Zapomněli, jak se pěstuje česnek.

Dnešní Dobré ráno na ČRo2 se zaměřilo na nedostatek českého česneku. V obchodech prý český česnek není k spatření, pouze čínský nebo španělský. Český "paličák" údajně k dostání není, přitom je kvalitou nenahraditelný. Tak je to i s dalším zbožím, hlavně zbožím potravinářským. Někteří lidé se marně pídí po české zelenině. Neviditelná ruka trhu zřejmě naznačuje, že by mohl začít návrat do 20. století, kdy se více shánělo, než nakupovalo. Staří frontoví bojovníci a bojovnice mohou s předstihem předávat zkušenosti mladým.

„To je ona země zaslíbená, mlékem a strdím oplývající!“ zvolal Praotec Čech, když rozhlédl se z hory Říp. Oznámil pak svému kmeni, že došel svého cíle a dál už se trmácet nemusí. Dlouhou cestou znavený lid se zaradoval a zvolal: „Tvým jménem nechť tato země sluje.“ A od té doby se tomu tady říká Čechy, a medu už se neříká strdí.

O tom, že by v současnosti, kdy každoročně se o tisíce kusů snižují počty krav, země oplývala českým mlékem, dá se dost spekulovat. S medem to také není nic slavného, velké procento medu na českém trhu jsou cukrové náhražky, ať dovezené nebo domácí. Že v obchodech převládá dovezené maso, česnek, rajčata a papriky, to se dá ještě se zatnutými zuby strávit, ale že v regálech supermarketů jsou obyčejné brambory, o jejichž původu musí zákazník zapochybovat, to je těžko pochopitelné. Nejsou čeští zemědělci schopni vypěstovat kvalitní potraviny nebo je nedovedou prodat? Obojí asi bude pravda. Vypadá to, jako by všichni čeští zemědělci následovali Přemysla Oráče, radostně přijali volání doby, praštili s pluhy, vzali knížecí oděv a berlu, vsedli na koně a jeli budovat města.

Tomu, kdo v padesátých letech u každé vesnice viděl spoustu políček osázených bramborami, na nákladních nádražích hory brambor, kdo na začátku 70. let zažil šedesátitunové výnosy kvalitní české odrůdy Krasava a cenu v obchodech 0,50 Kčs/kg, ten musí na budoucnost českého bramborářství, a zemědělství vůbec, pohlížet hodně rozpačitě. (M. Veselý, 2.2.2011)