Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

středa 28. října 2020

Atentát na Trockého před 80 lety. Vrah byl vyznamenán Brežněvem

 Letos uplynulo 80 let od atentátu na Lva Davidoviče Trockého (původně se jmenoval Bronštein), společně s Leninem vůdce ruské revoluce v roce 1917. 20. srpna 1940 v Mexiku agent sovětské NKVD Ramon Mercader vydávající se za kanadského podnikatele Franka Jacksona smrtelně zranil Lva Trockého, vůdce 4. internacionály.


Mercader využil okamžiku, kdy šedesátiletý ruský židovský revolucionář a jeden z nejnenáviděnějších Stalinových nepřátel Lev Trocki usedl ke stolu, aby si pročetl smlouvu, kterou mu Mercader přinesl, a s velkou silou mu zasekl horolezecký cepín 7 cm hluboko hlavy. Na Trockého bolestný pokřik přiběhli z domu lidé, Mercadera srazili k zemi a začali ho bít. Zraněný Trocki žádal, aby atentátníka nezabili, ale vyšetřili, kdo za útokem stojí. Trocki byl při vědomí ještě několik hodin, příštího dne zemřel v nemocnici.

Vrah Marcader dostal nejvyšší možný mexický trest 20 let vězení. V květnu 1960 byl propuštěn na svobodu a transportován na Kubu. Z Kuby byl převezen do SSSR, kde z rukou Leonida Brežněva obdržel Leninův řád a hvězdu hrdiny SSSR. Jako pozornost dostal od Brežněva čtyřpokojový byt v centru Moskvy a rentu 400 rublů měsíčně.

Lidé se neradi přizpůsobují novým podmínkám života. Zahradníček komentuje

 28.10.2020; 12:38   - Od minulého mého komentáře uběhly už tři koronavirové týdny. Nic mimořádně příjemného venku ani doma si nepamatuji. Venku deštivé počasí a povinnost nosit roušku, doma mírná nervozita vyvolávaná pravdivými i nepravdivými informacemi. Izolovat se od pandemie nelze fyzicky ani duševně.

Lidé, kteří byli v minulosti zvyklí na různá strádání a příkazy, jistě současný stav nesou mnohem snáze než ti, kteří žili po roce 1990 v bublině, přesvědčeni , že vláda nemá právo sahat na svobodu jednotlivce. Mnoho lidí se začalo ohánět Listinou lidských práv, která zaručuje svobodu pohybu. Jiným se zase náramně hodí některé předpisy EU. Domnívají se, že například soukromé hospody jsou nedotknutelné, nikdo nemá právo omezovat jejich provoz a zakazovat lidem vstup. Ukazuje se, že dodržování vládních nařízení dělá některým lidem hrozné problémy.

Lidé nejdříve přijímají negativní změny včetně různých omezení lhostejně, až po delší době si uvědomí, co se stalo a začnou reagovat, projevovat nespokojenosti. Obyčejně bývá pozdě. Ukázky takové lhostejnosti lze nalézt například v dokumentech z března 1939, ze začátku nacistické okupace českých zemí. Lidé odmítali na stav reagovat, chovali se, jako by se nic nestalo, domnívali se, že jde o krátkodobou záležitost, že po několika dnech Němci i se svými rasovými zákony a represivním aparátem odejdou a vše se vrátí do bývalých kolejí. Trvalo několik měsíců než velká část obyvatelstva pochopila, že okupace je trvalá, že gestapo, koncentráky a popravy jsou skutečností. 

Podobná situace byla i při sovětské okupaci v roce 1968.  Lidé sklopili hlavy a mimo nákupu potravin na stav nereagovali. Pamatuji po listopadové revoluci a privatizaci, mnoho řemeslníků a dělníků řikalo "Práci mi nikdo nevezme, tak ať si privatizují, jak chtějí."  Za pár let byli bez práce. Kde jsou dnes kdysi atraktivní povolání jako třeba opravář zemědělských strojů, veterinární technik, písařka na stroji, telefonistka či řidič služebního auta?

"15.000 nových případů Covid-19 denně není  na zemi s 10 miliony obyvateli mnoho," říká dnes ministr Hamáček. USA s 320 miliony obyvatel (32x víc než ČR) mají denně 70.000 nově nakažených a mluví o katastrofě. Na českých fórech lze denně číst komentáře, že žádný koronavirus neexistuje, že je to výmysl politiků, jen aby mohli (všeho) schopným lidem omezovat zisky.

