Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

pátek 27. května 2022

Heydrich, Beneš, atentát, Lidice

Od atentátu na Heydricha a dvouměsíčního období strachu už uplynulo 80 let, pamětníků z té doby už je nepatrně. Lidstvo za 80 let pokročilo ve vědě a technice, ale zla a násilí se nezbavilo. Každý den je svět zavalován zprávami o krutostech a zabíjení lidí. Proč?

Průběh atentátu, hledání pachatelů a represe byly v podstatě historiky dokonale popsány hned po válce, protože nacistické bezpečnostní orgány měly vše pečlivě zaevidováno. Pokud někdo dnes tvrdí, že objevil nové neznámé údaje, lze konstatovat, že je to z 99,99 procent nesmysl. 

Heydrich byl zločinec nejhrubšího zrna a měl být potrestán, o tom nelze diskutovat. Nelze  se ubránit myšlenkám, že se to mělo stát jinde, v jinou dobu a jiným způsobem. Dokonce nabývám dojmu, že hlavním záměrem atentátu nebylo potrestání zločince Heydricha, ale zviditelnit samozvaného exilového prezidenta Beneše, který po abdikaci a zbabělém útěku v roce 1938 mizel v propadlišti dějin. Toto Benešovo zviditelnění a chorobná touha vrátit se po válce na Hrad stály české země přímo 1.350 životů + nepřímo popravy a likvidace 4.000 českých lidí ve věznicích a koncentračních táborech + strach obyvatel protektorátu + utrpení a smrt tisíců lidí při divokém poválečném odsunu.  K následkům atentátu lze připočítat i Benešovu slabost pro socializmus a Sovětský svaz, kontakty se Stalinem  a spolupráci s českými komunisty, jimž nakonec v roce 1948 předal veškerou moc. 

Benešovu východní orientaci povinně dostalo Československo na dlouhých 45 let + dalších třicet let mediální polistopadové ochrany nemalého davu českých přátel  ruské protizápadní  politiky. Ruská agrese na Ukrajině konečně otevřela oči velké části české veřejnosti. Najednou nesměle vychází na hladinu pravda o Pražském povstání a osvobození Rudou armádou v roce 1945. Je zde však stále silná vrstva komunistů, benešovců, různých národovců a jiných nepřizpůsobivých rebelů a odmítačů čehokoli, pro které je vše, co přichází ze Západu a vše co zavání lidskostí a pořádkem nepřijatelné.

Co by se stalo, kdyby k atentátu nedošlo? Heydrich po příchodu do Prahy sice zahnal na popraviště lidi odsouzené na smrt a zavedl bezohlednou diktaturu. Jeho plány na likvidaci českého národa byly spíš neuskutečnitelnou hrozbou, se kterou však při obhajobě poválečného násilí na českých Němcích ještě dnes mnoho lidí rádo operuje. S prodlužujícím pobytem v Praze, s přibývajícími úkoly na Hlavním říšském bezpečnostním úřadě a poměrně reálnými šancemi na vystřídání Hitlera v čele NSDAP Heydrichova represivní energie v protektorátu uvadala. Na stole měl také Himmlerův příkaz na brzký přesun do Nizozemska. Vzhledem k tomu, že Heydrich, na rozdíl od ostatních nacistických pohlavárů, se při cestách po Německu a po okupovaných územích rád předváděl, na veřejnosti dával najevo svou pohlavárskou nadřazenost a neohroženost a nedbal o svou ochranu, bylo by ho jistě možné zneškodnit mimo území protektorátu. To však by nemělo "Benešovský efekt."

 Stopy zanechané na místě atentátu měly nacistické orgány upozornit na to, že existuje Benešův londýnský exil.  Gestapu to ulehčilo práci, mohlo se soustředit na rodiny, o jejichž nezvěstných příslušnících bylo možné se domnívat, že působí v zahraničním odboji a v britské armádě. Vyvraždění a vypálení Lidic bylo cynickou hrozbou, na kterou se podařilo nachytat K. Čurdu, jenž se rozhodl pro "menší zlo." V obavách o vypálení dalších obcí a podobné represe obětoval své druhy skryté v kryptě pravoslavného chrámu. (stk)

neděle 22. května 2022

Černé prádlo na bílé šňůře. Zahradníček komentuje

Černá barva byla vždy barva smuteční. Při pohledu na okolní zahrady nabývám dojmu, že už to není pravda. Mladí lidé zde žijící nemají důvod ke smutku, naopak si nyní hojně užívají postpandemického uvolnění, přesto se ve větru třepotá černé prádlo, přesto se promenádují v černých oděvech.


