Jak ještě dlouho Američané nechají Trumpovu partu řádit?

 Spojené státy americké čelí bezprecedentní politické krizi, která zachází daleko za hranice běžné polarizace. „Bez volebního mandátu se nejbohatší muž světa v krátké době infiltroval do amerického vládního aparátu, svévolně zavíral úřady, propouštěl úředníky a odposlouchával vysoce citlivá data,“ varuje washingtonský zpravodaj rakouského listu Der Standard. Připomíná, že Musk úmyslně šíří lži, aby přiživil předsudky vůči „byrokratům“ ve Washingtonu.

Začátkem února napsal americký profesor historie Timothy Snyder, že současné dění v USA „je samozřejmě převrat“. Situace je velmi vážná také podle názoru Karla Doemense, amerického zpravodaje listu Der Standard. Ten je ale v tomto směru umírněnější, podle něj jsou Spojené státy teprve na hranici státního převratu. Zaměřil se zejména na Muskovy aktivity v čele úřadu pro efektivitu vlády (DOGE).

Píše o tom, že Musk pořádá „křížové výpravy proti americkým vládním institucím“. A dodává: „S oddílem loajálních technologických žáků ze Silicon Valley a s podporou Trumpa si tento technologický miliardář proklestil cestu do elektronických srdečních komor nejdůležitějších ministerstev s důvěrnými daňovými údaji, adresami a bankovními údaji všech Američanů. Špehoval pracovní smlouvy dvou milionů státních zaměstnanců, rozbíjel úřady a konfiskoval fondy schválené Kongresem.“

Podle jeho názoru spustil čerstvě zvolený americký prezident Donald Trump a jeho spojenec Elon Musk, nejbohatší muž světa, systematickou likvidaci státních institucí. Pod rouškou „boje s byrokracií“ se podle Doemense odehrává demontáž klíčových vládních úřadů, což by mohlo otřást nejen důvěrou v americkou demokracii, ale i jejími základy. 

Hned po Trumpově inauguraci 20. ledna 2025 podepsal prezident dekret, kterým zmrazil veškeré platby pro zahraniční humanitární pomoc financovanou agenturou USAID. Tato instituce, která hraje klíčovou roli například v šíření zdravotnických a vzdělávacích projektů po celém světě, byla během několika týdnů zcela ochromena. Elon Musk, kterého Trump označil za „bojovníka proti korupci“, prostřednictvím svého nově zřízeného úřadu začal postupně přebírat kontrolu nad vládním aparátem, tvrdí článek listu Der Standard.

Musk se nerozpakoval sáhnout k řadě lží, aby potvrdil, že se jedná o nezbytný boj proti „zbytečné byrokracii“. Na své síti X zveřejňoval neustále zprávy o tom, jak USAID údajně poslala kondomy do Pásma Gazy za 50 milionů dolarů, dotovala zpravodajský server Politico.com 8 miliony dolarů a převedla 84 milionů dolarů dceři Hillary Clintonové Chelsey. Nic z toho není pravda, zdůrazňuje Doemens. Ve skutečnosti jde podle něj Muskovi o nemilosrdný zásah, jehož důsledkem je zrušení rozpočtů, zastavení projektů a hromadné propouštění.    

Elon Musk, který nemá žádnou legitimní politickou funkci, se touto situací chlubí. V jeho vizích by došlo k masivní redukci federálních zaměstnanců, což Trump a jeho administrativa otevřeně podporují. Kongres ovládaný republikány zatím tragédii spíše přihlíží, navzdory několika desítkám žalob podaných na Trumpa i Muska.

Vlády rády pracují pro miliardáře

 Historik Snyder samozřejmě popisuje současnou americkou realitu. Tuto realitu nazývá převratem - a stejně tak činí nespočet dalších obhájců americké demokratické víry.

Neprožíváme „převrat s tanky v ulicích a davy, které obsazují vládní úřady“, říká  bývalá americká prokurátorka a současná vedoucí pracovnice Brennanova centra Joyce Vanceová. Prožíváme „klidnější puč, puč miliardářů“.

„Nejbohatší člověk na světě se pokouší převzít fyzickou kontrolu nad vládními platebními systémy a využít je k zastavení federálního financování jakéhokoli příjemce, který se mu osobně nelíbí,“ dodává v Právnické fakultě Minnesotské univerzity Will Stancil. „Elon Musk si přímo uzurpuje nejdůležitější pravomoc Kongresu, moc peněženky.“

Muskovy legie, které se nyní nabourávají do hlavního města země, sepodle New York Times, již „vložily“ do databází 17 federálních agentur. Mezi tyto legie patří i horliví Muskovi obdivovatelé, jako je Akash Bobba, softwarový inženýr, který nedokončil ani střední školu a kdysi byl na stáži v technologické firmě, jíž předsedal Muskův kolega, miliardář Peter Thiel.

Federální agentury, které zajišťují chod naší země, se jedna po druhé dostávají - s plnou podporou a požehnáním Donalda Trumpa - pod Muskovu faktickou kontrolu. Trump mezitím v titulcích píše o převzetí Gazy a Panamy, čímž, jak poznamenává senátor Chris Murphy z Connecticutu, „odvádí pozornost všech od skutečného příběhu - miliardářů, kteří se zmocnili vlády, aby okrádali obyčejné lidi“.

Trumpovci, souhlasí senátor Bernie Sanders z Vermontu, nás posouvají „do oligarchické formy společnosti, kde mimořádná moc spočívá v rukou malého počtu nevolených multimiliardářů“.

Volení představitelé a progresivní aktivisté se proti Muskovu puči brání u soudů a zaznamenávají některá první vítězství. Jeden federální soudce například právě zablokoval Muskův přístup k počítačovému platebnímu systému ministerstva financí. Soudce rozhodl, že tento přístup hrozí „nenapravitelnou škodou“ osobním a finančním údajům milionů Američanů.

