Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

pondělí 24. února 2020

Koronavirus je za dveřmi. Zahradníček komentuje


Únor bílý, pole sílí, tvrdili v minulosti zemědělci. V minulosti býval únor bílý, ve 21 prvním století je převážně nebílý, středozemní. Zůstaly jen únorové vichřice. Letos to foukalo opravdu pěkně. Padlé stromy zastavovaly vlaky, autobusy, auta. Představa, že by v únoru byla vrstva alespoň 15 cm sněhu, jako bývalo v minulosti, je děsivá.

Jeden milion  dvacet tisíc pokut bylo v Rakousku uděleno řidičům za překročení povolené rychlosti. Poprvé v historii Rakouska bylo za překročení povolené rychlosti uděleno víc než milion pokut. Jak konstatuje tamní tisk, přicházejí tak do státního rozpočtu velké peníze, se kterými se nepočítalo.

Daleko nepříjemnější je zpráva, že koronavirus je za dveřmi. V Itálii zemřeli dva lidé, kteří nebyli v Číně, kde nemoc vypukla. Znamená to, že v Itálii se pohybují bacilonosiči, lidé nakažení, ale imunní, nemoc u nich nepropukne.  Znám takové lidi, co roznášejí běžné viry, přitom sami neonemocní. Tito lidé se vyznačují tím, že musí být pořád v davu jiných lidí, i když nemusí. Vyhledávají davy v obchodech, restauracích, v tramvajích a podobně. Doufejme, že nás koronavirus vynechá, i když tomu moc nevěřím.

Možná nemoci nahrává nezdravé povětří, jak říkávali naši předkové. Mírná zima je pro šíření bacilů jako stvořená. Letos ve střední Evropě nebyl takový mráz, alespoň -15°C, který by ničil bacily. Následky mírné zimy nejsou jen únorové vichřice, přestože je ještě málo světla, začíná se zelenat tráva, stromy dostávají mízu, probouzí se živočichové, kteří jinak vylézají až v březnu a dubnu.

Nevíme, co na jaře všechno koronovirus v Evropě napáchá, přesto se v květnu bude v Praze konat schůzka rozvracečů zvaná Visegradská čtyřka, které se má zúčastnit i německá kancléřka Angela Merkelová. To rozdráždilo redaktora HN Ondřeje Housku, který Merkelovou nenávidí asi jako ji nenáviděl můj soused, než zemřel. Říkával, že je vlastenec a že mrtvý Němec je dobrý Němec.

V Trocnově chtějí postavit Žižkův dvorec. Někdy v 50. letech učitel Petřík objevil  v lese základy nějakého domu a oznámil, že objevil místo, kde se Jan Žižka narodil. Jihočeský kraj zde chce jako památník postavit několik středověkých objektů. Stavět památník někomu, kdo včele lupičské bandy přepadal pocestné a samoty, to je opravdu zajímavé. Všichni členové bandy byli v Budějovicích oběšeni, pouze Žižka utekl a je slavným. Lidé zacházejí s historií, jak potřebují, důkazů netřeba.
Josef Zahradníček

Vítězný únor 1948 začal zvolením Beneše prezidentem v roce 1935

Vítězný únor 1948? Cesta komunistů k moci začíná úplně jinde, než se oficiálně tvrdí. Začíná nenasytnou touhou malého zlého muže po absolutní moci. Edvard Beneš se vždy snažil přesvědčovat  veřejnost, že je  obratný a úspěšný politik.
 Abdikaci prezidenta Masaryka 14. prosince 1935 předchází měsíc konfliktů, bojů, podrazů, dohod i politických kšeftů o to, kdo usedne na trůn. Tento měsíc ovlivní dějiny země na dalších 55 let.

Již v den abdikace TGM došlo k dohodě Milana Hodži, ministerského předsedy, s Edvardem Benešem, že jediným kandidátem bude Beneš! Ale ve chvíli, kdy se úmluva provalí, začíná nesocialistická část agrárníků přesvědčovat Hodžu, aby kandidaturu přijal on sám, s tím, že pro něj jako Slováka budou Slováci hlasovat, neboť rozhodně nemají zájem, aby Benešův český šovinizmus ještě zesílil. Ozval si i Benešův „úhlavní přítel“ Karel Kramář, když na zasedání agrárníků demonstrativně ohlásí vlastní kandidaturu. V agrární straně začala bratrovražedná válka.

