Hned po nástupu nacistů k moci se v prosazování norimberských zákonů exponovaly policejní jednotky SS, vedené Heinrichem Himmlerem (na snímku s Heydrichem). Policie však byla pouze vykonavatelem, na norimberských zákonech se nepodílela, to byla záležitost nacistických ideologů a zákonodárců, kteří dávali formu Hitlerovým požadavkům. Policie ovšem při vyřazování židů z hospodářského života hrála velmi významnou roli.
Nacistické štvanice na židy začaly v roce 1933 celostátním bojkotem židovských obchodů, profesorů, učitelů, advokátů a lékařů. Otevřené vyřazování židů ze společenského života legalizovaly norimberské zákony z roku 1935 a jejich 13 dodatků. Vrcholem předválečných protižidovských akcí byla „Křišťálová noc“ z 9. na 10. listopadu 1938, vyvolaná nacistickým ministrem propagandy Josefem Goebbelsem. Záminkou k akci byl pařížský atentát na vyslaneckého radu von Ratha, který spáchal sedmnáctiletý židovský chlapec. Tu noc v Německu hořely synagogy, byly bořeny židovské budovy a hřbitovy. 26.000 německých židů bylo zahnáno do vězení a koncentračních táborů. Škody ve výši jedné miliardy marek, které byly způsobeny na pojištěném židovském majetku, byly předepsány k úhradě židovským organizacím. Po „Křišťálové noci“ následovala násilná arizace židovského majetku, židům bylo zakázáno navštěvovat kulturní podniky a vysoké školy a vstup do veřejných dopravních podniků.
První židovské oddělení začalo v centrále SS fungovat v roce 1935 a nejdříve ho vedl pražský rodák von Mildenstein, jinak velkorysý manažer a bonviván. Na funkci se nehodil. Stejně dopadlo i několik jeho nástupců. Nakonec se šéfem židovského referátu stal Adolf Eichmann (Snímek vpravo), který dlouhá léta realizoval Hitlerovu koncepci. Zatímco někteří nacističtí pohlaváři (např. Goebbels a Streicher) prosazovali stupňování protižidovských nálad, šéf SS Himmler nepociťoval proti židům jako jednotlivcům či organizacím žádnou zášť. Pro něho byli židé jako celek ničiteli německé rasy, příčinou německé bídy. Tvrdil, že žádné odstavení, neutralizace a trestání židů nemá smysl, jedinou možností jak očistit a pozvednout německý národ je zbavit se jich, vytvořit Německo bez židů. Jinou likvidovanou skupinou byli cikáni, kteří sice německou rasu přímo neohrožovali, ale zaměstnávali bezpečnostní složky kriminalitou. 14. prosince 1937 vydal říšský vůdce SS Heinrich Himmler výnos o preventivním potírání zločinnosti, a na prvních místech jmenoval cikány, cikánské míšence a cikánským způsobem kočující osoby, které řádně nepracovaly a prováděly trestnou činnost.
První židovskou rezervaci založil Eichmann u města Nisko v Haliči. Tam byli odesílány transporty židů ze Štětína a Ostravy a Slovenska. Válečné úspěchy německých armád, hlavně vítězný postup na západě, úmysly nacistů změnily. Začali plánovat vystěhování židů z celé Evropy. Po porážce Francie padl Německu k nohám i východoafrický ostrov Madagaskar, který chtěl Hitler využít jako rezervát pro 4 miliony židů, spravovaný německým guvernérem a financovaný židovskými bankami. Himmler tam poslal experty, kteří přijeli s tím, že ostrov 4 miliony židů neuživí, navíc hrozí nebezpečí britské blokády.
Podle dalšího nacistického plánu měli židé být přemístěni na Sibiř. Do té doby, než mělo ruské území být k dispozici, byli někteří němečtí, rakouští, čeští a polští židi transportováni do Lisabonu, Casablanky, Itálie, Rumunska, do Číny a Japonska. Do září 1939 se podařilo z německého, rakouského a českého území vystěhovat více než polovinu židů.
