Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

sobota 24. září 2022

S Covidem k volbám nelez! Zahradníček komentuje

 24.9.2022; 16:24  - Ani já jsem nakonec neodolal a ten covid jsem pořídil. Nevím sice, kde jsem a za kolik ho koupil. Na všech skladech je virů dostatek, vlastenecká fronta je spokojená. Přečkal jsem veškeré snažení Babišovy vlády, přečkal jsem i divoký nástup Fialovy zodpovědné vlády s podivným ministrem Válkem. Nepřečkal jsem až situaci, kdy vláda pod vedením brněnských profesorů totálně rezignovala na cokoli spojené s ochranou proti šíření hromadného smrkání, kašlání, pocení, halucinacení  a ztrátě chuti. 

Rouška, respirátor, sociální distanc i cokoli proti šíření už u nás není v české módě. Odmítači roušek vyhráli. Není se pak čemu divit, že covid může obyvatel českých zemí nakoupit prakticky kdekoli, od kohokoli a kdykoli. Ač se člověk statečně chrání čtvrtou dávkou a vyhýbá lidským davům, smůla, společnost už na prevenci nevěří. Individuálně jsem pro svou ochranu udělal vše, kolektivně se za Fialovy vlády nedělá prakticky nic. Když někdo onemocní a nakazí spousty jiných lidí, je to problém jen a jen jejich, nikoli vlády.

Jsem tedy pacient covidový, v izolaci umístěný a volebního hlasu zbavený. To není můj hlas volební, ale hlas vládní, hlas ministra Válka. Ministr zřejmě nesleduje statistiku českou ani světovou, a tak netuší, že se vrací další covidová vlna. Nevědomost prý hříchu nečiní. Ministři zdravotnictví jsou nyní lékaři mající medicínu v malíčku, přesto se kvůli různým chybám střídají jako letošní počasí. Zdá se dnes neuvěřitelné, že bývalý českobudějovický německý farář Josef Plohar si ku spokojenosti  obyvatelstva se všemi problémy zdraví občanů bez větších problémů poradil, takže mohl být československým ministrem zdravotnictví 20 let (1948-1968) a nebýt v lednu 1968 Dubčekovy revoluce v KSČ, byl by jím ještě déle. 

Při vzpomínce na Plojharovo ministrování nemohu nenapsat o tehdejích obecních volbách 1954. V naší obci bylo JZD založeno celostátně uplatňovanými tvrdými metodami, které náhle odsoudil prezident Zápotocký, a tak rolníci zase z JZD vystupovali. Do toho přišly volby do MNV a lidé u nás se chtěli pomstít hlavním kolektivizátorům v obci, jimiž byli předseda vesnické organizace KSČ a předseda JZD. Při volbách do MNV jejich jména na volebních lístcích vyškrtali. Byl z toho poprask. Dva lidé nebyli zvoleni a v MNV tedy by chyběli. Přijela celá okresní volební komise, která ty škrty důkladně zkontrolovala a svým způsobem přepočítala a zjistila, že oba kandidáti obdrželi 51 % hlasů, tedy nadpoloviční většinu, takže se právoplatně stali poslanci MNV. Není co dodávat, psal se rok 1954,a nebylo to tradičních 99,98%. 

Vláda u Covidu 19 už jen selhává. Nikdo nic neví, možná, snad, udělejte, jak chcete, vaše starost. Karanténa neexistuje. Covid pacientovi je doporučena sedmidenní izolace, kterou nikdo a nijak nekontroluje, takže vlastně žádná není. Ochranné pomůcky jsou minulostí, stát je nepožaduje, nevyžaduje a nijak nekontroluje. Ve škole nevědí, jestli má dítě z covidem naplněného prostředí ráčit do školy, nebo má ráčit zůstat doma.

Pokud nemá jedinec příznaky, tak může vesele šířit vir plnými doušky, dítka ve školách, dospělí v práci. A jaké jsou vlastně příznaky covidu Omikron? Bolest v krku, bolest hlavy, ucpaný nos a kašel, chraplavý hlas či závrať. Příznaky na podzim zcela běžné a zcela nerozpoznatelné od jiných nemocí.

