Uhelné dráhy a obrana státu.
(Předcházející část) Po dokončení Severní státní dráhy v roce 1851 v našich zemích železniční stavební ruch nakrátko ochabl. Vídeň, Praha, Olomouc a Brno byly zásobovány uhlím ze severní Moravy a Slezska, ale i další česká a rakouská města toužila po budování průmyslu. Rostoucí potřeba dopravit uhlí pro další průmyslová centra a velká města si brzy vynutila výstavbu “Uhelných drah”.
V Čechách zájem o nákladní železniční přepravu měla především velká města Ústí nad Labem, Liberec a Plzeň. Když kolem roku 1865 prakticky skončila výstavba uhelných drah, bylo na našem území osm parostrojních drah.
Porážka Rakousko-Uherska ve válce s Pruskem v roce 1866 byla signálem k obnovení intenzivního budování železničních tratí. Válečné události totiž ukázaly, jakou roli má rychlá doprava, po železnici je armáda přesunuta mnohem rychleji a pohodlněji než po silnici.
Vláda rakouská začala všemožně podporovat průmysl a obchod. Byla si vědoma, že jen zvýšená přeprava surovin a zboží může stavby železničních tratí, tolik důležitých pro armádu, zaplatit. Podnikatelé získávaly snadno a rychle koncese ke stavbě a miliónové státní zálohy, aby rychle započali s výstavbou tratí. (Pokračování)
(R. Fischer)
Žádné komentáře:
Okomentovat