Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

pondělí 13. července 2020

Následky divoké privatizace v pohraničí se prohlubují


Před rokem 1989 měly Loučovice na Lipensku své specifické postavení, byly hlavním regionálním zaměstnavatelem. Fungovaly zde dvě papírny a velký dřevozpracující závod. Bylo zde zhruba 1000 pracovních míst. Potom přišla násilná privatizace ODS.

Po roce 1989 byly loučovické papírny zprivatizovány. Noví majitelé byli neschopní, chod firem je nezajímal, šlo jim jen o rychlé zbohatnutí. Majitelé se proto změnili. To se několikrát opakovalo, až nebylo co rozkrádat. Propouštěli se lidé a omezoval provoz, až v roce 2010 papírny zanikly.  V krátkém čase přestala fungovat i pila. S odchodem stovek pracovníků zanikly i služby, které souvisí s většími průmyslovými provozy. Dnes jsou bývalé papírny srovnány se zemí a Loučovice čekají na spasení.

Na Lipensku zaniklo 4000 pracovních míst
Osud Loučovic je typický pro celé Lipensko. Zánik tisíců pracovních míst, stěhování celých rodin za prací mimo region a mladí po studiích se již nechtějí vracet, protože zde není práce a ve velkém městě je život jednodušší. Od poloviny devadesátých let tady zaniklo přes 4000 pracovních míst, přičemž za posledních 10 let to bylo 1500 pracovních míst.  

"Když na Ostravsku má několik desítek horníků problémy, tak je zemětřesení, bouří se odborové organizace a jedná o tom vláda a parlament. Vše pod drobnohledem médií. Když v příhraničí přijde o práci přes 4000 lidí, celá třetina obyvatel se odsud vystěhuje, je ticho na pěšině, nikoho to nezajímá," popsal situaci předseda jednoho spolku na Lipensku.

čtvrtek 9. července 2020

150 let Dráhy Františka Josefa (Vídeň-Plzeň)

Letos je 150. výročí zprovoznění celé železniční tratě z Vídně do Českých Budějovic, Plzně a Chebu. Jednalo se o západní větev Dráhy Františka Josefa. Východní část byla dostavěna v roce 1872. Dráha FJ měří celkem 710 km. 
354.1 Všudybylka
Někdy se uvádí, že Dráha FJ byla postavenqa kvůli rychlým přesunům armády, jako odezva na porážku rakouské armády u Hradce Králové v roce 1866. Není to pravda. Povolení k výstavbě bylo vydáno už v roce 1863. Žádost podalo koncorsium založené Janem Adolfem Schwarzenbergem, Ernstem Hoyos-Sprinzensteinem a Carlem Gundakerem von Suttner. Konsorcium využilo ochoty bankéře Rottschilda vložit finanční prostředky do staveb hlavních tratí. Dráha byla stavěna jako "uhelná." Hlavním důvodem  výstavby tedy byla přeprava uhlí z Plzeňska do vídeňské plynárny.

60 inženýrů vyměřovalo trať od roku 1863. Byl to nelehký úkol, který ztěžovalo jednání s majiteli pozemků, a také zájmy měst, obcí a velkých podnikatelů. Některá města si přála železnici až před radnicí, jiná o ní nechtěla ani slyšet. Znamenalo to zvyšování nákladů, třeba na stavby mostů. Rakouský stát stavitelům a provozovatelům dopravy odpustil daně během výstavby dráhy a na 10 let po zahájení provozu, pod podmínkou, že podél trati postaví telegrafní sloupy a budou zdarma přepravovat poštu a v nutných případech i armádu.
Nádraží České Velenice před rokem 2005
Stavba Dráhy FJ byla zahájena v roce 1867. Průměrně denně na stavbě pracovalo 14.300 dělníků včetně žen. Přesně uprostřed dráhy, nedaleko města Gmünd a u obcí Dolní Velenice, Cejle a Josefsko.byla postavena železniční křižovatka, železniční dílny, výtopna a velké nádraží. Nádraží Gmünd se  česky nazývalo Cmunt. V roce 1920 se Cmunt stal součástí Československa a po spojení s výše uvedenými vesnicemi,  v roce 1922, vzniklo město České Velenice.