Rozhodnutí soudů nižší úrovně však nemusí projít u soudců jmenovaných Trumpem na vyšší úrovni. Zastavení Muskova převratu bude vyžadovat širší lidovou mobilizaci, a ta se skutečně stupňuje, přičemž protesty přitahují tisíce lidí v různých lokalitách od centra Washingtonu až po řadu státních sídel po celé zemi.

Naše jediná naděje, jak čelit Muskovu puči miliardářských korporací - „a jejich neomezeným možnostem“ ovlivňovat „naše volby, legislativu a jmenování soudců“? Tou může být zintenzivnění odborové akce, naznačuje nová analýza dlouholetého odborového aktivisty Michaela Podhorzera - a tato akce se také buduje.

Celostátní hlas odborů, AFL-CIO, právě zahájil novou kampaň s názvem Department of People Who Work for a Living( Oddělení lidí, kteří se živí prací), jejímž cílem je postavit se Muskovi a jeho „ministerstvu vládní efektivity“

„Vláda může pracovat pro miliardáře,“ zdůrazňuje prezidentka AFL-CIO Liz Shulerová, “nebo může pracovat pro pracující lidi - ale neplatí obojí

Cesta Jana Masaryka do rudé tmy

 V různých kratších i delších intervalech se po roku 1989 může v mediích spekulovat o smrti Jana Masaryka 10. března 1948. Spekuluje se spekuluje. Jakékoli výsledky bádání jsou dříve nebo později vždy zpochybněny a vyvráceny. Potvrzení první informace z doby, kdy Masarykovo tělo ještě leželo na dlažbě Černínského paláce, že šlo o sebevraždu, je postupem doby pro media i veřejnost stále méně zajímavé. Hledá se senzace.

Jan je zvěčněn ve značném množství článků, knih i filmů. Smrt Jana  Masaryka se v mediích zařadila například mezi nevyjasněná mediální úmrtí Anežky Hrůzové či Otylie Vranské.

 Při pohledu na životopis Jana Masaryka uhodí čtenáře do očí zjištění, že od roku 1918 až do smrti byl nadnášen popularitou svého otce T. G. Masaryka, ale také celé toto období byl pod vlivem Edvarda Beneše. Vnucuje se myšlenka, že pod nějakým Benešovým vlivem mohl být i T. G. Masaryk, i když logicky by to mělo být naopak. Z intrikánství Edvarda Beneše možná měli oba Masarykové obavy i prospěch. Ruka ruku myla. Beneš proto mohl, bez ohledu na výsledky voleb, být ministrem zahraničí v jakékoli prvorepublikové vládě. Tento fakt Janu Masarykovi zajišťoval fešácký pobyt na československém velvyslanectví v Londýně. Na přání T. G. Masaryka byl v roce 1935 Beneš zvolen prezidentem. Po Mnichovu se mnoho československých nekomunistických politiků přesunulo na Západ. Edvard Beneš si udělil titul československého prezidenta a jmenoval vládu v čele s Mons. Janem Šrámkem.

Popularita T. G. Masaryka byla za První republiky dána zákonem, takže nebylo o čem diskutovat. Není mnoho důkazů o tom, že by tatíčka mimořádně zbožňovali Slováci, čeští Němci, agrárníci, katolíci, dělníci i legionáři z Ruska. Nebylo třeba. České školy Masarykův význam nadšeně zdůrazňovaly několikrát za rok, podobně pražští intelektuálové, novináři i moravské krojované družiny. Otázky na pracovní náplň Jana Masaryka jako legačního rady velvyslanectví, s měsíčním platem 40 tisíc, zůstávaly nezodpovězené. Po listopadové revoluci, když se ozvaly hlasy o návratu země do dob Masarykovy první republiky, bylo možno zahlédnout v očích některých pamětníků zděšení i slzy. První republika nebyl ráj pro dělný lid, pouze pozlátko s podobiznou T.G. Masaryka.

Na území Protektorátu bylo evidováno asi třičtvrtě milionu rozhlasových přijímačů. Pravidelné české vysílání z Londýna začalo 8. září 1939. Okupační orgány se na konci roku 1939 celkem oprávněně domnívaly, že londýnské vysílání podnítilo pražské nepokoje 28. října  a 17. listopadu. Poslech zahraničního rozhlasu byl proto zakázán pod trestem káznice či smrti. Z přijímačů musely být odstraněny cívky na poslech krátkých vln. Mezi lidmi se rychle rozšířily návody, jak krátké vlny do přijímačů vrátit, takže se Londýn poslouchal až do konce války. Často v londýnském rozhlase mluvil Jan Masaryk, jenž v  Šrámkově londýnské vládě mimo funkce ministra zahraničí občas zastával i funkce ministra obrany a ministra financí. Masarykův lidový způsob vyjadřování posluchačům v protektorátě imponoval.

Jan Masaryk na BBC 25.12.1941:  "Prezident Beneš nás vede dobře a moudře… Čankajšek, Churchill, Roosevelt a Stalin jsou našimi vůdci, vůdci nás všech. V cizině vede náš lid Beneš a nikdo jiný. "

V době tohoto londýnského vánočního projevu Jana Masaryka už v Praze místo Neuratha úřadoval jako zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, jinak šéf Říšského hlavního bezpečnostního úřadu v Berlíně. Po jeho příchodu do Prahy byl popraven předseda protektorátní vlády Alois Eliáš. Na území protektorátu už se o vánocích 1941 pohybovali parašutisté, kteří měli Heydricha odstranit. Jan Masaryk se náhle na půl roku odmlčel.

Štvaní proti Němcům v protektorátu povolilo. Nebylo to podezřelé? Trklo to gestapo, domyslelo si, že Londýn má na Prahu připravenou nějakou kulišárnu? Heydricha to zřejmě netrklo, netečnost a jakoby loajalita českého obyvatelstva ho během jara uklidnily, ochranku odmítal. Atentát! Stanné právo, zatýkání, popravy. Měsíc hrůzy! Období strachu lid český ukončil v Praze slibem věrnosti Adolfu Hitlerovi. Jan Masaryk se mohl vrátit k mikrofonu. 

