Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

neděle 17. června 2018

Před 55 lety létala ve vesmíru Valentina Těreškovová

16. června 1963 do vesmírné lodi Vostok 6, připravené ke startu na Bajkonuru vstoupila Valentina Vladimirovna Tereškovová a za několik minut se stala první ženou světa, která  pohlížela na Zemi z Vesmíru.

Upoutaná ve vesmírné lodi, bez možnosti jakéhokoli pohybu, strávila sedmdesát hodin a čtyřicet jedna minut, přičemž čtyřiasedmdesátkrát oblétla planetu Země. 

V roce 2000 v Londýně za svůj výkon obdržela titul "Žena 20. století". Narodila se 6. března 1937 v obci Bolšoje Maslenikovo v Jaroslavské oblasti. 

Do školy začala chodit až po válce. Po základní škole musela pracovat v továrně. Měla však ambice vyšší, proto jednak korespondenčně studovala, jednak se prosadila v Komsomolu a stala se brzy profesionální funkcionářkou. Navíc ještě byla zapojena v leteckém oddíle jako pilotka a parašutistka. 

Když v roce 1962 vybírali adeptku na let do vesmíru, přihlásila se. Splňovala všechny podmínky včetně výšky do 170 cm a váhy do 70 kg, a tak byla vybrána ze čtyř set uchazeček. Do výběru zasáhl Nikita Chruščov, kterému na ní imponoval hlavně dělnický původ.

Teprve  za čas po skončení letu pro Těreškovovou nastaly kruté časy. Už nemohla dělat, co by chtěla. Byla ve zlaté kleci. Stala se vývozním artiklem Sovětského svazu. Musela s úsměvem cestovat po světě. Nejdříve zamířila do Československa, kde ji doprovázel tehdy ještě neznámý komunista Alexander Dubček. 

V listopadu 1963 se provdala za kosmonauta Nikolajeva, ze kterého se vyklubal despota a opilec. Brzy se s ním rozvedla, ale jejich dcera Jelena procházela důkladnými lékařskými prohlídkami - zjišťovalo se zda pobyt rodičů ve vesmíru nemá vliv na potomstvo. Jelena však je zdravá jako buk a je lékařkou. 

V současnosti Valentina Těreškovová žije dost v ústraní, jen občas chodí do divadla. Veřejně se angažuje jen při pomoci chudým, je patronkou dvou dětských domovů a ženského kláštera v Kolomi

sobota 16. června 2018

Zelená je tráva a kde se dobře žije. Zahradníček komentuje


Počasí a fotbal by v Zahradníčkových komentářích měly chybět jen výjimečně. Počasí bude vždy nějaké. Můj spolužák říkával "Lepší nějaké než žádné." Protože lidstvo v dohledné době počasí ovládat nedokáže, můžeme jen sledovat, co nám příroda nadělí.

Kdo je trpělivý, seno vždy nějak usuší. Dospěli jsme do doby, kdy seno suší jen moc málo lidí. Není také pro co. Dobytek se chová jen ve velkovýrobě, která ho většinou pase a na usušení sena má velkovýrobní techniku. Jen moc málo lidí na venkově se zabývá chovem hospodářských zvířat. Tu a tam ovce či kozy kvůli tomu, aby vypásly zahrady, a tu a tam králíci kvůli chutnému a zdravému masu. Jinak zahrady ovládly sekačky, které nejméně jednou za 14 dní holí a žehlí trávníky. Rukama se pracovat nechce, kosa či lištová sekačka jsou nástroje minulých století. Dnes je moderní trávu shrabat a vyhodit jako odpad. Někomu nestačí ani hrábě. Nevěřil jsem včera svým očím, když jsem viděl usilovně trávník zametat koštětem. Co kdyby tam nějaký kousek trávy shnil? Co kdyby tam zůstal nějaký pavouček a upletl tam kousek pavučiny? Nebo se tam usadil mravenec?Zřejmě není daleko doba, kdy přírodní trávu nahradí tráva umělá, jako je tomu na fotbalových hřištích. To bude pohoda.

Fotbal se nyní hraje v Rusku, nikoli na umělé trávě. Naštěstí. Původní šampionát šestnácti týmů se rozrostl na třicet dva a v budoucnu bude prý čtyřicet osm. Zřejmě je to byznys, o jakém se normálním smrtelníkům ani nesní. Televize a internet ovládly svět. Stovky televizních stanic, kterým se silné konkurenci podařilo získat vysílací práva, rády zaplatí. Bohatí se jim to vrátí v reklamě, kterou během šampionátu vysílají.

Fotbal se rozšířil po celém světě, do popředí se dostávají reprezentace zemí, kde v dobách, kdy Československo bylo pravidelným účastníkem šampionátu, se ještě "házely auty vidlema." Dnes v Rusku chybí Češi i Slováci. Chybí i další tradiční středoevropští účastníci jako Rakušané a Maďaři. Střední Evropu zastupují jen zástupci dalšího tradičního účastníka Jugoslávie, a sice v Rusku hraje Srbsko a Chorvatsko. Nechybí tam jen Střední Evropa, nejsou tam ani takové fotbalové velmoci jako Itálie, Nizozemí, Skotsko, Irsko a jihoamerické Chile.

