Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

čtvrtek 25. listopadu 2021

Otrávení dobrovolníka

 Je to přesně rok, co jsem poprvé nastupoval na covidový ARO v nemocnici ve Slaném, kde jsem nakonec neplánovaně strávil přes půl roku dobrovolničením. Hodně mi to dalo, hodně mě to změnilo, něco to i vzalo. Ale stálo to za to, bejt v životě něčemu ku prospěchu.

Sledovat o rok pozdějš situaci, která je snad ještě horší než tehdy je uplná katarze, způsobující absolutní nechuť ještě někdy něco pro ostatní udělat, když ti “ostatní” mnohdy nejsou ochotni si ani nasadit pitomej kus hadru na držku.

Schovávání se za osobní svobody si strčte všichni do prdele, v čele s tim ubožákem Landou, kterej od devadesátejch let nedělá nic než že živí fašistický hněv a agresi a nezmůže se na nic než na napadání lidí, kteří se snaží pomoct. Díky jemu a dalším “svobodářům”, kteří podlehli mnohokrát vyvrácenejm lžím, který zcela bezostyšně šířej a ohrožujou tím na životě svoje okolí.

Je to sobectví.

Stejně jako je sobec každej, kdo tímhle znevažuje práci těch, kteří už před rokem úplně zadarmo nasazovali svoje zdraví a obětovali veškerej svůj volnej čas, noci a odpočinek, ve prospěch celku, ale i těch, kteří jsou zdravotníci z povolání a teď se jim znova a znova hroutí systém.

Navíc když tu bylo řešení. Řešení dostupný a bezplatný pro všechny. To mi hlava nebere.


sobota 20. listopadu 2021

Bez pošty neonemocníme, bez Lockdownu ano. Zahradníček komentuje

 20.11.2021; 8:52  - Smutný listopad. V normálních dobách necovidových by takový listopad, jako je ten letošní, byl u nás brán jako měsíc příjemný, bez podzimních mlh, deště, sněhu a mrazu. Výjimečně příjemné počasí však kazí další (čtvrtá) vlna pandemie koronaviru Covid-19, která se svým nečekaným prudkým nástupem jeví jako vlna nejhorší. Počty nakažených už překonávají rekordy z letošního března, který doposud byl považován za měsíc nejhorší.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch

Česká vláda věděla o přibývání počtu nemocných, udělala stejnou chybu jako vloni před vánocemi, kdy v zájmu "promoření" populace nechala lidi houfovat se v obchodních centrech, restauracích a tělocvičnách. S ráznějšími opatřeními přišla až v době, kdy Covid začal zabíjet ve velkém. 

Vloni bylo před volbami do sněmovny, letos je po volbách. Stará vláda Babišova vládne formálně, ministři myslí na budoucnost a nechtějí si proti sobě poštvat "ulici", notorické nespokojence, kteří jsou vždy proti všemu, co přichází od jakékoli vlády. Odcházející ministři si zvykli na život na vysoké noze, politiku opustit nechtějí, takže myslí na zadní kolečka, tedy na další volby. Nová, polojmenovaná, vláda váhá, do řešení pandemie se nehrne, jejím programem je kritika činnosti staré vlády.

Babišova vláda udělala, a stále dělá, spoustu věcí, které by mohla dělat jinak a lépe. Je nutno si uvědomit, že v takové situaci, jakou vyvolává současná pandemie, svět nebyl nejméně 100 let, pokud někdy byl. Jisté porovnání je možné s tragédii zvanou německá okupace, proto osud Babišovy vlády se trochu bude rovnat osudu vlády protektorátní. Protektorátní ministři, kteří po dobu okupace "nesli kůži na trh", obyvatelstvu zajišťovali základní životní a kulturní potřeby, kteří hospodářství země převedli válečným obdobím bez úpadku, byli po válce smeteni, většinou uvězněni, londýnským zápecníkem Benešem a jeho domácími krvelačnými přisluhovači.

S nástupem nové vlády nyní postcovidová euforie pochybných vítězů zřejmě nepřijde, protože Cocid  není v pozici zoufale se bránících nacistických vojsk. Přesto je možné očekávat, že v nebližších letech bude vše špatné svádělo na Babiše, jehož by nenasytná Praha ráda viděla ve Vltavě.

