Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

pondělí 17. června 2019

Pamětník vypráví: "Češi se v roce 1945 chovali hůř než vojáci Rudé armády."

 Před 74 lety řádili v českém pohraničí vojáci, partyzáni a příslušníci Revolučních gard. Vyháněli Němce za hranice, vraždili, znásilňovali a kradli. Vedla je nenávist, touha po pomstě a majetku. Po kapitulaci Německa 8. května 1945 začaly postupně vycházet v tehdejších médiích výzvy k „odgermanizování“. I to se stalo impulsem k násilí.

Sudetští Němci, kteří to tenkrát jako děti zažili, vypráví, že se Češi chovali vůči starým, ženám a dětem často hůř než vojáci Rudé armády.

Walter Sitte se narodil v roce 1935 do sudetoněmecké rodiny žijící kousek od německých hranic v Hrádku nad Nisou. Jeho rodiče patřili k menšině, protože odmítali nacismus, pohrdali Henleinem a Hitlerem. Waltera vychovávali v katolické víře. Jeho strýc se stal farářem, teta vstoupila do kláštera, rodiče pravidelně chodili s dětmi do kostela.

„Měl jsem dva světy. Ten doma, kde se o nacismu hezky nemluvilo a ve škole, kde jsme před vyučováním zpívali nacistickou hymnu. Jako každý kluk jsem chtěl uniformu. Jednou jsem ztropil strašnou scénu před výlohou, kde měli uniformu Hitlejugend. Maminka mi jí nechtěla koupit, ale protože jsem křičel a vztekal se, lidi si toho všimli, měl jsem ji druhý den,“ vypráví Walter Sitte, kterému se jako malému klukovi líbily nacistické atributy: vlajky, zdvižená pravice, uniformita a podobně.

Z období války si pamatuje několik dramatických obrazů. Třeba jak s tetičkou vítají na náměstí přijíždějící wehrmacht, stovky lidí skanduje oslavná hesla, náměstí je vyzdobeno transparenty: „Heim ins Reich!“ (Domů do říše!).

Další obraz: tatínek opouští rodinu, jde do války. Walter v té chvíli nevěděl, jak statečně se jeho otec zachoval, když dostal povolávací rozkaz k jednotkám SS, ale odmítl. Za trest ho poslali do pracovní čety na východní frontu. Těžce ho ranili kdesi u Stalingradu, po zotavení se řízením mnoha náhod ocitl na západní frontě, kde se okamžitě vzdal Američanům. Domů se vrátil v srpnu 1945.

Walteru Sittemu se vybavuje ještě jedna vzpomínka z války, která ho dodnes mrazí. Maminka pláče a drží ho za ruku, z druhé strany jeho mladší sestřičku. Kráčejí spolu na gestapo, kde ho prý zavřou a pošlou do koncentračního tábora, tak mu to řekl blockleiter. Osmiletý Walter neměl strach, protože nevěděl, co je koncentrák.

Gestapu je udal uliční blockleiter, člen NSDAP jistý Hán, který zjistil, že rodina na narozeniny Hitlera z okna nevyvěsila nacistickou vlajku. Na gestapu je přijal někdejší spolužák jeho maminky a poslal ji i s dětmi domů, ať dá za okno aspoň Hitlerovu fotografii. Konflikt s blockleiter urovnal.

Další obraz je už z konce války. V ulicích Hrádku na začátku května nikdo nebyl, většina úředníků a vojáků, kteří zahodili zbraně, utekli. Městečkem se za řinkotu a cvakání ráfku o dlažbu řítil na kole bez duší Rudoarmějec a křičel: „Gitler gapúúút! Gitler gapúúút!“ Za okamžik se vynořili v ulicích Hrádku vojáci Rudé armády.

„Na to nezapomenu. Hrůzostrašný pohled. Byli to šikmoocí Sibiřané. Šli beze slova, podél domů, husím pochodem. Jeden voják popadl mojí sedmiletou sestřičku a odtáhl jí. Maminka vyběhla před dům a klekla si na kolena před nějakými vojáky. Jednoho důstojníka zavedla na dvůr, kde jsem viděl, že ten Rus na mojí sestru hodil hromadu ostnatého drátu," vzpomíná Sitte.