V prvním utkání Rusko porazilo Saudskou Arábii vysoko 5:0, přestože odborníci, například Jozef Chovanec v televizním studiu, tipovali vítězství Saudské Arábie. Po utkání ovšem bylo ruské vítězství zlehčováno slabým výkonem arabského týmu. Myslím, že Rusové svou kvalitu potvrdí. 
Vsadil jsem na vítězství Portugalska, ale brzy po zahájení utkání jsem poznal, že jsem udělal chybu, když nejlepší hráč utkání Portugalec Ronaldo  šel kopat penaltu a dal gól. Podle lhostejných pohledů hráčů obou týmů jsem usoudil, že sousedé z Pyrenejského poloostrova, jako světová elita, to perfektně sehrají, aby se svět pobavil, protože Maroko a Irán naděje na postup ze skupiny nemají. Výsledek 3:3. 
Daleko zajímavější byla dnešní plichta Argentiny s Islandem. Fotbalisté ze země Maradony si ani s Messim, jehož fotbalové kvality jsou nejméně na Ronaldově úrovni, nedokázali poradit s fotbalovým trpaslíkem ze země, která má méně obyvatel než Brno. 1:1. Senzace.

Nejen o fotbal se lidé zajímají. Tento týden nějaká agentura zveřejnila seznam českých měst v pořadí podle toho, kde se žije nejlíp. Vyhrály Říčany, město pár kilometrů od Prahy, druhá je uvedena Praha, třetí Černošice, rovněž u Prahy, na čtvrtém a pátém místě jihočeská města Třeboň a Trhové Sviny. Takové tabulky vypovídají maximálně o duševním pohnutí autorů podobných průzkumů. V tomto případě si zřejmě vytáhli některá data z pověřených obecních úřadů, aniž se na místě přesvědčili o skutečnosti. V diskusích to pěkně schytali. Například čtenář z Brna byl hrozně rozčílen, že na 5. místě jsou Trhové Sviny, které nemají ani jednu univerzitu a nemocnici, a Brno je až na 16. místě.

Zajímavá  je zpráva, že kdosi ve Francii usiluje o to, aby pařížská bistra byla zapsána do seznamu kulturního dědictví UNESCO. Myslím, že o podobný zápis by se měly ucházet staré české hospody - věřím, že ještě nějaké jsou - protože české hospody bývalé II. a IV. cenové skupiny se ve světě nikde nenacházejí, a proto by měly být chráněny.
Josef Zahradníček

sobota 9. června 2018

Královna Alžběta II. oslavila 92. narozeniny

Téměř slunečná obloha dělala kulisu vojenské přehlídce k oslavě 92. narozenin britské královny Alžběty II. Královna, ve světlo-modrém kostýmu, jela v kočáru tentokrát sama, protože její manžel, princ Philip, byl nemocen a zůstal doma. Při spatření královny jedno oko nezůstalo suché. V 21 letech, v roce 1947, slíbila, že bude poctivě sloužit britskému království. Od té doby je pevným symbolem Velké Británie.

Královna sice měla narozeniny 21. dubna, ale britská armáda je oslavuje vždy druhou červnovou sobotu. Královnu Alžbětu II. v dalších kočárech doprovázeli princezna Anna, princ Charles, jeho syn Wiliam a poprvé také princ Andrew, který organizoval jízdu. V dalších kočárech jeli princ Harry s  Meghan. Na čerstvou vévodkyni ze Sussexu byly také upřeny zraky diváků. Měla na sobě růžové šaty od venezulsko-amerického módní návrhářky Caroline Herrera.

Okolo 11. hodiny začala královským povelem tradiční vojenská ppřehlídka. Nejprve zazněla britská hymna. Královnin kočár přijel před před pomník padlých královských vojáků. Potom začala vlastní přehlídka, při které vojenské kapely hrály pochody. Letošní přehlídka byla ve znamení Coldstreamovy gardy, jednoho z pěti královských pěších útvarů. Jedná se o nejstarší pluk britské armády. Vojáci tohoto pluku nosí černé mědvědí čepice. 


Vyvrcholením přehlídky bylo odpolední představení královského letectva. Nad Buckinghamským palácem proletěly také letouny akrobatické skupiny Red Arrows a zanechaly za sebou na téměř jasné obloze pruhy sytě modré, bílé a červené barvy. Přelet královská rodina sledovala z balkonu paláce a nejvíce si přehlídku patrně užívali královnini pravnuci, kteří vášnivě mávali. Královna se usmívala na děti, v dobrém rozmaru sledovala stíhací letouny a celkově působila vitálně. 

