožňují vysoké tresty v případě „závažných následků“

Neurčité pojmy

1961: „podvratná činnost“, „nepřátelství“

2024: „činnost pro cizí moc“, „ohrožení ústavního zřízení“

Žádné emise ani odpadky, ale umělá inteligence vyhubí lidstvo

Geoffrey Hinton varuje, že existuje 10-20% šance, že umělá inteligence povede během nadcházejících tří desetiletí k likvidaci lidstva:  změny probíhají rychle

Britsko-kanadský počítačový vědec, který je často označován za „kmotra“ umělé inteligence, zvýšil pravděpodobnost, že umělá inteligence v příštích třech desetiletích vyhubí lidstvo, a varoval, že tempo změn v této technologii je „mnohem rychlejší“, než se očekávalo.

Profesor Geoffrey Hinton, který letos obdržel Nobelovu cenu za fyziku za svou práci v oblasti umělé inteligence, uvedl, že existuje „10 až 20“ procentní šance, že umělá inteligence povede v příštích třech desetiletích k vyhynutí lidstva.

Předtím Hinton uvedl, že existuje 10% pravděpodobnost, že tato technologie způsobí katastrofu pro lidstvo.

Na otázku, zda změnil svou analýzu potenciální apokalypsy umělé inteligence a šance jedna ku deseti, odpověděl v pořadu BBC Radio 4 Today: „Ani ne, 10 až 20 procent.“

Hintonův odhad přiměl hostujícího redaktora pořadu Today, bývalého britského ministra financí  Sajida Javida, aby řekl: „Vy tu pravděpodobnost zvyšujete?“, na což Hinton odpověděl: „ Víte, nikdy předtím jsme se nemuseli zabývat věcmi inteligentnějšími, než jsme my sami.“

A dodal: „A kolik znáte příkladů, kdy inteligentnější věc byla ovládána méně inteligentní věcí? Těch příkladů je velmi málo. Je tu matka a dítě. Evoluce si dala hodně práce s tím, aby dítě mohlo ovládat matku, ale to je asi jediný příklad, který znám.“

Hinton, emeritní profesor Torontské univerzity, narozený v Londýně, uvedl, že lidé by byli jako batolata ve srovnání s inteligencí vysoce výkonných systémů umělé inteligence.

„Rád o tom přemýšlím takto: představte si sebe a tříleté dítě. My budeme ty tříleté děti,“ řekl.

Umělou inteligenci lze volně definovat jako počítačové systémy provádějící úkoly, které obvykle vyžadují lidskou inteligenci.

V loňském roce se Hinton dostal na titulní stránky novin poté, co odstoupil ze své práce ve společnosti Google, aby mohl otevřeněji hovořit o rizicích, která představuje neomezený vývoj umělé inteligence, a uvedl obavy, že „zlí hráči“ budou tuto technologii využívat k poškozování ostatních. Klíčovou obavou bojovníků za bezpečnost umělé inteligence je, že vytváření umělé obecné inteligence neboli systémů, které jsou chytřejší než lidé, by mohlo vést k tomu, že by tato technologie mohla představovat existenční hrozbu, protože by se vyhnula lidské kontrole.

Když se Hinton zamýšlel nad tím, kam by podle jeho názoru vývoj umělé inteligence dospěl, když na této technologii začal pracovat, řekl: „Nemyslel jsem si, že to bude tam, kde jsme teď. Myslel jsem si, že se sem dostaneme až  někdy v budoucnu.“

Dodal: „Protože situace, ve které se nyní nacházíme, je taková, že většina odborníků v této oblasti si myslí, že někdy, pravděpodobně během příštích 20 let, vyvineme umělou inteligenci, která bude chytřejší než lidé. A to je velmi děsivá představa.“

Hinton řekl, že tempo vývoje je „velmi, velmi rychlé, mnohem rychlejší, než jsem očekával“, a vyzval k vládní regulaci této technologie.

„Obávám se, že neviditelná ruka nás neochrání. Takže ponechat to jen na ziskovém motivu velkých společností nebude stačit k tomu, aby zajistily bezpečný vývoj,“ řekl. „Jediná věc, která může tyto velké společnosti donutit k většímu výzkumu bezpečnosti, je vládní regulace.“

Hinton je jedním ze tří „kmotrů umělé inteligence“, kteří za svou práci získali cenu ACM AM Turing - obdobu Nobelovy ceny za informatiku. Jeden z této trojice, Yann LeCun, hlavní vědecký pracovník pro umělou inteligenci ve společnosti Meta Marka Zuckerberga, však existenční hrozbu zlehčuje a prohlásil, že umělá inteligence „by ve skutečnosti mohla zachránit lidstvo před vyhynutím“.