Vzhledem k šíření pandemie a velkém podílu sportovců mezi nakaženými sportovní soutěže v České republice pro letošní rok asi skončily. V zahraničí, v Německu, Anglii, Itálii, Francii a Španělsku sice fotbalové soutěže pokračují i bez diváků. Důvodem není samozřejmě snaha dodržet regule soutěží, ale potřeba dodržet smlouvy se sponzory, televizemi, sázkovými kancelářemi a pod. ve který se jedná o částky, které běžný český smrtelník nedokáže ani přečíst.

Zítra se koná na městském hřbitově v Gmündu pohřeb Waltera Horáčka, který jako nejstarší občan okresu zemřel ve věku 107 let. Čárka nad písmenem "á" a háček nad "č" jsou správné i v Rakousku. Ty si vídeňský rodák dokázal ve jménu udržet až do smrti. Od věku třináct let žil Horáček v jihočeských Nových Hradech, kde se vyučil zámečníkem. Po komunistickém puči v roce 1948 přešel státní hranici do Rakouska a žil tam v okresní městě Gmünd. Pracoval na tamním úřadu práce. I po odchodu do důchodu v roce 1975 byl ctěn jako významná osobnost města. 

Od neděle máme zase letní čas, který sice rotaci Země a pohyb sluneční soustavy neovlivní, ale lidé s ohledem na změny světelných podmínek musejí některé návyky měnit. Mám na to osvědčenou metodu: Dvoje hodiny. Tam, kde nejsem závislý na okolním světě, například krmení zvířat, řídím se hodinami s letním časem, jinde časem středoevropským. Vypadá to složitě, ale jde o zvyk.

Na zimní čas upozorňuje rámus autoservisů nabízejících zimní pneumatiky. Považuji povinnou výměnu pneumatik jen za jeden z triků vlády jak vytáhnout ze řidičů peníze. Víc než polovinu života jsem jezdil celý rok na stejných pneumatikách a můžu říci, že pro mne jako řidiče jezdícího podle předpisů, tj. plynule bez dupání na plyn a brzdy, nemají zimní pneumatiky praktický význam. Lituji, že nebyly k dispozici v 60. a 70. letech minulého století, kdy se sníh odstraňoval s velkým zpožděním a nesolilo, takže se jezdilo po ujetém sněhu. Protože nové pneumatiky se sháněly velmi těžko, byla jízda s hladkými gumami (výška vzorku je předepsaná asi roku 1980) vysokou řidičskou školou.                           Josef Zahradníček 


úterý 27. října 2020

Ušlechtilý Žid Dr.Bloch a zdvořilý chlapec Hitler

 Před sedmdesáti pěti lety, 1. června 1945, zemřel v New Yorku ve věku 73 let bývalý židovský lékař z Lince Eduard Bloch.  Do USA se dostal v roce 1941, až po třech letech nacistického pronásledování a likvidace Židů v Rakousku.  To bylo podezřelé předsedovi amerického výboru pro pomoc židovským lékařům z Evropy Erikovi Warburkovi. Proč mohl Žid Bloch bez problémů bydlet v Linci až do roku 1941? Ten odpověděl: "Byl jsem kdysi domácím lékařem Hitlerovy rodiny, pečoval jsem o Adolfovu matku Kláru. Za to mi byl její syn vděčný“.


Od Hitlerovy smrti uběhlo už 75 let, přestože největší škůdce Německa a jeho obyvatel neoplýval žádnou mimořádnou pílí a pracovitostí, znovu a znovu se objevují zápisy o jeho životě. Někteří historici z Anglie a Francie se nechávají slyšet, že Hitler dovedl někdy působit dojmem jemného a citlivého člověka, čímž se v okruhu přítomných osob nesmírně zvyšovalo jeho prestiž.  

"Je to můj starý domácí lékař. Ještě ordinuje? Je to výjimka mezi Židy. Pokud by všichni Židé byli takoví, nebylo by židovské otázky." vysvětloval Hitler zájem o doktora Blocha poté, co se stal kancléřem.

Lékař Eduard Bloch jako "vyňatý Žid" (Hitlerovou zásluhou) mohl ordinovat i po anšlusu Rakouska v březnu 1938. Měl zvláštní status, nemusel mít u jmenovky označení "Žid", ale směl ošetřovat jen Židy. Když hned při anšlusu gestapo Blochovi zabavilo dvě pohlednice od Hitlera, brzy zjistil, že jeho lékařská praxe nemůže mít dlouhého trvání. V říjnu 1938 ji uzavřel. 

