Měšťák na vsi je legrační i nebezpečný.

V loňském roce v Přísečné (u Českého Krumlova) vyháněla policie soukromého zemědělce z pole, protože jeho kombajn příliš hlučel. Stěžoval si údajně jeden místní chalupář.

Tak, jak mladí lidé z vesnic se stěhují za pohodlným životem do měst a staří vymírají, uvolňuje se vesnický prostor pro některé vrstvy městského obyvatelstva, které jednak potřebuje výhodně uložit finance do levných nemovitostí, jednak si hrát na šlechtu, která si na venkově buduje letní sídla. Tito většinou dočasní obyvatelé vesnic potom tam dávají najevo svou nadřazenost.

Novodobý měšťák na vesnici je legrační, hlavně svou namyšleností a nepřizpůsobivostí. Pozná se podle naleštěného velkého a drahého auta, podle čistého oblečení a podle zvláštní rychlé chůze. Pokud se nestydí chodit – většinou jede autem.

Stížnosti nových obyvatel vesnic na zemědělce nejsou česká specifická záležitost. Němečtí sedláci by mohli vyprávět, kolik stížností na kokrhající kohouty tam bylo podáno. Se stížnostmi na prach, hluk a zápach se tam potýkají úřady pořád. V tomto jsou jistě bez starosti farmy v USA, Irsku a dalších zemích, postavené daleko mimo obce.

Na druhé straně noví obyvatelé vesnic nejsou schopni pochopit, že nemohou chodit a jezdit všude, kde není plot. Proti čtyřkolkářům, kteří během několika minut dokážou zničit úrodu na hektaru, jsou zemědělci bezmocní.

Notoričtí stěžovatelé byli i za socializmu, ale zemědělská činnos byla preferovaná, takže se stížnostmi na hluk nebo zápach nikdo nepochodil. Každý si dal raději pozor, aby nebyl označen za protisocialistický živel. Kdo nejde s námi, jde proti nám, platilo. Zápach a hluk patřily k zemědělské práci jako světlo a teplo. Ještě jsou pamětníci nočních výmlatů v padesátých a šedesátých letech minulého století, na které chodili komunisti, myslivci, včelaři, svazáčci a další brigádníci z obce i z družebních průmyslových podniků. Hluk mlátičky, až do svítání, museli přežít stálí obyvatelé i rekreanti.

Žijeme od extému k extrému. Dnes už ani mnozí starší obyvatelé vesnic nevědí, jak se vyrábí potraviny, natož aby něco věděli o zemědělské práci, agrotechnice či chovu hospodářských zvířat. Vzhledem k intenzivní mediální propagandě, že většina potravin se dováží, bude pro zemědělce ještě hůř, čím víc na vesnicích bude nezemědělského obyvatelstva. (V.M. 8.1.2012)