Vlastně jedno omezení máme. Ministr Válek se rozhodl, že zaválí a nakázal nakaženým nákazou, ať mu do uren nelezou. Ať mu tam nelezou ani podezřelí s příznakem nákazy covidem. A že na podzim těch příznaků je víc než dost, což vypadá na ovlivnění voleb. Ani urna putovní tentokráte nevyrazí k lidem v izolaci. Stejně by nevolili dobře, tak co! Lidé v izolaci mají překážku ve výkonu volebního práva, a tudíž dobře jim tak. Starším lidem a lidem s omezenou imunitou se doporučuje ve volební místnosti odstup a ochranný respirátor. Ostatním se doporučuje řídit se pravidly šíření dle návodu z ministerstva.

Josef Zahradníček

čtvrtek 22. září 2022

Další otazníky okolo Heydricha

 Realita okolo atentátu na Heydricha zůstává navzdory X analýzám, četným knihám, studiím, rozborům i filmům letitou záhadou. Tato patnáctivteřinová akce v Libni zaměstnává historiky osmdesát let. 



Proč Gabčík nestřílel a jiné otazníky. Tak třeba: Proč do výsadků nebyli posíláni důstojníci? Proč byli fakticky užiti jen poddůstojníci? A za další: Byli dost vycvičeni k tomu, co v Protektorátu opravdu potřebovali praktikovat? Zde se nabízí odpověď, že určitě ne.

Až iracionálně pak působí některé příkazy organizátorů výsadku Anthropoid. Není asi divu, že tím pádem vznikly konspirační teorie. Včetně bláhovosti, že byl atentát jen realizovanou objednávkou admirála Canarise, tj. šéfa německé zpravodajské služby.

 Těsně před Heydrichovou smrtí koloval Říší takový strohý vtip. Himmler Hirnheisst Heydrich. Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich. Možná to nakonec byla i pravda a není sporu, že si šéf SS Himmler po Reinhardově skonu oddechl. Nacházel se pod vlivem Protektora, neschopen odolávat. Oprávněně se bál, že bude odstraněn, a přinejmenším se cítil vytlačován ze sedla. A nebyl sám, kdo se ošklíbal. I Göring Heydricha nesnášel a byl před ním vždy krajně ostražitý. A Hitler?

Mezi kumpány ambiciózní Heydrich nejednou prohodil: „Když to starej zbabrá, nezbude mi, než převzít otěže.“ Po jednom značně dlouhém rozhovoru s Heydrichem řekl Hitler Himmlerovi, že je takto nebezpečného muže záhodno držet na uzdě. Díky inteligenci a hlavně ctižádostivosti byl Heydrich i nejpravděpodobnějším vůdcovým nástupcem. Ze všech nacistických pohlavárů ho měl v jisté oblibě snad jen doktor Goebbels. Ale obecně Heydrichovy rysy odrazovaly většinu nacistických pohlavárů. Krutostí se skutečně podobal ďáblu a byl to právě on, kdo poslal na východní frontu zabijácká komanda.

Atentátníkům  (ve skutečnosti Benešovi)  se někdy předhazuje důvod vyhlazení Lidic. Ta první heydrichiáda nastala již monstrózním Heydrichovým příjezdem do Prahy. Jeho fanatický antisemitismus přitom, a to je typicky ďábelský detail, vzešel z omylu.  Právě on inscenoval přepadení rozhlasu v Gliwici. Připravoval rovněž invazi do Anglie - a jeden čas, i když krátký, vládl zrádnému Interpolu. Osobně taky vymyslil židovskou hvězdu. A předsedal ohavnému jednání ve Wannsee, jednání o konečném řešení židovské otázky. Co by následovalo, kdyby neskonal v osmatřiceti letech na Bulovce? To se lze sotva domýšlet.