Benešovci v agrární straně tvrdí: Benešovu kandidaturu podporují Francie, Rakousko či Anglie. Odpůrci Beneše i politiky Hradu volají: Nehodláme tolerovat  nedemokratické metody Beneše a socialistických stran!  Mezi agrárníky hledají kandidáta. Agrárníci najdou kandidáta mimo politiku, je jím Bohumil Němec, významný vědec, botanik a rektor University Karlovy.

Do volby zasahují komunisté. Již dlouho před volbou Masarykův kancléř Přemysl Šámal navštívil komunistu Rudolfa Slánského. Šámal navštíví i další komunistické představitele – s jediným cílem – zajistit Benešovi bolševickou podporu a jeho zvolení už v 1. kole. Komunisté ovšem k volbě potřebují požehnaní! Proto 12. prosince 1935 hlásí Jan Šverma do Moskvy: Navrhli jsme antifašistickou jednotnou frontu." Po uzavření dohody  se komunisté zřeknou záměru postavit vlastního kandidáta – Klementa Gottwalda. Masaryk v zájmu podepření benešovsko-komunistického paktu obratem podepisuje amnestii pro komunistické exponenty. A je to! Celá ta věc je pro mne tak urážlivá, jsem na to příliš velkým vlastencem,“ hřímá však s populizmem sobě vlastním Edvard Beneš. Ve skutečnosti Edvard Beneš svým populizmem podepsal bianco šek, první z řady budoucích. Všechny měly dlouhou splatnost. Splácet se začaly 25. února 1948!

Hlasy komunistů pro Beneše nemusely v roce 1935 stačit a tak Beneš neváhal osobně jednat i s Henleinem. Henleinovci souhlasili s taktikou bílých lístků, což bylo i pro Beneše nejlepší řešení. Přidává se k nim i probenešovské křídlo v Hlinkově slovenské ľudové straně, kde se ve prospěch Beneše výrazně osobně angažuje Jozef Tiso. ( Ano, ten Tiso, kterého Beneš nechal po válce pověsit!) 

Den před volbou, 17. prosince, se kandidát agrární strany Bohumil Němec vzdává kandidatury. Při volbě ve Vladislavském sále 18. prosince 1935 bylo odevzdáno 440 platných lístků, přičemž Edvard Beneš dostal 340 hlasů včetně hlasů všech komunitických poslanců. Prázdných bílých lístků bylo 76, hlavně od německých poslanců a senátorů!  Prezidentem Československé republiky se stal Dr. Edvard Beneš.

Druhá Benešova směnka se dostala do rukou komunistů v roce 1943, a měla cenou daleko vyšší. Za příslib budoucí podpory jako prezidenta podepisuje Beneš vazalskou smlouvu s Moskvou. Myslí si, že předběhl mírová jednání, že získá obdiv západních spojenců. Rok 1919 se ale neopakoval.

Za druhé zvolení prezidentem Beneš komunisty odměnil nejdůležitějšími funkcemi ve vládě. Henleinovce, kteří mu v roce 1935 pomohli na Hrad ještě výrazněji než komunisté, Beneš nechal s dvacetikilovými ranečky nahnat do dobytčáků a odvézt za hranice. 
Právě jsem se vrátil z Hradu…“ nesl se 25. února 1948 vymrzlým Staroměstským náměstím  Gottwaldův hlas. Z Beneše, malého muže s inteligencí chytré horákyně, se v těch chvílích stala politická i lidská troska.Obelhal vlastní paměť. Zapomněl, že 21. prosince 1929 vystoupil v poslanecké sněmovně Klement Gottwald s programovým prohlášením své strany:A my jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry! Přejde vás smích!“

         Na základě zákona na ochranu lidově demokratické republiky bylo po roce 1948 vyneseno přes 230 rozsudků smrti a více než 100 tisíc občanů bylo odsouzeno k mnohaletým trestům vězení. Další stovky mrtvých zůstaly viset v drátech plotů pod elektrickým proudem na hranicích. Bez soudů bylo během pěti let deportováno do táborů nucených prací na 80 tisíc osob a po generace byly pronásledovány i jejich rodiny.  Přestaňme se komunistům pouze smát a berme je vážně. (stk)

pátek 21. února 2020

Vídeň: Ples v opeře

Svůj poslední Ples ve vídeňské opeře včera organizovala Maria Grossbauerová. S heslem Všechno opeře se za měřila na temné mystické prostředí Mozartovy opery "Kouzelná flétna." Ples zahájil tanec 144 párů. Poprvé tančily také páry stejného pohlaví. Při příchodu temných pohádkových postav sál ztmavl. Potom s se rozsvítilo 15000 lampiček.
Předehru dirigoval James Conlon, který potom hned odcestoval do Říma. Zpěváci Aida Garifullina a Piotr Bezcala sklidili bouřlivý potlesk za árie z oper Tosca (E Lucevan Le Stelle) a La traviata (Sempre libera).