  

Český trdelník a africké pivovary v Čechách. Zahradníček komentuje


Červnové počasí zatím se nám ukazuje, jak jsem psal před týdnem. Slunce ještě se pořádně neukázalo, ale teploty šplhají nad 25 stupňů, mraky stále naznačují, že by pršet mohlo, tu a tam nějaká kapka spadne, aby odradila vydávat se na delší cestu, či dát se do sušení sena. Ještě neuplynula ani první dekáda června 2018 a už je možno říkat, že se jedná o nejteplejší měsíc od roku 2002. Průměrná teplota už překonala loňskou rekordní teplotu a je předpoklad, že ještě se zvýší. Červen se stává nejteplejším měsícem roku.

Pro úřady, především pro obce a archivy platí zákon o utajení osobních dat občanů. Znamená to, že není možné, mimo studií historiků, prohlížet záznamy pořízené po roce 1913, kde se můžou objevit osobní data dosud žijících lidí. Tím pádem jsou nepřístupné matriky, a také kroniky, do nichž se právě data narození, sňatku a úmrtí zaznamenávají jako nejzajímavější údaje. Současné zápisy tedy bude možné poskytnout zájemcům asi až po roce 2123. Pokud v té době ještě budou zájemci o jejich studium, kteří dokážou současné ručně psané zápisy přečíst. V některých státech USA už se ve školách děti vůbec ruční psaní neučí. Tužku a péro nahradila klávesnice počítače. Jak je známo, i mezi českými občany jsou takoví vyznavači novot, že odmítají vše, co je starší než 5 let. Ví se i o českých učitelích, kteří odmítají tradiční psaní. Vyprávělo se u nás o jedné ženě, která v bytě nesnesla starší nádobí a nábytek než 1 rok. Po každé manželově výplatě nejstarší kusy rozmlátila nebo vyhodila do kontejneru. Pan inženýr to vydržel do  padesáti let, potom zemřel. Ta dáma se někam odstěhovala, snad našla někoho, kdo její rozmary je schopen financovat.

Včera uplynulo dvacet let od zřícení dvou stíhaček MIG-21 na sídlišti Vltava v Českých Budějovicích. Vzpomněl jsem na svého známého spícího po noční směně, který tehdy zřejmě měl obrovské štěstí, protože k pádu jednoho letadlo došlo na parkovišti před domem, v jehož přízemí bydlel. Letadlo se rozlomilo na dva hořící kusy, přičemž každý letěl jinam, které zasáhly sousední  domy. Činžák, ve kterém spal můj známý vůbec zasažen nebyl, trosky letadla trefily domy napravo i nalevo. Byl skutečný zázrak, že v hustě obydlené čtvrti nikdo nebyl ani zraněn. Shořelo několik aut na parkovišti a byly poškozeny budovy a byty.

Nehoda byla způsobena chybami obou pilotů přepravující letadla na českobudějovické vojenské letiště. Byla tehdy hodně nejistá doba, letci zřejmě už věděli, že vojenské letectvo v Českých Budějovicích končí, a tak si zřejmě chtěli užít jeden z posledních letů nad městem, nad nímž dlouhá léta létali. Celkově v armádě ustoupila disciplina, tedy i v letectvu. Snesli se malou rychlostí nízko nad sídliště Vltava. A zřejmě  malá rychlost způsobila nečekaně pomalou reakci letadel, která o sebe zavadila a stala se neovladatelná. Piloti se katapultovali.

Kdysi se cukrárna poznala podle vůně vanilky. Dnes cukrárny mají spíš nějakou neurčitou chemickou vůni, tak jako speciality, které nabízí. Vůni solidních kamenných obchodů nyní ve městech nahrazují stánky s trdelníky. Tento produkt přišel prý z Maďarska. Nemám rád sladké věci, takže jsem to ještě ani neochutnal. Nemám rád ani tu sladkou vůni, která se line na každém větším náměstí a při kdejaké slavnosti. Ochutnal jsem něco co se nazývá kebab - pokud se nemýlím, jde o opékané velké zvíře na rožni, z něhož se odřezávají opečené kousky vrchního masa. Tento způsob pojídání masa přišel prý z Turecka. Tomu jsme doposud věřili. V uplynulém týdnu jsme se však od vysoké funkcionářky Okamurovy Strany přímé demokracie dozvěděli, že trdelník a kebab jsou tradiční česká jídla, která by snad měla být patentovaná a chráněna jako národní památka. Já nemám dalších slov.

Město Velké Popovice proslavil pivovar, který tam v v roce 1874 vybudoval smichovský továrník František Ringhoffer. Velkopopovické pivo bylo známé i za socializmu. Po privatizaci Velkopovické pivo vyráběl  moravský Radegast, který v roce 1999 byl koupen plzeňským Prazdrojem. O roku 2002 vše vlastní  společnost Jihoafrické pivovary (South African Breweries,plc).