V Čechách a na Moravě chtěl uskutečnit pokus s poslušným a vděčným obyvatelstvem, pokus se vzorovým státem,  který měl být laboratoří a producentem všeho, co Říše potřebovala. "Když chci, aby Čech pro mne pracoval, musím mu dát nažrat." Spokojenost obyvatel protektorátu patrně měla být nejúčinnější Heydrichovou zbraní proti britským zpravodajským službám a proti Benešovi a dalším londýnským štváčům. 


pondělí 19. září 2022

Pohřeb britské královny Alžběty II.

 Jedna z nejsledovanějších světových událostí se udála v pondělí 19. září, kdy se v Londýně konal pohřeb britské královny Alžběty II. Trasu pohřebního průvodu lemovaly asi 2 miliony lidí, televizní přenos sledovaly na celém svět asi 4 miliardy lidí. Pohřeb proběhl tak, jak si ho sama  královna Alžběta II. před 30 lety připravila. Zúčastnili se představitelé většiny zemí světa.

Premiér ČR Petr Fiala

Prezident USA Joe Biden

Australský premiér Anthony Albanase

Brazilský prezident Jair Bitsanaro

Děti královny Alžběty II.: král Charles III. princezna Anne, princ Andrew, princ Edward

Prezident Francie Emanuel Macron

Izraelský prezident Herzog

Japonský císař Naruhito

Kanadský premiér Justin Trudeau

Nizozemský král Willem Alexander

Novozélandský premiér  Jacinda  Ardern

Princ Georg


Španělský král Filipe


pátek 16. září 2022

Velebení zlatých časů OÚNZ. Zahradníček komentuje

16.9.2022; 20:51 - Konec letošního léta probíhá ve znamení deštivého  a chladného počasí. Doufám, že neustálé deště už umlčely stěžovatele na sucho. Podle měření meteorologů, žádné sucho letos nebylo, srážky jsou na dlouhodobém průměru, podle mého pozorování se jedná spíš o nadprůměrně vlhký rok, studně téměř přetékaly a na loukách měl člověk každou chvíli plné boty. Nyní, v polovině září, se vše zelená jako v máji. Kdyby bylo tepleji, určitě by rozkvetly stromy.

Nepříjemné počasí "pod psa" přímo vyzývá tělesné neduhy k tomu, aby se ozvaly a majitel příslušné tělesné schránky musel navštívit lékaře. Obyčejně nezůstane u návštěvy jedné. Lékař praktický není specialistou na všechny nemoci, dokonce mám dojem, že není specialistou na žádnou nemoc.

Přestal jsem slyšet na jedno ucho. Stalo se mi už jednou, už před více než 40 lety. Tehdy jsem navštívil lékaře, tehdy se nazýval obvodní lékař, jehož ordinace byla v poliklinice OÚNZ a který musel ošetřit všechny lidi v přiděleném obvodu. Starší lékař tehdy nasál do velké injekční stříkačky teplou vodu, kterou mi vystříkal ucho - a sluch se vrátil. Ošetření netrvalo víc než 5 minut. Letos jsem očekával stejný zákrok, i když v čekárně jsem seděl mnohem déle. Praktický lékař (spíš teoretický) se podíval do ucha a napsal doporučení na specialistu ORL. Specialista má ordinaci na opačném straně města. Čekárna byla prázdná, radost má byla předčasná, protože na dveřích mě informoval stručný nápis NEMOC. I lékař může onemocnět. Jakási žena, patrně uklízečka, mě upozornila, že ušní už zde neordinuje, "Jedině okresní nebo krajské město." 

Uposlechl jsem tu dobrou ženu, příští den se brzy ráno vydal do velkého města vzdáleného 38 km a po téměř dvouhodinovém cestování veřejnou dopravou jsem v poliklinice vyhledal oddělení ORL. Byli ochotni mě ošetřit. Dostal jsem se na řadu před polednem. Ordinace je moderně vybavená, ošetření lékařem exotického jména, patrně z Orientu, netrvalo déle než 2 minuty. Poděkoval jsem a vydal na cestu domů, kam jsem dorazil okolo 15. hodiny.  Žijeme lépe než dříve, na vysoké životní úrovni, ale nesmíme onemocnět, protože  za nemoc jsme současným zdravotnictvím více trestáni než léčeni.