Moudrý vánoční projev britského krále Karla III.

 „Na začátku tohoto roku, kdy jsme si připomínali 80. výročí Dne D, jsme měli s královnou obrovskou čest znovu se setkat s pozoruhodnými veterány této výjimečné generace, kteří se tak odvážně obětovali ve prospěch nás všech.

Naslouchání těmto kdysi mladým mužům a ženám nás hluboce dojalo, když hovořili o svých kamarádech z celého britského společenství národů, kteří se nikdy nevrátili a nyní pokojně odpočívají tam, kde přinesli nejvyšší oběť. Jejich příklad služby a obětavosti nepřestává inspirovat, a to napříč generacemi.

Během předchozích vzpomínkových akcí jsme se mohli utěšovat myšlenkou, že k těmto tragickým událostem dochází v moderní době jen zřídka.

Ale v tento vánoční den nemůžeme nemyslet na ty, pro které ničivé důsledky konfliktů - na Blízkém východě, ve střední Evropě, v Africe a jinde - představují každodenní hrozbu pro životy a živobytí tolika lidí.

Myslíme také na humanitární organizace, které neúnavně pracují na poskytování životně důležité pomoci. Vždyť evangelia tak barvitě hovoří o konfliktech a učí hodnotám, s jejichž pomocí je můžeme překonat.

Příklad, který nám dal Ježíš, je nadčasový a univerzální. Je jím vstoupit do světa těch, kteří trpí, změnit jejich život a přinést tak naději tam, kde vládne beznaděj.

Jak nám připomíná slavná koleda „Kdysi v královském městě Davidově“, „náš Spasitel svatý“ „sestoupil na zem z nebe“, žil mezi „chudými, ubohými a pokornými“ a proměnil životy těch, které potkal, prostřednictvím Boží „vykupitelské lásky“.

To je srdce příběhu o Narození Páně a jeho tep můžeme slyšet ve víře všech velkých náboženství v Boží lásku a milosrdenství v dobách radosti i utrpení, které nás vyzývá, abychom přinášeli světlo tam, kde je tma.

Každý z nás v určité fázi svého života prochází nějakou formou utrpení, ať už duševního, nebo fyzického. Míra, do jaké si navzájem pomáháme - a čerpáme podporu jeden od druhého, ať už jsme lidé věřící, nebo bez víry -, je měřítkem naší civilizace jako národa.

To je to, co na mě neustále dělá dojem, když se se svou rodinou setkávám s těmi, kteří zasvětili svůj život pomoci druhým, a naslouchám jim.

Mluvím k vám dnes z kaple bývalé nemocnice Middlesex v Londýně - která je nyní sama o sobě živým komunitním prostorem - a myslím především na tisíce profesionálů a dobrovolníků zde ve Spojeném království a v celém Společenství, kteří se svými schopnostmi a z dobroty svého srdce starají o druhé - často za cenu vlastních ztrát.

Z osobního hlediska vyslovuji zvláštní, srdečné poděkování obětavým lékařům a zdravotním sestrám, kteří mě a další členy mé rodiny v tomto roce podporovali v nejistotách a úzkostech spojených s nemocí a pomáhali nám dodávat sílu, péči a útěchu, kterou jsme potřebovali.

Jsem také hluboce vděčný všem, kteří nám sami nabídli svá laskavá slova soustrasti a povzbuzení.

Při naší nedávné návštěvě jižního Pacifiku, kde jsme se zúčastnili summitu Commonwealthu, jsem si neustále připomínal sílu, kterou mohou instituce i jednotlivci čerpat jeden od druhého. A také to, že kulturní, etnická a náboženská rozmanitost je silou, nikoli slabostí.

V celém Společenství národů nás drží pohromadě ochota naslouchat jeden druhému, učit se jeden od druhého a zjišťovat, kolik toho máme společného. Protože díky naslouchání se učíme respektovat naše rozdíly, překonávat předsudky a otevírat nové možnosti.