Pamětníci můžou na kvalitu Velkopovického piva, které je nyní prodáváno pod označením Velkopovický kozel jen vzpomínat se slzou na tváři. Že se v Popovicích vyrábí nevýrazné europivo nevadí současným majitelům, kteří se ho rozhodli nostalgickými turistickými jízdami motorového vlaku z Prahy propagovat. Pivovarská vlečka ze Strančic do Velkých Popovic, kterou v roce 1904 postavila Ringhofferova firma, ztratila praktický význam po rozšíření kamionové dopravy. Od šedesátých let začalo být pivo většinou dopravováno nákladními auty, rovněž tak suroviny do pivovaru, a provoz na vlečce do pivovaru téměř ustal. Poslední nákladní vlak po vlečce přejel v roce 2002. Zachována byla snad jen kvůli tomu, že na ni jsou napojeny vlečky do jiných podniků v okolí, především do Měnírny.

Osobní doprava pravděpodobně po této 4,5 km dlouhé podnikové trati nikdy provozována nebyla. Nebezpečné bylo velké stoupání ve Strančicích (tam parní lokomotivy měly problémy), spousta nechráněných přejezdů a nevhodný konec tratě u ramp pivovaru, daleko od města. Nyní se to má změnit. O víkendech má z Prahy vyjíždět  motorový vůz (zřejmě nepohodlný M-152.0 zvaný Orchestrion či Plevel ze 70. let), který se 75 cestujícími, po 26 km jízdy do Strančic, zajede na vlečku a bude pomalu couvat - a na přejezdech silně houkat - do Velkých Popovic, kde bude prohlídka pivovaru s občerstvením. Tento výlet bude stát 360 Kč. Organizátoři předpokládají zájem o tuto jízdu, takže v rezervě mají ještě čtyři vagóny na připojení.
Josef Zahradníček

čtvrtek 7. června 2018

Prezident Beneš abdikoval v červnu 1948


Svou abdikaci Edvard Beneš oznámil již 2. června 1948, oficiálně se však informace dostala na světlo až o pět dní později. Dnes je tomu přesně 70 let od chvíle, co československou politickou scénu opustil prezident Edvard Beneš.

Situace, která v zemi vznikla bezprostředně po válce, sdružovala veškeré politické strany do Národní fronty Čechů a Slováků. V prvních přímých volbách dosáhli nejlepších výsledků komunisté, kteří už dávno předtím využili Benešovy naivity a pronikli i do policejních a dělnických složek. V roce 1946 se stal předsedou vlády Klement Gottwald, do té doby předseda zmíněné Národní fronty.

Prezidentově abdikaci předcházely už od února demise ministrů, odvolávání policejních velitelů, vyhrožování z Moskvy či znárodňování většiny soukromého majetku. Beneš potom podepsal návrh KSČ, jenž do nově sestavené vlády umístil židle mimo jiné hned pro jedenáct komunistických představitelů. Gottwald ihned po schůzce vystoupil s projevem na Václavském náměstí, kde se svými příznivci oslavoval „vítězství pracujícího lidu“.

Zmatené jednání v únoru 1948 lze těžko Benešovi vyčítat, tlak komunistů by asi neustál nikdo. Je možné jen konstatovat, že ke všemu, co se událo v únoru 1948 právě Beneš přispěl nejvyšší mírou svou činností v politice už konce první světové války. Celé období od roku 1917 až do roku 1945 bylo Benešovo úsilí zaměřeno na diskriminaci a vysídlení Němců z českých zemí. To se mu nakonec podařilo, takže v roce 1948, když byli Němci vyhnáni, byl jeho politický obzor prázdný,  Beneš náhle stál před problémy, na které nebyl připraven. Přišla naprosto nekorektní podpásová politika komunistů, těch komunistů, jimž věřil a do jejichž přízně se paradoxně už od počátku třicátých let snažil vetřít.

neděle 3. června 2018

Budování státu se příliš nepovedlo


Žijeme v krizi, aniž si to uvědomujeme. Prohráváme, protože opovrhujeme tradičním státem. Společenská nálada se úplně změnila a teď se pomalu mění i stát. Fakta už neexistují, nepravda není na závadu. Vede nás mstivý invalida – troska zdecimovaná alkoholem, ovládaná zažitými křivdami a provokativním vztahem k Rusku. Ústava je obcházena. Naše zakotvení uvnitř západní civilizace je brané jako formalita, jako nutné zlo. Slušnost není samozřejmostí.

Pomatená ulice předala moc mafiánovi, aby pochytal kapsáře. Svazáci útočí. Neziskové organizace škodí stejně jako elity. Všude se brečí kvůli nízkým příjmům, že kvůli tomu zaostáváme, přitom se bojíme, že nás o tu bídu připraví hordy nájezdníků. Národovci a rasisti straší ztrátou křesťanské civilizace, přitom ani nevědí, co to je. Duchovní hodnoty prý nemají žádnou cenu. Lidé spolu nemluví, ale všichni se musejí bít v prsa a říkat, že jsou vlastenci. Posledních 27 let se příliš nepovedlo, i když byly předpoklady, aby se povedlo skoro všechno.