Černá látka mi připomněla filmové seznamovací pokusy Jana Libíčka někdy před padesáti lety: "Kde je hubená ženská, tam je na plotně černý flór." Dnes je jiná doba, takže je možné podle kyprých hospodyň a hospodářů říkat; "Kde je černé oblečení, tam je plotna plná." Jinak černou barvu mívaly oděvy zaměstnanců pohřebních služeb (Černí havrani) a jejich vozidla, oděvy smutečních hostů, dirigentů a koncertních mistrů. Černou barvu mají už od konce 2. světové války dresy fotbalistů Dynama České Budějovice, i když tato móda už zasahuje do většiny fotbalových klubů.. 

Černá barva je nyní tak módní, že v černém oblečení se lidé nejen procházejí po zahradách, ale také po ulicích. A nejen se procházejí, v černých dresech se  po silnicích řítí cyklisté na elektrokolech, koloběžkáři i bruslaři. Vidět a být viděn bývalo dříve vnucováno řidičům. Být dnes moderně černě oblečený a rychlý je důležitější než být viděn a být opatrný.  

V černém odění se na zahradách i na veřejných cestách promenáduje spousta mladých lidí. Objevují se okolo poledne, když se vyspí. Proč nechodí do práce? Nevím. Jsou nezaměstnaní, nemocní? Prostě do práce chodit nepotřebují. Dneska ekonomka Helena Horská lkala nad nedostatkem lidí na práci. 350.000 volných míst. Počet lidí pod hranicí chudoby se od počátku roku zdvojnásobil, oficiálně je inflace 15 %, přesto mladí lidé práci odmítají. Podporu v nezaměstnanosti bere 250.000 lidí. České země mají však z minulosti tak pevné ekonomické návyky, že je žádná krize nepoloží. Komunisté lid český naučili šetřit, šetřit, uskromňovat se, žít pod vodou, ale jakmile se naskytla příležitost frontové bojovnice vybílily jakoukoli prodejnu s nedostatkovým zbožím. Inflace, chudoba, přesto už letos v dubnu cestovní kanceláře hlásily vyprodání zahraničních zájezdů. 

Strašení opičí chřipkou dělá potěšení spoustě novinářů. Lépe je oslavit pád Prahy ve fotbale. Mistrem Fortuna:ligy je Viktoria Plzeň, vítězem Českého MOL Cupu je Slovácko Uherské Hradiště. Škarohlídi předpovídají, že tyto týmy v evropských soutěžích nejsou schopny uspět, protože evropské soutěže (se stomilionovými odměnami) mohou úspěšně hrát jen vykřičené pražské kluby. Peníze mají velkou moc, ale nikde není psáno, že kdo má peníze, musí být automaticky úspěšným evropským týmem. Před koncem fotbalových soutěží bylo z ligových týmů vykopnuto několik trenérů. Spartě propuštění Vrby nepomohlo, neuspěla podle svých představ v lize ani v Poháru, Jablonci propuštění Rady zřejmě pomohlo, zachránil se v lize a angažoval nového trenéra Davida Horejše. 

Ortodoxní Jihočech Horejš se vydává na sever. Doposud český jih neopustil ani jako hráč, hrál 3. ligu za Třeboň, 2. a 1. ligu za českobudějovické Dynamo, ani jako trenér. Odchod Horejšův z Dynama zřejmě dokonala solidarita s bývalými spoluhráči Vozábalem a Sivokem, kteří významné funkce v Dynamu byli nuceni opustit po neshodách s majitelem klubu JUDr. Koubkem. Majitel k tomu měl právo a zřejmě i důvody. U Vozábala zřejmě šlo o zkrat a ukvapené řešení, Sivok se u Koubka zřejmě znemožnil sebevědomým nediplomatickým jednáním a příliš průhlednými kontakty na Spartu a pražská media. Otázkou je, které hráče Koubek v Dynamu nyní udrží. Brankář Vorel se vrátil do Sparty, záložníci van Buren a Valenta do Slávie, záložník Mihálik do Plzně, stoper Novák odešel do Táborska, stoper Králik míří do Jablonce a stoper Konda je pro pas někde v Africe, bůhví jestli se vrátí. A to zřejmě nejsou všechny odchody.