Jan Masaryk na BBC 22.7.1942:  "Krejčí Háchovi k narozeninám blahopřál německou                                řečí. To to ti mrzáci dopracovali. Po válce budeme v Praze organizovat kursy v názorném vyučování češtině. Bylo by dobré, kdyby se tam Hácha a Krejčí už dnes dali zapsat."

Lze pozorovat, že doposud neutrální až přátelský vztah londýnské emigrace k prezidentovi Háchovi a k protektorátní vládě se po atentátu začíná měnit v nepřátelství. Zdá se, že politici v londýnském závětří nevěděli a nepochopili, co se v protektorátu stalo, v jakém strachu lidé zde žili. Beneše v Londýně zřejmě rozzuřila pokora protektorátní vlády a její snaha Hitlera a německé orgány v Praze uklidnit a českému obyvatelstvu zajistit jakékoli podmínky k přežití. Beneš si přál v Praze provokace, byl posedlý sny o tom, že lidé kvůli jeho návratu na pražský Hrad jsou ochotni prolévat krev.

Jan Masaryk BBC 5.8.1942 : …první republiku já reprezentuji, žádnou jinou…Prezident Beneš je naším prezidentem z roku 1938. Právnická cvičení oné nevoňavé doby tzv. druhé republiky nikdy smyslu neměla… Odplata za Lidice bude naším tématem… Žádný pardon, žádné milosrdenství, žádné odpouštění. Československá republika z léta 1938 žije a bude žít na věky.

Kdoví zda Edvard Beneš i Jan Masaryk, když v roce 1945 Stalinovi přenechali kus republiky, Podkarpatskou Rus, vzpomněli na Československo z roku 1938. V létě 1942, když se už do války proti Německu zapojily USA, muselo být i Benešovi jasné, že po skončení války Němci budou ze všech okupovaných území vyhnáni. Tedy i z českých Sudet. Mnichovská dohoda bude neplatná stejně jako smlouva o Polsku Molotov-Ribbentrop. Benešovi patrně Druhá Československá republika z období září 1938 až 15. březen 1939 naháněla hrůzu. Nikoli kvůli okleštěnému území, ale kvůli politickému uspořádání. Druhá republika totiž ekonomicky dobře fungovala bez Beneše i bez socialistických stran. Hrozilo, že po 2. světové válce v Československu se to zopakuje. Benešovi nezbývalo než obrátit se na Stalina.

Jan Masaryk - BBC 9.9.1942: …den odplaty přichází. Běda Schickelgruberovi a třikrát běda zrůdným synům českých matek, kteří mu jakkoli pomáhali.

Potrestáni po válce, mimo ministrů protektorátních vlád, kteří po celou dobu války dbali, aby Protektorát Čechy a Morava byl oázou klidu, aby obyvatelstvo poctivě pracovalo a neprovokovalo a německé orgány neměly důvody k zásahu, byli po válce tvrdě potrestáni i druhorepublikoví politici a důstojníci, kteří i za cenu vyšetřování a věznění v Protektorátě po dobu okupace zůstali.

Jan Masaryk - BBC 19.10.1942: …slavnostně slibujeme, že neustaneme, pokud poslední Němec nebude vymrskán ze slovanské Prahy. K tomu nám pomůže Bůh a vy, svatí doma.

Z radia v roce 1942 čeští posluchači slyšeli Jana Masaryka, že se mohou připravovat na vymrskávání všech Němců, bez rozdílu. Ve sdělovacích prostředcích dnes je různými politiky a historiky vyhánění Němců omlouváno vůli velmocí. Přitom o organizovaném přesídlení německého obyvatelstva z Československa se první okrajová zmínka objevila až na poválečné Postupimské konferenci velmocí, tedy 3 roky po výzvě Jana Masaryka. První přání vysídlit Němce z Čech pochází od Edvarda Beneše už z roku 1917.

Jan Masaryk - BBC 10.2.1944:  …Benešova cesta do Moskvy a její historický význam je v Americe schvalován a uznáván. Ovšem i tu a tam je pár reakcionářů, kteří schovávají svoje sobecké zájmy za předstíraný strach z bolševizmu… Ad vocem Ruska. Myslím, že bychom si měli zvyknout říkat Sovětská říše, poněvadž to bude Sovětská říše, která po válce bude na kontinentě hrát největší roli.

Tento návrh se Janu Masarykovi povedl. Sovětská říše hrála 44 let ve střední Evropě největší roli. Neboli, do které země v roce 1945 při boji s německými armádami vkročila noha sovětského vojáka, tam Sovětská říše až do roku 1989 měla poslušný protektorát (s výjimkou Rakouska, odkud Sověti odešli v roce 1955).

Jan Masaryk - BBC 10.3.1944: … V  roce 1918 byl lid československý připraven. Revoluci provedl s jedinečnou ohleduplností ke skopčákům. 28. října 1918 jsme ani jednoho Habachtmana v Praze nezabili…  Dnes drahý náš lid vzchopuje se ke konečnému vyúčtování s odvěkým nabubřelým nepřítelem… a bude pomsta úměrná k smrtelným hříchům bývalého národa německého.

Chlubení revolucí 28. října 1918 patřilo k nezbytnému koloritu většiny prvorepublikových slavností. Vznik republiky bylo navíc nutno vytrvale přibarvovat. Ve skutečnosti vznik republiky byl jednoduchý akt: Andrassy poslal do Prahy telegram, že Vídeň přestává o dění v Praze mít zájem. Prahu to zřejmě překvapilo, teprve po tomto telegramu byl vytvořen Národní výbor, který oznámil vznik Republiky česko-slovenské, a Alois Rašín ručně napsal její první zákon. Lid prostý vyšel do ulic, aby rozbíjel symboly monarchie a zamazával německé nápisy. Ve stejnou dobu byl na hřbitově v dalekém Čeljabinsku ukládán do hrobu plukovník J. J. Švec, velitel 3. divize Československé sibiřské armády, který nebyl schopen strávit vzpouru svých vojáků. S legionáři si ovšem T. G. Masaryk příliš do oka nepadl, vyhýbal se jim i Jan Masaryk.