Cítil jsem hlubokou hrdost, když se zde ve Spojeném království v reakci na hněv a bezpráví v několika městech letos v létě spojily komunity, aby toto chování neopakovaly, ale napravily. Aby opravily nejen budovy, ale i vztahy. A co je nejdůležitější, napravit důvěru; nasloucháním a porozuměním se rozhodnout, jak jednat pro dobro všech.

Naslouchání je opět opakujícím se tématem příběhu o Narození Páně. Maria, Ježíšova matka, naslouchala andělovi, který jí zjevil jinou budoucnost plnou naděje pro všechny lidi. Poselství andělů pastýřům - aby na zemi zavládl mír - ve skutečnosti zaznívá ve všech náboženstvích a filozofiích.

Dodnes zní lidem dobré vůle na celém světě. A tak právě s tímto vědomím přeji vám i všem, které máte rádi, co nejradostnější a nejmírumilovnější Vánoce."

Poselství Vánoc rozumí každý člověk, ať už to přizná, nebo ne.

 Vánoce jsou svátkem narození našeho Pána, Ježíše Krista. A křesťanství je o radosti. Především o radosti, a vlastně… pouze o radosti… Rád bych Vám to vysvětlil, ale neumím to… Polovinu svého dospělého života jsem byl agnostikem a polovinu jsem křesťanem. Mám přátele ve stavech obou. Vím, jak se na život a osud lze dívat z pohledů obou. A věřte mi, na žádné straně nejsou padouši. Jen lidem na straně jedné… něco chybí… To nejdůležitější…

Tak tedy, teď následuje jeden velice neumělý pokus: Křesťanství je v první řadě o svobodě. Toto náboženství Západu nám sděluje, že člověk je svobodný, má svobodnou vůli a na jeho volbách záleží. Člověk si v posledku sám volí spásu nebo zatracení. Křesťanství, na rozdíl od fatalistických náboženstvích Východu, sděluje, že osud člověka není předem daný, že on sám si svou budoucnost určuje. A taky říká, že jakkoli hluboce by klesl, vždy existuje možnost nápravy. Není na světě tak špatný čin, aby nemohl být olitován a napraven.

Křesťanství je v druhé řadě o lásce. O lásce Stvořitele k nám lidem, celkem to zlobivým potvůrkám, jež je tak velká, že my sami ji nemůžeme opětovat. Můžeme se o to jen pokusit. My lidé jsme slabé, chybující a pošetilé potvůrky, a nechápeme, na čem skutečně záleží. Proto Bůh, ve své nekonečné lásce a moudrosti, nás to naučil tím nejvíce šokujícím způsobem: stal se člověkem, přebýval mezi námi a pak se pro nás nechal zabít. Z terapeuticko-pedagogických důvodů: aby nás vykoupil z našich nepravostí a aby nás naučil, co je smyslem života.

Křesťanství je tudíž v třetí řadě o pravdě. Je pravdou o smyslu našeho života na Zemi, kterým je láska ve svobodě k Bohu a i k tomu nejposlednějšímu člověku. Je taky pravdou o tom, co jest po smrti.

Křesťanství je tudíž nakonec o smrti. Říká nám, co je po smrti: život věčný. Dobrá zvěst (evangelium) křesťanství zní: lidé, když už jednou existujete, budete věčně. Vaší biologickou smrtí váš život nekončí. Vaše vědomí, vaše paměť, vaše „já“- vaše duše – bude existovat nadále; a to buď ve stavu mimořádně mizerném, anebo mimořádně blaženém. Máte možnost, že ve stavu mimořádně blaženém. Navždy.

Jak víme, že smrtí život nekončí? Již se tak stalo. Kristus byl první, který zemřel a pak vstal z mrtvých. Byl ten, kdo porazil smrt. Byl první, kdo vstal z mrtvých, nikoli poslední. Následovat jej můžeme všichni.

Křesťanství je tak to jediné, co dává smysl v tomto jinak nesmyslném světě. Až budete slavit Vánoce, vzpomeňte: vy, všichni lidé, jste bytosti nekonečné ceny. Jste stvořeni k obrazu Božímu a máte nesmrtelnou duši. A zároveň, jste hezky zlobivé potvůrky. Měli byste se zlepšit, jinak je to s vámi špatné. Ale Bůh, který vás tak miloval, že za vás zemřel, to ví, a proto vám dal prostředky nápravy, které byste vy sami neměli. Zanechal vám tady svou Církev. Ale to je již příběh další… Šťastné a veselé Vánoce!