Předtím, než začal valčík pro všechny zazněla vesnická polka "Lalalala" od Johanna Strausse. Skvéle převedená skladba sklidila bouřlivý potlesk a vytvořila příjemné prostředí pro další zábavu. Poděkování mířilo především k organizátorce plesu Marii Grossbauerové.
Spolkový prezident Alexander Van der Bellen
Na letošním Plese v opeře chyběl rakouský kancléř Sebastian Kurz, který musel být přítomen na summitu EU o rozpočtu. Jako hlavní reprezentant státu by přítomen spolkový prezident Alexander Van der Bellen. Na parketu se objevili mimo ministrů i další vysoce postavené osoby. Mezi nejvýznamnější patřil vídeňský primátor Michael Ludwig a zástupkyně Evropské komise Karoline Edtstadler a Margaritis Schinas.
Vstupné na Ples v opeře bylo 315 eur (8.000 Kč). Přítomno bylo 5.150 hostů (zcela vyprodáno). Celkem bylo v budově opery přítomno 7.230 lidí, z toho 350 lidí v gastronomii a 250 v bezpečnostních službách. Příjem byl 1,1 milionu eur (26 milionu korun). Maria Grossbauerová byla organizátorkou počtvrté a naposledy, podesáté a naposledy ples se ples konal za ředitele Dominiqua Meyera. Sílí obavy o budoucnost této akce, kdy hlediště opery je na 30 hodin pracně vyklizeno a potom zase postaveno.



úterý 18. února 2020

Úspěšné dítě je víc než slušné


Zvýšením platů pedagogů se výuka nezlepší, protože je nekvalitní materiál. Děti jsou zlé, nevychované a vůbec jim nejde o to, aby se něco dozvěděly.  Nejde jim bohužel o vzdělání, a toto už nám přešlo na střední, i vysoké školy.

 Dítě se nenarodí špatné.  Ale narodí se do prostoru, kde je tolik faktorů, které ho ovlivňují. Je tam rodina, která ho nevychovává, tak jak by měla. V minulosti bylo trendem vychovat dítě slušné, protože se říkalo, že ze slušné rodiny by měly vycházet slušné děti. Dneska už toto vůbec u rodičů není. Velké části rodin nejde o to vychovat dítě slušné, ale vychovat dítě úspěšné. K úspěšnosti se může často dojít i neslušností, čili je to jakoby zmrzačené svědomí. K dosažení cíle je všechno dovoleno, nic není tabu.

Jsme společnost, která bourá tabu, dneska už zde nic není tabu. V naší společnosti prakticky nic není hanba. Vytratil se stud, z rodin, ze společnosti se vytrácí pocit studu, hanby. "Stydět se za něco" je výraz, který už mladá generace vůbec nezná.  Vždyť přeci všechno může dělat, na všechno má nezadatelné lidské právo, nezcizitelnou občanskou svobodu. To nikdy v minulosti nebylo. Škola je od toho, aby učila, a rodina od toho, aby vychovávala. To se musí rozlišovat.

Dnes, když někdo pohladí dítě po hlavě a pochválí ho, tak je podezírán z pedofilie. Muž pustí ženu do dveří, a je to sexuální harašení. Je těžké žít ve společnosti, kde je vše naruby, ztratila se přirozenost a vše se musí dělat podle nepřirozenosti. (Z myšlenek psychologa M. Kašparů)


pátek 14. února 2020

Větrné bouře, Křeček a a koronavirus. Zahradníček komentuje.


Začátkem února jsme prožívali dvě větrné bouře. Škody jsou značné. V neděli je očekávána další vichřice. Počasí si dělá, co chce. Poroučet si nenechá. A umí překvapovat. V americkém státě Missouri je po většinu roku přibližně stejné počasí (teplota, srážky) jako v Čechách. Včera  se tam počasí také zbláznilo. V pravé poledne náhle -1 F (-18°C). Stát se to v ČR vůbec by nebylo možné se divit, že Milion chvilek svolává proti počasí demonstraci.