Jan Masaryk - BBC 21.2.1945: … Za pár dní se prezident Beneš vrací přes Moskvu domů, jediná hlava státu, který má s vítěznými Sověty smlouvu o přátelství, pomoci a spolupráci.

Blížil se konec války, obnovení Československa, ale Jan Masaryk při tom v místě dění být nesměl. Podobně jako při "atentátu" mu byl Benešem odebrán mikrofon. Snad aby Beneše po příchodu do Prahy nezastínil, nebo neřekl něco nevhodného. Není možné se zbavit pocitu, že Jan Masaryk, který byl pod Benešovým dohledem už od roku 1918, se neodvážil sám cokoli podniknout. Byl po návratu do Prahy Benešem zatažen mezi komunisty ve vládě Národní fronty, kde byl nucen zůstat i po komunistickém puči v únoru 1948. Když poznal, že komunisté prezidenta Beneše respektují jako loňský sníh, že je Jan Masaryk jako ministr zahraničí zcela vydán na pospas Gottwaldovi a tajným službám domácím i sovětským, psychicky se zhroutil a zamířil k oknu koupelny.

Ruší se známkování ve škole, ubude učitelům práce.

 Česká média obletěla přelomová zpráva o konci známkování v Čechách. Sice jen v prvních dvou ročnících základní školy a až od roku 2027, ale i tak je co slavit. Křehká psychika dětí je známkováním léta drcena jak španělské olivy. A to ani nemluvíme o tom, kolik talentů se nerozvinulo jen proto, že je jak požár savanu strávila necitlivá trojka.

Teď se zdá, že se blýská na lepší časy, a to nejen dětem, ale i rodičům. Ti se mnohdy s nasazením všeho svého intelektu marně snaží pochopit, co znamená řekněme dvojka. Za všechny to vyjádřil uživatel sociální sítě X Michal: „Hugo bez problému sčítá, problémy mu dělá odčítání“ vs. „Matematika – chvalitebný“. Pro mne jako rodiče je to slovní hodnocení mnohem užitečnější.

Samozřejmě je možné se ptát, zda tuto informaci není možné vyabstrahovat z matematické písemky, v níž Hugo spočítal všechny příklady na sčítání a ani jeden na odčítání, ale takové otázky nás jen odvádějí od merita věci. To bychom za chvíli mohli chtít, aby se rodiče o učení svých dětí zajímali nebo se jich dokonce zeptali, co jim jde a co jim nejde. Proč – když jim to učitel může napsat?

A současně je třeba si říct, že není napsat jako napsat. Necitlivý zeměpisář, který zkonstatuje, že Zuzanka má nulovou znalost geografie evropských zemí, ji může způsobit trauma a navždy ji odradit od teritoriálních studií. K tomu ovšem slovní hodnocení nezřizujeme a taky Michal by tomu nemusel rozumět. Zásadně proto platí, že slovní hodnocení musí být vlídné, vstřícné a motivační. Zuzanka se možná domnívá, že Slovensko je skandinávský sultanát s hlavním městem Vladivostok, ale to ji v žádném případě nečiní nekompetentní v zeměpise. Je totiž zřejmé, že zohlednila chladné klima slovenských velehor, které si velmi správně spojila se severními oblastmi Evropy, a že pozorně sleduje vnitropolitický vývoj u našich sousedů.

Aktuálně je ovšem zrušení známek především otázkou záchrany nejmladších dětí. Právě u nich totiž vedla honba za známkami k nezdravé ambicióznosti, takže mnohé z nich se pro jedničku neváhaly ani učit. Nadto nejeden učitel dokonce známkoval různé děti ve třídě různě! Důsledky si jistě umíme všichni představit: srovnávání a soutěživost místo kooperace a vzájemné podpory. Všichni přitom víme, že jestli děti v mladším školním věku něco skutečně nenávidí, je to soutěžení. Za možnost počkat dva metry před cílem na ty nejpomalejší a protrhnou drobnými hrudníčky pásku všichni společně, by prodaly vlastní babičku. Kompetitivní duch vzdělávání založeného na známkách jde tak zcela proti jejich přirozenosti.

Bohužel někteří rodiče stále zpozdile trvají na informaci o pokroku svého dítěte v oblasti znalostí a dovedností stanovených pro příslušný ročník a sdělení Zbynďa je hodný kluk, ale někdy se zapomene přezout je jen málo uspokojí. Naštěstí i to má své řešení. Děti totiž mohou místo známek dostávat např. jablíčka. Kdo umí látku zcela bez chyby, dostane jedno jablíčko. Kdo ji umí tak napůl, dostane tři jablíčka. A kdo neumí vůbec nic a ještě k tomu se nepřezul, dostane pět jablíček. Děti jsou šťastné, že je nikdo neznámkuje, rodiče si víceméně odvodí, jestli je dítě dvojkař nebo trojkař, a Michal se může celý večer radovat, že z kluka roste zahradník.

V ilegalitě

 Věnováno všem bolševikům starým i novým navzdory

za kovanou mříž
zaskučelo poznání
převhodných soudců

kamsi před oltář
doneslo se dunění
odloučených stád

chtěli si vládnout –
bojechtivě si hoví
v lesku střepu práv

a ty si drze
drž pro sebe nebesa
jak nezdaněná

že zazdil lásku
lituje s upřímností
diverzní stařec

žes zradil lásku
neodsuzuje ještě
k nemilování

z moci úřední
na Barabáše líčí –
Krista zajmou zas

odpusť nám, Pane
když pravdou návrat zveme
staré v novou lež

kované mříži
ukřičenou prognózu
přetlumočí smích

Bouře na Katolické teologické fakultě UK

 Včerejší zasedání Akademického senátu vyhovělo návrhu dvou studentských senátorů, takže doc. Jaroslav Brož byl osmi hlasy odvolán z funkce děkana Katolické teologické fakulty UK. Dva senátoři hlasovali proti, jeden se zdržel, jeden se z jednání omluvil.