Eduard Bloch se narodil 30. ledna 1972 jako páté dítě v rodině Moritze Blocha, vrchního hospodářského správce velkostatku knížete Schwarzenberga v Hluboké nad Vltavou. Otec zemřel, když Eduardovi bylo 15 let. 

Mladý Bloch absolvoval gymnázium v Českých Budějovicích, hovořil plynně česky i německy, a v roce 1891 začal studovat medicínu na c.k. Karlo-Ferdinandově univerzitě (nazývané Matkou Židovstva) v Praze. Po ukončení studia v roce 1899 a povinné službě v armádě si zřídil lékařskou praxi na Landstrasse v hornorakouském Linci. 

Brzy Dr. Bloch patřil k nejvyhledávanějším lékařům v Linci. Stal se jednou z nejznámějších osobností města, podle rozevlátého pláště a širokého černého klobouku ho lidé poznali i na dálku. Obětavost, s jakou v kterékoli denní a noční době a za jakéhokoli počasí vyjížděl za pacienty, byla obdivuhodná. Každou ženu oslovoval  "Gnädige Frau" (Milostivá paní), tedy stejně jako služebnictvo v bohatých rodinách oslovovalo paní domu. "Milostivou paní se stáváte tím, že jste mojí pacientkou," vysvětloval udiveným nemajetným pacientkám.

V roce 1902 se Eduard Bloch oženil s Lilli, dcerou zámožného lihovarníka Sigmunda Kafky, do jehož rodiny docházel jako lékař. 

Mezi pacienty Dr. Blocha se 14. ledna 1907 objevila vysoká, štíhlá a příjemně vyhlížející žena, která si stěžovala na bolesti na hrudi. Tou ženou byla Klara Hitler, matka Adolfa Hitlera. Měla nevyléčitelný zhoubný nádor. 

Pacientku o nálezu neinformoval, ale pozval si její děti, Paulu a Adolfa, a nevlastní dceru Angelu Raubal a oznámil jim, že jedinou nadějí je operace. Mladý Adolf Hitler byl velmi zděšený, tekly mu slzy. Už 18. ledna 1907jeho matku v Nemocnici milosrdných sester v Linci operoval primář chirurgie Karel Urban. Na Adolfovu žádost dostala zvláštní pokoj, za který zaplatil.

Adolf a Paula Hitlerovi pocházeli ze třetího manželství „vrchního oficiála celního úřadu“ Aloise Hitlera s Klarou rozenou Polzlovou. Už jako penzista koupil otec v malé obci Leondingu u Lince domek. Adolf tam chodil do čtvrté a páté třídy základní školy a později na lineckou reálku. 

Otec prý Adolfa každý večer mlátil, někdy až do bezvědomí. V lednu 1903 Alois Hitler zemřel na plicní krvácení. Pro rodinu byla jeho smrt vysvobozením.

Adolf ve škole propadal, i poté co začal navštěvovat školu jinou. Nakonec zůstal doma, ani do učení nešel. Chtěl se stát malířem. Matka jej v tom podporovala. Klara Hitler po operaci  téměř denně navštěvovala ordinaci Dr. Blocha, jeho zásluhou se zotavila, ale jen na čas, na podzim se nádor opět ozval a v prosinci 1907 zemřela.

Za  Velké války pracoval Dr. Bloch jako vojenský lékař, později jako vrchní zdravotní rada. Byl člověkem apolitickým, o dění v politických stranách se nezajímal. Byl proto později velmi překvapen, že z Adolfa, zdvořilého syna Klary Hitlerové, kterou léčil, se stal zuřivý antisemitský politik.

 Po anšlusu Rakouska Dr. Bloch odevzdal  chorobopis Klary Hitlerové do mnichovského archivu. Mohl zůstat ve svém bytě. V roce 1941 se mu podařilo odcestovat do New Yorku, kde žil nenápadně až do smrti. Napsal Paměti, ve kterých o Adolfu Hitlerovi psal jako mladém  jemném studentovi z roku 1907. Od té doby se s ním nesetkal. Zdroj: Brigitte Hamannová 


 




čtvrtek 22. října 2020

Kdo ČR paralyzoval?

 Česká republika se procenty nově nakažených lidí na 100.000 obyvatel dostala na 1. místo na světě. V současnosti je třeba zabránit zbytečné tragédii, zbytečným úmrtím. Při prokazatelně vysokém nárůstu infekce a nedostatečném trasování, respektive schopnosti rychle izolovat nakažené, je logicky nutné omezit shromažďování a snížit tak rychlost postupu druhé vlny SARS-Cov-19.