U trávníků ještě zůstanu, i když ne přímo fotbalových. Meteorologové sice předpovídají sucho, tráva však roste a roste. Dříve se lidé na vesnicích i ve městech z trávy radovali, protože to byla vzácná a především levná potrava pro domácí zvířata, pro krávy, koně, ovce, kozy, prasata, králíky i slepice a husy. Dnes je tráva ideálním nepřítelem každého chalupáře a jiného majitele zahrádky či paloučku. Je důvod pořídit si motorovou sekačku, nejlépe traktůrek a holit trávníky i několikrát za týden. Řev sekaček se nese krajinou. Prý se udržují anglické trávníky. To je pravda jen částečná, protože anglický trávník není totální likvidace všeho rostlinného i živočišného. To se ovšem českému maloměšťákovi těžko vysvětluje stejně jako to, že Angličané nepotřebují ploty, nemají pozemky ohrazené železnou oponou, protože respektují tradice, soukromý pozemek je ctěn i bez plotu. 

Josef Zahradníček

sobota 21. května 2022

Slavný brankář Ivo Viktor dnes slaví 80. narozeniny

 Ivo Viktor:  „Proč jsem se stal gólmanem? Nešlo mi to v poli,“ vykládal. „Navíc v dobách mých začátků brankář tolik nepotřeboval hrát nohama jako dneska, což mi vyhovovalo. Nevadilo mi padat, nebrečel jsem kvůli odřeninám a bavilo mě zachraňovat tým.“



Narozen: 21. května 1942 v Křelově u Olomouce (80 let)

Post: brankář

Kariéra:

Šternberk (1956–1960),

Železárny Prostějov (1960–1961),

RH Brno (1961–1962),

Spartak ZJŠ Brno (1962–1963),

Dukla Praha (1963–1977)


Reprezentace Československa: 63 zápasů


Úspěchy:

mistr Evropy 1976, 

3x mistr Československa (1964, 1966, 1977),

3x vítěz československého poháru (1965, 1966, 1969),

nejlepší brankář ME 1976,

3. místo ve Zlatém míči 1976,

2x nejlepší brankář Evropy (1969, 1976),

5x československý Fotbalista roku (1968, 1972, 1973, 1975, 1976) 

pondělí 9. května 2022

Rudá armáda v květnu 1945 v rakouském městě Gmünd

Události na konci války v dolnorakouském městě Gmünd popsal v knize "Poválečná doba ve Waldviertelu" historik Franz Drach. "Byly to těžké týdny a měsíce roku 1945, skončila nacistická okupace Rakouska a začala sovětská... nikdo nevěděl, co se s ním stane."

Gmünd-stará radnice

Rudá armáda obsadila Gmünd 9. května 1945. 9 místních vysokých funkcionářů NSDAP následovalo Hitlera a spáchalo sebevraždu. Starostou města se stal komunista Franz Fuchs. Velení Rudé armády se usadilo v budově okresního úřadu a přikázalo starostovi, aby ulice dostala název „Rote-Armee-Straße" (ulice Rudé armády). Protože po válce nebyl nikde potřebný kus plechu, musel být název ulice vytesán do žulové desky, která je dnes jako unikát v muzeu.

Bilance válečných obětí v Gmündu je děsivá. Zavražděno zde 485 bylo Židů, 365 obyvatel zahynulo při bombardování města, 300 mužů se nevrátilo z fronty a 155 lidí zde zemřelo na následky poválečného vyhánění z jihočeského pohraničí. Odhaduje se, že v roce 1945 Gmündem prošlo okolo 100.000 uprchlíků.

Okres Gmünd v květnu 1945 přišel o 13 obcí, které byly připojeny k Československu, většina obyvatel z těchto obcí byla při divokém odsunu vyhnána českými partyzány. Přestože rudoarmějci žili v tvrdém režimu, byli přísně trestáni, měsíčně docházelo v okrese k několika stům znásilnění, k spoustě krádeží i vražd. Např. ve městě Litschau bylo zabito sovětskými vojáky 15 lidí. A to se jim lidé vyhýbali, kde mohli, vycházeli ven co nejméně.