Vyvrcholil tak dlouhodobý spor o duchovní povahu této vzdělávací instituce. Podpořit děkana přišlo na jednání senátu mnoho protestujících, zejména z řad studentů. Ti kritizovali nejen důvody uvedené v návrhu na odvolání, ale také sám proces odvolávání, který proběhl v nezvykle zrychleném režimu.

K jednotlivým bodům návrhu na odvolání se během zasedání vyjádřil rovněž děkan doc. Jaroslav Brož. Ve svém projevu pečlivě objasnil jednotlivé body a upozornil, že prakticky všechny výhrady byly vyřešeny. Funkce koordinátora, za kterou byl ostře kritizován, byla zrušena, a další sporné body byly vyjasněny. Někteří senátoři však během jeho projevu vedli vlastní rozhovory a jeho slovům nevěnovali pozornost. Obhajobu děkana tak zřejmě považovali za čistě formální proceduru.

Kontroverze vzbudil také způsob, jakým předsedající Vít Vlnas jednání vedl. Předseda Vlnas limitoval projevy všech účastníků na dvě minuty, bez ohledu na jejich obsah a relevanci. Navíc byl omezen i počet vystupujících, kteří dostali prostor vyjádřit svůj názor. Sám Vlnas v závěru odrecitoval své vyznání fakultě, v němž uvedl poněkud tajemný příměr: čím je pro naši fakultu rektorát, tím je pro Českou republiku Evropská unie. Závěrečné poděkování děkanovi pak senátoři svěřili umělé inteligenci, neboť už byli unaveni.

Mnozí odcházeli ze zasedání rozčarováni – nejen z výsledku hlasování, ale i z jeho průběhu. Kritiku vzbudil zejména tlak na čas a evidentní snaha omezit možnost širší diskuse.

I přesto byl návrh přijat a děkan odvolán. Existují obavy, že se tímto rozhodnutím změní i charakter Katolické teologické fakulty. Jisté však je, že v životě fakulty byl překročen zásadní milník.

Vodní děla rozháněla demonstraci proti AfD

 Asi 3300 lidí vyšlo v neděli do ulic v Hamburku-Heimfeldu, aby pokojně demonstrovalo proti vystoupení vůdce AfD Tina Chrupally ve Friedrich-Ebert-Halle. Došlo ale i ke střetům s policií.

Už před akcí chtěla skupina Chrupallovi zablokovat přístupovou cestu . Policie Zatkla 18 lidí. Demonstranti Chrupallu přivítali skandováním jako „Nacisté pryč“ a „Celý Hamburk nenávidí AfD“. Pokoušeli se zabránit příznivcům AfD ve vstupu do sálu. Opakovaně docházelo ke střetům s policisty. Policie několikrát použila pepřový sprej, obušky a vodní dělo. Někteří demonstranti a šest policistů byli lehce zraněni.

Předseda AfDChrupalla v sále ve svém odpoledním projevu k 650 hostům jasně vyjádřil touhu své strany. "Budeme vládnout. Ve státě, ve spolkové vládě, za Německo. Dříve nebo později budeme vládnout," řekl Chrupalla. Zdůraznil také, že za jeho vlády nebude žádná podpora Ukrajiny. V této souvislosti obvinil kandidáta CDU na kancléře Friedricha Merze, že nezastupuje německé zájmy. Varoval Merze před dalším odmítáním spolupráce s AfD, protože „ti, kdo chtějí stavět firewally, shoří za těmito zdmi“.

Hosté byli před akcí vyvedeni policií ze sálu, za hlasitého pískání. Proti vystoupení vůdce AfD se konaly tři demonstrace. Mezi účastníky byly aliance jako „Babičky proti pravici“, „Rodiče pro budoucnost“ a další skupiny. Plakáty s nápisem „Nikdy více je teď“ nebo „My jsme firewall“.

Policie byla na místě v hojném počtu. Kromě úředníků z Hamburku byli nasazeni i kolegové ze Šlesvicka-Holštýnska. Již ve čtvrtek před týdnem proběhla v Hamburku velká operace: Více než 16 000 demonstrantů vyšlo do ulic na protest proti návštěvě vůdkyně AfD Alice Weidelové na hamburské radnici.

Už den před Chrupallovou návštěvou se v Heimfeldu konal protest. Na gymnáziu Friedrich-Ebert-Gymnasium studenti vyvěsili nad školním dvorem velký nápis „Demokracie nepotřebuje alternativu“.

Mimo jiné „Babičky proti pravici“ veřejně kritizovaly skutečnost, že hala Friedrich-Ebert-Halle byla dána k dispozici pro akci AfD. Příslušný finanční úřad uvedl, že proti tomu není žádná právní námitka. O pronájmu rozhoduje poradní sbor, jehož součástí jsou i frakce okresního shromáždění Harburg – včetně AfD.

Bez cenzury ODS vládnout nechce

 Zůstává rozum stát, co se děje za vlády Petra Fialy, který má ve svém okolí i bývalé disidenty anebo jejich příbuzné. Ale všichni dělají, že jsou slepí a hluší. Nezbývá tak, než si přát, aby se podařilo naší zemi najít cestu ven. Senát a prezident ještě mohou tuto hanbu napravit, anebo i Ústavní soud. 

Paragraf 98 trestního zákona č. 140/1961 Sb., označovaný jako „Podvracení republiky“, byl jedním z nejvýznamnějších nástrojů komunistického režimu pro postih politických odpůrců. Po roce 1989 došlo k jeho zrušení, což odráželo návrat k demokratickým principům a snahu ukončit éru politické kriminalizace odlišných názorů. Je smutnou vizitkou současné české vlády v čele s Petrem Fialou, že nechala vzniknout zákonu, který jakoby tomu tehdejšímu z oka vypadl.