 Česká společnost by se měla svou většinou na ochraně ohrožených a pomoci zdravotnickému systému spojit. Spojit se proti snahám vytvořit občanský konflikt. Neznamená to ale mlčet o tom, že tato situace má své příčiny. Diskuse o tom, kdo nese odpovědnost za zbytečnou smrt tisíců lidí, může zatím probíhat vedle snahy společně bojovat proti epidemii a vrátit se co nejdříve do stavu předkrizového bezpečí a svobody.

Situace v ČR je relativně nejvážnější proto, že společenská disciplína se po roce 1989 pořád zmenšuje. roste nevraživost vyvolávaná nepřizpůsobivými idioty či ignoranty, jejichž názory měly přednostní místa v senzacechtivých a nenasytných mediích. Po letech pokojných demonstrací za ledacos či pro kohokoliv se po dlouhé době odehrál násilný střet, a to kvůli dojmu některých lidí, že roušky a omezování shromažďování jsou nadbytečná a škodlivá opatření omezující jejich svobodu. 

I u lidí, kteří neinklinují ke konspiracím a násilí, roste míra znepokojení z dlouhotrvajících omezení, řada lidí přichází o své výdělky, aniž by tušili, kdy se se situace zlepší. Nemají se o koho opřít, protože vedle vlády ani opozice nepřispěla k tomu, abychom byli připraveni lépe. Bohužel chod světa a lidských společností je tak nastaven, že každý blahobyt jednou skončí. Biblických 7 krav tučných vystřídá 7 krav hubených. 

Pod vlivem dojmu o zbytečném omezování svobody nese svůj díl viny na současném stavu i vláda, která při rušení protiepidemických opatření zbaběle ustupovala zákeřné opozici vedené Fialou a Kalouskem. Vláda také zřejmě z obav o ztrátu prestiže a preferencí nebyla a není schopna přiznat a vysvětlit neznalým a málo chápavým lidem, že opatření proti koronaviru jen kopíruje z jiných zemí. Dnes není možné nic nového vymyslet.

úterý 20. října 2020

Důchodci jsou oběti blahobytu zbytku společnosti

 Podíl českých penzistů živořících pod hranicí bídy se zdvojnásobil. Přibývá důchodců, jejichž měsíční příjmy nepřesáhnou hranici příjmové chudoby. Z dat Českého statistického úřadu vyplývá, že se problém týká 16,6 procenta lidí starších 65 let, přičemž dalších 15-20 procent důchodců v nejbližším období k této skupině pravděpodobně přibude. Před pěti lety to bylo jen 8,1 procenta penzistů. Proč tak vysoký nárůst, co za tím stojí? 

Medián starobního důchodu byl loni 13 357 korun. Je to o 1238 korun měsíčně víc než v předcházejícím roce. Medián znamená, že přesně polovina všech penzistů má nižší důchod, než je tato částka, a přesně polovina má vyšší. Hranice příjmové chudoby loni činila 12 818 korun pro jednotlivce. 

Růst chudoby českých důchodců není spojený se snížením příjmu, ale s neúměrným bohatnutím zbytku české společnosti. Výsledkem je ekonomické pravidlo kapitalizmu: Když jedni bohatnou, jiní musejí chudnout. Tento stav nastal po roce 1989, kdy se průměrný důchod přestal stanovovat podle průměrné mzdy, ale podle inflace. V roce 1989 činil průměrný důchod 62 procent průměrné mzdy, v současnosti je to jen 39 procent a očekává se, že nůžky se nadále budou otvírat.

Hranice chudoby se mezi roky 2009 a 2014 zvýšila pouze o necelých devět procent, mezi roky 2014 a 2019 to ale bylo již o téměř 30 procent. V důsledku toho pak ani velké valorizace důchodů z minulých let nebyly schopny držet tempo s mzdovým růstem zbytku společnosti. Spotřební koš domácností důchodců tak sice zdánlivě rostl, ale v poměru ke zbytku společnosti prudce zaostal. Toto u důchodců více než projevy chudoby vyvolává pocity nespravedlnosti a méněcennosti.


neděle 18. října 2020

Policie přepadla fotbalové zákulisí

Medii v pátek proletěla zpráva o zásahu Národní centrály proti organizovanému zločinu, kdy v policejních poutech skončila řada lidí z fotbalového prostředí. Podle vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové se případ týká ovlivňování zápasů v nižších soutěžích. Podle některých zdrojů informací za katrem se nachází také Michal Káník působící ve Strakonicích.