U nádraží v Českých Budějovicích byla v roce 1882 až 1883 vystavěna nová výtopna s dvěma rotundami. Obě měly společnou administrativní budovu a dílnu. Rotunda I. patřila pod ředitelství Plzeň, Rotunda II. patřila pod ředitelství Steyer, později Linec, pod které patřila Dráha císařovny Alžběty (Linec-České Budějovice). 
Motorový vůz M 152 (vpravo) v Č. Budějovicích
Podél tratí byly postaveny domky pro strážce trati, kteří svěřené úseky hlídali, prováděli údržbu trati a v případě nějakého nebezpečí vlak zpomalovali nebo zastavovali. Brzy po zahájení provozu na Dráze Františka Josefa došlo v roce 1875 u města Schwarzenau k vykolejení vlaku se 14 vagóny, při něm zahynulo 10 lidí a 81 bylo těžce zraněno. Při vyšetřování nehody se zjistilo, že příčinou nehody byl chybějící kus kolejnice. Viník nalezen nebyl. Až po mnoha letech strážný trati, před smrtí, přiznal, že kolejnici odmontoval on, aby se mohl pochlubit zastavením vlaku a dostal od železniční společnosti odměnu. Bohužel byla mlha, strojvedoucí strážného signalizaci neviděl, takže došlo k neštěstí.

Na trati byl rušný provoz. Už za pět let po otevření trati jezdilo mezi Vídní a Chebem  110 lokomotiv, 450 osobních a 2083 nákladních vagónů. Při zahájení provozu v roce 1870 trvala cesta z Vídně do Plzně 13 hodin. Nákladní vlaky neměly průběžné brzdy, pouze některé vagóny měly ruční brzdy, které podle signálů z lokomotivy obsluhovali brzdaři sedící na vagónech.
Nádraží Borovany
V roce 1881 skončily daňové prázdniny a společnost KFJB přišla o zisk z akcií. Následoval úpadek. 1. května 1884 Dráhu Františka Josefa převzaly c.a k. Rakousko-uherské státní dráhy (k.u.k. St.B). Zestátnění dráhy bylo šťastným krokem, přineslo modernizaci, nové lokomotivy, nové vagóny a zrychlení provozu. Cesta rychlíkem z Vídně do Karlových Varů byla zkrácena na 8 hodin.

Po vzniku Československa v roce 1918 Československé státní dráhy převzaly od monarchie 13.032 km železničních tratí. Všechna jména, která by připomínala Rakousko-Uhersko, musela být odstraněna, na území Československa Dráha Františka Josefa ztratila jméno a dostala čísla, na rakouském území nese jméno císaře dodnes. Přes vytvoření státní hranice rychlíkové spojení mezi Vídní a Českými Budějovicemi bylo až do počátku 50. let minulého století, mezi Vídní, Českými Velenicemi a Prahou bylo až do roku 1992.
Nová Ves u Č. Budějovic: Nádražní budova z roku 1895
 Všechny režimy a územní změny byly přežity rakouskými parními lokomotivami řady 629, které u ČSD dostaly označení 354.1 a zajišťovaly tažení osobních vlaků, nazývaly se Všudybylky. Tyto lokomotivy patřily neodmyslitelně k trati České Velenice - České Budějovice. Jezdily zde od roku 1913 do roku 1975 (zrušení parního provozu). Téměř stejně dlouho jezdily dvounápravové osobní vozy označené Ci (s otevřenou nástupní plošinou a uličkou středem vozu) a vozy označené Ce (s krytou nástupní plošinou a uličkou podél stěny). Vozy měly II. třídu (1-2 kupé s čalouněnými lavicemi) a III. třídu (dřevěné lavice) a byly dveřmi rozdělené na kuřácké a nekuřácké oddělení.
Rychlíky z Českých Budějovic do Plzně tahaly hlavně lokomotivy 475 (Šlechtična), 555 (Němka), od roku 1958 lokomotivy 556 (Škokr).

V roce 1928 na méně využívaných (nočních) spojích na České Velenice začaly jezdit motorové vozy M 120.3 poháněné benzinovými motory Škoda (90 kW), které po válce, byly nahrazeny kopřivnickými M 131 s motory Tatra (114 kW). Některé motorové vozy byly ještě v 60. letech v zimě vytápěny železnými kamny na uhlí, která stála uprostřed vagónu. Přikládal průvodčí. Během války kvůli nedostatku benzinu a nafty byly v provozu jen parní lokomotivy. Začátkem 70. let byly staré vagóny s dřevěnými lavicemi nahrazovány východoněmeckými vagóny se sedačkami s koženkovým potahem. Po odstavení parních lokomotiv byly vlaky tahány motorovými lokomotivami různého typu včetně posunovacích. Na nočních spojích byly M131.1 nahrazovány motorovými vozy M 152 (Orchestrion), Po roce 1990 vozy M 272 (842).
E 650 RegioPanter
Provoz elektrických lokomotiv byl na trati z Českých Budějovic do Plzně zahájen v roce 1968, mezi Českými Budějovicemi a Českými Velenicemi začaly elektrické vlaky jezdit o 40 let později, v roce 2008. Od roku 2012 jezdí zde elektrické jednotky E 650 RegioPanter (1360kW). Rakouská část Dráhy FJ byla elektrizovaná v roce 1997.