Hlavní české město je mezi velkými městy středoevropským unikátem. Hlavní středoevropská města ve volbách většinou hlasují jinak než venkov, vyhrávají v nich socialistické programy, kdežto na venkově hlasují pro programy křesťansko-ekonomické. V České ateistické republice hlasuje Praha pro takovou českou ekonomiku, ze které budou mít prospěch Pražané. Zbytek země hlasuje pro všechno možné, takže pražský prospěchář volby vyhrává.

Podle českého zvyku Praha musí mít vždy navrch. Už druhým rokem se olomoucký pošťák soudí o plat s Českou poštou, protože za stejnou práci chce stejný plat jako má pošťák v Praze. Česká pošta se brání zuby nehty. Nejde jen o jednoho olomouckého řidiče pošty, který požaduje zvýšení měsíční mzdy o 3.500 Kč. Když pošta zvýší jednomu zaměstnanci, budou chtít zvýšení mezd všichni mimopražští pošťáci. Když sníží mzdy pražským pošťákům, seknou s prací u pošty a v Praze bude pošta nefunkční.

Problém pražských mezd je prastarý, byl i v "údajně rovnostářském" socialistickém Československu, kdy do Prahy se za penězi přesouvali hlavně milovníci peněz z Moravy a Slovenska. Ti se ve velké míře v Praze usazovali a dnes tvoří velkou část současných pravicových pražských voličů. Mnoho let jsem pracoval ve venkovském závodě pražského podniku a měl jsem o třetinu menší mzdu, než za stejnou práci měl skladník v Praze. Jakékoli stížnosti a požadavky byly marné. Dozvídali jsme se, že socialistické mzdy, na rozdíl od socialistického trhu, se řídí nabídkou a poptávkou. Na venkově je na manuální špinavou práci dost lidí, tak není možné vyplácet tolik peněz jako v Praze, kde navíc mají lidé mnohem vyšší životní výdaje. Mně osobně ředitel podniku vysvětloval, že na vesnici mohu bez problémů chodit v modrákách nebo ve svatebních šatech po dědečkovi, kdežto Pražan musí mít stále nové oblečení, aby stačil tempu doby. 

Josef Zahradníček


středa 17. listopadu 2021

17. listopadu 1989 vyhrála města, prohrály vesnice. Zahradníček komentuje

 Laboratoře v ČR v úterý 16. listopadu 2021 potvrdily 22 479 lidí pozitivních na covid-19, což je v mezitýdenním srovnání o téměř 13 000 případů více. A jde o vůbec nejvyšší číslo od začátku epidemie v ČR vloni v březnu. V nemocnicích je 4 425 lidí s koronavirovou nákazou, z nich 635 je ve vážném stavu.

Máme tu zase 17. listopad, státní svátek, výročí boje za svobodu a demokracii. Co to vlastně je ta svoboda a demokracie? Před těmi 32 lety to bylo jasné: chceme to, co mají na Západě. Jak toho ale dosáhnout a co to vlastně je, čeho chceme dosáhnout? Zrušili jsme disciplínu, zájmy jednotlivce povýšily nad zájmy celku a otevřeli státní hranici, kterou můžeme posílat lyže a lyžaře do Alp a popíječe mořské vody do Chorvatska. Opačným směrem rekreanti přivážejí nemoci všeho druhu. Přestříhali a odstranili jsme dráty na hranicích, ale komunistické zvyky jsme si zachovali, i když jim říkáme jinak. Převzali jsme od komunistů sobeckou ateistickou víru, a hrajeme si dál na Pána Boha. To, co jsme před listopadem veřejně odsuzovali na Západě a v ostatním světě (rasizmus, nacionalizmus, xenofobii a fašizmus), nyní  napůl tajně, napůl veřejně, pěstujeme. 

Jeden z nejpronikavějších českých myslitelů posledního století, spisovatel, politický vězeň, exulant a diplomat Jiří Gruša o českých dějinách trefně napsal: „Dějiny jsou u nás (jen) obhajoba nehod, hommage okolností, anekdota.“ A onu tradiční neschopnost vnímat vlastní minulost jako celek, se vším dobrým i zlým, s hrdinstvím i zločiny, považoval za nemoc.

Touha po západních autech, osobních počítačích, magnetofonech a značkovém oblečení nebyla komunistickou vládou vyslyšena, lid proto byl ochoten připojit se ke komukoli, kdo nedostatkovým luxusním zbožím naplní československé obchody a kdo umožní cestování za hranice, aby si lidé ten ten západní hospodářský  zázrak prohlédli z blízka. Gorbačov, Havel, studenti? Dodnes není jasné, kdo měl na pádu komunistického režimu největší zásluhu. 