Sovětská okupační zóna byla v Dolním Rakousku 10 let, sovětští vojáci odešli v roce 1955. Bylo to období nesmírné bídy, hladu a utrpení. Když při hokejovém mistrovství světa 1947 v Praze rakouští hokejisté pomohli československým k mistrovskému titulu, největší odměnou pro ně byly potraviny, kterými je Pražané obdarovali. Po odchodu sovětských okupantů se Rakousko sice rychle zotavovalo, ale bída s nouzí si tam pořád podávaly ruce,  hospodářským zázrakem se Rakousko stalo až v 70. letech za vlády socialisty Bruna Kreiského (brněnský rodák). 


neděle 8. května 2022

Osvobození 1945 postupně dostává trpkou příchuť

 První polovina roku 2022 nepatří k příjemnějším obdobím 21. století. Rozmarná zima byla vystřídána rozmarným jarem. Náznaky všeobecně vysněného odchodu pandemie se sice objevily, ale jistota, že se Covid-19 na podzim nevrátí, mezi odborníky nepřevažuje. Navíc přibyla Ukrajinská válka, jejímž nepřímým účastníkem je i Česká republika, ať si to připouštíme, nebo ne.

 S prodlužováním války slábne pochopení pro válečné uprchlíky, přibývají dezinformace, odmítači disciplíny a pořádku se přeorientovali a znovu vylézají na světlo. Roste moc byrokratů a aktivistů všeho druhu - a především stoupají ceny zboží. Důvody se vždycky nějaké najdou. Na neštěstí jiných se dá hodně vydělat.

Zdá se, že ruský útok na Ukrajinu spoustě lidí v Čechách, možná i na Moravě, a především v Praze, dává příležitost sundat z očí a uší klapky a uvažovat, jak to s osvobozením Československa Rudou armádou skutečně bylo. Konec války v Čechách proběhl ve znamení zmateného Pražského povstání. Důvody povstání v době, kdy Hitler byl po smrti a Německo na lopatkách, jsou dnes těžko pochopitelné. Myšlení lidí zřejmě bylo jiné než dnes. Je jisté, že i za protektorátu zde byli nadšení odmítači čehokoli, kteří mezi lidmi vyvolávali napětí a nenávist tím, že šířili různě překroucené zprávy londýnského a moskevského rozhlasu.

Domnívám se, že Pražany na barikády vyhnaly dezinformace sovětské kontrarozvědky, horlivě šířené pražskými komunisty. Stalin potřeboval, aby německou armádu ve Střední Evropě někdo zdržel, aby se válka protáhla co nejdéle. Záleželo mu na slávě a na tom, aby mu Praha ležela u nohou, nikoli na tom kolik ještě v posledních dnech padne civilistů. Proto Prahou letěla nesmyslná panická zpráva, že se tam usadí německá armáda, která po válce Prahu a Čechy, buď připojí k Německu, nebo zničí. Komunistické, benešovecké a další politické skupiny, které organizovaly povstání, však dobře věděly, že poražené Německo určitě po válce žádná území nezíská, spíš ztratí, že německé armádě se jedná o co nejrychlejší návrat domů, stažení na to německé území, které je obsazené americkou a britskou armádou. Při povstání v květnu 1945 také šlo o vládu nad Prahou a nad obnoveným Československem. 

Státní ministr K. H. Frank 4. května 1945 předal veškerou moc českým úřadům. Protektorátní vláda nařídila úřadování pouze v českém jazyce a povolila jen české názvy ulic a vyvěšování jen českých vlajek. Premiér Richard Bienert se 5. května ráno vydal do rozhlasu, aby "sametovým způsobem" vyhlásit Českomoravskou republiku. To komunisté ani benešovci nemohli připustit. Potřebovali, aby tekla krev. Bienerta zatkli a uvěznili. Hlasatelé vinohradského rozhlasu využili radiové vlny k dramatickému volání o pomoc, čím nepřivolali Rudou armádu, která měla obsazení Čech a Moravy zajištěné Jaltskou konferencí, ani Američany, jimž to nedovolila Rudá armáda ani pražští komunisté v čele s Josefem Smrkovským, ale dobrodruhy z českého venkova. Začaly se stavět barikády, v ulicích umírali lidé. To potřeboval především Stalin, který čekal dva dny, zatímco Praha zbytečně krvácela. Teprve 9. května, dva dny po kapitulaci Německé říše, poslal tanky do Prahy. Tam už nebylo prakticky s kým bojovat, jen oslavovat a na kapotách vozit pražské holky. Podle současných historiků při osvobozování Prahy zahynulo 20 sovětských vojáků, nikoli 500, jak je uvedeno na na Olšanských hřbitovech. Přitom je možné brát v úvahu některé historické zápisy, že po skončení války větší část sovětských vojáků nezemřela v bojích s nacisty, ale na otravu alkoholem, na sebevraždy, vzájemné potyčky, dopravní nehody a různé infekční a duševní nemoci.