Mnohem hůře jsem dopadl u zubařů. Na dveřích ordinace stomatologa, ke kterému jsem 30 let každého půl roku chodil, se objevil nápis odchod do důchodu. Obešel jsem čtyři ordinace zubařů ve městě, všude mě odmítli. Jeden, že má plno, ostatní, že pro pojišťovny nepracují. Přitom nejméně dvěma z nich minulé vedení města zajistilo ordinace. Nevděk světem vládne. Nenasytní stomatologové se městu odvděčili tím, že místní obyvatelstvo neberou, přijedou jednou nebo dvakrát týdně z Prahy a berou pouze klientelu pražskou nebo zahraniční. Obtelefonoval jsem ostatní zubaře v blízkém okolí, nikdo nové pacienty nepřijímá. Trnu hrůzou, kdy se některý zub ozve.

Město je nepoučitelné, zase se usneslo novému stomatologovi nabídnout moderně vybavenou ordinaci za měsíční nájem 1 korunu a zcela nový byt 3+kk s garáží. Kraj navíc rozhodl, že každému novému zubaři přidělí dotaci ve výši 1,5 milionu korun, pokud bude léčit na pojišťovny. ,„Přijel tak třicetiletý mladík v nejluxusnějším voze BMW, v drahém oblečení. Podíval se na ordinaci, prohlásil, že pracuje pro pojišťovny jen výjimečně a pak chtěl vidět ten rodinný dům u přehrady. Když jsem mu řekl, že nabízený byt u vody není, nasedl do auta a odjel." sdělil smutnou zkušenost starosta.

Pokud by tedy někdo opravdu chtěl zlepšovat kvalitu českého zdravotnictví, měl by vycházet z objektivních NÁZORŮ PACIENTŮ, nikoli z názorů lékařů. 

"A současně ať zavede odměňování lékařů a sester z podstatné části podle reálné kvality jejich práce, tedy podle konkrétních výsledků v léčbě pacientů. Pokud takový přístup přivede některé zdravotníky k trvalému odchodu do zahraničí, je to jejich svobodné rozhodnutí, ale ať napřed doplatí státu náklady na své studium. Za tyto peníze pak bude možné stimulovat (vázanými stipendii apod.) zdravotníky budoucí." Směšný názor veřejnosti - tedy lékaři z něj mají legraci, uvažující veřejnost může jen zaplakat a skučet bolestí.

V tržním hospodářství nemůže současný český venkov konkurovat Praze a Brnu, ale ani slušně existovat. Proto ty vzpomínky na dobu špatně vybavených OÚNZ, kde však měl každý pacient svého lékaře a každý lékař svého pacienta. Lékaři sice měli mizerné platy, ale nevzpomínám, že by některý lékař odhodil bílý plášť a šel dobrovolně dělat lépe placenou práci. Neviditelná zlodějská ruka trhu, kterou tady zavedl Klaus a jeho mafie, je pro venkov tragédií. Zdravotní obvody nebyl vynález komunistů, ty tady byly už od konce 19. století, kdy každý občan věděl na kterého lékaře se obrátit, přitom lékař ho nesměl odmítnout. I před rokem 1948 byli doktoři vyžírkové, ale stát měl na ně páky, kterými je donutil léčit pro pojišťovny. Současný stát naopak umožní lékařům odchod do zahraničí i budování velkoměstských klinik, do kterých běžný občan nesmí. Lidská práva jsou jen pro někoho.

Josef Zahradníček

 

čtvrtek 15. září 2022

Statisíce lidí vzdávají poctu královně Alžbětě II.