21.3.2010  Michal Káník, SK Strakonice 1908

Jméno Michala Káníka je sice známo ve fotbalovém prostředí republikovém, ale především jihočeském. Káníkovo jméno není nové ani v jihočeských soudních síních. 

Sedmačtyřicetiletý rodák ze Strakonic dlouhou dobu oblékal dres Dynama České Budějovice jako profesionální fotbalista. Po skončení profesionální hráčské kariéry působil jako hráč a funkcionář v SK Strakonice 1908. Jako předseda bývalého divizního strakonického klubu byl v roce 2014 odsouzen za krácení daní k podmíněnému trestu odnětí svobody, v roce 2016 pak byl odsouzen za manipulování zápasů ve prospěch sázkové mafie k dalšímu podmíněnému trestu. Soudy poté vše sečetly a byly z toho tři roky nepodmíněně.

Do vězení Káník nešel. Jeho právníci tehdy našli v trestním příkazu formální nedostatek, takže soud nakonec musel Káníka osvobodit.

Od konce roku 2016 se jméno Michala Káníka v médiích neobjevovalo, až do tohoto pátku. Mezi zadrženými jsou podle posledních informací: sportovní ředitel druholigového Slavoje Vyšehrad Roman Rogoz, výše zmíňovaný Michal Káník a rozhodčí Miloš Vitner a Petr Klupák.



 

středa 14. října 2020

60. výročí od Chruščovova projevu (s botou?) v OSN

12. října uplynulo 60 let od 15. Valného shromáždění Organizace spojených národů v New Yorku, které vstoupilo do historie bouřlivým projevem sovětského prvního tajemníka KSSS Nikity Chruščova a jeho hádkou s filipinským zástupcem Lorenzem Sumolongou.

Jubilejní 15. zasedání Valného shromáždění OSN začalo 18. září 1960. Jednání vstoupilo do historie několika významnými událostmi. Hned při prvním dnu jednání bylo do OSN přijato 16 afrických zemí, které se zbavily koloniální nadvlády. Do OSN byl tehdy přijat i Kypr. O další pozoruhodnou událost se postaral kubánský vůdce Fidel Castro, který se 25. září 1960 délkou projevu 4 hodiny 29 minut zapsal do Guinnessovy knihy rekordů. Castrův projev: "Když zmizí filozofie loupení, zmizí i filozofie válek." podpořil máváním pěsti Nikita Chruščov.

Chruščovův pověstný projev se uskutečnil 12. října 1960. Když došlo k hádce s delegátem z Filipin a v sále nastal hluk, Nikita Chruščov silně zvýšil hlas a rukou bušil do stolu. Světem se roznesla legenda, že vyzul botu, kterou  do stolu tloukl. O tom, zda se událost s botou stala, nejsou žádné doklady (filmy, fotografie), takže jde stále jen o legendu. Zajímavé z dnešního hlediska je, kolik tenkrát měli politici času, když mohli na zasedání pobývat i několik týdnů. 

Chruščovova sovětská éra je sice také spojena s politickými procesy, ale na druhé straně se Chruščov zasloužil o odsouzení Stalinova kultu osobnosti a o další pozitivní změny pro SSSR. Zúrodňování stepí a pěstování kukuřice, o jejíž pěstování ve velkém se Chruščov zasloužil, znamenalo odvrácení hrozeb dalších hladomorů. Mimo industrializace za Chruščova začala ohromná výstavba bytů. Třešničkou na dortu za jeho vládnutí byly lety prvních družic do Vesmíru. 


pátek 9. října 2020

John Lennon se narodil před osmdesáti lety

9. října 1940 se v Liverpoolu narodil John Lennon, pozdější hlavní postava hudební skupiny Beatles. Od 4 let ho vychovávala rodina sestry jeho matky. Od mládí zbožňoval Elvise Presleyho, který byl příčinou toho, že Lennon se intenzivně hudebně vzdělával.