úterý 7. července 2020

Šíření nenávisti je snadné

Ale fakt, že tu hranici nenávisti zatím neznáme, že ji teprve v nových podmínkách globalizovaného kyberprostoru hledáme, není omluvou pro stupidní myšlenkový lapsus, že ona hranice neexistuje.

Když se vytáhne příklad povolení nenávistné propagandy vůči židům z Německa 30. let, ihned protistrana spustí pokřik, že jde zase o omílaný "argument ad Hitlerum", že to přirovnání je neadekvátní, že koncentráky a plynové komory již nikomu nehrozí a po té hrozné zkušenosti nikdy hrozit nebudou, atp.

Přitom události nacistického Německa stále JSOU velmi dobrým příkladem onoho nenávistného mechanismu právě proto, že je souhra historických okolností nechala proběhnout v krystalicky čisté podobě bez omezení od počátku až do konce.

Tyto události proto nezastarají nikdy, budou vypovídat cosi o obecných antropologických vlastnostech člověka i o obecných sociologických mechanismech lidské společnosti jako varovný maják stále, po stovky let.

Nejpoučnější na nacistické nenávisti k židům nejí ten děsivý závěr, ale naopak nenápadný počátek.

Ten probublává totiž dějinami dnes a denně, jen většinou nemá podmínky vyrůst výše. Je jako nebezpečný plevel, který je nutno stále vytrhávat včas, dokud je malý, jinak zničí kvetoucí zahradu.

Že je toho schopen, že roste stále stejným, obludným směrem v jakékoli době, že jakákoli doba či země není dost "civilizovaná", aby tomu byla imunní, svědčí koncentrační tábory na Balkáně 90. let nebo v současné hi-tech Číně roku 2020. (Ale i to, že romská rodina v ČR nenajde byt a že "slušní" čeští rodiče vyhánějí ze školních tříd malé Romy, že škola odmítá řešit rasistickou šikanu proti Romům.)

Projevy nenávisti mají nejrůznější formu - proto kvetou neustále, proto je třeba znovu a znovu napínat intelekt k rozlišení, který plevel je nebezpečný, protože když vyroste, je již pozdě.

Za potírání nenávisti se snaží převléknout nenávist sama, takže je na místě ostražitost, diskuze a skepse.

Nenávist muslimských radikálů plošně vůči Západu organicky přerůstá v plošnou nenávist bílých radikálů vůči všemu muslimskému.

Nenávist levicových radikálů vůči korporacím a vůči liberálnímu systému (který nazývá "kapitalistickým imperialismem") splývá s nenávistí pravicových konspirátorů vůči témuž liberálnímu systému (který nazývá "neomarxistickým liberalismem").

Ale zase - ta neustálá metamorfóza dobra a zla neznamená, že bychom měli rezignovat na fakt, že Dobro a Zlo existují, na osobní, individuální povinnost chránit jedno a potlačovat druhé.

Způsoby, jak vytrhávat onen plevel jsou také různé, chytřejší i hloupější. Můžeme bojkotovat Facebook nebo ho naopak podporovat, můžeme podporovat či kritizovat tu či onu vládní aktivitu v daném směru.

Ale rezignovat na hledání aktuálních hranic mezi únosným a již neúnosným, aktuální definice Dobrého a Zlého, shodit jakoukoli snahu jako "svazácký aktivismus" a "cenzuru", "kdo se povyšuje na soudce určovat, co je správné a špatné" ( = "není žádné dobro a zlo, vše je relativní"), "nejsou nenávistné výroky, jde jen o názory prostých lidí" - to je přímá cesta známého pekla útlaku nějaké momentální menšiny momentální těsnou většinou.

Fajn, mohu si říci, co je mi po tom, když jsem součástí té "spravedlivě rozhořčené" většiny a ta menšina mi stejně leze krkem?