Volby budou již brzy, podle toho, kdy a kde tento článek čtete, to bude příští rok anebo už letos. Tak nám všem přeji šťastnou ruku a šťastný nový rok 2025.

Po únoru 1948 začal komunistický režim v Československu postupně zavádět právní předpisy, které měly stíhat údajné „protistátní“ či „protisocialistické“ jednání. V prvních letech komunistické moci byl základním zákonným nástrojem pro perzekuci odpůrců režimu tzv. Zákon na ochranu lidově demokratické republiky (č. 231/1948 Sb.). Ten obsahoval širokou škálu trestných činů, které měly chránit „lidově demokratické zřízení“ před „rozvratnou činností“.

Nelze se ubránit dojmu, že komunisté vycházeli z prvorepublikového Zákona na ochranu republiky, jehož předním záměrem byl určitý způsob cenzury, kterou měla být chráněna důstojnost prezidenta Masaryka. Tato cenzura chránila po roce 1935 i prezidenta Beneše, takže byl zakázán prodej a byly vyřazeny z knihoven všechny články, které Beneše kritizovaly v době, kdy vykonával funkci notorického ministra zahraničí. 

V roce 1950 vstoupil v účinnost nový trestní zákon (zákon č. 86/1950 Sb.), který nahradil jak meziválečné, tak poválečné právní předpisy. I on definoval řadu politických trestných činů (např. „velezradu“, „špionáž“, „sabotáž“ či právě činy zaměřené na „rozvrat republiky“). Během 50. let vrcholily politické procesy, zejména s „třídními nepřáteli“ a údajnými sabotéry. V této době byly trestní paragrafy formulovány velmi vágně, aby postihly de facto jakoukoli opoziční aktivitu.

§ 98 Podvracení republiky (1) Kdo z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky provádí podvratnou činnost proti jejímu společenskému a státnímu zřízení, proti její územní celistvosti, obranyschopnosti nebo samostatnosti anebo proti jejím mezinárodním zájmům, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. (2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem, b) spáchá-li takový čin ve větším rozsahu, nebo c) spáchá-li takový čin za branné pohotovosti státu.

— Trestní zákon č. 140/1961 Sb.

Nový trestní zákon č. 140/1961 Sb. (účinný od 1. ledna 1962) konsolidoval dřívější ustanovení o „trestných činech proti republice“. Do tohoto zákona byl zařazen § 98 „Podvracení republiky“, který byl jedním z tzv. „politických paragrafů“. Podle něj se dopustil trestného činu ten, „kdo se pokusil rozvrátit nebo oslabit socialistické státní zřízení“ či „kdo činil kroky směřující k násilnému odstranění nebo ohrožení ústavního zřízení“. Trestní sazba byla vysoká, často až do výše mnoha let odnětí svobody (v některých případech hrozil i trest smrti, zejména pokud byl čin provázen dalšími „přitěžujícími“ okolnostmi – např. sabotáží či vyzvědačstvím).

Po potlačení pražského jara (1968) následovalo tzv. období „normalizace“, kdy byl § 98 využíván ke stíhání disidentů, signatářů Charty 77, katolických duchovních a dalších osob kritických k normalizačnímu režimu. Typickým znakem byl velice široký výklad pojmu „podvracení“, přičemž i nenásilné projevy nesouhlasu (tisky, letáky, organizování petic apod.) mohly být vykládány jako pokus o „rozvrat socialistického zřízení“. Kromě § 98 se používaly také paragrafy o „poškozování zájmů republiky v cizině“ (§ 112), „hanobení státu světové socialistické soustavy“ (§ 104) či „pobuřování“ (§ 100).

Po sametové revoluci (listopad 1989) došlo k rozsáhlé demokratizaci právního řádu.§ 98 „Podvracení republiky“ byl zrušen (respektive vypuštěn) novelou trestního zákona, která odstranila či zásadně změnila většinu tzv. politických paragrafů. V novém trestním zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., účinném od roku 2010) už takto formulovaný trestný čin neexistuje. Místo toho jsou v moderním demokratickém právu definovány trestné činy terorismu, teroristického útoku, vlastizrady či rozvracení ústavního zřízení, avšak s úzce vymezenými skutkovými podstatami.

§ 98 „Podvracení republiky“ se stal jedním ze symbolů komunistické perzekuce a potlačování občanských práv a svobod v Československu. Byl používán k umlčení opozice a k zastrašení jakýchkoli projevů nesouhlasu s režimem. Dodnes tak § 98 představuje varovný příklad, jak může vágní a ideologicky motivované ustanovení trestního práva sloužit k omezování politických a lidských práv.

Paragraf 98 trestního zákona č. 140/1961 Sb., označovaný jako „Podvracení republiky“, byl jedním z nejvýznamnějších nástrojů komunistického režimu pro postih politických odpůrců. Navázal na dřívější předpisy z 50. let (zejména zákon č. 86/1950 Sb.) a také na tzv. Zákon na ochranu lidově demokratické republiky z roku 1948. Byl používán během celého trvání normalizačního období, zejména k perzekuci disentu. Po roce 1989 došlo k jeho zrušení, což odráželo návrat k demokratickým principům a snahu ukončit éru politické kriminalizace odlišných názorů.

