České Velenice 9.5.1945 osvoboditele nevítaly s nadšením

První sovětský voják byl v dolnorakouském Gmündu, jehož součástí tehdy byly i České Velenice (Gmünd III.), spatřen 6. května 1945. Zcela sám, na koni, přijel obhlédnou situaci mladý důstojník Ferdinand Stasek. Viděl především následky březnového bombardování. Rudá armáda do města vpochodovala až 9. května 1945, až po oficiální kapitulaci nacistické Německé říše. Žádné vítání se nekonalo, lidé se poschovávali nebo utekli z města. Nebáli se pronásledování za příslušnost k Německé říši, ale morálky ruských vojáků. Měli už informace z oblastí osvobozených Rudou armádou, že rudoarmějci plení obchody a zcela veřejně okrádají lidi na ulici a znásilňují. 

České Velenice po bombardování

Před příchodem Rudé armády sice místní oddíly Hitlerjugend a Volkssturm začaly v Gmündu stavět barikády, ale uprchly, jak se Rusové v dálce objevili. Nacističtí funkcionáři města a okresních institucí také většinou zmizeli. 11 příslušníků NSDAP z Gmündu spáchalo sebevraždu. Podařilo se prchnout nacistickému starostovi Rettingerovi, který se dostal do Horních Rakous, na území osvobozené Američany, kde potom dlouhá léta pohodlně žil.

V době příchodu Rudé armády bylo v Gmündu 10.000 uprchlíků. Uprchlický tábor byl na "Houbové louce," kde dnes stojí supermarket Spar. První sovětští vojáci, kteří do města přišli, se proti očekávání chovali kulturně. Sovětská okupační správa jmenovala nové vedení města a okresu Gmünd. Funkci prvního poválečného starosty města i okresního hejtmana dostal komunista Franz Fuchs, který se vrátil z pracovního nasazení v Jugoslávii. Byl to člověk na svém místě, který mimořádnou situaci zvládl bez vyvolávání nenávisti, ale hlavně dovedl jednat s okupačním ruským velením  a prosadil spoustu dobrých věcí. Jeho zásluhou sovětské velení také pomohlo k návratu domů spoustě lidí vyhnaných při divokém odsunu z jihočeského pohraničí, kde řádili Hobzovi partyzáni z Černovic.

Nevlastní Fritzova dcera Helena Horvátová (*1934 v Praze) vypráví: "Místní nacisté stáli a klečeli před naším bytem a prosili: "Franzi, vždyť mě znáš," "Franzi, přece si mě pamatuješ." "Franci, vždyť my žádní nacisti nebyli."

Funkce v rakouském četnictvu a na úřadech v Gmündu byly obsazeny lidmi, kteří, buď nebyli zapojeni do nacistických organizací, nebo se  jako nacisté ničím neprovinili. Trvalo několik let, než se život v Gmündu vrátil do normálních kolejí. V roce 1945 a 1946 Gmündem prošlo na 100.000 uprchlíků, lidí vyhnaných z východních zemí obsazených Sovětským svazem. Byl naprostý nedostatek potravin a ubytovacích prostor. Během zimy zemřelo mnoho lidí na záškrt a na následky podvýživy.

Radnice v Českých Velenicích

České Velenice byly součástí Gmündu do 20. května 1945, kdy tam přišli první českoslovenští vojáci a četníci. Byla obnovena státní hranice mezi Českými Velenicemi a Gmündem ( za protektorátu vedla o 15 km hlouběji do Čech). Čeští starousedlíci, kteří z Č. Velenic uprchli po Mnichovu v roce 1938, začali se do Českých Velenic vracet po 23. květnu 1945, když byli z železničních dílen propuštěni všichni rakouští zaměstnanci, kteří také museli opustit  českovelenické byty.

Eleonore Jauck: „Weil die Russen als kinderlieb galten, hat mich meine Mama auch immer überall hin mitgenommen – als Schutz.“ ("Protože Rusové měli rádi děti, moje máma mě sebou brala všude - jako ochranku.")

Dolní Rakousy byly v sovětské okupační zóně. Obyvatelstvu  nezbývalo, než se podřídit sovětskému dohledu. Lidé se s Rusy snažili vycházet přátelsky, i když je rádi neměli. Slušně se chovající vojáci první sovětské jednotky, která Gmünd osvobodila, byli vystřídáni nováčky se zcela jinou kulturou, a tak loupeže, vraždy a znásilnění byly téměř na denním pořádku. Ruská správa se také změnila, připomínala správu nacistickou. Spolupráce s rakouskými úřady začala váznout. Byli zatýkáni lidé, kteří mizeli beze stopy. To zřejmě ovlivnilo první poválečné volby, ve kterých komunisté (KPÖ) nečekaně utrpěli porážku. Vyhráli lidovci (ÖVP). Starostou města Gmünd se stal sociální demokrat Otto Wilharitze.

Rakousko bylo po válce demilitarizováno a nestalo se členem žádného poválečného vojenského paktu, a tak v roce 1955 okupační správy byly po 10 letech zrušeny. Sovětští, američtí, britští a francouzští vojáci opustili Rakousko po 15. květnu 1955, kdy byla podepsaná dohoda všech mocností. Desetiletou poválečnou přítomnost sovětské armády v Dolních Rakousích připomíná spousta jmen na pomnících, hlavně dětí. Různě ztracená a pohozená sovětská munice zabíjela. Dodnes jsou nacházeny nevybuchlé sovětské miny, granáty a náboje.