Během třiceti dvou let se ve městech mnoho změnilo k dobrému, na vesnicích mnohé k horšímu. Města listopad vyhrála, vesnice prohrály. Auta se i na vesnici nehodnotí podle toho, jak slouží pro nezbytně nutné jízdy k lékaři nebo na pohřeb, ale podle ceny a rychlosti. Trabant nebo Š-105, které kdysi na vesnici byly schopny zajistit téměř veškerou osobní i nákladní dopravu, by dnes neobstály, a nejen kvůli emisím.

Auto na vesnici je dnes nezbytnou součástí života, po zrušení tisíců vesnických obchůdků, do kterých v minulosti za týden přijíždělo pouze několik dodávek s pečivem, mlékem, zeleninou a uzeninami, nahradil bezpočet aut osobních. Dnes se benzin nešetří, z každé vesnice míří desítky osobních automobilů do městských supermarketů vzdálených 15 a více kilometrů. Další desítky soukromých aut vezou z vesnic zaměstnance do okresních a krajských měst. Transformace a privatizace po listopadu 1989 zrušila na malých vesnicích pracovní místa v zemědělství, obchodech, hospodách a jiných provozovnách. 

Je pravdou, že nejedna vesnická náves připomíná zámecký park, ovšem za cenu dotací, především evropských, a drastických daní z nemovitostí. "Navrch húj, dole hnůj," říkávalo se. Druhou stranou vyholených obecních trávníků a nabarvených hasičáren je úřednická arogance. Pryč jsou časy, kdy se dbalo na názory obyvatel. Když dříve někde neodtékala voda, vzal některý důchodce lopatu a za pár piv od předsedy MNV vyhloubil příkop, dnes se musí vyhlásit výběrové řízení na projektanta (ten o odlišné vesnické gramotnosti nemá tušení), potom informovat o záměru několik desítek institucí a majitelů okolních nemovitostí, potom vybrat stavební firmu a vše mockrát vytisknout, orazítkovat a nesčetněkrát odhlasovat obecní radou a zastupitelstvem. Výsledkem je dílo, za které bylo zaplaceno několik milionů, dílo, které je třeba pěkné na pohled, ale zda slouží účelu. není podstatné. Vše ovšem proběhlo podle velkoměstských předpisů, takže chyba není na našem přijímači..

Josef Zahradníček a kol.

pondělí 15. listopadu 2021

Lidská práva pomáhají Covidu zabíjet. Zahradníček komentuje

 15.11.2021; 7:21   - Covid-19 ovládá a sužuje střední Evropu, která se za pomoci Balkánu stala jeho světovým centrem. První se k odporu vzchopili Rakušané, kteří dnes zavedli tvrdý Lockdown pro odmítače očkování. 

Jak bude účinné rakouské opatření se teprv ukáže. Vlády okolních států včetně ČR jsou pod tlakem bezohledných ekonomů a podnikatelů, a přestože šíření nemoci zde probíhá větším tempem než v Rakousku, omezovat svobodu cynickým sobcům se neodváží. V České republice je situace o to složitější, že jsou zde dvě vlády, stará a nová, ale ani jedna nechce proti sobě poštvat nejchamtivější skupiny obyvatelstva. Zoufalým lpěním na zachování chodu ekonomiky, prostřednictvím zvrhlých lidských práv, se zřejmě dosáhne pravého opaku. 

Při pohledu na mapu pandemie ve světě člověka překvapí bílá místa v jihovýchodní Asii a v Africe, tedy ve státech, kde mají svůj výklad Listiny lidských práv, kde zdraví celku je důležitější než svoboda jednotlivce. Přitom stačilo málo, umravnit rebelanty nekompromisně vyžadovanými zákazy a příkazy. Výsledkem je rychlé oživení ekonomiky. Především asijské státy využívají svobodomyslné slabosti ostatního světa při zachovávání pořádku, a asijským zbožím zahlcují trhy evropských zemí, v nichž zahání do kouta domácí firmy. Pandemie Evropu, a zřejmě i USA, sesadí z nejvyšších ekonomických příček, na které nezadržitelně šplhají státy jihovýchodní Asie.

