Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

středa 20. března 2019

Ptactvo hladoví, protože lidé likvidují hmyz. Zahradníček komentuje



Březen se přehoupl do druhé poloviny, včera jsme oslavili svátek svatého Josefa, zítra budeme  vítat jaro a přitom oslavovat narozeniny československé modly šedesátých let, automobilu  Škoda 1000-MB. Jarní počasí sice se drží stále při zemi, ale určitě brzy vyleze i slunce naplno.

Bývaly to slavné oslavy svátku svatého Josefa. Říká se, že o rozšíření jména Josef se u nás zasloužil slavný císař Josef II.  A o slávu Josefa II. se zasloužila jeho matka, královna Marie Terezie, jejíž některé reformy Josef II. více či méně dovedně dokončil. Mluvilo a mluví se o Marii Terezii jako o císařovně, ale ve skutečnosti titul panovnice Říše římské jí oficiálně dopřán nebyl.

Podle starého pořekadla na svatého Josefa pukají ledy. To bývalo v minulosti, kdy ještě zamrzaly řeky a země česká bývala zasypána půlmetrovými vrstvami sněhu. Když do toho v období okolo Josefa začalo pražit slunce, bývalo na řeky nepěkný pohled . Nejeden most ledy ucpaly a voda se rozlila po okolí, nejeden most se zřítil.

Dnes jarní záplavy a zbořené mosty jsou zásluhou mírných zim bez sněhu v nižších a středních nadmořských výškách a bez zamrzlých řek jevem prakticky neznámým. A jsme u toho nešťastného globálního oteplování Země. Lidstvo si zásluhou pohodlnosti a sobectví pod sebou podřezává větev. Lidstvo přestalo respektovat přirozený chod světa. Marná jsou varování přírodovědců, že geometrickými řadami hynou živočichové. Už nyní marně čekáme na některé druhy ptáků vracejících se na jaře z teplých krajin. Ptactvo včetně domácího hyne, protože nemá potravu. Hlavní potravou ptactva je hmyz, obyčejné mouchy a brouci.

Nad příčinou mizení hmyzu ze zamýšleli vědci v Německu. Přiměla je k tomu těla mrtvého hmyzu přilepená na rotorech větrných elektráren. Podle  odhadu se jenom v Německu na vrtule větrných elektráren za rok přilepí asi 1200 tun hmyzu. Znamená to, že denně tyto elektrárny zabijí 5,3 miliard jedinců hmyzu. Tento zlikvidovaný hmyz samozřejmě chybí jako potrava ptactvu.

Elektrárny ovšem se podílejí jen na menším množství  zabitého hmyzu. Každý řidič má v létě problémy s odstraňováním nalepeného hmyzu na kapotách a sklech aut. Čím rychleji auto jede, tím větší masakr v říši hmyzu způsobuje. Nevím, jestli se někdo odváží spočítat, kolik tisíc živočichů uhyne při každém použití malé rotační sekačky. Odhady jakéhosi vědce jsou, že jen na jednou metru čtverečním trávníku se zlikviduje na 1000 malých pavoučků. O dalším zlikvidovaném hmyzu je lépe neuvažovat.

V tomto a příštím týdnu se představí česká fotbalová reprezentace, která se utká s týmy ze zemí fotbalově asi nejznámějšími, Anglií a Brazilií. Trenéra Šilhavého čeká velmi těžká zkouška. 
Josef Zahradníček

Škoda 1000 MB slaví 55. narozeniny



21.března 1964 se narodila Škoda 1000 MB. K oslavě zítřejších pětapadesátých narozenin je nutno ještě dodat, že je to oslava i novostavby mladoboleslavské továrny na výrobu automobilů, která byla 21. března 1964 slavnostně otevřena a jejíž zásluhou se mohla výroba automobilů rozvinout na současnou úroveň.