Rakev se zesnulou britskou královnou Alžbětou II. byla ve středu odpoledne přenesena z Buckinghamského paláce do Westminsterského sálu britského parlamentu. Trasu průvodu lemovaly davy statisíců diváků.

Král Karel III. a jeho následník princ William









neděle 11. září 2022

William, Kate, Harry a Meghan opět pohromadě

Po dlouhé době se na veřejnosti objevili královniny vnuci  princové William a Harry a jejich manželky Kate a Meghan. Oba páry se v sobotu odpoledne vydali na do hlavní ulice u zámku Windsor, kde se setkaly s davy lidí truchlících  nad úmrtím královny. Poděkovaly za projevení soustrasti a květiny, kteří truchlící lidé přinesli.

William (40) a Kate (40) byli poprvé oslovováni novými tituly "princ a princezna z Walesu", které jim při svém pátečním vystoupení udělil otec Williama a Harryho nový britský král Charles III. Podle britského tisku je vztah obou párů "Fab Four" stále nejasný a obtížný, stále odchod Harryho (37) a Meghan (41) od královské rodiny je temným stínem. Očekává se, že v blízké budoucnosti bude rozhodující jednání krále Charlese III. vůči Meghan.

Pohřeb zesnulé královny Alžběty II. se bude konat v pondělí 19. září, potvrdil Buckinghamský palác. Její tělo bude převeze z Edinburghu RAF v úterý 13. září a doprovodí jej jediná dcera královny, princezna Anna. Jak už avizovali, pohřbu se zúčastní mimo jiné americký prezident Joe Biden, francouzský prezident Emmanuel Macron či japonský císař Naruhito. Bude-li na pohřbu oficiálně zastoupena Česká republika, to se zatím neví, nepřišlo pozvání. V každém případě by se do Anglie měl vypravit prezident nebo jeho zástupce.

sobota 10. září 2022

Budeme mít někdy hlavu státu, která bude sloužil zemi poctivě jako královna Alžběta?

 Nejen v Británii jsou smuteční vlajky, na půl žerdi jsou na celém světě staženy vlajky na budovách mezinárodních organizací i na budovách vládních, například na budově amerického Kapitolu ve Washingtonu. Soustrast vyjadřují politici, vědci a nejvýznamnější umělci z celého světa. 

Kdysi se novinář Ziegler bavil s jedním z našich letců, kteří bojovali ve Velké Británii proti Německu, a letec se pochlubil, že na nějakém bále tančil s budoucí královnou Alžbětou. Nejen kvůli tomu tanci prý měl monarchii raději než republiku.

Britskou panovnici Alžbětu II. si náš milovaný Bůh povolal k sobě. Inu, učinil tak po jejím požehnaném sedmdesátiletém vládnutí. Ona byla milá, bezprostřední už od svého mládí. Jako mladá dívka se za II. světové války stýkala s obyčejnými lidmi a také tančila s vojáky.

Jenomže Alžběta nejenom s vojáky tancovala, ale ona sama vojákem byla. Ve svých osmnácti letech přes odpor svého královského otce Jiřího VI. vstoupila v roce 1944 do britské armády a stala se členkou ženských pomocných sborů. V rámci vojenské služby si plnila povinnosti, stejně jako její kolegové, a službu začínala jako všichni od nejnižší hodnosti vojína. Měla jen jediné privilegium, a to, že nemusela spát v kasárnách.

 Alžběta II, byla panovnicí, ale též služebnicí svého lidu. Když byla její země přepadena nelítostným a krutým nepřítelem, tak neváhala a zapojila se do její obrany. Tím zároveň vyzvala Brity, ať věří ve šťastnou budoucnost, že nakonec všechno dobře dopadne. A měla pravdu. Královna Alžběta II. je pro dobré lidi celého světa symbolem vznešenosti a důstojnosti a zároveň služebnosti. Ano, panovník by měl být především prvním služebníkem svého lidu, a ona jím byla.