V letošním roce Německo vzpomínalo jen velmi nezřetelně na pád Berlínské zdi v noci z 9. na 10. listopad 1989. Na tyto dny totiž připadají v Německu jiná nepříliš slavná výročí. 9. listopadu 1919 se bolševické složce německých sociálních demokratu podařil převrat a zrušení císařství. Napodobování ruské bolševické revoluce a nenasytnost vítězů 1. světové války způsobily v Německu vznik nacistického hnutí, jehož vůdce Adolf Hitler se 9. listopadu 1923 v Mnichově pokoušel převzít moc. Zatím byl poražen a uvězněn. Ve vězení napsal společně s Hessem nacistickou "bibli" Mein Kampf. Noc z 9. na 10. listopad 1938 už vypadala podle Hitlerových protižidovských představ, Tlupy aktivních nacistů zapálily stovky synagog a rozbily výlohy tisíců židovských obchodů (Křišťálová noc). 

10. listopad Němcům nepřipomíná jen nacisty, ale také narození církevního reformátora Martina Luthera v roce 1483, o němž si vymysleli, že seznam svých 95  reformátorských tezí přibil na dveře kostela ve Wüttenbergu.

10. listopadu 1982 zemřel sovětský dikrátor Leonid Brežněv, který východní Evropu ovládal za pomoci své tzv. "Brežněvovy doktríny." Brežněvova smrt v roce 1982 byla předzvěstí pádu komunizmu ve východní Evropě v roce 1989 i v sovětském svazu v roce 1991. Brežněvovi následníci Černěnko a Andropov sice splňovali podmínku narození před bolševickou revolucí v roce 1917, ale byli jen trapnými doplňky ztuchlého režimu postaveného na idejích poloviny 19. století. Místo proletariátu svět nadále ovládají peníze.

Josef Zahradníček

pátek 5. listopadu 2021

Uwe Seeler dnes slaví 85. narozeniny

 Dnes slaví 85. narozeniny německý fotbalista Uwe Seeler, jedna z nejvýraznějších postav světového fotbalu 60. let minulého století.

we Seeler se narodil v Hamburku, kde prožil většinu života Za západoněmeckou reprezentaci odehrál 72 zápasů a vstřelil 43 branek. Zúčastnil se světových šampionátů ve Švédsku a v Chile. V Bundeslize odehrál 476 utkání a vstřelil 404 branek. V letech 1960, 1964 a 1970 byl vyhášen německým fotbalistou roku. Po skončení kariéry se stal nakrátko przidentem HSV Hamburk.

čtvrtek 4. listopadu 2021

Dusno jako před bouří. Zahradníček komentuje

4.11.2021; 6:03 - Když člověk čte a poslouchá některé zprávy z domova i ze světa, musí, ať chce nebo nechce, nabýt dojmu, že buď se zbláznil on, nebo se zbláznil svět, ve kterém žije. Už druhým rokem se lidstvem převalují jedna vlna pandemie za druhou, počty mrtvých se už počítají na miliony, medicína je na dně s rozumem, přitom do čela lidského dění se dostávají cynici, které utrpení druhých nezajímá. Peníze a zelená ideologie jsou nyní velkými nepřáteli lidstva. 

Nepřítelem lidských životů je také demokracie, která se od dob starověkých řeckých bájí přeměnila na  houšť zákonů. V této houšti si teoreticky může najít vhodný paragraf každý, kdo má k tomu možnosti a má na to povahu. Jsou to především politici, novináři a hlavně právníci, mezi nimiž je nemálo těch, jimž bylo v mládí do mozků zakódováno zlo. Takže naprosto pravidelně se v mediích objevují názory těchto vzdělanců napadajících prakticky všechna protiepidemiologická opatření. Předevčírem nějaký právnický rozumbrada obvinil vládu, že roušky zaslané vloni seniorům byl protiústavní čin, hned na to jakási právnická slepice oznámila, že zákaz vstupu neočkovaných lidí do restaurací odporuje listině lidských práv, tedy i české ústavě. Tanec s ústavou, který právníci nyní kroutí okolo nemocného prezidenta, je spíš tancem tichomořských lidojedů.

Vzdělanost nesouvisí s inteligencí. Jeden můj známý chovatel tvrdí, že každý jeho králík má víc inteligence než  sto pražských vzdělanců dohromady. Vzdělanci jsou totiž vzdělaní proto, aby mohli lehce, bez fyzické námahy, vydělávat peníze. Králíka peníze nezajímají. Problém je v tom, že pražští vzdělanci jsou vzorem pro ostatní české vzdělance, takže jakýkoli úchylný názor je potom společně nabídnut polovzdělancům a nevzdělancům, nám laikům, jichž velká část mu bezmyšlenkovitě uvěří. 