Škoda 1000 MB
První automobil Škoda 1000 MB, který před pětapadesáti lety vyjel z nové mladoboleslavské haly byl prvním československým automobilem bez rámu. Motor o obsahu 988 ccm byl vzadu a měl výkon 27 kW, auto dosahovalo rychlosti až 120 km/hod. Po dvou letech Š 1000 MB nahradila  vylepšená Š 1100 MB o obsahu 1100 ccm a výkonu 38 kW. Oficiálně byl vůz Škoda 1000 MB veřejnosti představen na podzim 1964 na strojírenském veletrhu v Brně

 Celkem bylo vyrobeno  443.000 těchto automobilů, o něž je  dnes mezi sběrateli velký zájem. Mnoho se jich totiž zásluhou silně korodující karoserie nezachovalo. Na koncepci Š 1000 navázaly další mladoboleslavské vozy Š-100 až 130 s různými dalšími písmeny v názvu, ale její oblíbenosti zdaleka nedosáhly.

Škoda 100
O automobily Š 1000 MB byl vzhledem k nedostatku aut na trhu ohromný zájem. Vzhledem k nízkým příjmům stalo se nové MB vozidlem čtyřicátníků a padesátníků (lidí narozených před rokem 1930), kteří už měli větší úspory. Protože továrna v Mladé Boleslavi nestačila v Československu uspokojit poptávku, a také měla exportní zájmy, bylo samozřejmostí, že na nákup se musela složit záloha a potom několik let čekat v pořadí.

neděle 17. března 2019

Jihočeská dechová hudba jako kulturní dědictví UNESCO

O to, aby tradiční jihočeská dechová hudba neupadla v zapomnění, neusilují Jihočeši, ale skupina Rakušanů z městečka Brand. Podle nich se jedná o kulturní hodnotu, která by měla být zapsaná jako kulturní dědictví UNESCO. S dokumenty k podání žádosti o zapsání do UNESCo bude veřejnost seznámena při hudebním festivalu, který se v městečku Brand bode konat 7. až. 9. června 2019.
Ladislav Kubeš

Jihočeskou dechovku za rakouskou stranu státní hranice dovážel především kapelník a hudební skladatel Ladislav Kubeš, jenž se i v dobách železné opony se svou kapelou zúčastňoval hudebních setkání v Brandu. Navázal velmi úzké kontakty s tamní lidovou kapelou, které věnoval 150 svých skladeb. Rakouští muzikanti si odkazu Ladislava Kubeše nesmírně cení, dokonce letos dali své místní kapele český název "Kubešovanka."

Skupina rakouských nadšenců, která usiluje o zapsání jihočeské dechovky do kulturního dědictví UNESCO má v současnosti 3645 dokumentů, jimiž chce dokázat originalitu jihočeské dechovky. Zapsáním do UNESCo se sice jihočeská dechovka nebude okamžitě hrát po celém světě, bude však lidstvo mít zápis, že v v jižních Čechách i v Rakousku působily dechové kapely ve speciálním jihočeském obsazení, které hrály speciálním jihočeským způsobem. V současnosti je i v jižních Čechách dechová hudba v útlumu, zůstává jen málo kapel, přičemž jihočeskou tradici respektují už jen některé, repertoár ostatních je zaplevelen komerčními popěvky pražskými a jihomoravskými.

čtvrtek 14. března 2019

Před 80 lety začalo pronásledování Čechů na Slovensku

Boli to naozaj strašné chvíle. Zdalo sa, akoby sa samo nebo nad nami zavrelo... Srdce krvácalo národnou bolesťou a noviny ešte špinili a tupili Čechov hanebným spôsobom, mená českých úradníkov uverejňovali často so štipľavými poznámkami.

Spomienky na pohnuté chvíle patria Josefovi Jiráskovi, profesorovi slovenčiny na bratislavskom reálnom gymnáziu.Bol jedným z tisícov vyhnaných Čechov, ktorí sú dôkazom toho, že vojnový slovenský štát sa nespája len s holokaustom. Ešte pred perzekúciou Židov a Rómov prišli na rad českí občania.

Národnostné čistky boli veľmi vulgárne a dotkli sa ľudí, ktorí kedysi prišli na zaostalé Slovensko a pomáhali budovať štát, školstvo, kultúru.Citlivá téma sa dodnes taktne obchádza mlčaním.