Fotbal jsem chtěl komentovat až po odehrání prvního jarního kola, ale komentář je objednán na dnešek. Na všech ligových utkáních české 1. ligy prý bude přítomen rozhodčí u videa (VAR). Považoval jsem VAR za nesmysl, který degraduje fotbal. Přispívá však v některých případech ke spravedlivému výroku hlavního rozhodčího. Pokud VAR řeší brankové situace, je to zřejmě přínos, ale obávám se, že porostou požadavky na sledování dění na celém hřišti, že budou přehrávány fauly apod. Takže sledování videa bude zabírat pořád víc času. Před týdnem jsem při sledování extra fotbalu německé ligy, boje o 1. místo mezi Bayernem Mnichov a RB Lipsko, video ocenil. Rozhodčí odpískal proti Lipsku penaltu. Vše se zdálo jasné, nikdo na hřišti neprotestoval, zaplněné hlediště mnichovské arény se těšilo na gól. Přišel na řadu videorozhodčí a všechno bylo jinak. Vteřinku před faulem byl hráč Bayernu v ofsajdu, který během hry snad postřehl jen  anglický komentátor. Penalta se nekopala, utkání skončilo remízou a mně vyšla sázka v kurzu 1:5,4.

Jak známo Velká Británie nás, občany Evropské unie, opustila a začíná si hrát na svém písečku. Kdo nemá britské občanství musí mít povolení k pobytu. To se týká i tisíců Čechů, Moravanů, Slováků a občanů dalších zemí EU. Týká se to i 101letého Itala, který v Anglii žije už od roku 1966. A britské úřady jsou nekompromisní, žádost 101letému Italovi vrátili s tím, že na ní nemá potvrzení totožnost od rodičů.

Český parlament zvolil Křečka ombudsmanem, s čím nesouhlasí opozice, která tvrdí, že Křeček lidská práva obhajovat nebude, bude prý obhajovat všechno možné, krom lidí. Milion chvilek kvůli Křečkovi svolává demonstraci. Tito  milionoví táboroví řečníci tvrdí, že výsledky jakýchkoli českých voleb jsou zmanipulované, protože je zmanipulovaná většina občanů i politiků.

Zatímco ve střední Evropě jsou starosti s Křečkem, ve východní Asii mají velké problémy s koronavirusem. Údaje o počtech napadených a mrtvých se mění jako současné počasí v Evropě. Vše špatné je k něčemu dobré, říká se mezi lidem českým. To, že Čína vyhlásila virusu boj, by mohlo být signálem k zavedení hygienických pravidel i na čínských městských perifériích a na venkově. Čínský stát a velkoměsta vkročily do moderního ekonomicky vyspělého světa, ale to se netýká všech z miliardy obyvatel. Kultura bydlení a hygiena stravování v některých čínských oblastech určitě zaostává. Před několika desetiletími se cizinci i ve velkých čínských městech setkávali se znečištěnými ulicemi, které vypadaly a voněly jako doupata pražských bezdomovců. Lidské fekálie za keři prohrabávalo ptactvo a jiné zvířectvo. Není možné se divit, že viry zvířecích nemocí, které běžně na člověka přenosné nejsou, zmutují s viry lidskými a v podobách smrtelně nebezpečných chřipek a jiných nemocí jsou ptactvem rychle roznášeny do celého světa. Bude jistě těžké rychle odnaučit čínské venkovany pojídat maso potkanů, hadů, netopýrů a dalších divokých živočichů, ze kterého se nakazí zvířecími nemocemi, a tak se svět chřipek brzy nezbaví.

Po zapáchající Číně přidám trochu staré dobré české kultury, v tomto případě starý český film Bílá vrána. Nedávno jsem v komentáři obdivoval herecké umění Jindřicha Plachty. Ve filmu "Bílá vrána" opět exceloval. Plachtovi ve filmu úspěšně sekundovala tehdy mladičká herečka Eva Gérová. Plachta byl tak dobrý, že ho Werich s Voskovcem z divadla vyhodili  . Plachta je totiž na jejich scéně zastínil, diváci chodili na něj, a to primadony nepotřebovaly. Bohužel oba znamenití herci, Gérová i Plachta, zásluhou války jeviště i filmová plátna opustili. Gérová skončila na začátku války, Plachta i jako komunista válku přečkal, a potom se zapletl do poválečného budování,na což se nehodil. Tělesně ani psychicky dobu poválečnou a poúnorovou nezvládl.
Josef Zahradníček