Kam všude se dokáže vloudit filozofie. V Glasgowě se ekologičtí papaláši rádoby dohodli s ekonomickými a politickými papaláši, že se rádoby dohodnou na zdražení energií, potravin a jiných životních potřeb, tedy na dalším ochuzení chudých lidí. Bohaté nikdo neochudí, protože se ochudit nenechají. Český premiér Babiš pak připomněl, že tohoto ochuzení využijí k vyvolání nepokojů různí extrémisté. Jediným srozumitelným výsledkem glasgowské konference je asi jen návrh na ochranu lesů. 

Včera se na hraničním česko-rakouském přechodu Halámky - Neu Nagelberg demonstrovalo proti nákladním automobilům převážejících dřevo z české republiky do Rakouska. Podle starého pořekadla se vozí dřevo do lesa. Do Rakouska, které se pyšní obrovskými plochami zdravých lesů, se vozí dříví z drancovaných lesů českých. Už víc než 30 let. Neprotestovali Rakušané proti tomu, že dovážené levně české dřevo snižuje výkupní cenu dřeva tamním lesníkům a zemědělcům, větší cenu pro Rakušany mají stojící vlastní lesy. Rakušanům se nelíbí hustý provoz českých kamionů se dřevem, které rozbíjejí silnice, zamořují prostředí, hlučí a ohrožují bezpečnost obyvatel malých měst a vesnic. Demonstranti na víc než půlhodinu blokovali hraniční přechod.  Žádají, aby dřevo do Rakouska putovalo jako v minulosti po železnici, u níž  byly kdysi postaveny dřevařské závody a železniční vlečky. To je prakticky nesplnitelné přání. Protože počtáři tvrdí, že je levnější naložit dřevo na okraji českého lesa a složit na rakouské pile než překládat do vagónů a z vagónů. Škody způsobené na silnicích, v obcích a v přírodě do toho nepočítají. 

Kamióny nebrázdí rakouské i české silničky jen kvůli převozu dřeva, převáží spoustu dalších surovin, které by bylo bez problémů možné dopravovat po kolejích či po vodě.  Mám divné pocity hanby, když při pohledu na  řítící se kamion se dřevem  po úzké okresní silnici vzpomenu na dlouhé americké nákladní vlaky, které přepravují neuvěřitelné množství zboží. Podobně intenzivní je lodní doprava po amerických řekách. Vidět na Mississippi před vysokými tlačnými čluny bloky sepnutých 10 až 15 dlouhých člunů naplněných obilím, uhlím či pískem je  pro některého Středoevropana větší zážitek než Niagarské vodopády. Vůbec se nelze divit prezidentovi Zemanovi, že sní nahlas o průplavu přes celou Moravu, Tato investice by se jistě brzy zaplatila. Vyhnat těžká nákladní auta ze silnic se v dohledné době nepodaří železnicím ani průplavům. 

Josef Zahradníček


pondělí 1. listopadu 2021

Temné a chladné globální oteplování. Zahradníček komentuje

 1.11.2021; 17:07  - Listopad a zimní čas se ohlásily už poslední říjnovou neděli. A hodně surově. Do hospody je možné jít jen z bumážkou, testy si musí neočkovaní zájemci zaplatit, kdo nemá zimní pneu a nabourá, má na krku soud s pojišťovnou. 

Dneska mlha, zataženo, chladno, vypadá to, jako by na nás ten nepěkný čas poslali zapálení odpůrci globálního oteplování, co řeční v Glasgowě tak vzrušeně, jako by chtěli převzít vládu nad světem. Vládnout asi uhlíkoví ochlazovači nechtějí, pouze úkolovat vlády všech zemí. Připomínají mi české předlistopadové disidenty, kteří také nebyli na změny režimu připraveni, představovali si patrně, že budou postupně komandovat komunistickou vládu, ale odpovědnost žádnou neponesou. Navíc se mezi účastníky glasgowského sjezdu připletl správce britského Brexitu Boris a slíbil do 15 let Británii bez škodlivin. 

Na britskou královnu Alžbětu II. také dolehl smutný podzim, ochuravěla a chodí s hůlkou. Má na rozdíl od českého prezidenta dobrý "kořínek" a v 95 letech stále plní panovnické povinnosti.