V roce 1956 založil první skupini The Quarrymen, kterou v roce 1960 přejmenoval na The Beatles. V roce 1963 vydali první album. Lennova slova "Jsme populárnější než Ježíš," ještě jejich popularitu zvýšila. Beatles se staly v 60. letech idoly mládeže a na dlouhá léta ovlivnily světovou hudební scénu, hudební průmysl i módu. V roce 1968 se Lennon rozvedl se ženou Cynthi a o rok později se oženil s japonskou umělkyní Yoko Ono. Vydání alba «Let it be» znamenalo konec Beatles. Ještě s Ono vytvořili skupinu Plastic Ono Band a usadili se v New Yorku, kde Lennon byl až do roku 1976 bez amerického občanství. Ještě v roce 1980 vydal album Double Fantasy.

8. prosince 1980 Lenoonovi, nedaleko domu, vpálil pět střel do do zad Mark David Chapmann, Vrah byl potrestán doživotním vězením.

středa 7. října 2020

Krajské volby, pandemie, cigarety. Zahradníček komentuje

 7.10.2020; 9:25  - Po krajských volbách jako výprasku, dal by se nazvat současný život v českých zemích. Vezmeme-li v úvahu okolnost, že volby proběhly v době prudce přibývajícího počtu lidí nakažených koronavirem Covid-19, nezbývá než konstatovat, že se jednalo o volby neregulérní, protože složení voličů bylo hodně odlišné od toho, jaké je při volbách do poslanecké sněmovny. 

 Touha po posílení moci stávajícím politikům vládní koalice nedovolila  volby odložit do doby, než se podaří pandemii zlikvidovat nebo alespoň omezit. Vypadá to však, že právě vládní koalice krajské volby nezvládla a nařízla pod sebou větev. Kdo chce kam, pomozme mu tam, praví staré přísloví.

Přestože Babišovo hnutí ANO2011 po součtu ze všech krajů získalo přibližně dvakrát víc hlasů než druhá ODS, píše se v Praze o Babišově porážce. Praha je dezinformací ráj. Polovina z novinářů jsou "papoušci", kteří bezmyšlenkovitě dovedou opakovat, co který politik, umělec či sportovec řekne, druhá polovina jsou zlí agresivní pisálci, jimž dělá potěšení, když můžou někoho týrat, donutit k pláči, uštvat, potopit, zničit. Dohromady se vydávají za neomylný výkvět národa, který je za mrzký peníz ochoten sloužit komukoli.

V Praze nejsou agresivní jen klausovci a pisálci, ale také někteří lékaři, jimž v honbě za kariérou nevadí stoupající počet lidí, kteří zemřeli na kororonavirus Covid-19. Nechtějí, aby se lidé před koronavirem chránili jako za nouzového stavu na jaře, kdy se podařilo pandemii značně utlumit, ale šíří lži o tom, že se jedná o neškodnou nemoc, že těžký průběh má jen malé množství pacientů. Když starý a nemocný člověk zemře, je to podle těchto rádoby odborníků správné, protože každý jednou umřít musí. Bohužel, když někdo vystuduje medicínu, nemusí to vždy tak úplně být doklad o jeho inteligenci.

V odstavci o fotbalu vynechám raději neúspěch Viktorie a Slávie v evropských soutěžích i podivné vítězství Slávie  ve Fortuna-lize. Fotbalová reprezentace dnes hraje přátelské utkání s Kyprem, potom míří do Izraele na ostré utkání v Lize národů. Reprezentační trenér Šilhavý je v nezáviděníhodné situaci; mimo zraněných opor (Schick, Krmenčík, Pavlenka) se musí obejít i bez třech Plzeňáků, protože ve Viktorii  se objevil Covid-19 a reprezentanti byli zahnáni do karantény. 

Česká televize nabídla opět několik starších filmů československých i zahraničních. Jeden připomenu, nikoli kvůli ději - celý film, komedie Svatba jako řemen z roku 1967, se odehrává v alkoholovém opojení  - ale kvůli tomu, jak je ve filmu ukázkově předvedeno prostředí 60. let. V druhé polovině 60. let se kultura prakticky vymkla budovatelské cenzuře, proto se ve filmu mohl po nádraží potloukat, bušit do automatu na cigarety, popíjet a svádět slečnu blondýnu vysoký funkcionář, kterého tak nenapodobitelně zahrál Jan Libíček.