V čele českých zemí bychom konečně měli mít takového noblesního služebníka, jako byla britská panovnice Alžběta II. někoho, kdo se dokáže povznést nad všechny politické půtky, někoho, pro něhož je na prvním místě prosperita celé země a jejího lidu bez rozdílu.

Po vzniku republiky v roce 1918 byl úřad prezidenta zřízen na míru Masarykovi, jenž nechtěl řídit vládu, jako řídí prezidenti USA a jiných zemí, nýbrž chtěl oficiálně být nad veškerým děním v zemi. Jistě věděl proč. Obyvatelstvo českých zemích před 1. světovou válkou dlouhá léta uctívalo a zbožňovalo stařičkého rakouského císaře (a českého krále) Františka Josefa I. Tím, že jeden starý a fousatý pán byl vyměněn jiným starým pánem se uctívání hlavy státu příliš nezměnilo. Navíc Masaryk byl zřejmě kvůli šedinám nazýván tatíčkem. Masaryk, jako by byl králem, skutečně si na Hradě udržoval odstup od vlády a do dění v zemi, zasahoval jen v nejnutnějších případech, když se domníval, že je ohrožena demokracie.

Masaryk nemohl být prezidentem věčně. Po jeho odstoupení do prezidentského křesla usedl intrikán Beneš, jehož stará nenávist k českým Němcům přivedla Československo do problémů. Dlouhodobá diskriminace české Němce sjednotila při volbách 1935. Toho využil Hitler. Ve své omezenosti Beneš nabídl Hitlerovi část Sudet. Hitler se mu vysmál, protože si v Mnichově mohl vzít celé. O tom, že na konci války Beneš navázal přátelství se Stalinem, vzal do československé vlády komunisty a vládl za pomoci dekretů, je zbytečné se zmiňovat. Následovalo darování Podkarpatské Rusi Stalinovi a pomatenost Benešova vyvrcholila v roce 1948 jmenováním Gottwaldovy komunistické vlády.

Takzvaní dělničtí prezidenti Gottwald, Zápotocký, Novotný, Svoboda a Husák měli ke královské noblese a k pochopení touhy po občanské svobodě ještě dál než Beneš. Prezidentem nemohl tehdy být nikdo jiný než člen KSČ, strany založené na násilí, na revoluci a na trvalém třídním boji. 

Nezávislým prezidentem západního demokratického směru chtěl být Václav Havel, ale než svlekl svetr a pořídil si kalhoty na míru, nahrnuli se na Hrad kamarádi z disentu a kultury a z Hradu bylo varieté.  Trvalo pak určitou dobu, než se přes odpor komunistů a národovců Havel vžil do funkce a stal úspěšným propagátorem České republiky v celém světě. Byl jediným českým prezidentem, který se setkal s královnou Alžbětou. Rozuměla si s ní i Dagmar Havlová.

Známo je, že z dosavadních prezidentů si službu v armádě mimo generála Svobody odbyli Gottwald, jenž také bojoval u Zborova, a Havel. Oba shodou okolností, i když s padesátiletým odstupem. sloužili v českobudějovických Mariánských kasárnách. Shodou okolností v českobudějovických čtyřdvorských kasárnách sloužil určitý čas (okolo roku 1925) i důstojník Ludvík Svoboda, jenž stejně jako budoucí britská královna Alžběta II. se zúčastnil bojů 2. světové války. 

O vojenském hrdinství Klause a Zemana je známo jen to, že Zemanovým hrdinským činem, mimo prohlížení korunovačních klenotů, byl zisk modré knížky nevojáka, což rád vydával za hrdinný boj proti komunistické totalitě, i když v té době byl členem KSČ.

Do lednových prezidentských voleb se nyní hlásí kandidátů mnoho, ale u žádného z nich nelze očekávat, že z Hradu udělají důstojné sídlo hlavy státu, a to alespoň tak, jak se to udělali Masaryk a Havel.


pátek 9. září 2022

Britská královna Alžběta II. opustila svět

 Britská královna Alžběta II. zemřela ve svém skotském venkovském sídle Balmoral ve čtvrtek 8. září 2022 ve věku 96 let. 