Otazníky okolo pražského Hradu a vojenské nemocnice ve Střešovicích jsou i přes prezidentovo údajné vážné onemocnění Zemanovým určitým vítězstvím. Vypálil rybník mocichtivým vítězům voleb i "hyenám" (jak Zeman nazývá novináře).  Musí se čekat. Ústava s nemocí prezidenta nepočítá. V roce 1975 byl tehdejší prezident Ludvík Svoboda, jenž kvůli nemoci déle než jeden rok funkci prezidenta nevykonával, Federálním shromážděním (Parlamentem) úřadu zbaven. Federální shromáždění jej zvolilo, Federální shromáždění jej mohlo po roce odvolat.  Zemana ovšem zvolili občané ČR, takže na jeho odvolání  je asi Parlament ČR krátký. A čekat rok jako na Svobodu? Novináři by si nějakou mršinu našli, ale za tu doby by ve Fialově "patrontaši "kapitalistické poučky zvlhly. 

Česká politická scéna je uvedena do spánku, Babišova vláda, která také čeká na svůj konec, vládne neslaně nemastně dál. Takže ještě zpět na poslední říjnovou neděli. Spadla lanovka z LIberce na Ještěd a zahynul průvodčí. V roce 1981 jsem Liberec navštívil s autobusovým zájezdem, jehož účastníci si přáli vyjet lanovkou na Ještěd. Při pohledu na starodávné zařízení jsem jako jediný do lanovky nenastoupil. Trvalo to 40 letech, než se mé obavy splnily.

Ve Strašnicích se střílelo, jsou 2 mrtví, přičemž jeden z nich je střelec. Svatebčanům na jednom hornorakouském statku, poblíž českých hranic, vzplála střecha nad hlavami. Nikdo zraněn nebyl, zachráněno bylo i 8 ks skotu a 12 prasat.  

Tragickou neděli dorazilo surové fotbalové utkání Slávie Praha a Viktorie Plzeň a náhlá smrt jednoho mého souseda, posledního malozemědělce v obci. Když se zdálo, že Covid a zápal plic jsou minulostí… Všechno světské snažení, práce od noci do noci je náhle k ničemu. Vloni koupil traktor, předtím kombajn. 

Josef Zahradníček  

čtvrtek 28. října 2021

Oslava vzniku neexistujícího státu

Opět Češi, Moravané a lidé dalších národností žijících na území České republiky musejí si připomínat vznik Československa, státu, který už 28 let neexistuje. Oslavování sice není povinné jako za 1. republiky, kdy byla tento den zakázaná práce, a porušení zákazu bylo trestáno pokutou nebo vězením. Hloupých svátků se zde v uplynulých 102 letech slavilo víc, a nebyla to jen říjnová revoluce v listopadu.

Taková byla 1. republika, kterou jako vzor českého vlastenectví a hospodářsky nejvyspělejšího středoevropského státu pamětníci tak rádi připomínali. Při porovnávání sociálních podmínek však většina pamětníků už moc nadšeně nevzpomínala. Nebyli to jen komunisté, kdo po roce 1948 Masarykovu republiku národa československého nezbožňoval, ale většina tehdejších dělníků, zemědělců, řemeslníků i živnostníků přiznávala, že 1. republika nebyla pro život běžně pracujících lidí tím opěvovaným rájem, že byla jen pozlátkem "horních 10.000".

Nikdo se v říjnu 1918 neptal Rusínů, Maďarů a Němců zda chtějí být československým národem pod vládou Prahy. Nikdo se neptal ani Čechů, Moravanů a Slováků. Protesty Slováků, Maďarů a Němců byly potlačeny silnou československou armádou, jíž zůstala  výzbroj rakousko-uherské armády, která zbyla na území českém a slovenském.

Ve snaze zabránit pouličnímu násilí a vandalizmu 28.října 1918 se skupina českých poslanců z rakousko-uherského parlamentu narychlo rozhodla  oznámit, že na českém území vznikl samostatný státní útvar. Nemohlo to být české království s ruským nebo srbským carem na českém trůně, po kterém od roku 1848 volali čeští nacionalisté, protože v říjnu 1918 Rusko cara už nemělo. V té době teprve začínala sibiřská anabáze československých legionářů a proto byla určitá naděje, že slovanské Rusko se bolševiků zbaví a stane demokratickým státem a spojencem nově vzniklého Československa. Snad proto se prvním předsedou československé vlády stal prorusky silně orientovaný Karel Kramář.