Jakékoliv nenávistné "spravedlivé rozhořčení" je totiž značně tekutá emoce. Nikdy není jisto, kdo ji kam šikovně rozleje, kudy proteče, na koho steče, kde se zastaví, kdo se v ní nakonec utopí. Všichni jsme různí, jsme zároveň součástí desítek nejrůznějších menšin, aniž si to uvědomujeme. Nikdy nemůžeme mít jistotu, že ona tekutá zloba nesteče na tu naši.

Proto je třeba vytírat každou kapku dřív, než se spojí v rozvodněnou řeku. Zdroj: www.blisty.cz

středa 1. července 2020

Je čerstvě nadojené mléko zdravé?

Mléko přímo z vemene? Je pro lidi zdravé? Otázka, kterou si kladou lékaři už pár století. Shoda neexistuje. Jedni tvrdí, že čerstvé mléko má příznivý vliv na lidský organizmus, jiní říkají, že jeho pití je riziko pro zdraví. V minulosti se na venkově i ve městech nepřevařené a nepasterované mléko pilo běžně.

Dnes se ví, že mikroby v lidských střevech mají na lidské tělo příznivý vliv. Mimo imunity, tvorby vitaminů a zrychleného metabolizmu zabraňují zvyšování tělesné hmotnosti a vzniku kardiovaskulárních chorob. 

Střevní mikrobiom však ovlivňuje také lidskou psychiku. Právě syrové mléko svou mikrobiální rozmanitostí má velmi pozitivní vliv na rozmanitost střevního mikrobiomu. Nezanedbatelný je také vyšší obsah omega-3-mastných kyselin.

Všeobecně se doporučuje, aby syrové mléko bylo uchováváno při teplotě do +5°C a bylo spotřebováno do 3 dnů po nadojení. Před spotřebou se doporučuje zahřát alespoň na 70 stupňů. Ohřátím mléka se sníží obsah bakterií a zlepší se jeho mikrobiologická bezpečnost. Zahřátím se snižuje účinnost složek mléka, které chrání před alergiemi a dalším nemocem.

pondělí 29. června 2020

Před 75 lety Československo přišlo o Podkarpatskou Rus

29. června 1945 odjel československý prezident Edvard Beneš do Moskvy, aby v Kremlu předal Josifu Stalinovi Podkarpatskou Rus. Hlavním iniciátorem smlouvy byl Nikita Sergejevič Chruščev. 

Ve smlouvě stojí: "Zakarpatská Ukrejina (podle československé strany Podkarpatská Rus) na základě dohod ze dne 10. září 1919 uzavřené v Sain Germain, kdy se stala automní oblastí Československé republiky, je podle přání obyvatel Zakarpatské Zkrajiny a na základě přátelské dohody obou stran znovu součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky."

Smlouvu za dohledu prezidenta Edvarda Beneše, předsedy KSČ Klementa Gottwalda, předsedy Rady lidových komisařů J.V. Stalina, maršála Klimenta Vorošilova, předsedy nejvyšší rady Michaila Kalinina a Molotovova náměstka Andreje Vyšinského podepsali sovětský ministr zahraničí Vjačeslav Molotov a československý předseda vlády Zdeněk Firlinger. Zástupci Zakarpatské Ukrajiny nebyli přizváni.

Po podpisu smlouvy pronesl Firlinger projev, ve kterém označil smlouvu o předání území za historicky mimořádnou událost, že očekává její bezproblémové schválení Národním shromážděním. Molotov v projevu řekl, že se naplnil mnoho století starý sen zakarpatského lidu být opět součástí ukrajinského národa, čehož ho v 9. století zbavili Maďaři."   

Spojení Československa se Zakarpatskou Ukrajinou přestalo existovat 29. září 1938. 1. ledna 1946 se stala součástí SSSR. Do té doby mělo obyvatelstvo Podkarpatské Rusi možnost zůstat v SSSR nebo so vybrat občanství Československé.

Sovětský historik Andej Licholat ve svém díle o připojení Zakarpatské Ukrajiny k Československu v roce 1919 uvádí: "Dobrovolné připojení k Československu bylo iniciativou hrstky speciálně vybraných zrádců z řad buržoazních nacionalistů. Akt připojení Podkarpatské Rusi k Československu probíhal v užhorodské škole, která byla před místním lidem hlídána československými legionáři. Československo na Zakarpatské Rusi potom zavedla krutou vojenskou diktaturu, která potlačovala jakékoli projevy svobody zakarpatsko-ukrajinských dělníků a rolníků."