Při přechodu z komunistického systému se zapomnělo na budování státu. Bylo raženo heslo: Vše do soukromých rukou, stát je špatný hospodář. Ekonomika nade vše. Klausovo zlaté tele mělo snad nahradit i Boha. Co svět světem stojí, zlato lidstvu mnoho dobrého nepřinášelo. Jen nenávist, násilí, války. Vrcholem lidského štěstí se staly návštěvy hypermarketu. Bezduché fronty u pokladen.

Je zde  víc než sto miliardářů, půl milionu státních úředníků, dalšího půl milionu úředníků je v krajských úřadech, na radnicích, v agenturách a firmách které financuje stát. Na vysokých školách je čtvrt milionu lidí. Tito práceschopní lidé svýma rukama žádné hmatatelné hodnoty nevytvářejí. Jsou to jen riskantní  investice, které se vrátí jen tomu státu, který má trvalou stabilitu. Český stát nemá nejlepší základy. Ve vyspělých zemích základ státu tvoří tradiční politické strany. Jakmile však se začne dařit novým stranám, které tyto základy rozbíjejí, je nebezpečí, že se zhroutí vše ostatní a bude se muset stavět na nových základech. A to je běh na dlouhou dobu. (stk)

pátek 1. června 2018

Poslanci přehrabovali fekálie. Zahradníček komentuje


Končí poslední májový týden, ve kterém jsme si užili téměř tropických teplot a spousty bouřek. Mám obavy, že se bude opakovat loňský rok, kdy léto bylo sice teplé a poměrně suché, ale čistá modrá obloha byla vzácnou výjimkou. Při takovém počasí člověk nikdy neví, může-li vyjít bez deštníku.

Někteří odborníci přišli na takovou moudrost, že už nejsou čtyři roční období, jako za dávných dob, ale jen dvě; zima a léto. Kdyby tak se dalo počasí řídit? To by v parlamentu byly bitvy. Poroučet větru a dešti nikdo nedovede, takže se musíme spoléhat na předpovědi meteorologů. Ti, jak se právě v těchto dnech ukazuje, nedokážou dopředu předpovědět počasí ani na 24 hodin.

Poslanecká sněmovna sehrála tento týden několik komedií, přičemž velká legrace byla, když jakás taká  vládní polokoalice zablokovala jednání o prezidentových jedových informacích. O nesmyslech, kterým nikdo nerozumí, je vždy nejvíc pokřiku.

Sněmovna tento týden udělala i tragické rozhodnutí, když odmítla zmírnění protikuřáckého zákona. Dokázala jen to, že se soustavně pracuje na likvidaci českého venkova. Kolektivizace č. 2. Přichází jedno protivesnické opatření za druhým. Nekuřácká hospoda na vesnici je v praxi prodělečná záležitost, protože do sousedské hospody, k pivu, cigareta vždycky patřila. Sedět bez cigarety v hospodě málokterý kuřák dokáže, raději zůstane doma. Z vyprávění vím, že dřív rodiče posílali dospívající syny  mezi lidi, to znamená do hospody jako jediné společenské místnosti ve vsi, se slovy: "Dej si pivo, kuř a dělej mužskýho!"

Další útok proti obyvatelstvu malých vesnic zahájili poslanci schválením  zákona o předkládáním dokladů o odvozu fekálií. Ve většině  malých vesnic není kanalizace ani čistička. "Nejsou peníze. Nevyplatí se to." V minulosti, kdy bylo na vesnicích stokrát více hospodářských zvířat než v současnosti, vytékala většina močůvky do příkopů na návsi a při deštích se vše rozlévalo na loukách, kde potom rostla nejkvalitnější tráva. Příroda si dovede poradit. Chytřejší hospodáři věděli, že močůvka je kvalitní hnojivo, proto si vybudovali (většinou za protektorátní dotace) jímky, jejichž obsah na jaře vyváželi na pole. Záchody bývaly suché, jejich obsah po dešti mizel v nedaleké jímce, případně se o něj postarala drůbež či jiná hospodářská zvířata.

Dnes jsou fekálie obohacené o chemikálie z praček, myček a koupelen. Proto prý je to nebezpečný odpad. Divné! Zbytky chemikálií v prádle prý jsou neškodné, na nádobí taktéž a na lidském těle po umytí též. Proč by si příroda opět neměla poradila i se současnou produkcí fekálií od obyvatel malých vesnic? Kdysi nás ekologové poučovali, že nejlepší čističkou jsou rostliny. Najednou to neplatí? Když však jsou možnosti znepříjemnit vesnickému obyvatelstvu život, proč jich nevyužít? Úbytek lidí z vesnic je asi i po povinných revizích komínů a kotlů pořád pomalý. Nyní budou revize záchodů.