pondělí 10. února 2020

75 let od Jaltské konference

Jaltská konference byla jedno ze setkání hlavních představitelů SSSR, USA a Velké Británie (Stalina, Roosevelta a Churchilla ) během druhé světové války, které se konalo mezi 4. a 11. únorem 1945. Setkání mělo krycí název Argonaut a hlavními otázkami projednávanými byl vztah Spojenců k Německu a Francii, opět se projednávala polská otázka a také vznik Organizace spojených národů.
Posunout Polsko na západ, vojensky rozdrtit a následně rozparcelovat Německo, založit OSN a zapojit Moskvu do války proti Japonsku. To jsou v kostce hlavní body, na nichž se dohodla „velká trojka“ během týdenní Jaltské konference. Ta začala před 70 lety, když už bylo jasné, že porážka Hitlera je otázkou týdnů. I když nelze tvrdit, že by si Churchill, Roosevelt a Stalin na krymském summitu mezi sebou rozdělili Evropu, jak se obvykle traduje, faktem zůstává, že konference byla jedním z faktorů, které k tomu přispěly, a dle některých historiků vytvořila i základ pro spuštění železné opony a studenou válku.

Konference se konala 4. až 11. února 1945 v honosném paláci Livadija u Jalty a jejími hlavními účastníky byl britský premiér Winston Churchill, americký prezident Franklin Delano Roosevelt a sovětský vůdce Josif Vissarionovič Stalin. Schůzka měla navázat na předchozí konferenci v Teheránu v roce 1943, kde se řešilo především otevření západní fronty.

Roosevelt vyzýval Stalina k dalšímu setkání velké trojky už v létě 1944, Stalin ale navrhované schůzky na Maltě, na Kypru v Itálii i v Řecku postupně odmítal. A jak ubíhal čas, Rudá armáda nezadržitelně postupovala k Berlínu a Stalinovi  nezadržitelně rostla ramena.

V polovině prosince 1944 nakonec Stalin navrhl Jaltu – někdejší carské letovisko a skutečnou oázu na válkou zpustošeném Krymu, který měl ještě v květnu 1944 v rukou wehrmacht.

Rudá armáda v době konání konference už stála na Odře a zahájila závěrečnou ofenzivu – od Berlína byla pouhých 70 kilometrů. Stalinovy jednotky byly v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku a Jugoslávii, zatímco západní spojenci po německé protiofenzivě v Ardenách pořád ještě stáli západně od Rýna a do Berlína to měli ještě dobrých 600 kilometrů.

Vědomí státníků, že v otázce poměru vojenské síly tahají ve vztahu s Moskvou za kratší konec, se nemohla na jednání neprojevit, stejně jako rozdílnost názorů Churchilla a Roosevelta na sovětského vůdce. A i když protifašistická koalice v Jaltě deklarovala „jednotu ve válce i míru“, podle záznamů z jednání tu docházelo k výrazným názorovým střetům, jež předznamenaly její budoucí rozpad.

Svou roli nepochybně sehrálo i chatrné zdraví Roosevelta, jemuž v době konání konference zbývaly poslední dva měsíce života, ačkoliv se ještě v listopadu 1944 nechal počtvrté zvolit americkým prezidentem. V Jaltě mimo oficiální jednání trávil většinu času v posteli a jeho poradce a důvěrník Harry Hopkins později vyjádřil domněnku, že jeho šéf registroval sotva polovinu toho, co se u jednacího stolu odehrávalo.

I když se snažil Stalin před západními delegacemi blýsknout přepychovým vybavením a podával kaviár, doutníčky a šampaňské, hejna štěnic, která hosty v paláci celý týden obtěžovala, jeho lidé vyhubit nedokázali.

Byla podepsána tzv. Deklarace o svobodné Evropě, ve které se USA, SSSR a Velká Británie zavázaly nechat na osvobozených evropských územích proběhnout demokratické volby. Zároveň se mocnosti zavázaly pomáhat národům osvobozeným od nacistů řešit demokraticky jejich politické a hospodářské problémy.

Jako místo konference, kde měla být založena celosvětová organizace spojených národů, bylo navrženo San Francisco a konference se měla konat v dubnu 1945. Již v Jaltě se diskutovalo o struktuře navrhované organizace a dohodlo se na existenci Rady bezpečnosti. USA a Velká Británie se oproti původnímu Stalinovu požadavku na samostatný hlas každé svazové republiky shodly na podpoře samostatného hlasu Ukrajiny a Běloruska.