Vánoční Fialová

 Ref. 1

Tohle je písnička vánoční fialová,

Vousatý Ježíšek dárky každému rozdá

Platy jak v Německu, nutellu, tak to je sen

Ozáří budoucí nejen ten vánoční den

1)

Tohleto Jezule by za nás život dalo

Ale na oltáři trhu by nás obětovalo

Když trhy zavelí i Ježíšek se skloní

Ale hlavně že ochotně na plotně purpura voní

Ref. 1

To je ta písnička vánoční fialová,

Vousatý Ježíšek dárky každému rozdá

Platy jak v Německu, máslíčko, tak to je sen

Ozáří budoucí nejen ten vánoční den

2)

Křetínský kření se, pod stromkem najde stovku (miliard)

koupí si královskou poštu i Eiffelovku

On dobré srdce má všichni ho pro to cení

Děvčátku se sirkami vezme i tu poslední

3)

Nastal čas pokoje, klidu a naděje

Že se na nás vousáček z jesliček usměje

S Vánoci zmizela tíseň i každá chmura áá

Teď přijdou tři králové

Babiš, Trump, Okamura

Ref 3.

To je ta písnička vánoční fialová,

Vousatý ježíšek dárky každému rozdá

Platy jak v Německu, tomu každý uvěří

A ten kdo nevěří, ať do Betléma běží

Platy jak v Německu, tomu každý uvěří

A ten kdo nevěří, ať do Strakovky běží

Osvobození podle ruských pravidel

 Je to poněkud problematické výročí, a navíc se na něm pomalu usazuje prach zapomnění. V regionu, jehož se týká, se přitom dlouhá léta slavilo jako datum osvobození. Ale už tehdy to nebylo jednoznačné, a není ani teď.

Před osmdesáti lety vstoupila sovětská vojska do Užhorodu, nyní hlavního města Zakarpatské oblasti Ukrajiny, tehdy obsazené Maďarskem, předtím součásti Československé republiky. Stalo se tak v pátek 27. října 1944. Válka trvala pak ještě více než půl roku, nicméně východní cíp (někdejší) Československé republiky, a s ním i Podkarpatsko, byl už osvobozen. Jenže v prvních týdnech nebylo jasné, v čí prospěch tu operují sovětské ozbrojené síly a jak to s územím pod Karpaty bude dál.

Ale brzy se vyjasnilo. Ačkoliv Kreml ještě několik týdnů předtím ujišťoval československé představitele, že náš stát bude obnoven v předválečných hranicích, nestalo se tak. Naplnila se vůle a moc silnějšího.

Historik Jindřich Marek v této souvislosti nedávno připomněl (v stati věnované těmto dějinným událostem) legendárního rusínského zbojníka Nikolu Šuhaje a poznamenal, že „třiadvacet let po jeho smrti ho v objemu loupeží suverénně trumfla parta soudruhů z Moskvy. Uloupila celou zemi.“

Sovětská moc začala velmi brzy úřadovat. Spolu s místními komunisty a dalšími přisluhovači zorganizovala už na 26. listopad v Mukačevu takzvaný „sjezd národních výborů“. Zdánlivě na to stačil pouhý měsíc, ale až tak neuvěřitelné to není; nejen tato akce, ale celé převzetí moci Sověty se připravovalo dávno předtím. Na mukačevském shromáždění, jehož účastníky nikdo nezvolil ani nepověřil, byla proklamována „vůle podkarpatského lidu“: připojit region k Sovětskému svazu. A po léta se to vydávalo za regulérní lidové hlasování.

Zástupci československé vlády, kteří na Podkarpatskou Rus přijeli jako na své území, aby převzali správu regionu, byli vykázáni z Užhorodu do Chustu a poté vůbec ze země.