Neoprávněná činnost pro cizí moc

§ 98 byl v roce 1990 zrušen jako symbol bezpráví a tisíce nevinných byly rehabilitovány. Byl kritizován právě pro své vágní formulace, které umožňovaly kriminalizovat prakticky jakýkoliv nesouhlas s režimem. O 34 let později tak naše vládnoucí koalice, která sama sebe označuje za jediné demokraty a veškerou opozici neustále diskredituje a označuje za extrémisty, populisty, proruské síly anebo fašisty, připravila normu s překvapivě podobnou konstrukcí. Je tak podobná, že je těžké uvěřit, že ji autoři opravdu nenapodobili. Nový paragraf 318a jde v některých ohledech dokonce dál než její předchůdce z dob totality, ale zachovává jeho gumovou povahu. Nově dokonce explicitně stanoví, že „příprava je trestná“. To znamená, že lze stíhat i jednání, které k samotné „činnosti pro cizí moc“ teprve směřuje. Kuriozitou je, že naopak zákon se vztahuje v duchu někdejšího paragrafu 99 i na ochranu zájmů jakýchsi mezinárodních organizací, tehdy to bylo označeno jako „státy socialistické soustavy“, dnes je to „mezinárodní organizace, k ochraně jejichž zájmů se Česká republika zavázala“.

Co je naprosto zarážející je téměř totožná konstrukce těchto paragrafů, a to možná o to víc, že jedním ze předkladatelů je poslanec ODS Pavel Žáček, který je odborníkem, který se na studium komunistické totality přímo zaměřil a věnoval se mu dlouhá léta. Byl dokonce ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů.

§ 318a Neoprávněná činnost pro cizí moc (1) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude potrestán a) ten, kdo v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se Česká republika zavázala, vykonává na území České republiky činnost pro cizí moc, b) ten, kdo naruší svrchovanost České republiky tím, že na jejím území pro cizí moc sleduje jiného zpravodajskými prostředky, nebo c) občan České republiky nebo osoba bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, jež v úmyslu uvedeném v písmenu a) vykonává mimo území České republiky činnost pro cizí moc. (2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného značný prospěch nebo spáchá-li takový čin ve značném rozsahu, nebo b) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. (3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo b) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu. (4) Odnětím svobody na osm až patnáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. (5) Příprava je trestná.

— Přílepek k zákonu o Ukrajině poslanců Exnera, Rakušana, Blažka, Bartošky, Žáčka, Zuny, Michálka a Letochy

Když položíme oba paragrafy vedle sebe, podobnosti jsou až zarážející:

Skutková podstata

1961: „Kdo z nepřátelství… provádí podvratnou činnost proti společenskému a státnímu zřízení…“

2024: „Kdo v úmyslu ohrozit… ústavní zřízení… vykonává činnost pro cizí moc…“ Nově trestné již ve stadiu přípravy.

Trestní sazby

Oba začínají na 1-5 letech

Oba mají odstupňované kvalifikované skutkové podstaty

Oba umožňují vysoké tresty v případě „závažných následků“

Neurčité pojmy

1961: „podvratná činnost“, „nepřátelství“

2024: „činnost pro cizí moc“, „ohrožení ústavního zřízení“

Žádné emise ani odpadky, ale umělá inteligence vyhubí lidstvo

Geoffrey Hinton varuje, že existuje 10-20% šance, že umělá inteligence povede během nadcházejících tří desetiletí k likvidaci lidstva:  změny probíhají rychle

Britsko-kanadský počítačový vědec, který je často označován za „kmotra“ umělé inteligence, zvýšil pravděpodobnost, že umělá inteligence v příštích třech desetiletích vyhubí lidstvo, a varoval, že tempo změn v této technologii je „mnohem rychlejší“, než se očekávalo.

Profesor Geoffrey Hinton, který letos obdržel Nobelovu cenu za fyziku za svou práci v oblasti umělé inteligence, uvedl, že existuje „10 až 20“ procentní šance, že umělá inteligence povede v příštích třech desetiletích k vyhynutí lidstva.

Předtím Hinton uvedl, že existuje 10% pravděpodobnost, že tato technologie způsobí katastrofu pro lidstvo.

Na otázku, zda změnil svou analýzu potenciální apokalypsy umělé inteligence a šance jedna ku deseti, odpověděl v pořadu BBC Radio 4 Today: „Ani ne, 10 až 20 procent.“

Hintonův odhad přiměl hostujícího redaktora pořadu Today, bývalého britského ministra financí  Sajida Javida, aby řekl: „Vy tu pravděpodobnost zvyšujete?“, na což Hinton odpověděl: „ Víte, nikdy předtím jsme se nemuseli zabývat věcmi inteligentnějšími, než jsme my sami.“

A dodal: „A kolik znáte příkladů, kdy inteligentnější věc byla ovládána méně inteligentní věcí? Těch příkladů je velmi málo. Je tu matka a dítě. Evoluce si dala hodně práce s tím, aby dítě mohlo ovládat matku, ale to je asi jediný příklad, který znám.“

Hinton, emeritní profesor Torontské univerzity, narozený v Londýně, uvedl, že lidé by byli jako batolata ve srovnání s inteligencí vysoce výkonných systémů umělé inteligence.

„Rád o tom přemýšlím takto: představte si sebe a tříleté dítě. My budeme ty tříleté děti,“ řekl.

Umělou inteligenci lze volně definovat jako počítačové systémy provádějící úkoly, které obvykle vyžadují lidskou inteligenci.

V loňském roce se Hinton dostal na titulní stránky novin poté, co odstoupil ze své práce ve společnosti Google, aby mohl otevřeněji hovořit o rizicích, která představuje neomezený vývoj umělé inteligence, a uvedl obavy, že „zlí hráči“ budou tuto technologii využívat k poškozování ostatních. Klíčovou obavou bojovníků za bezpečnost umělé inteligence je, že vytváření umělé obecné inteligence neboli systémů, které jsou chytřejší než lidé, by mohlo vést k tomu, že by tato technologie mohla představovat existenční hrozbu, protože by se vyhnula lidské kontrole.

Když se Hinton zamýšlel nad tím, kam by podle jeho názoru vývoj umělé inteligence dospěl, když na této technologii začal pracovat, řekl: „Nemyslel jsem si, že to bude tam, kde jsme teď. Myslel jsem si, že se sem dostaneme až  někdy v budoucnu.“

Dodal: „Protože situace, ve které se nyní nacházíme, je taková, že většina odborníků v této oblasti si myslí, že někdy, pravděpodobně během příštích 20 let, vyvineme umělou inteligenci, která bude chytřejší než lidé. A to je velmi děsivá představa.“

Hinton řekl, že tempo vývoje je „velmi, velmi rychlé, mnohem rychlejší, než jsem očekával“, a vyzval k vládní regulaci této technologie.