Kdy dal Hitler pokyn k fyzické likvidaci židů, není známo, jsou domněnky, že to bylo ve druhém čtvrtletí roku 1941, kdy Heydrich začal v jednotkách SS vybírat muže do likvidačních skupin. Od záměru likvidovat židy střelbou velení likvidačních jednotek brzy ustoupilo, protože lidé určení k vykonávání poprav se psychicky hroutili. Himmler proto vymýšlel jak u příslušníků likvidačních jednotek eliminovat pocit, že se dopouštějí vraždy.
Jisté zkušenosti byli s praktikováním eutanazie, kterou na Hitlerův pokyn bylo po roce 1935 v Německu zabito až 200.000 nevyléčitelně a duševně nemocných lidí. Tím se ovšem zabývala zdravotní správa. Usmrcování fenolovými injekcemi se také jevilo jako snazší než střelba, ale nakonec zvítězila „lahodná smrt zaplynováním“. Splňovalo to Himmlerův požadavek, že vrah a oběť si nestojí „tváří v tvář“. Mají-li židé zemřít, ať zemřou humánně!
První pokyn k likvidaci židů plynem dostal Odillo Globucnik, policejní vůdce v Lublinu. Ten nechal postavit několik skříňových automobilů. Vězni byli naloženi do utěsněné korby, do které byl vháněn výfukový plyn. Takto bylo po půlhodinové jízdě zabito 30 – 40 lidí.. To se nacistům zdálo málo, navíc to bylo příliš nákladné. Namísto pojízdných komor vymysleli stabilní sprchové lázně – Hockenholtovo zřízení (podle řidiče pojízdných plynových komor, který sprchy vymyslel). Do kabin nahnali vězně a dieselovým motorem dovnitř vháněli plyn. Hockenholtovým zařízením bylo možné zabít až 15.000 lidí denně, ale i to bylo pro nacisty málo.
Mezitím v Osvětimi náhodou přišli na možnost použít jako smrtící plyn cyklon B, který na hubení hmyzu a krys vyráběla a dodávala firma I.G.Farben. Zabíjení výfukovými plyny bylo tak překonáno. Použití cyklonu B bylo několikrát levnější a desetkrát rychlejší. Odhaduje se, že v plynových komorách bylo zabito 5,2 milionů židů, z toho 3 miliony z Polska. V plynu skončilo i půl milionu cikánů.(M.Veselý, 27.1.2010)
Poznámka:
Adolf Eichmann, který byl jako šéf židovského referátu gestapa odpovědný za vyhlazování Židů, po válce uprchl do Argentiny. V rámci nejslavnější akce izraelské tajné služby Mosad byl v roce 1960 vypátrán a izraelské komando jej zadrželo u něj v bytě na předměstí Buenos Aires v době, když se vracel domů z továrny na automobilové součástky. Agenti jej o několik dní později navlékli do uniformy pracovníka izraelské letecké společnosti El Al, omámili ho sedativy, propašovali na palubu letounu a 11. května 1960 tajně dopravili do Izraele. Proces s ním začal v dubnu 1961. Po 114 stáních bylo hlavní líčení uzavřeno 14. srpna 1961, v prosinci soudci oznámili, že Eichmann je ve všech 15 bodech obžaloby vinen. On sám veškerou vinu odmítal. K smrti byl odsouzen 15. prosince 1961 a hned v den zamítnutí žádosti o milost 31. května 1962 byl v Izraeli oběšen. Litoval pouze toho, že se mu nepodařilo vyvraždit všechny Židy. Na popravišti řekl: "Ať žije Německo. Ať žije Argentina. Ať žije Rakousko. Nikdy na ně nezapomenu. Pozdravuji svou ženu, rodinu a mé přátele. Jsem připraven. Za krátký čas se znovu setkáme. Umírám s vírou v Boha." Jeho tělo bylo spáleno a popel rozmetán z válečné lodi nad Středozemním mořem mimo izraelské výsostné území.