Snům různých domácích politických stran a skupin o poválečném uspořádání země, udělal konec exilový prezident Edvard Beneš, který vsadil na vítr od Moskvy. Mstivému mužíkovi se jednalo o truc, o ponížení Západu, slepě věřil, že získal mocného přítele nejen v Kremlu, ale i mezi domácími komunisty. Ti si však postupně z Beneše udělali sluhu a šaška. Než si prozápadní domácí odboj protřel oči, měla země národní výbory a prezidentské dekrety, které v některých Češích probudily zvířecí pudy.  Na domácí scéně se Benešovi jednalo, mimo vyhnání českých Němců, o likvidaci nemocného prezidenta Háchy, protektorátní vlády, agrární strany, o znárodnění Bati, Schwarzenberga a všech bankéřů (včetně židovských) a průmyslníků. (jb)


pátek 6. května 2022

Harry a Meghan budou oslavovat s královnou Alžbětou II.

Harry, vnuk britské královny Alžběty II. a jeho manželka Meghan mají i se dvěma dětmi přijet na oslavu 70. výročí korunovace babičky Alžběty II. Královna tak bude moci poprvé spatřit jedenáctiměsíční pravnučku Lilibet. Harry a Meghan jsou z pozvání nadšeni, i když se s dětmi Archieho (3) a Lilibet (1) nebudou moci na balkonu Buckinghamského paláce ukázat po boku královny. Oslavy budou zahájeny 2. června.

Na balkoně bude chybět i druhý nejstarší syn královny princ Andrew. Královna si přála, aby ji doprovázeli jen ti členové rodiny, kteří jí oficiálně pomáhají při plnění královských povinností. Princ Andrew (62) byl před několika lety podezříván ze zneužívání nezletilé ženy a musel se stáhnout z veřejného života. Nedávno byl zastaven proces v USA, údajně po vyplacením několika milionů žalující straně. Krátce nato doprovázel královnu na bohoslužbu ve Westminsterském opatství. To vyvolalo mediální kritiku.

Princ Harry (37), syn následníka trůnu prince Charlese, a jeho manželka vévodkyně Meghan (40) se před dvěma lety vzdali všech královských povinností a výhod a přestěhovali se do USA. Jejich vztahy s britským královským paláce pak nebyly nejlepší.

Tímto kočárem královna přijede na oslavy

Na balkoně Buckinghamského paláce vedle královny Alžběty II. (96) bude princ Charles, princezna Anne, princ Edward a princ William a jejich rodiny. Oslavy jsou naplánovány  ve dnech 2. až 5. června 2022. Konat se budou vzpomínkové bohoslužby, vojenské přehlídky a koncerty. Vzhledem k tomu, že královna se v posledním období potýká s různými zdravotními problémy, byly některé akce, na kterých měla být přítomna, zrušeny. K upřesnění programu dojde těsně před zahájením oslav.

 

úterý 5. dubna 2022

Ukrajinská válka jako napodobenina války vietnamské?

 Svět před padesáti lety?  Především v roce 1972 pokračovala válka ve Vietnamu, o níž se v Československu moc nevědělo. Informace o vietnamské válce zde byly jednostranné, takže byly obyvatelstvem přejímány spíš jen jako studenoválečná propaganda normalizačního režimu. To, co válce v jihovýchodní Asii předcházelo, její vznik a průběh dost připomíná současnou válku na Ukrajině, jejíž základní příčinou je rozpad SSSR.

Když v roce 1945 kapitulovala japonská armáda a odešla z Indočíny, vyhlásil tam komunista Ho Či Min Vietnamskou demokratickou republiku. S tím nesouhlasila především France, která si na svou bývalou kolonii dělala nárok a do Indočíny vyslala armádu.  Po pěti letech neúspěšných bojů došlo v roce 1954 k jednání, jehož výsledkem bylo rozdělení Vietnamu na dva státy; komunistický Severní Vietnam podporovaný SSSR a dalšími komunistickými státy a kapitalistický Jižní Vietnam podporovaný Francií, USA, Austrálií, Jižní Koreou a okolními státy. Protože severovietnamští komunisté nadále v Jižním Vietnamu vyvíjeli podvratnou činnost, vypukly už v následujícím roce mezi armádami obou Vietnamů boje, které trvaly 20 let.

Boje zesílily, když po napadení amerických lodí v roce 1964 vstoupily USA do války na straně Jižního Vietnamu. Začala dlouhá poziční válka. Nepřekonatelným protivníkem pro americkou armádu byli partyzáni v džungli, na jejichž vyzbrojení a zásobování se vedle SSSR a Číny značnou měrou podílelo i Československo. Malé partyzánské oddíly podnikaly náhlé několikaminutové ničivé útoky, po nichž se zase ztratily v džungli.