"Nevím, co se dělo před tím, jestli jí znásilnil. Ten důstojník vzal bičík s kuličkami na konci a zbil vojáka do krve, pak šel do našeho domu, prošel patra a zpátky dolu, na skříni objevil bábovku, ulomil si kus, maminka mu donesla hrnek mléka, to všechno beze slova a pak promluvil skoro plynnou němčinou, že mu za války zavraždili tři jeho děti a že nedovolí týrat děti. Ale že bychom měli odejít, že za nimi přijdou Češi, a to nebude hezké,“ dodává.

Poválečnými prezidentskými dekrety byli vysídleni tzv. čeští Němci. Odešlo přes dva miliony občanů německého původu. Od poloviny května do září 1945 probíhal na mnoha místech tzv. divoký odsun. Tisíce Němců v pohraničí hlavně ženy, děti a starší lidé, muži se ještě nevrátili ze zajetí nebo utekli, byli vyhnáni před dům, ponižováni, a bez zavazadel donuceni odejít za hranice.

Následným nařízením úřadů byly statisíce Němců uvězněny ve sběrných táborech a postupně donuceny odejít do Německa nebo Rakouska. Češi se při tom dopustili mnoho zločinů - vražd, znásilnění a krádeží. Historici zdokumentovaly více než pětatřicet masakrů v letech od května 1945 do konce roku 1946, během kterých zahynuly nejméně tři tisíce lidí.

Největší masakr se odehrál v Postoloprtech, kde čs. vojáci postříleli přes 700 německých civilistů a na Švédských šancích, kde čs. vojáci zavraždili téměř tři sta civilistů, z nichž většinu tvořily ženy a děti. Ve sběrných táborech pro německé vysídlence umíraly stovky lidí hlady a na nemoci. Po válce lidové soudy vynesly 713 trestů smrti oběšením, z toho 475 Němců a 234 Čechů. 741 osob putovalo za zradu na doživotí do žaláře, asi 20 tisíc lidí bylo odsouzeno k menším trestům.

Za pár dní po kapitulaci Německa do Hrádku dorazily první hordy revolučních gard a vojáků. Walter si pamatuje, jak je v noci probudilo bušení na dveře, pak rána jak je tři muži rozrazili: „Okamžitě ven! Táhněte do Německa! To bylo to divoké vyhnání, které se dneska tak zpochybňuje. Vyhnali nás ven, byli jsme jen v nočních košilích bez ničeho, dědeček a babička stáli před domem a klepali se zimou. Když se maminka bránila, řekli jí, že to máme přeci kousek, ať táhneme. Český soused pan Podhajský se tím rámusem probudil. Otevřel dveře a mávl na nás: ´Pojďte, pojďte! ´A nechal nás u sebe. Pan Podhajský byl už zaměstnaný na národním výboru, takže nám pomohl a nic se mu nestalo,“ vypráví Sitte.

V srpnu 1945 se vrátil jeho tatínek z amerického zajetí. „Mamince řekl, ať se sbalí, že tady nezůstaneme, že musíme okamžitě do Německa. Maminka nechtěla, řekla, že je tady doma, že jsme my přeci nic Čechům neudělali, nebyli jsme fašisti, tak co se nám může stát,“ vypráví Sitte. Komunistické úřady jim zabavily domek a vystěhovaly na okraj městečka do malého činžovního bytu. Tatínek musel do továrny, přišli o většinu majetku. Přistěhovalci jim nadávali, různě šikanovali. Rodina žádala o povolení k vystěhování, ale už bylo pozdě, hranice komunistický režim uzavřel.

Žádosti jim úřady zamítaly s odůvodněním, že jsou nepostradatelní v továrně. Maminka se ze zoufalství oběsila. V dopise na rozloučenou se rodině omlouvala, že tenkrát tatínkovi odchod do Německa rozmluvila.