Současný ruský historik Alexander Gogun uvádí, že "vstup Zakarpatí do Československa byl dobrovolný podle dohody podepsané v USA mezi českými a zakarpatskými politiky."

Dobýt Zakarpatí se pokoušel Sovětský svaz už v roce 1919 za pomoci Maďarské sovětské republiky rad. Maďarští komunisté však byli vyhnáni československými a francouzskými vojenskými jednotkami. Chybou československé vlády bylo, že Podkarpatské Rusi odpírala hned po roce 1919 slíbenou autonomii. Tím se podle Moskvy stala Podkarpatská Rus  nejzaostalejší částí Československa.

Při okupaci Československa 15. března 1939 došlo k jednání mezi Třetí říší a SSSR o možnosti Podkarpatskou Rus připojit k Německu. Hitler však měl dohodu s Horthym, kterého jako spojence nechtěl rozzlobit. Podkarpatskou Rus tedy okupovalo Maďarsko. Hans Bauer, osobní Hitlerův pilot, ve svých pamětech napsal, že pamatuje na delegaci SSSR, která s Hitlerem jednala o Podkarpatské Rusi. Hitler prý s lítostí delegaci oznámil, že nemůže toto území obsadit a připojit k Německu, protože počítá s tím, že Polsko bude samostatným státem."

V prosinci 1944 Edvard Beneš už byl smířen s definitivní ztrátou Podkarpatské Rusi. Výhodnější pro něho byla ztráta tohoto malého území než ztráta celého Slovenska, kde komunisté požadovali připojení k SSSR. Jedním z hlavních důvodů spojení s Ukrajinou bylo společné pravoslavné náboženství. Proto také Československo v roce 1945 na Podkarpatské Rusi neobnovovalo bývalé úřady, ale souhlasilo s působením sovětských komisařů. 

Dneska Rusko lituje toho, že pomáhalo Ukrajině k zisku Podkarpatské Rusi.


sobota 27. června 2020

Zemřel fotbalista Jaroslav Pollák, mistr Evropy 1976

Včera zemřel ve věku 72let bývalý československý fotbalový reprezentant Jaroslav Pollák. Během fotbalové kariéry oblékal dresy VSS Košice, Dukly Banská Bystrica, Sparty Praha, Austrie Vídeň a ZŤS Košice.

Za československou reprezentaci nastoupil ve 49 zápasech. Nezapomenutelný je jeho vynikající výkon na ME v Bělehradě v roce 1976, kde se československý tým stal mistrem Evropy. Pollák byl rovněž držitelem bronzové medaile ze šampionátu v Itálii v roce 1980. Klubovým mistrem Československa se stal se Spartou Praha. Po skončení hráčské kariéry vystudoval práva na Karlově univerzitě a pracoval jako sportovní ředitel Sparty Praha.  

středa 24. června 2020

Déšť, korona a chytrý chalupář. Zahradníček komentuje

24.6.2020; 16:19  -  Minule jsem psal, že na trávnících čvachtá voda pod nohama, uplynulo 10 dní a situace je jen o málo lepší. Usušení pár kopek sena je horor. Dobytkářům to nevadí, udělají senáž a siláž, nervózní jsou především chovatelé koní.  Postupem času bude klesat kvalita sena a stoupat cena.

Vláda uvolňuje opatření proti koronaviru. Přibývá hrdinů, které opatření vlády proti šíření pandemie rozčiluje, i když nemocných a mrtvých přibývá víc než uzdravených. Zřejmě začíná ono odsuzované Prymulovo promořování. Madar tomu říká druhá vlna, která má být horší než ta první. V celém světě už se nakazilo 8 milionů lidí, zemřelo 400 000. 
Korona nekorona v Moskvě se dnes uskutečnila vojenská přehlídka, přeložená z 9. května. Přes všechny uštěpačné poznámky ze všech konců světa jednalo se jedinečné divadlo velkého formátu. Estéty  víc než moderní technika zajímaly barvy a perfektně seřazené a pochodující šiky. Na přehlídce nechyběl ani ruský prezident Vladimír Putin, který vstoupil do volební prezidentské kampaně slibem, že bohaté zdaní, chudým uleví. Tím si rozhodně nezískal sympatie Václava Klause st. který je opačného názoru.