O výsledku vietnamské války se prakticky rozhodlo v ulicích USA. Americká mírová hnutí a jejich bouřlivé demonstrace si vynutily odchod americké armády z Vietnamu. V roce 1973 vláda USA své vojáky z Vietnamu stáhla. Jižní Vietnam bez americké pomoci v roce 1975 kapituloval, celý Vietnam ovládli komunisté. Válka si vyžádala 1,3 milionu lidských životů, z toho 50.000 amerických vojáků.

Československá vláda jako pomoc při odstraňování následků války Vietnamu nabídla vzdělání mladých Vietnamců. Desetitisíce Vietnamců pak byly roztroušeny po školách a podnicích celého Československa. Daleko od své rodné země Vietnamci však nečekali na vzdělání, na almužny a na to, až někdo nahoře rozhodne o jejich budoucnosti v chudém komunistickém Vietnamu, místo toho se zde hleděli existenčně postavit na vlastní nohy. Domů se jich vrátila jen část.  Vytvořili ve střední Evropě menšinu, která se dovede rychle přizpůsobit jakýmkoli místním životním podmínkám. Po 40 letech jsou zde doma, jako by tady byli odjakživa. 

neděle 3. dubna 2022

Chladný úřednický a válečný apríl. Zahradníček komentuje

 3.4.2022; 18:28  - "Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem." Kdo včera naladil na televizní přenos fotbalu z Českých Budějovic, mnoho fotbalové krásy na hřišti nespatřil. Nikoli proto, že by se hráči domácí i zlínšti nesnažili, ale protože na Budějovice po celou dobu utkání se snášela hustá sněhová chumelenice, přes kterou objektivy bystrozrakých kamer pronikaly jen obtížně. Jinak krásný zelený trávník, jímž se českobudějovičtí pyšní, měl tentokrát barvu bílou. Takové množství sněhu jako včera zde předtím nenapadlo za celou zimu. Zima chce zřejmě za každou cenu dokázat, že ještě existuje, ale v zimních měsících povinnosti nestíhá.   

Smrádek a teplíčko, nebo čisté ovzduší a závislost na cizím plynu? Které zlo si vybrat, které je menší? Ekologičtí aktivisté dokázali střední a západní Evropu přesvědčit a vsugerovat jí, že lepší než topení uhlím a svítiplynem je nákup plynu z politicky a vojensky problematických oblastí jako je Rusko či Blízký východ. A riziko studených bytů a studených sporáků létá ve vzduchu. Města i vesnice, vše je závislé na plynu jako Saturninův dědeček na elektřině. Putinovi stačí přepnout páčku a místo 25° v bytě je na teploměru jen 20° nebo 15° a v koupelně studená voda. Zrušit těžbu uhlí a zbourat komíny je tak lehké.

Je velice legrační, když lidé z čela státu chtějí být za každou cenu moderní a pokrokoví. Ruší se písemné doklady, přechází se na doklady elektronické. Nepsanou povinností se stává, že každá firma, úřad i občan musí mít počítač a mobilní telefon. Povinný výdaj 10 až 20 tisíc Kč. Papírové objednávky a faktury s razítkem jsou už středověkým přežitkem, komunikace s obchodem i úřady je  možná prakticky jen elektronicky. Bohužel počítačová technika se vyvíjí, takže magnetonové pásky, několik druhů disket i CD, na nichž máme uložena důležitá data, můžou směřovat do popelnice, protože nová technika už na ně není stavěna, ta zná jen čipy.

Všechna media nyní se předhánějí v povyku, jímž odsuzují udělení milosti nějakému odsouzenému úředníkovi, který špatně hospodařil v lánských lesích. Krvelačnost některých lidí je strašná, novináři se snad vyžívají v tom, když můžou pořádat na někoho štvanice, mají radost, když můžou do někoho kopat. Jsou to vůbec lidé, kteří mají radost z něčího neštěstí. Nevím, co provedl ten lánský úředník, ani mě to nezajímá, ale vím, že prezident má právo udělovat milost. Na něm je, jestli udělí milost nemocné vražedkynini nebo zdravému lesnímu správci.  Ze všech stran se ozývá volání, aby parlament prezidentovi právo udělovat milost odebral. Vsadil bych se, že stejné novinářské hyeny nadávají Gottwaldovi, že neudělil milost Miladě Horákové.