Byla dohodnuta demilitarizace a odzbrojení Německa. Země měla být, na rozdíl od původního spojeneckého plánu, který počítal s rozdělením země na několik samostatných států, rozdělena do čtyř zón, které by byly spravovány Spojenými státy, SSSR a Velkou Británií. Poslední zóna byla na britský nátlak vymezena Francii, která tím získala i místo v Kontrolní komisi.

Východní část Německa měla připadnout Polsku a Sovětskému svazu. Obyvatelstvo německé národnosti (cca 15 milionů[zdroj?]) mělo být z těchto území odsunuto na západ.
Dále se státníci shodli na reparacích, které mělo Německo platit jako náhradu za ztráty způsobené válkou. Část reparací měla být uhrazena formou zboží (také strojů, lodí, akcií v německých společnostech). USA a SSSR se shodli na celkové sumě 22 miliard dolarů, z čehož mělo 50 % připadnout Sovětům. Britové byli přesvědčeni, že konečnou sumu bude možno stanovit až po ukončení válečných operací, proto měl být sovětsko-americký návrh předložen Reparační komisi.

Naopak nedošlo ke shodě o válečných zločinech a řešení tohoto problému bylo odloženo.
V Polsku měla vzniknout demokratická prozatímní vláda, ve které by měl zastoupení i nekomunistický odboj a zástupci londýnské exilové vlády. Toto rozhodnutí bylo porážkou Britů a Američanů, protože prakticky znamenalo jen doplnění loutkové lublinské vlády, řízené z Kremlu. Původní požadavek o odvolání této lublinské vlády se u Stalina nepodařilo prosadit.

V Jugoslávii byla podpořena dohoda mezi Titem a Šubašićem, která měla přiblížit komunistickou a exilovou vládu.

Sověti souhlasili vyhlásit válku Japonsku nejpozději do tří měsíců. Měli za to získat Sachalin a ostrovy jemu přilehlé, Kurilské ostrovy, dále nájem přístavu Port Arthur, výsadní práva v přístavu Dairen a mimořádná práva v užívání Východočínské a Jihomandžuské železnice.

Rozhodnutí o italsko-jugoslávské a italsko-rakouské hranici bylo odloženo stejně tak jako rozhodnutí ohledně Jugoslávsko-bulharských vztahů, Rumunska, Íránu a montreuxské konvenci

Část dohod byla tajná, např. se samostatným zastoupením Ukrajiny a Běloruska v OSN se veřejnost seznámila až na konci války, Dohoda tří velmocí o otázkách Dálného východu byla zveřejněna až v roce 1946, a dokonce i Truman, v době Jalty Rooseveltův viceprezident, se o její existenci dozvěděl až po nástupu do úřadu.

O Československu se v Jaltě vůbec nemluvilo, protože leželo mimo strategické tahy a mezi velmocemi protihitlerovské koalice nepředstavovalo problém. Nemělo na rozdíl od Poláků hraniční ani politický konflikt se Sovětským svazem. V prohlášení o osvobozené Evropě se stanovilo „právo všech národů zvolit si formu vlády, pod kterou chtějí žít“ a možnost vytvořit přechodné vlády za široké účasti všech demokratických sil.(stk)

pátek 7. února 2020

Má Greta morální právo vést revoluci mladých


Mladí lidé ještě nemají zásluhy ani zkušenosti, přesto nadávají ostatním a vyhrožují! Vysmívají se osvědčeným pravdám a tradicím svých předků. Co s tím…? Vyniká tím nyní Greta Thunbergová? Nebo ji někdo zneužívá a chce tím získat velkou moc?

Proč nemocná hysterická dívčina káže o ochraně přírody, ale přitom pije z jednorázového kelímku a potraviny má zabalené v plastovém sáčku? - Greta Thunberg je opravdu „jen sedmnáctiletá dívka s Aspergerovým syndromem, která se občas chová nevhodně nebo plácne něco, co je za hranou. Její hlavní poselství zní: „Poslouchejte vědu a jednejte podle vědy“. 

Tedy, důležitá není samotná Greta, ale to, že stovky vědců celého světa se již v dnešní době shodují, že je nutné rázně snížit emise skleníkových plynů, aby se zabránilo globálnímu oteplení o více než 1,5 stupňů Celsia v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí, jinak dojde ke katastrofám. 

Proč nám nezletilá dívka vyčítá naši uhlíkovou stopu, když její plavba na jachtě byla v součtu větší zátěží pro životní prostředí, než kdyby využila běžnou leteckou linku? - Proč? Protože kdyby letěla letadlem, její důležité poselství by zaniklo mezi mnoha jinými zprávami. 