Nacistické štvanice na židy začaly v roce 1933 celostátním bojkotem židovských obchodů, profesorů, učitelů, advokátů a lékařů. Otevřené vyřazování židů ze společenského života legalizovaly norimberské zákony z roku 1935 a jejich 13 dodatků. Vrcholem předválečných protižidovských akcí byla „Křišťálová noc“ z 9. na 10. listopadu 1938, vyvolaná nacistickým ministrem propagandy Josefem Goebbelsem. Záminkou k akci byl pařížský atentát na vyslaneckého radu von Ratha, který spáchal sedmnáctiletý židovský chlapec. Tu noc v Německu hořely synagogy, byly bořeny židovské budovy a hřbitovy. 26.000 německých židů bylo zahnáno do vězení a koncentračních táborů. Škody ve výši jedné miliardy marek, které byly způsobeny na pojištěném židovském majetku, byly předepsány k úhradě židovským organizacím. Po „Křišťálové noci“ následovala násilná arizace židovského majetku, židům bylo zakázáno navštěvovat kulturní podniky a vysoké školy a vstup do veřejných dopravních podniků.
První židovské oddělení začalo v centrále SS fungovat v roce 1935 a nejdříve ho vedl pražský rodák von Mildenstein, jinak velkorysý manažer a bonviván. Na funkci se nehodil. Stejně dopadlo i několik jeho nástupců. Nakonec se šéfem židovského referátu stal Adolf Eichmann (Snímek vpravo), který dlouhá léta realizoval Hitlerovu koncepci. Zatímco někteří nacističtí pohlaváři (např. Goebbels a Streicher) prosazovali stupňování protižidovských nálad, šéf SS Himmler nepociťoval proti židům jako jednotlivcům či organizacím žádnou zášť. Pro něho byli židé jako celek ničiteli německé rasy, příčinou německé bídy. Tvrdil, že žádné odstavení, neutralizace a trestání židů nemá smysl, jedinou možností jak očistit a pozvednout německý národ je zbavit se jich, vytvořit Německo bez židů. Jinou likvidovanou skupinou byli cikáni, kteří sice německou rasu přímo neohrožovali, ale zaměstnávali bezpečnostní složky kriminalitou. 14. prosince 1937 vydal říšský vůdce SS Heinrich Himmler výnos o preventivním potírání zločinnosti, a na prvních místech jmenoval cikány, cikánské míšence a cikánským způsobem kočující osoby, které řádně nepracovaly a prováděly trestnou činnost. První židovskou rezervaci založil Eichmann u města Nisko v Haliči. Tam byli odesílány transporty židů ze Štětína a Ostravy a Slovenska. Válečné úspěchy německých armád, hlavně vítězný postup na západě, úmysly nacistů změnily. Začali plánovat vystěhování židů z celé Evropy. Po porážce Francie padl Německu k nohám i východoafrický ostrov Madagaskar, který chtěl Hitler využít jako rezervát pro 4 miliony židů, spravovaný německým guvernérem a financovaný židovskými bankami. Himmler tam poslal experty, kteří přijeli s tím, že ostrov 4 miliony židů neuživí, navíc hrozí nebezpečí britské blokády.
Podle dalšího nacistického plánu měli židé být přemístěni na Sibiř. Do té doby, než mělo ruské území být k dispozici, byli někteří němečtí, rakouští, čeští a polští židi transportováni do Lisabonu, Casablanky, Itálie, Rumunska, do Číny a Japonska. Do září 1939 se podařilo z německého, rakouského a českého území vystěhovat více než polovinu židů.