Zahlédl jsem kdesi článek o tom, že zákaz kouření v hospodách je jen začátek nařízení, která nás čekají. Zdravotníci tlačí na omezování a zákaz cukru a tuků, ochránci zvířat na zákaz zabíjení zvířat a pojídání masa. Místo masa přicházejí už někteří podnikavci s nabídkou stravy vyrobené z červů a housenek. S dalším zákazem přichází do krámu i Evropská unie, která chce vyčistit moře tím, že nedovolí výrobu plastových brček na pití, plastových příborů a nějakých tyčinek. Je to překvapivá zpráva, že právě ty nejmenší plastové předměty nejvíc moři škodí. Je možné, že je polykají ryby a kvůli tomu hynou.

V posledních dnech května byla také připomenuta dvě kulatá výročí. Před 30 lety zemřel herec Vladimír Menšík ve věku 59 let a před 65 lety byla pověstná měnová reforma. Menšík byl svérázný herec, který už svým zjevem se vymykal představám o umělcích. Byl něco jako Burian. Vyvolával potlesk ještě než promluvil. Kvůli zdravotním problémům nemohl hrát v divadle, ale filmy a televizní pořady zvládal výtečně. Proslul vyprávěním příběhů o svém mládí. Nebyly tak úplně pravdivé, ale byly mistrovsky podány. Menšík neměl štěstí na dobu ve které strávil většinu hereckého života. Byla to doba, kdy se i mezi herci dbalo na to, aby nikdo nevyčníval příliš z řady. Kdyby se Menšík dožil politické změny, asi by si příliš nepolepšil.

O měnové reformě v roce 1953 se píše jako o okradení občanů. Přímo okradeni byli ti, kteří měli úspory. Menší, větší, největší. Byl to jakýsi opak Klausovy polistopadové privatizace, při níž zase se dostaly peníze k těm, kteří úspory neměli, ale měli kontakty a drzá čela. Vzpomínám, že na vesnicích žádný rámus kvůli měně nebyl, protože velké úspory nikdo asi neměl. Byli lidé nespokojeni, že si musí měnit peníze a zvykat na nové ceny. Spíš měli legraci z toho, že v náhonu u mlýna plavaly staré bankovky, které tam rozlobený mlynář vyházel. Pro nás děti, co jsme jezdily do školy autobusem, bylo zajímavé, že místo  pětikorun jsme platily novotou vonícími  papírovými jednokorunami.
Josef Zahradníček

Elektrobus bude jezdit v Hamburku

Na jaře příštího roku se první zájemci budou moci v Hamburgu svézt v elektrickém autobuse, který nebude mít řidiče. Při tomto zkušebním provozu samozřejmě bude na bezpečnou jízdu autobusu dohlížet odborník. Start projektu elektrobusu oznámila dnes hamburská společnost Hochbahn, projekt má název HEAT (Hamburg Electric Autonomous Transportation).

Vozidlo o délce 5 m může přepravovat až 16 cestujících. Během zkušebního provozu bude doprava bezplatná. V době Světového kongresu pro inteligentní dopravní systémy v roce 2021 mají elektrické autobusy plně zajistit dopravu  (rychlostí až 50 km/hod) na 3,6 km dlouhé trase v přístavním centru, přičemž na trase bude 9 zastávek.

"Elekrobus je vozidlo budoucnosti," říká ředitel společnosti Hochbahn Henrich Falk."Chceme svou technikou přesvědčit lidi, že jízda autem do centru města je zbytečná."

Pod záštitou společnosti Hochbahn se na projektu elektrobusu podílí šest partnerů. Vývoj by měl stát 5,2 mil. eur. První vozidlo by mělo veřejnosti být představeno v prosinci letošního roku. Následovat bude výroba dalších třech. Navigaci autobusu zajišťují kamery, senzory, radary a digitální komunikace.

Zatím je vyřešen problém senzorů, které vozidlo na silnici řídí. Nevyřešené jsou právní otázky, pro používání elektrobusů na ulicích nejsou žádné zákony.    

čtvrtek 31. května 2018

Měnová reforma 31. května 1953

Peněžní reforma 1953 (okradení občanů se nazývalo zkrácení)

 Usnesení vlády republiky Československé a Ústředního výboru Komunistické strany Československa ze dne 30. května 1953 o provedení peněžní reformy a zrušení lístků na potravinářské a průmyslové zboží.


Další rozvoj národního hospodářství staví náš stát před úkol provést peněžní reformu - s cílem zvýšení kupní síly československé koruny a upevnění jejího kursu - zároveň před úkol zrušit lístkový systém zásobování potravinářským a průmyslovým zbožím a přejít k rozvinutému obchodu s jedinými státními maloobchodními cenami.