Nedávno  se v jednom francouzském časopise objevil článek, v němž ochránci zvířat uvádějí, že největším nepřítelem ptactva jsou čistá okna na mrakodrapech a různé skleněné architektonické prvky. Na čistém skle prý každoročně hynou v Evropě i jinde miliony ptáků.

Josef Zahradníček

pátek 1. dubna 2022

Drastické zvýšení cen hnojiv a pohonných hmot děsí zemědělce

 Letošní jaro okořeněné ukrajinskou válkou, energetickou krizí a neustupující pandemií Covidu-19 sáhne hluboko do kapes zemědělcům, zvláště těm, kteří jsou zaměřeni na rostlinnou výrobu. V důsledku zdražení ropy a plynu došlo k zdražení průmyslových hnojiv o 50 až 100 procent. Na umělá hnojiva si zemědělci 21. století zvykli tak jako nová generace na osobní auta a internet.

Naši předkové v 19. století, když přibývající obyvatelstvo žádalo stále víc potravin, museli zvýšit produkci. To bylo možné jen za pomoci  obdělávání větších ploch půdy a zvýšením výnosů za pomoci statkových hnojiv, především dobytčího chlévského hnoje. O tom, že hnojiva mají vliv na růst rostlin a úrodnost se sice vědělo odedávna, ale nevědělo se proč. Za zakladatele vědy o výživě rostlin byl považován všestranný americký vědec Benjamin Franklin (mj. autor návrhu americké ústavy), který v roce 1750 na barvě trávy předvedl vliv použití hnojiv. V českých zemích se výživou rostlin zabýval  v druhé polovině 19. století profesor Farský z táborské Zemské hospodářské akademie (zal. 1866). V té době se v Kolíně začalo z podnětu F. Horského vyrábět umělé hnojivo zvané superfosfát.

Větší množství chlévského hnoje bylo možné získat jen intenzivním chovem skotu i ostatních hospodářských zvířat ve stájích. Upustilo se tedy na konci 19. století od úhorového a pastevního hospodářství, neboť efektivita zvířecích výkalů jako hnojiva na pastvinách je minimální, protože většina živin je splavovaná vodou anebo uniká do ovzduší. Zvířata byla ve stájích uvázaná kvůli zrušení úhorového systému i kvůli výrobě chlévského hnoje jako prostředku k zvýšení úrodnosti půdy. Už nestačilo ráno vypustit zvířata na neobdělané pole a večer zavřít do stáje, přibylo spousta práce, manipulace s krmivy, stelivy a hnojem, sedlák musel i v době vegetace denně dovézt krmivo, nakrmit zvířata, zastýlat a uklízet hnůj. Nastaly časy, kdy sedlák byl hodnocen podle velikosti, tvaru a upravenosti hnojiště, které zpravidla bylo uprostřed dvora. 

Stájový chov skotu přetrval ve střední Evropě až téměř do konce 20. století. Vyžadoval sice více práce, ale měl mnoho předností pro molo- i velkovýrobu, od evidence zvířat až po umělou plemenitbu. Především československá velkovýroba dovedla stájové chovy k technické a sociální dokonalosti. V některých velkokapacitních kravínech se pracovalo na dvě směny a bylo v nich zázemí pro zaměstnance  stejné jako v průmyslu. Otevření hranic po roce 1989, dostatek potravin a krmiv z dovozu, dostatek energií, techniky, hnojiv, pesticidů a potřeba útlumu zemědělské výroby znamenaly v českých podmínkách přechod na způsob nenákladného zemědělství amerického či australského. 

 Nezanedbatelný je přechod na měšťanský způsob života na vesnicích. Z lidí, kteří v dětství poznali ze zvířat morče, psa nebo kočku se zásluhou snadného přístupu ke kvalifikaci stali šéfové zemědělských podniků. Ochránci zvířat, kteří věří tomu, že zvířata mají stejné potřeby jako lidé, prosadili v Evropské unii zákaz vazných stájí. Dříve každý sedlák, který několik desetiletí ošetřoval zvířata, věděl, že pro zvíře je nejdůležitější dostatek krmiva a je mu jedno jestli při žraní má na krku řetěz nebo je u žlabu volně puštěné.