Dnešní vrcholnou sportovní událostí v České republice je utkání dvou týmů z čela první fotbalové ligy. Slávie Praha a Viktorie Plzeň. Jak už to musí v českých mediích být, všichni novináři, a tím i většina české veřejnosti, očekává vítězství Slávie a oslavování mistrovského titulu. Já sázím na Viktorii. Otázkou je počet a chování diváků v hledišti, odvaha rozhodčích a jejich výklad pravidel fotbalu .

O problémech zemědělců se sušením sena už zde zmínka byla, v současnosti mají zemědělci i další problém, jímž jsou lufťáci, chataři, chalupáři a podobní zbohatlíci, kteří v nemovitostech potřebují ulít peníze. Starousedlé vesnické obyvatelstvo, které vlastní a obdělává pole, louky a lesy se dostává do nezáviděníhodné situace. Pokud není pozemek oplocen může na něj vstoupit kdokoli. Takže v lesích, po neposečených loukách i ve vzrostlém obilí se prohánějí chalupářské čtyřkolky, motocykly, cyklisté, běžci i chodci a pejskaři. Naopak na pozemky majitelů chat a chalup, ohrazené ploty drátěnými, dřevěnými i železnými, někdy zděnými hradbami, a také živými ploty, je vstup přísně zakázán. Na nich neplatí stará vesnická tolerance, pokud se nepoškozoval porost trávy či jiné zemědělské plodiny mohl po soukromých cestách a pěšinách chodit kdokoli tudy potřeboval projít. Ploty se dříve nestavěly kvůli lidem, ale  kvůli drůbeži a jiným hospodářským zvířatům.

Minulý týden jsem zpozoroval neobvyklý ruch u jedné rekreační budovy, u níž končí obecní cesta. Několikrát tam a zpět jelo policejní auto, ale i jiná auta. Myslel jsem, že došlo k vykradení. Zvědavost mi nedala, když všechna auta odjela, vydal jsem se zjistit, co se stalo. Sousedé mi ukázali tu spoušť. Kdosi zabloudil a u branky chalupáře se otáčel, narazil do vrátek a ohnul asi o 2 cm pant o síle 8 mm. Jinak nic poškozeno nebylo, ani barva. Každý starousedlík by vzal montpáku a pant narovnat. Pán z města zavolal policii, starostu a bůhví koho ještě. Sousedé tam mají veselo, které jim nezávidím. Včera tam znovu přijelo policejní auto a také likvidátor pojišťovny, který si prý mohl ukroutit hlavu nad tou událostí a majiteli sdělil, že se jedná o haléřovou škodu, kterou pojišťovna neproplácí. Chalupář mu však oznámil, že od pojišťovny musí dostat náhradu ušlé mzdy a cestovné. Vydělávat se zřejmě dá i na ohnutém pantu. Stačí mít ten vychytralý velkoměstský rozhled. Může vesnici potkat něco lepšího než takový chalupář?
Josef Zahradníček

sobota 20. června 2020

Husákova chalupářská normalizace pokračuje

V dnešních lidovkách se objevil článek o zvýšeném zájmu Pražáků (novináři jim říkají Češi, i když s normálními obyvateli ČR už mají málo společného) o chaty a chalupy. Jedná se samozřejmě o reklamní článek realitních kanceláří, které používají reklamu zvanou davová psychóza: "Když to dělají jiní, a ve velkém množství, určitě je to výhodné."

Ukázka: „Zaznamenali jsme nedávno prodej jedné chalupy na Plzeňsku, kde nám v extrémním případě zavolalo dokonce téměř 200 zájemců na jeden inzerát během jediného týdne.“  Může být lepší způsob jak zdivočit Pražáka a zahnat ho do fronty v realitce?

Chaty a chalupy jsou specialitou České republiky, specialitou, která nemá obdoby ve světě. O vysídlení vnitrozemských českých vesnic a výprodej zemědělské půdy se postarala 100% kolektivizace, při níž bylo v českých zemích zlikvidováno téměř milion drobných soukromých zemědělců. Jedním z důvodů bylo budování průmyslu, v němž byli třeba lidé z vesnic, kteří byli zvyklí od mládí tvrdě fyzicky pracovat, ale hlavním důvodem bylo venkovskému lidu zabavit majetek, zemědělskou půdu. Jakmile přišli soukromí zemědělci o půdu zemědělskou i lesní, byla uvolněna půda pro stavbu rekreačních chat. 