Kdy dal Hitler pokyn k fyzické likvidaci židů, není známo, jsou domněnky, že to bylo ve druhém čtvrtletí roku 1941, kdy Heydrich začal v jednotkách SS vybírat muže do likvidačních skupin. Od záměru likvidovat židy střelbou velení likvidačních jednotek brzy ustoupilo, protože lidé určení k vykonávání poprav se psychicky hroutili. Himmler proto vymýšlel jak u příslušníků likvidačních jednotek eliminovat pocit, že se dopouštějí vraždy.
Jisté zkušenosti byli s praktikováním eutanazie, kterou na Hitlerův pokyn bylo po roce 1935 v Německu zabito až 200.000 nevyléčitelně a duševně nemocných lidí. Tím se ovšem zabývala zdravotní správa. Usmrcování fenolovými injekcemi se také jevilo jako snazší než střelba, ale nakonec zvítězila „lahodná smrt zaplynováním“. Splňovalo to Himmlerův požadavek, že vrah a oběť si nestojí „tváří v tvář“. Mají-li židé zemřít, ať zemřou humánně!
První pokyn k likvidaci židů plynem dostal Odillo Globucnik, policejní vůdce v Lublinu. Ten nechal postavit několik skříňových automobilů. Vězni byli naloženi do utěsněné korby, do které byl vháněn výfukový plyn. Takto bylo po půlhodinové jízdě zabito 30 – 40 lidí.. To se nacistům zdálo málo, navíc to bylo příliš nákladné. Namísto pojízdných komor vymysleli stabilní sprchové lázně – Hockenholtovo zřízení (podle řidiče pojízdných plynových komor, který sprchy vymyslel). Do kabin nahnali vězně a dieselovým motorem dovnitř vháněli plyn. Hockenholtovým zařízením bylo možné zabít až 15.000 lidí denně, ale i to bylo pro nacisty málo.Mezitím v Osvětimi náhodou přišli na možnost použít jako smrtící plyn cyklon B, který na hubení hmyzu a krys vyráběla a dodávala firma I.G.Farben. Zabíjení výfukovými plyny bylo tak překonáno. Použití cyklonu B bylo několikrát levnější a desetkrát rychlejší. Odhaduje se, že v plynových komorách bylo zabito 5,2 milionů židů, z toho 3 miliony z Polska. V plynu skončilo i půl milionu cikánů.(M.Veselý, 27.1.2010)
Poznámka:
Adolf Eichmann, který byl jako šéf židovského referátu gestapa odpovědný za vyhlazování Židů, po válce uprchl do Argentiny. V rámci nejslavnější akce izraelské tajné služby Mosad byl v roce 1960 vypátrán a izraelské komando jej zadrželo u něj v bytě na předměstí Buenos Aires v době, když se vracel domů z továrny na automobilové součástky. Agenti jej o několik dní později navlékli do uniformy pracovníka izraelské letecké společnosti El Al, omámili ho sedativy, propašovali na palubu letounu a 11. května 1960 tajně dopravili do Izraele. Proces s ním začal v dubnu 1961. Po 114 stáních bylo hlavní líčení uzavřeno 14. srpna 1961, v prosinci soudci oznámili, že Eichmann je ve všech 15 bodech obžaloby vinen. On sám veškerou vinu odmítal. K smrti byl odsouzen 15. prosince 1961 a hned v den zamítnutí žádosti o milost 31. května 1962 byl v Izraeli oběšen. Litoval pouze toho, že se mu nepodařilo vyvraždit všechny Židy. Na popravišti řekl: "Ať žije Německo. Ať žije Argentina. Ať žije Rakousko. Nikdy na ně nezapomenu. Pozdravuji svou ženu, rodinu a mé přátele. Jsem připraven. Za krátký čas se znovu setkáme. Umírám s vírou v Boha." Jeho tělo bylo spáleno a popel rozmetán z válečné lodi nad Středozemním mořem mimo izraelské výsostné území.
Žádné komentáře:
Okomentovat