Podkarpatsko bylo urychleně přejmenované na Zakarpatskou Ukrajinu. Výrazně se zhoršilo zásobování, rabovalo se a kradlo, a hlavně se začalo zatýkat. A to hned po vstupu vojsk, ještě předtím, než se Podkarpatsko oficiálně připojilo k Sovětskému svazu. NKVD – sovětská státní bezpečnost, měla patrně připravené rozsáhlé seznamy lidí, kteří se politicky „zkompromitovali“ buď v době Československa, nebo za maďarské okupace. Současně byly mnoha osobám doručeny obsílky, aby se hlásily na komisařství (možná to byl jiný sovětský úřad). Už je nepustili domů, ale houfně hnali pěšky do narychlo zřízených lágrů ve Svaljavě i na další místa, a později dál do sovětských gulagů. Vesměs šlo o místní příslušníky rusínské a maďarské inteligence. Mimochodem, podobně to Sověti udělali o několik let dřív v pobaltských republikách, s podobným záměrem zabíjeli Poláky v Katyni, likvidaci elit plánovali i na Ukrajině.

Zatýkání a nezákonné represe pokračovaly i později, například vůči řeckokatolickým kněžím, kteří odmítli podepsat přestup k pravoslavné církvi. Řeckokatolického biskupa Teodora Romžu sovětská bezpečnost rovnou zavraždila. (Rolu 2001 jej papež Jan Pavel II. blahořečil.)

Co se dělo v dané době v horních patrech politiky, aby se Podkarpatsko stalo oficiálně součástí Sovětského svazu, to se lze dočíst v historických studiích. (Například v textech rusínského historika Ivana Popa, který našel útočiště v Česku a publikoval tu řadu prací.) Je nesporné, že cena, kterou Československo zaplatilo za osvobození, byla neúměrně vysoká, a hlavně zcela mimo právo a spravedlnost, Především proto, že nikdo se občanů Podkarpatska neptal, pod jakou vládou chtějí žít. O neústavnosti celého procesu nemluvě. V důsledku laxního přístupu – nebo lhostejnosti? – tehdejších vrcholných představitelů československého státu byli proti své vůli prodáni, škrtem několika podpisů připraveni o možnost volby, zda chtějí žít dál v československém státě.

Téměř milion lidí bylo svévolně zbaveno československého občanství! Pravda, řadě z nich se sice posléze podařilo přesídlit na území republiky, ale pokud tak učinili, museli opustit rodnou zemi.

Před časem se o tom zasvěceně, a hlavně kriticky k tehdejším domácím politikům hovořilo i na Večírku pořádaném redakcí Přítomnosti.

Podkarpatsko jako válečná kořist mocného státu – to je poučný a aktuální kus dějin. Neboť za našimi humny imperialistický agresor zase někoho „osvobozuje“…

Zdroj: Přítomnost

 

Extremisty v Praze vítá Václav Klaus

 Česká republika je bezpečným útočištěm pro antisystémovou scénu ze sousedního Německa i Rakouska. Ukázala to konference takzvaného „Alternativního světového ekonomického fóra“ minulý týden v Praze – v utajení a za zavřenými dveřmi. Na místě byl i Martin Sellner, přední tvář evropské krajní pravice, v Německu a Rakousku běžně označovaný za extremistu. Vystoupil i český exprezident Václav Klaus. Organizátoři akce si Prahu vybrali proto, že doma by kvůli reputaci těžko sháněli prostor k pronájmu.

V kongresovém hotelu v pražských Vysočanech se minulý týden sešla pozoruhodná společnost. Aktivisté, právníci, politici, tváře rakouských a německých alternativních médií a další hosté se na „Alternativním světovém ekonomickém fóru“ radili také o tom, co dělat v případě, že svět zasáhne další událost podobná pandemii covidu.

Právě odpor vůči anticovidovým opatřením a skepse místy přerůstající v – přinejmenším verbálně – otevřenou nenávist k aktuálnímu globálnímu uspořádání většinu účastníků této akce spojují.

Z fotek vyplývá, že se akce zúčastnil i Martin Sellner, kterému kvůli jeho extremistickému rejstříku v nedávné době zakázalo vstup na své území jak německé město Augsburg, tak celostátně i Švýcarsko. V ČR si však Sellnera zjevně nikdo nevšímá.

Více: Hlídací pes

Papež František žádá Bidena, aby udělil milost lidem odsouzeným k trestu smrti - než přijde Trump

 Papež František vybízí k modlitbám za lidi odsouzené k trestu smrti, zatímco roste tlak na Bidena, aby jednal  před Trumpovým nástupem do úřadu.

Papež František vyzval ke zmírnění trestů pro lidi odsouzené k smrti v USA, zatímco náboženští představitelé, skupiny za občanská práva a současní i bývalí státní zástupci naléhají na Joea Bidena, aby přijal exekutivní opatření týkající se trestu smrti.