„Obávám se, že neviditelná ruka nás neochrání. Takže ponechat to jen na ziskovém motivu velkých společností nebude stačit k tomu, aby zajistily bezpečný vývoj,“ řekl. „Jediná věc, která může tyto velké společnosti donutit k většímu výzkumu bezpečnosti, je vládní regulace.“

Hinton je jedním ze tří „kmotrů umělé inteligence“, kteří za svou práci získali cenu ACM AM Turing - obdobu Nobelovy ceny za informatiku. Jeden z této trojice, Yann LeCun, hlavní vědecký pracovník pro umělou inteligenci ve společnosti Meta Marka Zuckerberga, však existenční hrozbu zlehčuje a prohlásil, že umělá inteligence „by ve skutečnosti mohla zachránit lidstvo před vyhynutím“.

Moudrý vánoční projev britského krále Karla III.

 „Na začátku tohoto roku, kdy jsme si připomínali 80. výročí Dne D, jsme měli s královnou obrovskou čest znovu se setkat s pozoruhodnými veterány této výjimečné generace, kteří se tak odvážně obětovali ve prospěch nás všech.

Naslouchání těmto kdysi mladým mužům a ženám nás hluboce dojalo, když hovořili o svých kamarádech z celého britského společenství národů, kteří se nikdy nevrátili a nyní pokojně odpočívají tam, kde přinesli nejvyšší oběť. Jejich příklad služby a obětavosti nepřestává inspirovat, a to napříč generacemi.

Během předchozích vzpomínkových akcí jsme se mohli utěšovat myšlenkou, že k těmto tragickým událostem dochází v moderní době jen zřídka.

Ale v tento vánoční den nemůžeme nemyslet na ty, pro které ničivé důsledky konfliktů - na Blízkém východě, ve střední Evropě, v Africe a jinde - představují každodenní hrozbu pro životy a živobytí tolika lidí.

Myslíme také na humanitární organizace, které neúnavně pracují na poskytování životně důležité pomoci. Vždyť evangelia tak barvitě hovoří o konfliktech a učí hodnotám, s jejichž pomocí je můžeme překonat.

Příklad, který nám dal Ježíš, je nadčasový a univerzální. Je jím vstoupit do světa těch, kteří trpí, změnit jejich život a přinést tak naději tam, kde vládne beznaděj.

Jak nám připomíná slavná koleda „Kdysi v královském městě Davidově“, „náš Spasitel svatý“ „sestoupil na zem z nebe“, žil mezi „chudými, ubohými a pokornými“ a proměnil životy těch, které potkal, prostřednictvím Boží „vykupitelské lásky“.

To je srdce příběhu o Narození Páně a jeho tep můžeme slyšet ve víře všech velkých náboženství v Boží lásku a milosrdenství v dobách radosti i utrpení, které nás vyzývá, abychom přinášeli světlo tam, kde je tma.

Každý z nás v určité fázi svého života prochází nějakou formou utrpení, ať už duševního, nebo fyzického. Míra, do jaké si navzájem pomáháme - a čerpáme podporu jeden od druhého, ať už jsme lidé věřící, nebo bez víry -, je měřítkem naší civilizace jako národa.

To je to, co na mě neustále dělá dojem, když se se svou rodinou setkávám s těmi, kteří zasvětili svůj život pomoci druhým, a naslouchám jim.

Mluvím k vám dnes z kaple bývalé nemocnice Middlesex v Londýně - která je nyní sama o sobě živým komunitním prostorem - a myslím především na tisíce profesionálů a dobrovolníků zde ve Spojeném království a v celém Společenství, kteří se svými schopnostmi a z dobroty svého srdce starají o druhé - často za cenu vlastních ztrát.

Z osobního hlediska vyslovuji zvláštní, srdečné poděkování obětavým lékařům a zdravotním sestrám, kteří mě a další členy mé rodiny v tomto roce podporovali v nejistotách a úzkostech spojených s nemocí a pomáhali nám dodávat sílu, péči a útěchu, kterou jsme potřebovali.

Jsem také hluboce vděčný všem, kteří nám sami nabídli svá laskavá slova soustrasti a povzbuzení.

Při naší nedávné návštěvě jižního Pacifiku, kde jsme se zúčastnili summitu Commonwealthu, jsem si neustále připomínal sílu, kterou mohou instituce i jednotlivci čerpat jeden od druhého. A také to, že kulturní, etnická a náboženská rozmanitost je silou, nikoli slabostí.

V celém Společenství národů nás drží pohromadě ochota naslouchat jeden druhému, učit se jeden od druhého a zjišťovat, kolik toho máme společného. Protože díky naslouchání se učíme respektovat naše rozdíly, překonávat předsudky a otevírat nové možnosti.

Cítil jsem hlubokou hrdost, když se zde ve Spojeném království v reakci na hněv a bezpráví v několika městech letos v létě spojily komunity, aby toto chování neopakovaly, ale napravily. Aby opravily nejen budovy, ale i vztahy. A co je nejdůležitější, napravit důvěru; nasloucháním a porozuměním se rozhodnout, jak jednat pro dobro všech.

Naslouchání je opět opakujícím se tématem příběhu o Narození Páně. Maria, Ježíšova matka, naslouchala andělovi, který jí zjevil jinou budoucnost plnou naděje pro všechny lidi. Poselství andělů pastýřům - aby na zemi zavládl mír - ve skutečnosti zaznívá ve všech náboženstvích a filozofiích.

Dodnes zní lidem dobré vůle na celém světě. A tak právě s tímto vědomím přeji vám i všem, které máte rádi, co nejradostnější a nejmírumilovnější Vánoce."