Ulicami pochodovala ľudácka mládež, rozbíjala okná a výklady, hulákajúc pri tom v skandovanom rytme: Čech, Maďar, Žid, všetko treba biť... Stĺpy demokratického režimu sa rúcali jeden za druhým... Nechcel som dlhšie na Slovensku zostať, scény, ktorých som bol svedkom, išli skrátka na nervy... Slováci sa vyhrážali, že budú Čechov podrezávať.

Nenávistné heslá a pokriky, ktoré vtedy zneli na Slovensku, majú ďaleko od obrazu holubičieho národa. Takisto, ako má agresia ďaleko od kresťanskej morálky, ktorou sa hrdila Hlinkova slovenská ľudová strana - ľudáci.Z krčiem a mítingov sa surové heslá dostali do ulíc a začali sa realizovať.

sobota 2. března 2019

Březen, za kamna vlezem. Zahradníček komentuje


Březen, za kamna vlezem. Poslední den v únoru se vyznamenal nejvyšší letošní teplotou, březen na vysoko nastavenou laťku zatím nedoskočil. I počasí si musí oddechnout, denně nelze dělat rekordy. Jak to se splněním starého pořekadla o pobytu za kamny, zatím není jasné, ale určitě na něj dojde alespoň částečně. 
V těchto dnech uplynulo sto let ode dne, kdy byl americký Grand Canyon prohlášen Národním parkem. Jak asi muselo toto úchvatné dílo přírody, lépe řečeno dílo řeky Colorado, zapůsobit na dobyvatele Divokého západu v 18. a 19. století? Nejobdivovanější úseky kaňonu jsou ve státě Arizona, ale park zasahuje ještě do dalších čtyřech států. Bohužel v létě se Grand Canyon i další americké národní parky stávají Matějskými poutěmi. Proudí denně do nich tisíce aut a autobusů a velká část návštěvníků si zaplatí prohlídku kaňonu z vrtulníku. Mezí různobarevnými přírodními útvary se to občas hemží vrtulníky jako vosami nad odpadkovým košem. Návštěvníci  NP potřebují  dálnice, letiště, velká parkoviště, restaurace, vyhlídkové terasy, rozhledny, bary, obchody, hotely. Civilizace je k nezastavení. Muselo tam být krásně, když vše patřilo indiánům. Oficiálně jim to patří stále, Američané mají území jen pronajaté. Na věčné časy! 
Po roce nejistoty způsobené vraždou novináře Kuciaka zvedá Slovensko hlavy. Příčinou je zveřejnění průzkumů veřejného mínění, podle kterého nejvíc preferencí obdržela advokátka z Pezinku Zuzana Čaputová. Hovoří se, že by v prvním kole mohla obdržet 53 procent hlasů. Mohla! Poslouchal  jsem několik jejích rozhovorů a nechápu, čím mohla Slováky uchvátit. Jako advokátka dovede mluvit o čemkoli a nic konkrétního neříci. Nejvíc asi zabírá její světlovlasá vizáž maminy středního věku. Tvář politika na veřejnosti zabírá víc než mnohaletá bezúhonnost  a statečnost. Stačí vzpomenout na dlouhou dobu nejpopulárnějšího českého politika komunistu Vladimíra Dlouhého nebo Petru Buzkovou, kteří přitahovali voliče jen svou vizáží. V případě naivní Čaputové na Slovensku je zřejmě otázka, jakým způsobem a jak dlouho se bezúhonně dokáže pohybovat vedle černého stínu fašistů a ekonomických mafiánů.

Obyvatelé České republiky jsou nejzimomřivějšími lidmi na světě. Vyplývá to z jednoho nedávného průzkumu. Dokonce se objevily názory, že by tato česká vlastnost měla být zapsána do světového dědictví UNESCO. V okolních zemích stačí lidem v bytech teplota +20°C, v českých bytech už nestačí ani +24°C. Nejen v bytech, ve školách chtějí +25°C. Když dítě přijde ze školy domů, je mu při 24 stupních samozřejmě zima. Podobné je to v kancelářích. Je tedy otázkou času, kdy se v České republice bude topit v létě, když venkovní teploty klesnou pod 25 stupňů. Lidé si rádi zaplatí. Lepší sedět v teplé kanceláři než pracovat venku na slunci.