Sbohem královno

Během svého dlouhého panování se stala  jednou z nejslavnějších žen planety. Žádný britský panovník nebyl na trůně tak dlouho. Narodila se 21. dubna 1926 na zámku Windsor a dostala jméno Elizabeth Alexandra Mary. V té době neměly v Británii ženy volební právo a soudy vynášely tělesný trest- bičování. V době jejího dětství Britské impérium pokrývalo pětinu Zeměkoule a žilo v něm téměř půl miliardy lidí (jenom v Indii 325 milionů lidí). Na první pohled by se královna Alžběta II. neměla panováním chlubit, když ztratila koloniální impérium, avšak královna byla pyšná na to, že během jejího sedmdesátiletého panování dala svobodu spoustě národů, které mohly v návaznosti na britské koloniální základy zbudovat moderní prosperující samostatné státy.

Alžběta II. po narození nebyla k panování ani v těch nejsmělejších předpovědích určena. Rodiči byli královský princ Albert a skotská hraběnka Alžběta Bowes-Lyonová. Vyrůstala v chráněném královském prostředí, bez styku s okolním světem. Starali se o ní domácí učitelé a vychovatelky. V roce 1936 abdikoval král Edvard VII., králem se nečekaně stal Alžbětin otec a z Alžběty nečekaná dědička britského trůnu. Tím se změnilo její dětství, musela studovat historii, práva, chodit do divadla, věnovat se plavání a jízdě na koni. Náhle byla odloučena od rodičů. Tvrdá výchova jí byla ku prospěchu, neboť bez problémů mohla konec druhé světové války pracovat jako ošetřovatelka v britské armádě.

Korunovace Alžběty II. v roce 1952

V roce 1947 se provdala za prince Philipa Mountbattena, syna vyhnaného řeckého krále, jenž byl pra-pravnukem královny Viktorie. Ve svém prvním veřejném projevu v roce 1948 řekla. "Prohlašuji, že celý svůj život, ať už dlouhý nebo krátký, budu s sloužit monarchii (Commonwealthu) jako velké rodině." Znamenalo to zřeknutí se seberealizace a závazek nezištnosti, smyslu pro povinnost a disciplínu. Právo na svobodný rozvoj vystřídal pruský dril. Tím morálně vyčnívala vysoko nad královskou rodinou; manžel Philip svými nevkusnými pokusy o vtip vypadl z královské noblesy a děti nebyly schopny udržet pevná manželství. Nechápaly ji ani snachy Frigie a Diana, pro které světské radovánky a sláva byly víc než pochopení pro důstojnost královské rodiny.

Když v roce 1952 Alžběta  usedla na trůn, byli Britové ve velkém očekávání. Království ještě trpělo následky druhé světové války, bylo finančně vyčerpané. Slavné britské impérium, ještě před pár lety mocné, ztrácelo jednu kolonii za druhou. Jídlo v Anglii bylo stále na příděl, bytová nouze byla velká. Toto všechno ponížení a odříkání mělo nahradit nadšení pro mladou královnu. Měla být balzámem na duši Brita. 

Británie přišla o ohromná území a o světové ekonomické prvenství, přesto je pátou nejbohatší zemí světa, jadernou velmocí, mimo Evropu zůstala Alžběta II. královnou Austrálie, Kanady, Nového Zélandu a dalších 12 zemí. Královnin život byl úspěšným příběhem. 

Karel III. novým britským panovníkem. „God Save The King“.




Karel III: novým britským panovníkem. „God Save The King“.

Královna je mrtvá, ať žije král. Především ve Velké Británii platí, že trůn nesmí zůstat prázdný. Nejstarší syn královny Alžběty Charles, věčný následník, v 73 letech okamžitě usedl na trůn. Trpělivost růže přináší, nikdo v britské historii na tuto rodinnou povinnost tak dlouho nečekal.