 Právě nádraží ve filmu Svatba jako řemen znamenitě připomíná 60. léta. Nádražní restaurace a bufety bývaly vždy útočištěm nejen cestujících, ale také nejrůznějších individuí, která si z bezpečnosti dělala tolik jako z loňského sněhu. Neustálý pohyb různých druhů lidí v nádražních restauracích si vyžadoval zkušený personál, před kterým měli hosté větší respekt než před bezpečností a který dovedl s nevychovanými hosty jednat. K tomu se nejlépe hodili starší holohlaví číšníci s ostřížím zrakem, kteří měli schopnost odhadnout, rozlišit a především hlídat hosty otálející s placením až do chvíle odjezdu jejich vlaku.  Ve filmu jako herec zazářil Vladimír Pucholt a jeho: "Co, co, co?" Tento talentovaný herec však v herecké kariéře nepokračoval, zanedlouho po natočení filmu emigroval, vystudoval v Anglii medicínu a vydal se do zámoří léčit děti.

Velký rozdíl ve filmech starých a současných je v pohledu filmařů na kuřáky. Na kuřáky se dříve všeobecně hledělo jakoby se závistí, bez obláčků cigaretového kouře se svět jevil moc obyčejný. Zatímco dříve byly filmy tak trochu reklamou na cigarety, a kuřáky ukazovaly jako lidi velmi moderní, dnes do filmu cigarety mají vstup zakázán. 

Aby na přelomu 50. a 60. let kuřáci nestrádali v noci nebo o víkendech, kdy byly trafiky a ostatní prodejny cigaret uzavřeny, bylo o ně postaráno. Na ulicích se objevily samoobslužné automaty na cigarety. A bylo jich požehnaně, prakticky na každém rohu ulice. Ve velkých i malých městech, i na vesnicích. Nebyli to ovšem beránci, z nichž po zatřesení padaly cigarety i jiné zboží - jak je vidět ve filmu Svatba jako řemen - ale plechoví zloději peněz-mincí. Ten, komu automat nevydal zboží, ani nevrátil peníze, ten sice závadu mohl reklamovat u obsluhy. Tou byla obyčejně trafika, která ovšem měla v noci zavřeno. Bušení do automatů také většinou nepomáhalo, navíc řinčení mohlo přivolat některou hlídku bezpečnosti, které procházely ulicemi dnem i nocí. Protože lidé automatům na cigarety postupně přestávali věřit a peníze jim nesvěřovali, a tak během pár let nespolehlivé automaty na cigarety z ulic a nádraží zmizely.

Před chvílí rádio  ohlásilo, že za posledních 24 hodin přibylo v České republice 4,5 tisíce nových případů Covid-19 a americký prezident Trump se po intenzivní vybrané léčbě vrátil z nemocnice, bagatelizuje onemocnění a hodlá pokračovat v předvolební kampani. Svět otupěl jako v dobách velkých válek, počty lidí zbytečně usmrcených přestávají ostatní děsit.

Josef Zahradníček


pátek 2. října 2020

Strach dovede vraždit. Zahradníček komentuje

 2.10.2020; 17:26  - Podzim roku 2020 přišel do českých zemí více než nepříjemně. Na konci září se ochladilo, zapršelo a značně přibylo lidí nakažených koronavirem. Počet nemocných se v České republice během září zvýšil šestinásobně.

Došlo ke kombinaci mnoha vhodných okolností pro šíření pandemie; začátek školního roku, konec dovolených, lázeňské pobyty, nervozita lidí z různých omezování a spousta bezohlednosti přispělo k přibývání nemocných a úmrtí. Svou troškou jistě přispělo do mlýna i deštivé počasí s velkými výkyvy teploty. 1. října 2020 se nakazil Covidem-19  i americký prezident Donald Trump, doposud přední světový odmítač roušek a dalších protivirových opatření.  Situace v celém světě se stává vážnější, než si většina lidí myslí. 

Politici  i různé celebrity z uměleckého svět se vysmívají lidem, kteří mají z nemoci strach. Slovo Strach se objevilo v názvu československého filmu z roku 1963, který o svátku sv. Václava nabídla k sledování Česká televize. 

Kriminální příběh umístěný do začátku 60. let byl poplatný poválečné době, proto nemohli v jeho pozadí chybět zlí nacisté jako vyděrači  vyžadující od lidí s nejasnou protektorátní minulostí provádění špionáže v socialistickém Československu. Ti ve strachu z odhalení vraždí.  Zárukou úspěchu filmu režiséra Schulhoffa bylo herecké obsazení: Hrušínský, Brzobohatý, Trojan, Záhorský, Lohniský aj. už v té době patřili k nejoblíbenějším.

Mimo děje dnes film pamětníkům připomene dobu, v jaké byl film natočen. Dobu, která je nenávratně pryč. V zemi se za šest desetiletí mnoho změnilo, i když se to lidem nezdá. Ve filmu lze spatřit spousta věcí, které dnes nikdo neuvidí. Například velký černý telefonní aparát se ve filmu objeví mnohokrát.