O České poště jsem se zmínil posledně v souvislostí s posíláním zbytečných SMS o převzetí zásilek. Nyní bylo výrazně zdraženo doručování balíků. Tím prakticky byla dokončena likvidace sběratelů a lidí shánějící náhradní díly na staré stroje a přístroje. Platit za dopravu mnohonásobně víc než je cena zásilky je důvodem k rezignaci na poštovní služby. Už dnes jsou někteří dopravci balíků levnější než Česká pošta. Chování lidí ve vedení České pošty mi připomíná řeči některých bývalých komunistů o tom, že vstoupili do strany, aby ji mohli bourat zevnitř. Zdá se, že právě šéfové pošty si přejí její zničení, čímž je asi myšlena privatizace. Kdo jiný by zasedal ve správní radě a dalších orgánech společnosti a bral sta tisícové odměny než právě oni? Kdyby se Česká pošta chtěla udržet nad vodou, využila by například prázdné místo na trhu doručování a začala by zásilky doručovat o víkendech, kdy jsou lidé doma. Když si udělají o víkendech čas na nakupování v supermarketech, proč by si neudělali čas na příjem balíků?
Zahradníček Josef

pondělí 25. února 2019

Plíživý Vítězný únor je nebezpečnější než Gottwaldovi milicionáři v ulicích



Před 71 lety se na Staroměstském náměstí v Praze komunisté ujali vlády, kterou měli 41 let. V roce 1989 se jí vzdali. Nic v dějinách se neopakuje stejně, těžko se chod světa vrátí, nehrozí nám určitě, že spadneme do nové komunistické diktatury. Probíhají tu demokratické volby, jsou zde klasické demokratické instituce v čele s Ústavním soudem. Máme demokracii, ale jen menší část občanů ji vnímá, uvědomuje si ji do hloubky, stará se a bojí se o ni. To je největší problém.

Na povrchu vypadá všechno docela pěkně, obchody jsou plné zboží, skoro všichni jezdí do práce auty, létají na dovolenou k moři. Prostě všechno je, jak v divadelní hře Ze života hmyzu, od Karla Čapka, každý si jako hovnivál kutálí svoji kuličku a o osud demokratických vymožeností, které mu ten blahobyt umožnily, se nestará. Při volbách řadový občanek vhodí do urny hlas tomu, kdo nejvíc křičí a je nejagresivnější.

Pod povrchem té blahobytné slupky však demokratické prvky příliš nefungují. Nositelem této špíny u dna jsou hlavně česká media ovládaná jakýmisi  neznámými silami. Není dne, aby v článcích a na diskusních fórech nebyla napadána Česká televize, Český rozhlas, Česká pošta, České dráhy a další státní instituce. Nejde o nic jiného o útoky proti českému státu, o snahu provést převrat. Není dne, aby nebyla napadána Evropská unie, která má na současné životní úrovni největší zásluhy. Není dne, aby nebylo rozeštváváno a rozdělováno obyvatelstvo: Města proti vesnicím, chudí proti bohatým, úředníci proti dělníkům, mladí proti starým. Prodejní pisálci v redakcích  hlavních medií a profesionální diskutéři se snaží zemi dostat do nové totality.

Jistý podíl na této situaci zřejmě má východní mocnost, stačí jít po kterémkoli větším městě a zaposlouchat se do přízvuku lidí na ulici. Úhlavním protivníkem Ruska  v současnosti nejsou USA ani Čína, ale Evropská unie. Ovšem bez vnitřní páté kolony vedené Zemanem, Filipem a Okamurou by v českých zemích ruští agenti ostrouhali mrkvičku.

Obyvatelé českých zemí postrádají odolnost vůči lžím, uvěří kdejakému podvratnému živlu. Největším překvapením poslední dekády je česká ovladatelnost, ochota se nechat manipulovat, ochota celkem bez váhání hltat sebestupidnější propagandu. Rozdíl mezi obdobím vlády komunistů a dneškem najdeme v tom, že dříve lidé na veřejnosti kývali totalitě a doma na ni nadávali, dneska bezmyšlenkovitě všude kývají na to, co může ohrozit především jejich budoucnost . Při trošce uvažování by nemohli volit populisty typu Okamury nebo Bartoše.