Walter Sitte se vyučil elektrotechnikem. Přál si z celého srdce stát se vojenským pilotem. Absolvoval teoretický výcvik, prošel náročnými fyzickými a zdravotními zkouškami, kde brali tři ze sta, jeho vybrali, a těsně než měl nastoupit k leteckému praktickému výcviku, zavolal si ho velitel.

„Na to nezapomenu. Zavolili mě přímo z letištní plochy, když už jsem takřka nastupoval do letadla. Velitel mi řekl, že za to nemůže, ale jsem nedostal doporučení, protože jsem Němec,“ vypráví Sitte, kterého právě kvůli této touze vydírali estébáci. Několikrát ho StB předvolala na výslech. Udavači o něm tvrdili, že je západním špionem, když mluví německy.

Během jednoho z tvrdých výslechů Walter Sitte vyskočil na okno a pohrozil, že jestli okamžitě nepřijde velitel, zabije se pádem z okna. Nezavřeli ho, ale vydírali a žádali o spolupráci. Nabízeli mu, že mu zařídí vysokou vojenskou školu, letecký výcvik a dohlédnout na to, aby se stal, jak si přál, vojenským pilotem. Odmítl a nastoupil do továrny a později do kamenolomu.

V osmdesátých letech žil Walter Sitte v Šumperku. Pokusil se tu založit Kulturního svaz občanů ČSSR německé národnosti, jeho kontakty v Německu a Rakousku neušly pozornosti StB. Historik Tomáš Bursík prostudoval torzo z kádrového svazku Waltera Sitteho vedeného na původně prověřovanou osobu, později kandidáta tajné spolupráce a pak agenta Loma a Franze.

„Dochoval se jeho vlastnoručně podepsaný závazek agenta StB. V roce 1987 se s ním setkali celkem patnáctkrát, pan Sitte nadiktoval celkem dvaadvacet zpráv. Že by podával zprávy nějak pro StB zásadní, to prostě ze svazku nevyplývá. Zajímali je právě emigranti v Německu, Němci žijící u nás a podobně. Zajímavé je, že většina svazku byla uložena do archivu a částečně skartována ještě před listopadem 1989. Už o něj nestáli,“ vysvětluje historik Tomáš Bursík.

Walter Sitte se diví a rozporuje, že ho vedli jako agenta. Prý jim podepsal jen závazek mlčenlivosti. Přiznává ale , že se s nimi v osmdesátých letech scházel.

„Předvolali si mě, že jsem navedený od landsmanšaftu. Musel jsem se každé tři týdny hlásit, pak to prodlužovali na tři měsíce. Když jsem se nehlásil, tak si pro mě přijeli. Neměl jsem co říct, protože jsem nic nevěděl. Nebyl jsem žádný špion. Na jaře 1989 mě zprostili přihlašovací povinnosti. A já jsem jim při své blbosti řekl, že nechci být zproštěn této povinnosti. Já jsem chtěl do toho nějak vidět,. Začalo mě to bavit, pohrávat si s tajnou organizací. Ale od března 1989 už ode mne nic vědět nechtěli,“ vysvětluje Walter Sitte své kontakty se Státní bezpečností.

Všechno špatné, co v životě prožil, přičítá své německé národnosti: „Tohle Kainovo znamení, jsem měl na čele prakticky život až do roku 1989,“ posteskl si Sitte.   

Nahrávku vzpomínek Waltera Sitteho pro Příběhy 20. století poskytl Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, který před několika lety realizoval projekt Zapomenutí hrdinové s podtitulem I oni byli proti fašismu.

Zdroj: Plzeňský deník

Rychlosti 243 km/hod dosáhla zahradní sekačka

Nejnovější stroj pro nejrychlejší milovníky vyholených zahrádek předvedla továrna Honda na okruhu Dekra Lausitzring u Drážďan. Rychlost 243 km za hodinu dosažená zahradní sekačkou byla zapsána do Guinnessovy knihy rekordů.