Řešení těchto stěžejních úkolů umožnil rozvoj našeho státu, národního hospodářství od osvobození slavnou Sovětskou armádou v květnu 1945 přes Vítězný únor 1948 až po naše dny.
Peněžní reforma zvýší kupní sílu a upevní kurs československé koruny; nová koruna bude mít zlatý obsah. Nebude vázaná na americký dolar, který je krizovou valutou a jehož kupní síla stále více klesá. Od nynějška bude její kurs svázán s nejstabilnější měnou světa - se sovětským rublem.

Peněžní reforma bude spočívat na těchto hlavních zásadách:

Za prvé: Výměna peněz, které nyní obíhají v hotovosti bude prováděna takto:
Všem občanům, kteří nepoužívají námezdní práce, bude vyměněno 300 Kčs ve starých penězích na osobu v poměru 5 Kčs starých peněz za 1 Kčs nových peněz, tj.. bez zkrácení. Hotovosti nad 300 Kčs jim budou vyměněny v poměru 50 Kčs starých za 1 Kčs nových peněz, tj.. padesáti násobným zkrácením.
Všem ostatním občanům budou hotovosti vyměněny v poměru 50 Kčs starých peněz za 1 Kčs nových peněz, tj.. padesátinásobným zkrácením.

Za druhé: Peněžní vklady u Státní banky československé a u Státní spořitelny budou přepočítávány za výhodnějších podmínek než hotovosti, a to podle velikosti vkladu. Při tom vklady do 5.000 Kčs se přepočítají v poměru  5 Kčs starých peněz za 1 Kčs nových peněz, tj.. bez zkrácení. To znamená, že všechny drobné vklady se přepočítávají bez zkrácení.

Za třetí: Mzdy a vklady úředníků, penze, stipendia a též příjmy rolníků za dodávky státu i jiné pracovní příjmy všech vrstev obyvatelstva nebudou dotčeny peněžní reformou a budou se propláceti v nových penězích bez zkrácení podle nového měřítka, tj.. 5 Kčs starých peněz z a1 Kčs nových peněz.

Za čtvrté: Zrušují se závazky z vkladů a z tuzemských cenných papírů vázaných při měnové reformě roku 1945 jako pozůstatky války i okupace a hospodaření za kapitalizmu. Současně se ruší státní půjčky vydané v roce 1945, které byly umístěny u peněžních a pojišťovacích ústavů a u kapitalistických elementů.

Vláda Republiky československé a Ústřední výbor komunistické strany Československa se usnesly provést současně s peněžní reformou zrušení lístků na potravinářské a průmyslové zboží, zrušit vysoké komerční ceny a přejít k rozvinutému obchodu za jediné státní maloobchodní ceny.

Zrušení lístků na potravinářské a průmyslové výrobky bude uskutečněno podle těchto zásad:

Za prvé: Potravinářské a průmyslové zboží bude prodáváno  bez lístků. Prodej ta vysoké komerční ceny se ruší.

Za druhé: Budou zavedeny jediné státní maloobchodní ceny na místo dosavadních cen přídělových (vázaných), komerčních (volných) a tak zvaných starých jediných cen.

Za třetí: Dosavadní komerční ceny potravin se snižují v průměru o 31 procent, ceny průmyslového zboží o 37 procent. Jediné ceny zboží, které se dosud prodávalo bez lístků se snižují o 7 procent.

Za čtvrté: V souvislosti se zvýšením některých přídělových cen zvyšují se základní mzdové tarify a základní platy, penze a rodinné zaopatřovací přídavky. Zvyšují se slevy na dani ze mzdy pro rodiny dělníků a úředníků s více dětmi. Značnou část těchto nákladů bere na sebe stát.

Výkupní ceny zemědělské výroby zůstávají po zrušení lístkového systému zásadně nezměněny, příplatky ze zemědělské výroby dodané státu nad povinné dodávky se zvyšují.

Budou rozvinuty zemědělské trhy, a tak zvýšeny možnosti jednotných zemědělských družstev, jejich členů jakož i drobných a středních rolníků prodávat: po splnění povinných dodávek volné přebytky své výroby za ceny volně dohodnuté.

Peněžní reforma, zrušení lístkového systému zásobování a přechod k rozvinutému obchodu s jedinými státními maloobchodními cenami budou novou ranou kapitalistickým a spekulantským živlům ve městech a na vesnicích.

Peněžní reforma spolu se zrušením lístkového systému zásobování a s přechodem k rozvinutému obchodu s jedinými státními cenami maloobchodními posílí význam peněz v národním hospodářství, pozvedne úlohu mezd dělníků a peněžních příjmů zemědělského obyvatelstva a vytvoří předpoklady pro správné socialistické odměňování práce podle zásluhy, podnítí vzestup produktivity práce. Upevní chozrasčot a finanční disciplinu a prohloubí režim hospodárnosti. Všechno to zpevní svazek dělníků, rolníků a povede k dalšímu rozmachu národního hospodářství a síly republiky, a na tomto základě ke zvýšení hmotné a kulturní úrovně pracujících. 

sobota 26. května 2018

Nejsou lidi. Zahradníček komentuje


Právě jsem se vrátil ze zahrady s botami plnými vody. Doufám, že po každodenních průtržích mračen už konečně ustane ten pokřik o suchu. Sucho už nepamatuji hodně dlouho, někdy v roce 2003 bylo naposled.