Papež František, který je hlasitým odpůrcem trestu smrti, ve své nedělní modlitbě řekl: „Kladu si na srdce, abych vás všechny požádal, abyste se modlili za vězně ve Spojených státech, kteří čekají na trest smrti. Modleme se, aby jim byl trest zmírněn [nebo] změněn.“

V pondělí zveřejnili zastánci boje proti trestu smrti dopisy stovek vedoucích představitelů, v nichž žádají prezidenta, aby zrušil federální cely smrti ještě před návratem Donalda Trumpa do úřadu, a to s prosbami černošských pastorů, katolických představitelů, bývalých vězeňských úředníků, předních skupin pro občanská práva a obhájců duševního zdraví.

Biden čelí sílícímu tlaku, aby udělil milost lidem odsouzeným k trestu smrti poté, co nedávno oznámil, že využije své výkonné pravomoci a omilostní vlastního syna.

Obhájci očekávají, že pokud Biden nezakročí, bude nastupující administrativa smrtelně nebezpečná. V posledním roce Trumpova prvního funkčního období popravila americká vláda v rychlém sledu 13 lidí, čímž ve federálním systému zabila více lidí než za předchozích 10 prezidentů dohromady. Urychlený proces si vyžádal životy lidí s mentálním postižením, znemožnil obžalovaným předložit nové důkazy a zahrnoval metody poprav, které právníci označili za trýznivé.

Některé z Trumpových poprav v prvním funkčním období se uskutečnily navzdory námitkám státních zástupců a obětí a proběhly poté, co Nejvyšší soud USA rychle zrušil rozhodnutí soudů nižší instance, které řízení zastavily.

Organizace Catholic Mobilizing Network, která zastupuje 30 000 obhájců, včetně biskupů a diecézí, vyzvala Bidena, který je katolík, aby zmírnil všechny federální rozsudky smrti, a napsala: „Víme, že federální cely smrti jsou stejně jako ve státech poznamenány značnou svévolí, včetně rasové zaujatosti a uvalení trestu na zranitelné osoby, jako jsou osoby s mentálním postižením, poškozením mozku a vážným duševním onemocněním. Existuje také riziko, že budou odsouzeni k smrti nevinní lidé.“

Biden se již dříve postavil proti trestu smrti a po svém nástupu do funkce prezidenta vyhlásil moratorium na popravy, ale zatím neuvedl, zda bude tresty zmírňovat.

Ve federálních celách smrti v současné době čeká 40 mužů, z nichž 38 % jsou černoši, ačkoli černošské obyvatelstvo tvoří 14 % obyvatel USA. Téměř každému čtvrtému z nich bylo v době spáchání trestného činu 21 let nebo méně. A 43 % z nich pochází pouze ze tří států - Missouri, Texasu a Virginie.

V dalším dopise, který byl zveřejněn v pondělí, 38 současných a bývalých okresních prokurátorů, generálních prokurátorů a bývalých státních zástupců USA a úředníků ministerstva spravedlnosti uvedlo nedostatky trestu smrti.

„Víme, že jsme nepopravovali vždy ty nejhorší z nejhorších, ale často jsme místo toho usmrtili ty nejnešťastnější z nešťastných - chudé, špatně reprezentované a nejvíce zlomené,“ napsali. „Znovu a znovu jsme popravovali lidi s dlouhou historií vyčerpávajících duševních chorob, dětstvím poznamenaným nevýslovným fyzickým a psychickým týráním a mentálním postižením, které jim bránilo vést samostatný dospělý život. Pravděpodobně jsme popravili i nevinné.“ Skupina rovněž poukázala na studie, které dokazují, že trest smrti není účinným odstrašujícím prostředkem proti násilí a nesnižuje kriminalitu.

Skupina současných vězeňských úředníků, včetně těch, kteří dohlíželi na popravy, poukázala na škody, kterým čelí zaměstnanci nápravných zařízení při výkonu trestu smrti: „Byli jsme svědky depresí, sebevražd, zneužívání návykových látek, domácích nepokojů a dalších projevů traumat našich kolegů, které studie za studií dokumentuje u pracovníků nápravných zařízení, na něž mají popravy dopad, a u jejich blízkých.“

Rodiny obětí vražd se rovněž obrátily na Bidena a napsaly, že trest smrti „znamená plýtvání mnoha miliony dolarů, které by mohly být lépe investovány do programů, které skutečně snižují kriminalitu a násilí a které řeší potřeby rodin, jako je ta naše“.