Těžké zemědělské práci se snadno odvykne, ale přivyknutí je prakticky nemožné. Klausova privatizace a transformace vyhnala z českého zemědělství půl milionu lidí, orná půda v méně příznivých oblastech byla zatravněna a zalesněna, někde se  dobytek jen pase a po většinu roku hnůj neprodukuje, na zbytku půdy se vyrábí za pomoci velkého množství umělých hnojiv. Je možné, dokonce pravděpodobné, že česká zemědělská velkovýroba si vymůže v  EU i v Praze finanční kompenzaci vysokých cen hnojiv a pohonných hmot. Dostatek kvalitních potravin je na prvním místě, protože občan s plným žaludkem se nebouří a netouží po změně režimu. (stk)

čtvrtek 31. března 2022

Vládní almužna rozesměje. Zahradníček komentuje

 31.3.2022; 10:34  Začal letní čas, covid ani válka nekončí, změnilo se jen počasí. Po suché, slunečné a teplé zimě se obloha zatáhla a objevil se déšť. Autoservisy vyzývají k výměně zimních pneumatik za letní. Účelem používání zimních pneumatik je v českých zemích tahání peněz z řidičů. Většina se se sněhem a ledem na silnicích nesetká.

Vláda si pláče nad vysokými cenami energií, přitom stát má ze zdražení největší prospěch, z každého litru benzinu, plynu či z každé kilowaty elektrického proudu jde do státní pokladny okolo 45 procent. Po zvýšení ceny benzinu o 20 korun, pošle každý řidič do eráru o 8 korun víc než v polovině února.

Růstem cen se zřejmě velmi baví nejen pumpaři, ale i státní úředníci. Například správa sociálního zabezpečení už nyní rozesílá důchodcům urážlivý dopis, oznámení o červnovém zvýšení důchodů, přičemž upozorňuje že "mimořádná valorizace vám pomůže v současné složité době zvýšené inflace a rostoucích cen téměř všech životních potřeb." Jak valorizace (okolo +800 Kč) pomůže důchodcům při platbách březnových, dubnových, květnových a červnových, je záhadou. Mimo toho stát má pomáhat lidem, jimž 30 procent příjmů nestačí na zaplacení nájmu a nákladů souvisejícím s bydlením, na úhradu odůvodněných nákladů souvisejících s bydlením a na neschopnost platit vyúčtované energie. Pomoc má poskytnout Úřad práce. Celkově šalamounská nabídka doplněná podmínkami, jako je elektronické identity občana, datovou schránkou a elektronickým podpisem. 

Vzhled k tomu, že výše uvedená pomoc Úřadu práce se týká i pobytu v rekreačních chatách a chalupách, je zřejmé, jde o pomoc obyvatelstvu pouze městskému. Vesnické obyvatelstvo, které zásluhou vlastnictví pozemků, třebaže neprodejných, nemá na pomoc nárok.

Co svět světem stojí vždy nějací lidé byli v hmotné nouzi. Pokud jim někdo ze zákona poskytoval pomoc, tak až do roku 1990 vždy to byly obce, jejichž představitelé nejlépe znali majetkové poměry svých obyvatel. Před rokem 1949 byla zákonem stanovena domovská příslušnost a obce musely svým příslušníkům zajistit pomoc. Rovněž po roce 1949 pomoc svým obyvatelům zajišťovaly Místní národní výbory, u nichž byly sociální komise, jejichž členové znali problémy lidí v okolí a podle toho lidem v nouzi státní příspěvky přidělovali. Nerozhodovalo tedy drzé čelo a silnější hlas jako v době totální měšťácké centralizace, kdy o příspěvcích pro chudé rozhoduje podle šablony dobře placený úředník bůhvíodkud, jenž ani neví, kde příslušná obec leží, natož aby věděl o životních poměrech žadatele. Ten, kdo by na vesnici pomoc skutečně potřeboval, už dávno na úřednickou aroganci rezignoval, zato zbohatlí novodobí osídlenci, chataři a chalupáři už se houfně hlásí.

Na vesnicích, kde byly zrušeny prodejny potravin,  nyní mezi největší výdaje patří náklady na dopravu, kvůli opatření potravin a životních potřeb a za cesty k lékaři. Aby cesta za potravinami nebyla pro vesnického důchodce tak příjemná jako v minulých letech, rozhodla současná vládní garnitura o zvýšení cen jízdného pro důchodce a studenty ve veřejné dopravě na dvojnásobek. Co také může občan čekat od vlády ODS? Člověk může jen uvažovat o tom, jestli je Fialova vláda na chudý lid více či méně přísná, než byly vlády, Klausovy, Toplánkova či Nečasova.

Josef Zahradníček

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.