Před časem jsem využil slev dodavatele antivirových programů a jeho program jsem koupil a nainstaloval, a to jen za slib, že program nebude pouštět na monitor otravnou reklamu, která zpomaluje počítač. Dnes mi přišla výhrůžka z jednoho zpravodajského webu, jestli nepřestanu blokovat jejich reklamu, budu muset za nahlížení na jejich stránky, buď zaplatit, nebo je nebudu moci sledovat. Reklama je tam prý kvůli tomu, aby čtenáři za články nemuseli platit. BABO RAĎ!!!! Pomalý počítač, nebo platit za články?

Mám dojem, že začala internetová válka. Čas od času se objeví nějaká zpráva o tom, že na internetu se dají vydělávat velké peníze. Kolem peněz se dnes točí svět. Není mi jasné nařízení EU o ochraně osobních dat. Neustále mi přichází maily webových programů, obchodů a různých organizací s dotazy a výhodnými nabídkami, přičemž hlavní podmínkou je souhlas se zpracováním osobních dat. Proč? Zpracují si je stejně, ať souhlasím, nebo ne. Zažil jsem období, kdy téměř nic nebylo tajné, dokonce nebyli tajní ani udavači nazývaní pomocníci VB. Dříve na výplatní listině si každý mohl přečíst jaké ostatní zaměstnanci mají příjmy - někdy kvůli tomu byl rámus, a najednou je to osobní datum, ke všemu musí být souhlas, i od dětí. Divná doba přišla. Záporná totalita, dalo by se říct.

Po deštích polehla tráva v parku. V předchozích letech byla počátkem května tráva vždy posečena a odklizena. Dozvěděl jsem se, že obec nemá lidi. Dříve to byla práce pro nezaměstnané. Dokonce si mohla starostka vybírat, zaměstnávala trvale nezaměstnané obyvatele obce jen jednou za dva nebo tři roky. Dnes nezaměstnaní nejsou. Navíc polovina lidí z technických služeb odešla vloni do důchodu. Nedostatek lidí na práci se stal celostátním jevem jako za vlády komunistů (ti se zase tlačí do vlády). Už zase jsou profesionální náboráři. Některé firmy prý platí zprostředkovatelům až 50.000 korun za jednoho získaného zaměstnance.

V každé době, za každého režimu, je spousta lidí, kteří odmítají zaběhlé, staré způsoby práce, staré zvyky, staré zkušenosti. V současnosti staří lesníci těžko smiřují s novými způsoby lesního hospodaření. Mimo NP Šumava kůrovec nyní likviduje lesy v Jeseníkách. Bývaly doby, kdy okolo lesů byly  lapače přelétajících lýkožroutů, kdy se napadené stromy hned porážely a dřevo odváželo. Dnes se nic takového nevidí. Lesy ČR si těžbu a ostatní práce objednávají. "Kapacity nemají." Dodavatelské firmy se potýkají s nedostatkem zaměstnanců. Nejsou lidi. Vidět lesníka v uniformě je dnes také jev téměř neznámý.

V komentáři nemůže chybět fotbal, konkrétně fotbalová první liga, od které si nyní dva měsíce oddechneme.  Dnes se dohrálo poslední ligové kolo, které podle mých představ nebylo. Těší mě vysoké vítězství Viktorie Plzeň na Dukle a plzeňský titul mistra HET ligy. Vždyť Plzeň a Plzeňský kraj jsou tak trochu jižní Čechy. Se Západočechy si Jihočeši vždy rozuměli. Oba kraje k sobě mají nějak blíž než k ostatním krajům. Mají podobné tradice, zvyky i nářečí, spojuje je Šumava.

Pokud se týká sportu, v Plzni pro něj byly vždy lepší podmínky než v Českých Budějovicích nebo Táboře. Fotbal nemá v Českých Budějovicích divácké zázemí, jako míval na začátku 60. let, kdy chodilo na Dynamo v druhé lize  8 - 9 tisíc diváků. Stadion na Střeleckém ostrově na takové návštěvy nebyl stavěný. A není dodnes. Hrálo se na Sokolském ostrově. Dnes jsou na Dynamu rádi za tisícovku diváků. Nutno podotknout, že tehdy na prvoligové fotbalové stadiony v Praze, Brně, Bratislavě chodilo 40 až 50 tisíc diváků, většinou stojících. Velké návštěvy na fotbale bývaly i v Táboře, kde hrávala Dukla, což bývala rezerva tehdy slavné pražské Dukly. 
Josef Zahradníček

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.