Mezi dalšími organizacemi, které nyní Bidena vyzývají, aby jednal, jsou Americká unie občanských svobod, Amnesty International, Národní aliance pro duševní nemoci, koalice organizací na podporu latinskoamerických občanů a organizace Innocence Project.

Trump během své kampaně zintenzivnil svou rétoriku podporující trest smrti a vyzval k popravám „každého, kdo bude přistižen při prodeji drog“. A Trumpovi spojenci prostřednictvím pravicového manifestu Projekt 2025 vyzývali k rozšíření trestu smrti a k tomu, aby USA udělaly „vše pro dosažení konečných výsledků“ pro 40 lidí ve federálních celách smrti.

Billie Allen, který je ve federální cele smrti a dlouho trvá na své nevině,  vyprávěl, jaké to bylo být svědkem rychlých poprav za Trumpova prvního funkčního období: „Přišel jsem v 19 letech. Jsou to lidé, se kterými jsem vyrůstal. Vidím, jak je popravují, aby se už nikdy nevrátili, abych je už nikdy neviděl se usmívat nebo neslyšel jejich smích.“

Řekl, že si přeje, aby lidé uznávali, že ob chopni změny: „Většina z nich se tu stává lepšími lidmi pro sebe, svou rodinu, přátele a příznivce.“ žalovaní v celách smrti jsou schopni změny: „Většina z nich se tu stává lepšími lidmi pro sebe, svou rodinu, přátele a příznivce.“

Porodnost se jen penězi nezvýší

 Respondenti při důvodech zda mít dítě nejčastěji uváděli, že se obávají, zda budou mít nárok na dostatečnou dovolenou, zda budou schopni kloubit pracovní a rodinný život. Jinými slovy; jde hlavně o obavy ze ztráty volného času. Finance jsou vedlejším problémem.

Klesající porodnost se nezastaví jen dotacemi a jinými finančními pobídkami. Lidé, kteří tvrdí, že si z ekonomických důvodů nemohou děti dovolit, prostě je mít nechtějí. Mít děti je tak drahé, jak si každý sám stanoví. Ještě v nedávné minulosti dokázali založit spokojenou rodinu lidé bez materiálního zázemí a bez jakýchkoli státních podpor. 

Problém není materiální. Žijeme ve společnosti, která lidi systematicky psychicky ovlivňuje a vymývá jim mozky tvrzením, že vysoké společenské úrovně se nedosáhne výměnou plínek, tlačením kočárků nebo kontrolou slabikáře. Mnoho lidí uvěří, že děti jsou břemenem, nikoli požehnáním. Ženám se říká, že mateřství je oběť, která je zastaví v kariéře.  

Řešení není snadné, ale musí začínat změnou kultury. Měla by se v lidech vzbudit hrdost: hrdost na jejich předky a na to, že i současníci jsou schopni respektovat přirozený chod světa. Děti nejsou jen „výdaj“, jsou úžasnou velkou investicí. Rodičovství je těžké, ale stojí za to. Na všechny strasti se brzy zapomene.

Proč lidé volili do EP?

 Eurobarometr zjišťoval, proč šli lidé v unijních volbách volit. 

V České republice byla volební účast necelých 37 procent, což tradičně jsou spíše ti lidé, kteří jsou vzdělaní, prozápadní, kteří prostě vnímají význam Unie pro náš život.  Volby  vyhrálo jednoznačně ANO nad Spolu (26 vs. 22). Výrazně v nich uspěly formace kolem Turka a Konečné. Dohromady s ANO a SPD měly přes 50 procent.

Ke všem volbám v ČR chodí voliči vládní ODS a komunisté. Co se stane za 11 měsíců, až přijdou na podzim volit starší nekomunističtí absolventi komunistických škol nad 45 let a digitální generace nových voličů do 22 let? Volební účast může být přes 60 procent. 

U Švédů, Dánů a Nizozemců jasně dominují zelená témata (66, 57 a 54 procent), u Finů a pobaltských států bezpečnost a mezinárodní situace (všechno kolem 50 procent). U Němců to byla migrace (44 procent). A zbytek Unie dohnal k volbám protest proti vysokým cenám.