Nový britský král se jmenuje Charles III. (česky Karel III.). Oznámil to královský palác i  nová (shodou okolností) britská premiérka Liz Trussová. Spekulovalo se v britských i světových mediích, že by se po smrti královny princ Charles zřekne trůnu ve prospěch syna Williama. Něco takového ovšem tradice královského rodu nezná. Nesplnily se ani typy, že Charles použije na jméno krále některé ze svých dalších jmen, to je Philip, Arthur nebo George. 


úterý 6. září 2022

Pražské lží si slušný venkov filtruje

 Jakmile vyjedete z metropole, klesne vám IQ o 50 bodů. Z elektroauta přesednete na rezavý traktor, značkové sáčko vyměníte za montérky, Václava Havla za Miloše Zemana, a ačkoli jste loni volili Pětikoalici, stačí jediný krok za ukazatel první vsi, a hned začnete podporovat Trikolóru, Svobodné a SPD. Jazyk vám zhrubne, vypadne vám polovina zubů, začnete odmítat očkování a válku na Ukrajině, špínu máte za nehty, ze západu se otočíte na východ a jako v pohádce se proměníte v Putinovy agenty. Prostě džungle a samá omezenost. (Tak vidí vesnici Pražan)

„Co si vlastně s těmi lidmi na venkově povídáš?“ ptají se mě známí z velkoměsta a nevěřícně naslouchají, když jim vypravím své barvité zážitky o tom, že tady na venkově fakt nežijí žádné zrůdy, které by viděly svět přes jiný filtr a používaly chapadla místo rukou. To možná spíš činí městští zpovykanci, zblblí propagandou neziskovek a plni předsudků. Vesnice? To po mně nechtějte, to proboha nikdy! Ty jejich gumáky, mouchy a slepice podél cest, fuj. Jo, pokochat se krajinou, porozhlédnout se jako na safari, ale než na utopence do jejich čtyřky ke stolu k těm primitivním jezeďákům, to raději honem někam k nejbližší dálnici do Mekáče.

A protože i mnozí vrcholní činitelé se evidentně obyčejných normálních venkovských občanů štítí, spěchám jim rozšířit obzory a uklidnit je, že ani za hranicemi jejich velkých měst už dnes nejsou hadí, tygři a lvi.

I k nám na vesnice už dorazila elektřina, internet, televize a sociální sítě. Právě k nám se poslední desetiletí stěhují měšťané, co měli plné zuby spěchu, drahých bytů a neosobní komunikace. I u nás jsou školy, muzea, dílny, obchody, šikovné ruce, pospolitosti a knihovny plné krásných knih. I nás se lidi spolu baví o všem, co se na tomto světě děje. Jenom si na rozdíl od měst nelžou do kapsy a nazývají věci pravými jmény. Každodenně vidí život a smrt na každém kroku, nejsou to totiž pro ně jen pojmy z televize. Nekolabují z každé kapky krve ani když je třeba zabít králíka, a dobře vědí, jak dlouho trvá, než něco vyklíčí, vyroste a uzraje. A občas si od práce ušpiní ruce a kolena. Pak své výpěstky umyjí a očistí a pošlou je na stůl do měst, aby se snobové mohli chlubit, že kupují jenom organický fair trade.

Zdejší lidi k vlastnímu úsudku nepotřebují P.R. agentury, poradce ani překladače a pro jasné slovo nejdou nikam daleko: "Tak jestli je chcete pořád urážet, dejte si pozor, až omylem nebo při havárii zastavíte někde na venkově. Až budete shánět kus hovězího, sladká jablka nebo zkoušet upíchnout dítě do zdejší vlídné mateřské školky. Odpověď, reakce a pár facek za všechny ty urážky by mohly přijít okamžitě a nediskriminačně. Tady se s vámi nikdo nebude mazat ani si špinit ruce a duše nějakou salónní politickou korektností. Tady se totiž žije tvrdě a pravdivě. Tady a teď."

www.daniela2022.cz 

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.