Neodolnost vůči lži je zarážející. Je téměř nemožné vyvracet nesmysly, lži, a dokládat akta, jako třeba tu, že EU není RVHP, NATO není fašistické atd. Čecháček tomu nevěří.

Nástup populistů, pro které je svoboda jen nástroj, jak se dostat k moci, neustálé útoky na nezávislá média, hradní podpora dezinformačních centrál (TV Barrandova třeba), snaha ovládnout bezpečnostní instituce, budování obrazu nepřítele místo spojování společnosti, kontinuální očerňování celých skupin, lež vydávaná za "názor", i to je česká neuvažující společnost.

neděle 24. února 2019

Zákon o JZD byl přijat před sedmdesáti lety


 23. února 2019 uplynulo 70 let ode dne schválení zákona o JZD. Tento zákon, který způsobil utrpení milionů lidí na vesnicích,  změnil nejen české zemědělství, ale i celou zemi.
Sedlák byl uvězněn, rodina vystěhovaná, opuštěná usedlost vydrancovaná, nakonec zbořena. Na jejím místě postaveny kravíny JZD

Český venkov si  "KSČ vzala doruky" hned v květnu 1945, když bez větších problémů - spíš to bylo prezidentem Benešem vítáno - obsadila ministerstvo zemědělství slovenským komunistou Juliem Ďurišem. Začalo zabavování zemědělské půdy Němcům, šlechtě a církvi a její přidělování českému a slovenskému vesnickému proletariátu. V době únorového převratu 1948 už v Československu byl založen jednotný Svaz čs. zemědělců, který vytyčil "Hradecký program", což byla pozemková reforma s 50 ha stropem pro velikost zemědělských závodů.

"Když k vám do vesnice někdo přijde s řečmi, že chceme zakládat kolchozy, žeňte ho sviňským krokem!" vyvolával dlouholetý vůdce komunistů Klement Gottwald. Neuplynul ani rok a Gottwald podepsal zákon o zakládání JZD. Jako důvod zakládání JZD komunisté uváděli potřebu zvýšení zemědělské produkce, neboť v důsledku rozdělení Evropy (železná opona) byl dovoz potravin velmi obtížný.

 Jednotná zemědělská družstva měla toho málo společného s družstevnictvím předválečným. Jednalo se o napodobeninu sovětských kolchozů zakládaných ve dvacátých a třicátých letech. Napodobeninu včetně násilí.

Nikdo přesně nespočítá, kolik zemědělců během kolektivizace skončilo ve vězení, pracovních táborech a jednotkách PTP, kolik zemědělců bylo vystěhováno. Nikdo nedokáže spočítat hodnotu majetku, o který při zakládání JZD lidé na vesnicích přišli. Komunisté na vesnicích "nenechali kámen na kameni."

Dosáhnout soběstačnosti ve výrobě základních potravin se kolektivizované výrobě začalo dařit až po více než třiceti letech existence. V té době se v československém zemědělství pracovalo jako v průmyslu. Osmihodinová pracovní doba, hygienická a kulturní zařízení, levné bydlení, levné společné stravování, mateřské školy, rekreace atd. to byly přednosti socialistického zemědělství, o jakých se soukromým zemědělcům v západních zemích ani nesnilo. Ekonomické ztráty neefektivních zemědělských podniků vyrovnával stát.






úterý 19. února 2019

Úpadek e-shopů. Ústavní soud legalizuje komunistické krádeže. Zahradníček komentuje


Počasí si v polovině února začalo hrát na jaro. Na některých místech teploty překonaly v těchto dnech dosavadní třicetileté rekordy. Předčasné jaro asi dlouho nevydrží, nezřídka se v minulosti stalo, že po únorovém oteplení přišla opět zima, která trvala až do dubna. Naši předkové říkávali "Zima a berňák nic neodpustí."

Teplé počasí samozřejmě svědčí fotbalistům, a tak bylo možné vidět dobrá utkání. V neděli se v Plzni představila Slávie, kterou taktika plzeňského trenéra Vrby zaskočila. Slávisti, kteří se už vidí na místě letošního mistra, nenašli na trpělivou plzeňskou hru recept a prohráli 2:0.