 Tehdy většina ulic ještě byla vydlážděna kamennými kostkami, kolem silnic byly kamenné patníky. Kam asi zmizela všechna ta  kamenná ozdoba silničního provozu? Tramvaje jezdily s otevřenými dveřmi, takže bylo zcela normální, že lidé vystupovali a nastupovali za jízdy, ještě před zastavením vozu. Zástupci automobilového provozu ve filmu byly, mimo luxusního vozu Tatra 603 patřícího kriminálce, sedany Š-1200, oktávie , pobědy a volhy. Na začátku filmu se mihl polský náklaďáček ŽUK s plachtou nad korbou a také dva trolejbusy. Filmaři vždy chtějí ukázat pokrok a natočí tu nejnovější techniku. 

Z dnešního hlediska je také zajímavé, že kriminalisté nemuseli mít řidičské oprávnění, protože služební auta měla řidiče z povolání, kteří kriminalisty vozili. Kriminalisté bez obleků a bez kravat, to by bylo v 60. letech něco nepředstavitelného. I když se jedná o černobílý film, je dobře vidět, že uniformovaní členové bezpečnosti  nosili v období od poloviny 50. let do roku 1968 uniformy tmavomodré. V terénu někteří měli jezdecké kalhoty a vysoké kožené boty, opásáni byli "dohodou". Auta bezpečnosti byla nabarvena modře a měla kolem dokola silný bílý pruh, takže se mluvilo o "mlíkařích." Jak tenkrát pracovali technici bezpečnosti bez ochranných oděvů je jistě pro současné policisty nepochopitelné.

Po ulicích chodily ženy v šatech a sukních pod kolena, nechyběly ani tehdy módní baloňáky a šusťáky. Doma nosily ženy zástěry, ve kterých, v případě  nějaké rychlého nákupu v blízkém obchodě nebo potřeby diskutovat se sousedkami vyšly i na  ulici. Kluci šli do školy s tradičními aktovkami na přezky. Hostinští měli přímo povinnost chodit v bílých pláštích jako prodavačky v obchodech, holiči i doktoři.  

Autobus Škoda 706 jede po úzké silnici lemované patníky, telefonními sloupy a dopravním značkami na dřevěných sloupcích. Na konečné řidič vystoupí zvláštními dveřmi na levé straně autobusu, které zamkne. Mezi cestujícími v autobusu byl lesník s puškou, pohraničník s vlčákem. 

Část filmu se odehrává u jednoduché dřevěné stavby ve stráni, kterou by současná generace rekreantů pobývajících v chatách za miliony korun, napojených na inženýrské sítě, s garážemi, bazény a vyasfaltovanými komunikacemi asi za chatu nepovažovala. Stejně tak musí v době vysavačů legračně působit oznámení na dvoře činžáku, že koberce je možné klepat jen od 17 do 18 hodin. 

Jméno jednoho vraha, a zároveň zavražděného, ve filmu Smrt je Coufalík, což je zdrobnělina jména Coufal. A jméno Coufal má fotbalista Slávie Praha, dnes už bývalý, který přestoupil do známého londýnské klubu West Ham United. Slávia za něj dostala hromadu milionů, ale její cesta do Ligy mistrů skončila porážkou v Dánsku. Útěchou pro ní je Evropská liga, v níž však narazí na tři velmi nebezpečné soupeře, z nichž jedním je německý Leverkusen, jehož dres před několika dny začal oblékat český reprezentant Patrik Schick. 

Zcela z evropských soutěží vypadla Viktorie Plzeň, která boj o účast v Evropské lize prohrála zásluhou pokutového kopu nařízeného za faul brankáře Hrušky. Tento brankář se předtím stejným způsobem zasloužil o vyřazení Viktorie Plzeň z Ligy mistrů. Křeslo pod trenérem Adrianem Gulou se povážlivě rozhoupalo. Ve Fortuna lize sice Viktorie bojuje na čele soutěže, ale za to si mnoho nekoupí.

V tragikomické situaci je fotbalové Dynamo České Budějovice, které jede k sobotnímu utkání do Mladé Boleslavi oslabené o 4 zraněné hráče a o 4 hráče vyřazené minulý týden kvůli pozitivním testům na Covid-18. K nim včera přibyl další nakažený hráč. Hygienici odjezd Dynama na utkání do Mladé Boleslavi  povolili.

Josef Zahradníček


Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.