Je Greta obětí fanatiků klimatického alarmismu a měla by proti jejím rodičům zakročit sociálka? A proč se místo stávkování nevěnuje škole?! - Greta loni ukončila druhý stupeň švédského základního vzdělání a na vysvědčení měla 14 jedniček a 3 dvojky. Protože v tamním systému je domácí vzdělání nelegální, vzala si Greta od srpna 2019 tvůrčí volno před nástupem na střední školu, aby se mohla věnovat svým aktivitám. Takže studium má v pořádku a rodiče se o ni starají řádně. Zatím nijak nezbohatli a nic nenasvědčuje tomu, že by dceru jakkoli zneužívali.

Proč dnes mladí lidé poučují rodiče a chtějí někdy dokonce omezovat jejich práva, když zároveň natahují ruku, aby titíž „hloupí“ rodiče zaplatili jejich životní nadstandard, studia, zábavu, kapesné i rámusení na demonstracích? - Tohle je bolestivá situace! Dnešní mládež vyrostla v době internetové a v euforii z inovací podceňuje „starý svět“, který jí zajistil blahobyt. (brl)

sobota 1. února 2020

Říká se tomu BR Exit

1. února 2020 Velká Británie opustila Evropskou unii, jejímž členem byla 47 let. Přáli si to, a s velkou parádou prosadili, někteří britští politici. Referendum a volby byly v otázce v odchodu z EU  jen formalitami, aby lid věřil britské demokracii. 

Velká Británie se za 100 let z pozice světové velmoci č. 1 dostala na úroveň malých evropských států. Navíc EU po přístupu východoevropských zemí  ovládli Němci a Francouzi, tradiční největší soupeři Anglie. A to vše Angličan milující královnu a pyšnící se tradicemi země jistě těžko přenášel přes srdce.

V roce 1919 Velké Británii patřila území:
Anglie a Wales - 38 000 000 obyvatel
Skotsko  - 4 800 000
Severní Irsko - 1 250 000
Man  49 000
ostrovy s vojenskými základnami 216 000
Svobodný stát Irsko - 2 900 000
Gibraltar - 17 000
Malta - 230 000
Kypr - 336 000
Palestina - 887 000
Arabské státy - 900 00
Indie - 354 900 000
Nepál - 5 640 000
Aden - 275 000
Cejlon (Srílanka) - 5 422 000
Malajsie - 3 700 000
Borneo - 238 000
Honkong - 980 000
Maladivy a ostrovy 1 300 000
Sudan - 5 400 000
Nigerie - 19 500 000
Jižní Afrika - 7 800 000
Uganda - 3 300 000
Ostatní území v Africe 18 000 000
Kanada 9 100 000
Jamajka 900 000
Trinidat - 400 000
Britská Guyana 307 000
Falklandy 2 200
Ostatní území v Americe - 2 100 000
Australie a Oceanie - 9 000 000
Antarktida - 1 900

středa 29. ledna 2020

Ve které zemi se nejlépe žije důchodcům?

Německé banky vyhodnotily 25 zemí světa, ve kterých by se mělo důchodcům nad 65 let dařit nejlépe:

Na 25. místě se umístilo Slovensko, které má ze všech zemí na světě nejmenší rozdíly v příjmech obyvatel. Hodnocení sráží menší péče o životní prostředí a vysoká nezaměstnanost.

15. Rakousko se vyznačuje rovnováhou života. Práce, odpočinek, veřejná doprava, životní styl a bezpečnost jsou na nadprůměrné úrovni. Zemi sráží horší zdravotní péče a velké rozdíly v příjmech obyvatelstva.

Česká republika předstihla Rakousko a umístila se na 14. místě. Toto umístění získala zásluhou zcela nejnižší nezaměstnanosti a čtvrtým místem v malých rozdílech v příjmech obyvatel. 

13. Německo zaznamenalo ústup v hodnocení. Na mírném propadu se podepsaly vysoké daně a nedostatek mladých lidí na práci. 

Na 3. místě je Norsko, ale jen zásluhou harmonického životního prostředí. Vysoké daně ovšem život v zemi znepříjemňují.

Na 2. místě je Švýcarsko, které je světovým rájem pro důchodce č. 1, je pro ně nejdostupnější zdravotní péče a nejnižší daňové zatížení. Problémem je vysoká nezaměstnanost.