V souvislosti s letošním zdražením služeb České pošty se objevila spousta kritických článků především o špatném doručování, neboť doručovatelé, když na ně adresát nečeká před domem, ani nezazvoní, vhodí do schránky oznámení o zásilce uložené na poště a jedou dál. Záleží zřejmě na oblasti a inteligenci doručovatelů. Mně se to stalo naposledy snad před patnácti lety. Od té doby jsem s doručováním zcela spokojen. Přesto si kritiku České pošty neodpustím. Nikoli doručovatelek.

Mimo mé chápání jsou informace, které Česká pošta zasílá dokonce dvojnásobně, emaiem a SMS. "Dobrý den, převzali jsme zásilku xy, o termínu doručení vás budeme informovat. Doručení změníte na www.zdocp.cz."
Jakou hodnotu má taková zpráva? Jak mohu změnit termín doručení, když ho neznám?

Mám dojem, že přichází úpadek internetového obchodu. Doba, kdy si člověk odpoledne objednal zboží a druhý den v poledne ho měl, je dávno pryč. Internetovým obchodem se začali zabývat lidé a firmy, pro které poctivost a slušnost jsou neznámými pojmy. Navíc obchodníci jsou pod nabídkou cenového zvýhodnění nuceni uzavírat smlouvy s bankovními operátory a dopravci. Běžná doba dodání jsou nejméně čtyři dny. Před čtrnácti dny jsem si objednal zásilku o váze necelých 10 dkg. Normální člověk by to poslal poštou. V e-shopu nebylo možné vybrat způsob dopravy, zaslal jen oznámení, že zboží bude doručeno do tří dnů.  Čekal jsem nikoli tři dny, ale šest dnů, sedmý den mi dopravce oznámil, že mi ten den doručí zboží. Čekal jsem celý den, ale odpoledne ve čtyři přišla SMS, že zboží bude doručeno příští den. Obálku o váze necelých 10 dekagramů pak přivezla velká dodávka, která s ní speciálně jela nejméně 40 km.

Ústavní soud (ÚS) zamítl stížnost, jejímž prostřednictvím se římskokatolická prelatura v Českém Krumlově domáhala v rámci církevních restitucí vrácení pozemků v obci Besednice. 
Fakt, s nímž církev ve snaze získat zpět pozemky ve stížnosti operovala, je podle soudu lichý. Nic na tom nemění ani skutečnost, že pozemky před tím vlastnila více než 400 let.
Podle  ústavního soudu není povinností státu odčinit všechny majetkové křivdy vzniklé v minulosti.

Církvi ani nejde o pozemky, ale obnovení právního řádu. To se zatím nepodařilo. Páni soudci se vybarvili do ruda, když zlegalizovali komunistickou krádež. Lze si představit, jak u prokomunistického soudu dopadne církevní stížnost na zdanění církevních restitucí.

Za pár dní uplyne 71 let od chvíle, kdy na dlažbě pod Černínským palácem ležel mrtvý ministr zahraničí Jan Masaryk. Komunisté se k vraždě nejen nikdy nepřiznali, ale v současnosti se chtějí zbavit dalšího ministra zahraničí. Taková situace je v českých zemí  v roce, kdy se má oslavovat 30 výročí pádu komunistů. Komunisté vůbec nepadli, jen se zbavili zodpovědnosti za zločiny, které v dobách totalitního ovládání státu a jeho občanů prováděli. A nekomunistické vlády srazí paty a splní komunistická přání.
Zahradníček Josef


pondělí 11. února 2019

90 let od rekordních mrazů

Když 11. února 1929 v sedm hodin ráno se profesor Jaroslav Maňák vydal změřit teplotu vzduchu na meteorologické stanici ve Stecherově mlýně, mezi Českými Budějovicemi a Litvínovicemi, netušil jistě, že naměří mrazový rekord, který trvá do současnosti.
Nejdříve zjistil na rtuťovém teploměru teplotu -41.2 stupně Celsia. V tom okamžiku teploměr praskl. Další rtuťový teploměr nefungoval, Maňák však měl k dispozici ještě teploměr lihový.