Je paradoxní, že za vlády komunistů působily zákony trhu, i když se o nich nesmělo mluvit. Lidé na vesnicích přišli o zemědělský majetek a byli nuceni živořit za nízkých mezd, zatímco ve městech byly příjmy mnohonásobně vyšší. Peníze a moderní městské byty, to byl nejlepší způsob, jak mladé lidi přemístit z vesnic do měst. Na vesnicích postupně zůstávali jen staří lidé na dožití. Po jejich smrti zůstávaly prázdné chalupy, které se staly součástí Husákovy normalizační politiky. Socialističtí zbohatlíci, většinou funkcionáři, různí úderníci a přisluhovači režimu, se vrhli na nákup prázdných chalup. 

Zatímco za Husáka, velkého propagátora chataření a chalupaření, se ceny dobře obyvatelných chalup pohybovaly okolo 10.000 korun, usedlosti s 15 ha půdy se prodávaly za 20.000, dnes, když se z bývalého funkcionářského pseudoproletariátu jako zájemce o chaty a chalupy vytvořila vrstva postsocialistických zbohatlíků, prodávají se neobyvatelné polorozpadlé chaloupky běžně za 3 miliony. Nové chaty jsou prodávány i za cenu vyšší.

Venkov utrpěl v posledních letech i velkou morální ránu. Lidé na venkově se nejen přizpůsobují měšťákům tím, že každý týden sečou trávu a parkují auty před budovami, ale také odmítáním fyzické práce. Už lze na vesnicích najít mladé a zdravé lidi, kteří si na to sečení trávy objednají městskou firmu. 

pátek 19. června 2020

1. července se mění reklamace vadného zboží

Novela občanského zákoníku bude účinná od 1. července letošního roku. Kromě jiného mění i podmínky pro uplatnění záruky. Jsou nová pravidla pro kupujícího výhodnější? A zabrání prodeji nekvalitního zboží?

Občanský zákoník v aktuálním znění rozlišuje mezi zákonnou odpovědností prodávajícího z vadného plnění (tzv. „zákonnou zárukou“) a zárukou za jakost, tedy smluvní zárukou, která je zpravidla vyznačena na prodávané věci, jejím obalu, v návodu připojenému k věci nebo v reklamě.

Podle současné (a konečně i předchozí) právní úpravy tedy platí, že kupující spotřebitel je oprávněn vytknout vady koupené věci v reklamační lhůtě 24 měsíců od jejího převzetí. To však neplatí zejména u věci prodávané za nižší cenu pro vadu nebo opotřebení věci způsobené obvyklým užíváním, případně pokud to vyplývá z povahy věci (jde o věci, které jsou z reklamace vyloučeny – kontaktní čočky apod.).

Novela občanského zákoníku, reagující na směrnice Evropské unie z oblasti spotřebitelských smluv, stanovuje, že prodávající ze zákona odpovídá pouze za ty vady, které věc měla při převzetí a které se projeví v průběhu dvou let (tedy bude rozhodující, zda věc vady měla již při převzetí).

Dvouletá reklamační lhůta zboží je novelou zachována, zánik „zákonné záruky“ tedy spočívá v tom, že reklamace bude směřovat vůči vadám, které věc měla již při převzetí, nikoliv vůči vadám, které se po převzetí teprve vyskytly.

Zdroj: idnes.cz

Kromě toho se mění i rozsah odpovědnosti prodávajícího za vady. Nově bude prodávající zodpovědný i za to, že koupená věc bude vedle ujednaných vlastností odpovídat i vlastnostem obvyklým u takové věci, jako je životnost, funkčnost či bezpečnost.

Pokud se vada věci projeví v prvních šesti měsících od její koupě, platí podle současné právní úpravy vyvratitelná právní domněnka, že věc byla vadná již při převzetí (a tudíž je to prodávající, kdo musí prokázat případný opak).

Nová právní úprava zmíněných šest měsíců prodlužuje na jeden rok, tedy ve prospěch spotřebitele. Jinými slovy v prvním roce od koupě to bude prodávající, kdo bude muset prokazovat, že věc nebyla vadná již při převzetí, spotřebitel naopak pouze oznámí, že věc je vadná. Po uplynutí jednoho roku to naopak budou spotřebitelé, kdo bude muset mnohdy obtížně prokazovat (znaleckým posudkem apod.), že zboží bylo vadné k okamžiku převzetí.

Novela také přiznává kupujícím spotřebitelům právo odstoupit od smlouvy rovnou, pokud věc bude mít závažné vady, a to bez její opravy. Doposud bylo možné odstoupit od smlouvy tehdy, pokud se věc ukázala jako neopravitelná, případně pokud reklamace nebyla vyřízena v zákonné 30denní lhůtě.