Návratem Edvarda Beneše ze zahraničí nabrala pražská tápající politika zcela jiný směr, a to směr nacionální s diskriminací českých Němců a s orientaci na Francii. Domácí politici, kteří v monarchii úspěšně hájili české zájmy, se museli Benešovým zkušenostem intrikána ustoupit a legionáře z Východu vzal Benešův "západní odboj"  na milost jako nutné zlo. Vyhrál moment překvapení. Francouzským a americkým republikánstvím naroubovaný stát byl něčím zcela novým pro většinu téměř barokního obyvatelstva, které po staletí jako hlavu státu znalo jen císaře a krále a o republikánském zřízení nevědělo téměř nic.

Došlo k paradoxu, že právě Masaryk, který svou novou politickou existenci založil na rozvracení duálního systému habsburské monarchie, vlastně císaře nahradil. Téměř nikdo se nezabýval (nechtěl nebo nesměl) skutečnou Masarykovou činností během Velké války. Z archivu vídeňského ministerstva vnitra, ukradeného Masarykovým americkým agentem Emanuelem Vozkou, zmizely všechny doklady o Masarykově činnosti před válkou i během války.

Masaryka všude v ČSR vítaly a uctívaly masy, z Masaryka se  v lidové úctě stal nový císař. A právě  toto bylo to velké štěstí a požehnání pro nově vzniklý stát. Občané nového státu nemuseli tápat v novém ústavním uspořádání. O Masarykovi jako nebojácném profesorovi  lidé už dříve slyšeli  v souvislosti s hilsneriádou a měli pocit jistoty, že nad vším bdí opět starý moudrý a důstojný pán, takže se v zemi moc nezměnilo. (stk)

 

neděle 24. října 2021

Po volbách je zase hůř. Zahradníček komentuje

24.10.2021; 8:42  - V uplynulém týdnu se počasí u nás vyřádilo, připomnělo lidstvu evropskému, kdo je pánem dění na povrchu zemském. Ve středu letní teplota +25°C, ve čtvrtek vichřice o rychlosti 150 km/hod vyvracela stromy a trhala dráty elektrického vedení, dnes zima pro vytažení kožichů.

Hannover: Průchod jen podle předpisu 2G (vyléčení a očkovaní)
Ke vší venkovní slotě se znovu pěkně rozvlnila pandemie Covid-19. Odborníci studovaní, i samozvaní docenti z lidu, a politici vědí, že jen jejich názory (každý jiný) jsou správné, nemoc se podle nich šíří jen proto, že zbývajících 6 miliard lidí se těmito názory neřídí. Opatření, které zavádí české ministerstvo zdravotnictví jsou namířena na restaurace. Proč, to je záhada. V restauracích se jí a pije, a to s nasazenými respirátory jaksi nejde. Žádná statistika ovšem netvrdí, že v běžné restauraci se nakazí nejvíc lidí, netýká se samozřejmě báru Techtlemechtle a podobně, kde se pije jedním brčkem. Nejvíc lidí se nakazí doma, ve škole a v zaměstnání. V restauraci, kde jsou stoly obsazené řídce a obsluha má na obličeji respirátor, bude asi bezpečněji než na obecním posvícení.

V obchodech jsou respirátory samozřejmostí. Lépe řečeno "bývaly samozřejmostí." Včera jsem zamířil do vietnamského obchodu s potravinami. Na dveřích nápis "Bez roušky vstup zakázán." Nasadím respirátor a vstoupím. Zákazníků je zde snad deset, s respirátorem pouze já a žena u pokladny zavřené v kabině z plexiskla. Obchod musí vydělávat, nikoli zakazovat vstup. Tak nějak to vyhlašují ekonomové: "Všechno (tedy i jakýkoliv počet nemocných a mrtvých) je lepší než další Lockdown."

Němci a Rakušané zákazníky při vstupu do restaurace či obchodu regulují písmenem "G": Genesene (vyléčený), Geimfte (očkovaný), Getestete (testovaný).  Kde je nápis 2G  mohou jen lidé s dokladem o prodělané nemoci nebo o očkování. Za to, že bez příslušného dokladu nikdo jiný do provozovny nevstoupí, zodpovídají majitelé. A funguje to.