Lihový teploměr ukazoval -42,2 °C. To je nejnižší teplota, která kdy na území českých zemí a Slovenska byla naměřena. Ve stejný den bylo na stanici u nádraží v Třeboni naměřeno -41,5°C, u Hospodářské školy v Novém Vrátě u Českých Budějovic -39,7°C, v Pelhřimově -37,1°C, v Písku -36,1°C. Na Slovensku byl mráz -41°C naměřen v obci Viglaš-Pstruža. Postupem času se vyrojily legendy až o padesátistupňových mrazech, například ve Vodňanech. Možné by to v některých mrazových kotlinách bylo, ale změřeno cejchovaným teploměrem to nebylo, takže se jednalo o subjektivní dojmy.

Mrazivé počasí bylo už od počátku roku 1929, ale silné mrazy, doplněné až metrovou vrstvou sněhu a hustou mlhou, začaly 20. ledna a skončily až v dubnu. V únoru 1929 osmkrát klesl teploměr pod -30°C, v březnu klesl několikrát pod -25°C. Ještě 7. dubna 1929 byl mráz -12°C.

Při těchto tuhých a nekonečných mrazech promrzly i nejsilnější zdi, místnosti nebylo možné vytopit, navíc brzy docházelo palivo. Kvůli velkému množství sněhu a mrazu vázla doprava, vagóny s uhlím se jen obtížně dostávaly k spotřebitelům. Naštěstí v té době byl téměř v každé obci a v každém podniku (na železnici) a úřadě nějaký bývalý ruský legionář, který měl ze Sibiře zkušenosti s podobnými mrazy a dovedl poradit jak se jim bránit.

Ve školách byly mimořádné prázdniny. Voda v řekách promrzla až na dno, takže umlkly vodní mlýny a turbiny vodních elektráren. Tragické následky zima 1929 zanechala v přírodě. Lesní a polní zvěř padala vyhladověním a žízní. Uhynula většina ptactva a byla zničena většina ovocných stromů.

pátek 8. února 2019

Král Šumavy slaví 95. narozeniny


V těchto dnech se za mořem, v Chicagu, dožil 95 let "Král Šumavy" Josef Hasil. Na svůj věk je v dobré tělesné i duševní kondici, snad doposud jezdí autem. Nelíbilo se mu, že kvůli řidičskému průkazu musel každý rok na lékařskou kontrolu, i když říká, že v USA je to formalita - hlavně že něco vidí a na něco reaguje.


 Josef Hasil žije v domku na předměstí, každou neděli zde chodí na českou bohoslužbu. Ze životem v Americe, kde má mnoho příbuzných a známých, je spokojen a nikdy neuvažoval, že by se přestěhoval zpět do Čech, i když na Šumavu a české lesy stále vzpomíná. Doma má pověšené dvě vlajky, americkou a českou (říká, že se cítí Američanem  i Čechoslovákem). Naposledy byl ve své rodné zemi v roce 1993, kdy ještě žilo několik příbuzných a známých. Vyznamenání od prezidenta Havla si příští rok kvůli onemocnění nemohl převzít, vykonal to za něho jeho synovec.


Paradoxem je, že Kalčík napsal a komunisté o Hasilovi natočili poměrně povedený film "Král Šumavy," jímž propagovali Pohraniční stráž. Ve filmu, který Hasil několikrát viděl, je spousta věcí nepravdivých, především to, že skutečného Krále Šumavy Josefa Hasila při převádění lidí přes hranici nikdy pohraničníci nedostali. Hasila mrzí, že v přestřelce s Pohraniční stráží jeden pohraničník zahynul. Hasil lituje i svého bratra, kterého zastřelili pohraničníci , i sto lidí, kteří se kvůli němu dostali do vězení.

Stoupenci komunistické diktatury mají i v roce 2019 své zástupce v Parlamentu České republiky, ti mají poslaneckou imunitu a mohou své zvrhlé názory hlásat, přestože tento parlament schválil zákon o zločinnosti obou totalit, ať to byla diktatura hnědá či rudá.

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.