Nejlepším místem pro život je Island. Je to atraktivní země s 360.000 obyvateli, jejichž příjmy a zdravotní péče jsou na nejvyšší úrovni. Pro cizince však je to země příliš drahá, jsou zde patrně nejvyšší ceny na světě. 

sobota 25. ledna 2020

Ležící Mariánský sloup jako odveta za Bílou horu. Zahradníček komentuje


25.1.2020; 13:39  - Čtvrtou sobotu roku 2020 doprovází počasí sychravé, více listopadové než lednové.  Vlastně celý leden je počasí takové nerozhodné, ani zima ani teplo. Člověk těžko odhadne , jak se obléci. V takovém počasí se daří nemocem. A skutečně chřipkové období nastalo. Zákaz návštěv v nemocnicích. Zatím se jedná o běžnou chřipku, ale nějaký škaredý Coronavirus se objevil v Číně a  na ulicích prý kácí lidi jako kuželky.

Místo fotbalu je na řadě sjezd lidovců. Volba předsedy může být napínavá, ale změnu nepřinese. Bartošek by rád do party s ODS, Jurečka s Babišem. Vyslechl jsem projevy Výborného a Pitharta a přenos vypnul. Zklamání. Omletá klišé o rodině a silácké řeči o výhře nad Babišem. Ekologii zatím vynechali. Získat voliče z řad nestraníků? Generační problém se vloudil do křesťanské strany. "Mladou generaci chytrých telefonů" problémy rodiny, obce, státu nezajímají, pro ni jsou hlavním problémem známé i neznámé mobilní aplikace.  Lidé také začínají toužit po násilí, po krvi.  A nejen u nás - v českých končinách. To je parketa pro novináře. Rozdělovat společnost, rozdělovat, rozdělovat, to sype pisálkům peníze.

Kam vede honba za penězi? Známé osobnosti jdou příkladem, především v Praze. Sotva pochovali Gotta, už je tahanice o dědictví. Nemanželská umělcova dcera Dominika chce soudně napadnout závěť. Syn zemřelého režiséra a herce Smoljaka se soudí se Žižkovským divadlem o autorská práva.

Určitý smutek zavládl v Jesenici u Prahy. Chystal se velký zátah na zloděje, a zloději se neobjevují.  Kdysi vedla Jesenicí hlavní trasa z Tábora do Prahy, a Jesenice byla oživením únavné jízdy kopcovitým Posázavím, signálem, že Praha už není daleko. Tehdy, před zprovozněním dálnice, se v Jesenici žilo ještě skromným způsobem, ještě to nebyl satelit velkoměsta, kam se ukládají a kde se perou peníze bohatců z Prahy. Majetek vždy lákal zloděje.

 Na staroměstském náměstí v Praze by opět měl stát Mariánský sloup. Po 102 letech by opět Praha děkovala Panně Marii, že na konci třicetileté války ji ochránila před švédským vojskem. Strach ze Švédů tehdy byl velký. A oprávněný. Švédové prosluli loupežnými taženími střední a západní Evropou. Loupili potraviny, šperky, bohoslužebné náčiní a další cenné věci včetně kulturních památek, jako obrazy a knihy. Když je majitelé nechtěl vydat po dobrém, přišlo kruté mučení.

Pražané jako poděkování postavili Mariánský sloup, který stál až do listopadu 1918. Náhle parta "vlasteneckých" opilců ze Žižkova se rozhodla definitivně porazit to prohnilé Rakousko. Pod heslem odčinit Bílou horu se vydali do Prahy a Mariánský sloup, který s Bílou horou nic společného neměl, povalili. Potom se vydali na Karlův most házet sochy do Vltavy. V tom už jim Pražané zabránili, i když některá sochy do vody spadly.

Zatím Mariánský sloup nestojí, a než bude stát, pokud bude, proběhne ještě mnoho hádek. Proti jeho vztyčení je primátor Hřib, který místo něho chce postavit starou radnici, která byla zničena při bombardování v roce 1945. Proti sloupu jsou i všelijací umělci, kteří tvrdí, že originál sloupu neexistuje. Nejvíc se ovšem vztekají ti, co chtějí Bílou horu odčiňovat  na "věčné časy." Odčiňovalo se v roce 1918, kdy se ničily církevní památky a vše co připomínalo rakouskou monarchii, odčiňovala se Bílá hora se v roce 1945, kdy se ničilo vše německé včetně kulturních památek, knih a pomníků obětem 1. světové války. Kdyby někdy v budoucnosti padla Evropská unie, určitě by se našli vlastenci, kteří by zase šli odčiňovat Bílou horu.
Josef Zahradníček
Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.