Zástupci českých hospodských tvrdí, že nikoho kontrolovat nemohou. Zaplatit vyhazovače  si nemůžou dovolit.  Skutečností je, že kontroly nechtějí, protože mají obavy ze snížení tržeb. "V Čechách je jiná kultura," vykřikují, "Češi koupí alkohol v supermarketu a pijí ho společně doma, v garážích a hasičárnách. Svědčí o tom statistika, že v době tvrdého Lockdownu, kdy byly restaurace a bary uzavřené, spotřeba alkoholu nejen neklesla, ale dokonce stoupla."

Při ohlédnutí dozadu zjišťujeme, že nejúčinnějším opatřením proti pandemii byl zákaz vycházení a cestování, neboli uzavření obcí a okresů. Něco takového si už žádná česká vláda nedovolí. Však také to motorizovaní chataři a chalupáři (denní pendleři mezi městskými bydlišti, supermarkety a venkovem) Babišově vládě při nedávných volbách dali sežrat.

Pokud úřady nezajistí pořádek a kázeň v době útlumu nemoci, vyhlašování drastických opatření po výbuchu pandemie je ovšem něco jako tahání kočky za ocas. Hlavní starostí druhé poloviny léta byly stejně jako loni volby, nemoc byla tím vedlejším. K získání voliče je nutné pustit ho do houfu, ve kterém se prosadí obratní řečníci. To se týká i dětí. Zatímco v zahraničí, například v Rakousku, mladí lidé tvrdí, že při distanční výuce  se naučí víc než ve školním houfu, v ČR  nemůžou lidé tomuto způsobu vyučování přijít na jméno. Jsou vědátoři, kteří tvrdí, že sociální kontakt dětí je důležitější než vědomosti. Příčina je asi typická česká městská. Ve škole se mimo matematiky a fyziky dá všechno okecat (ti, co jsou k podvádění vychováni), počítač na drmolení nedbá. 

Kdo si myslel, že po volbách bude hlavní starostí pandemie, patrně se hodně mýlil. Stará vláda pořád funguje způsobem "aby se vlk nažral a koza zůstala celá", nová vláda není, čeká se až ji někdo jmenuje. Prezident Zeman leží v nemocnici s cukrovkou a  údajně následkem Covidu, nějakým nervovým ochrnutím - údajně dočasným - a o tom, kdo má jmenovat vládu místo něho, se dlouze a nesouvisle klábosí. Nemocný Zeman vzbudil spoustu ambiciózních abonentů na  prezidentský úřad. Ve velkoměstských kavárnách vypukl strach z Babiše, který sice se o kandidatuře nezmínil, ale vzhledem k jeho popularitě na venkově by mohl být úspěšný jako byl Zeman. Je tedy nabíledni, že pražská kavárna se připravuje proti Babišovi vytáhnout s podpásovkami nejtěžšího kalibru.

Josef Zahradníček


 

úterý 19. října 2021

Už 90 let svět udivuje Kristova socha v Rio de Janeiru

 Monumentální socha Krista Spasitele nad brazilským Rio de Janeirem shlíží 90 let ze skály Corcovado (710 m). Tak dokonale splynulo s prostředím, takže působí dojmem,  že je tam od pradávna. V roce 2012 byla zapsána na seznam světového dědictví UNESCO a byla vyhlášena jedním ze sedmi novodobých divů světa. 

První nápad postavit ohromnou sochu Krista nad hříšným Riem se objevil asi kolem roku 1850. O devět let později požádal o audienci u brazilské princezny Isabely kněz Pedro Maria Boss. Základní kámen však byl položen až v roce 1922, kdy ovšem ještě nikdo nevěděl, jak bude socha vypadat.

Vlastní architektonická soutěž s názvem „socha Krista“ proběhala až o rok později. Komise, která hodnotila zaslané návrhy, nakonec vybrala dílo brazilského inženýra Heitora da Silvy Costy, jenž představil Krista Spasitele s otevřenou náručí.

Stavební práce byly započaty v roce 1926 a k realizaci projektu byl přizván uznávaný francouzský sochař Paul Maximilian Landowski, jemuž připadl nelehký úkol vytvořit 1 145 tun vážící a 30 m vysokou sochu Krista Spasitele, jehož roztažené paže mají symbolizovat „všeobjímající boží náruč“ a obyvatelům a návštěvníkům Ria de Janeira posílat jasný vzkaz: „Buďte srdečně vítáni!“ 

V říjnu 2021 si připomínáme 90. výročí slavnostního odhalení tohoto monumentu, který vskutku nemá ve světě obdoby. 

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.