Po nabytí účinnosti novely tedy bude nadále existovat pouze smluvní záruka za jakost a dvouletá odpovědnost prodávajícího za vady, které měla věc při převzetí.

Novela praxi příliš nezmění, neboť reklamace budou probíhat zcela stejně jako dosud, s tím rozdílem, že budou směřovat proti vadám, které věc měla při převzetí. Zároveň by ale nová právní úprava měla omezit prodej nekvalitního zboží na trhu a zamezit zbavování se odpovědnosti prodávajících za prodej nekvalitních výrobků.

pondělí 15. června 2020

Rozmarné léto s Koněvem. Zahradníček komentuje

 Socha Ivana Stěpanoviče Koněva na náměstí Interbrigády v Praze 6-Bubenči
15.6.2020; 20:57  - Za týden bude nejdelší den a nejkratší noc, slunce bude nejblíže k severní polokouli Země, ale venku to na vrchol světla nevypadá. Na trávnících čvachtá voda pod nohama, mediální volání po dešti se najednou mění v naříkání na moc vody. Za 15 červnových dní napršelo stejně jako za celý deštivý květen.

Dnes se otvírají hranice Schengenu, až na Švédsko, Spojené království a Portugalsko. Proč se v létě musí za každou cenu cestovat za hranice, je pro mne pořád záhada.

Uvolnění koronové uzdy se dočkal i fotbal. Nástavby se může hrát s 2500 diváky, kteří mají být rozděleni po 500 lidech do pěti sektorů. Toto nařízení je snad vytvořeno pro pražské kluby a Ostravu, kde pro některé lidi je fotbal jediným způsobem vyžití, jinde je to také často maximální návštěva.

Ligu vede pořád Slávie, na kterou se lepí pořád víc fanatiků, druhá Viktorie Plzeň se dostala mezi dva pražské balvany, protože na třetím místě se záhadnými výsledky objevila Sparta. Jestli Plzeň druhé místo obhájí, tak to bude mít cenu jako titul. Včera ovšem Plzeň v Olomouci mimořádný výkon nepodávala. Zato se rasistickými projevy "vyznamenali" tvarůžkáři v hledišti.

Dva nejchudší kluby Fortunaligy se utkaly v Opavě, Dynamo České Budějovice zahodilo několik dobrých příležitostí, takže Opava vyhrála 2:0. Dynamo ovšem dohrávalo v devíti lidech, protože byl vyloučen Kladrubský a v době, kdy Dynamo už nemohlo střídat, zranil se brankář Drobný. Do branky šel prvně v životě útočník Ivo Táborský, který opustil bránu a vydal se do útoku. Místo přesilovky přišel brejk a Opava dala gól do prázdné branky.

V Korytnici na Slovensku se nacházejí teplé prameny, takže tam byly zřízeny lázně, které prosperovaly hlavně za federace, když tam ROH posílalo pacienty. V současnosti lázeňský dům připomíná dlouho neuklízenou autobusovou čekárnu. Lázeňské zařízení i společenské místnosti ukončily provoz, jsou opuštěné. Rozbité dveře, rozbitý nábytek, všude odpadky, všude nepořádek. I tak vypadá neviditelná ruka trhu.

Z ČR byli v minulých dnech vyhoštěni dva ruští diplomaté. Důvodem prý bylo vypuštění nepravdivé zprávy o dovezení nebezpečného jedu ricin do Prahy, kterým měli být otráveni dva pražští politici. V Moskvě sice kvůli vyhoštění prskali a slíbili odvetu. Mnohem více je rozzlobilo odstranění Koněvova pomníku v Praze. Rusové si váží generálů a maršálů daleko víc než Češi a další národy. To je jeden důvod ruské zloby. Hlavním důvodem je 9. květen 1945, kdy maršál Koněv přivedl tanky do Prahy (už osvobozené). Koněv se proto stal zakladatelem ruského vlivu v Československu. Ruští politici jistě i dnes považují Prahu za svou důležitou tepnu mezi Východem a Západem.  Změna československého režimu v roce 1989 pravděpodobně nebyla pro Moskvu tak moc důležitá, jako byla pro Čechy, i když musela domů stáhnout sovětskou armádu. Nahradili ji civilisté. Odstranění Koněvovy sochy byla pro ruské politiky zřejmě rána větší než stažení 100.000 vojáků z Československa.
Josef Zahradníček

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.