Sekačka dostala jméno Mean Mower V2. Pohání ji litrový motocyklový motor CBR1000RR, který při 13 tisících otáčkách za minutu dává výkon 200 koní.

Sekačka dosáhla rychlosti 160,9 km za 6,258 vteřin. To je průměr ze dvou jízd oběma směry. Při další jízdě  sekačka dosáhla rychlosti 243 km za hodinu. Za volantem seděla motokárová závodnice Jess Hawkinsová.

Přestože výše uvedenou rychlost nelze na zahrádkách použít, rychlostní sekačka má údajně použitelné žací ústrojí.

pátek 14. června 2019

Horké léto, okurková sezóna. Zahradníček komentuje


14.6.2019; 7:52  Sluníčko pálí a pálí, červen se tentokrát vydařil. Zatím. Chladný květen je zapomenut, jako by neexistoval. Ten májový chlad snad ukončily volby do EP. Ty dopadly, jak dopadly, rychle se i na ně zapomnělo, media zajímá jen, co se děje právě teď. To je jejich chleba. Nyní se toho moc neděje, jalové demonstrace proti Babišovi a Benešové většinu obyvatelstva nezajímaly. Parlamentní prázdniny sice nezačaly - někteří politici je mají celý rok - ale okurková sezóna klepe na dveře.

Příznivci fotbalu okurkovou sezónu mají. První a druhá liga mají do poloviny července přestávku, nižší soutěže se dohrávají. Nástavba první ligy a baráž přinesly do některých klubů hlavně pocity křivdy. Vztek byl vylit na hlavy rozhodčích. Nejzuřivější byli funkcionáři v Jihlavě, kteří ztratili kritičnost a požadovali opakování utkání. Zřejmě se jim zhroutily plány a nevyplatily investice. Realita a pád na tvrdou zem jsou někdy těžké. Bývalé okresní město u dálnice zásluhou povýšení na krajské chce být rovnocenné ostatním krajům. Poloha města nahrává i fotbalovým podnikatelům. Zásluhou výhodné polohy mezi Prahou a Brnem, není zde problém přitáhnout hráče z obou metropolí. Bohužel pravidla fotbalových soutěží nejsou stavěna pro venkovské kluby.

Stejná letní nuda je i na Slovensku. Končící prezident Kiska se dojel rozloučit do Prahy se Zemanem a založil vlastní stranu. Zeman nezaložil nic, ale připravuje se prý na jízdu ležmo v nafukovacím člunu po hladině rybníčka na Vysočině. Rozzlobila ho ruská Duma (parlament), kde chtějí vojákům okupačních vojsk z roku 1968 v Československu dát statut veteránů.

Slovenské dřevorubce v neuvedené oblasti navštívil mladý medvěd. Ti vylezli na korbu náklaďáčku a medvědovi, který si prohlížel  na cestě zanechané batohy a motorové pily, nadávali. Vše natáčeli na video a později poslali na internet. Medvěd dostal dvakrát železným klínem do hlavy. Po první ráně se mu zřejmě zatmělo před očima a motal se kolem dřevorubců, když se pak postavil na zadní a chytil za korbu auta dostal druhou ránu klínem. Po ní utekl do lesa. Dřevorubci velmi rozzlobili ochránce zvířat tím, že před medvědem neutekli, případně se nenechali roztrhat.

Volně pobíhající zvířata na Slovensku nejsou jen v lesích. V Dubnici nad Váhom na ulici napadl beran zezadu muže, až ten upadl. Naštěstí se jednalo o mladého muže, který rychle vstal a kopanci útočícího berana odehnal. Podle toho, jak se muž držel za záda a kulhal, rána od berana to byla tvrdá. Obyvatelé Dubnice tvrdí, že  volně pobíhající domácí zvířata jsou ve městě běžná věc. Mimo ovcí je možné potkat kozy, koně i dobytek.

Ve Vídni v neděli policisté naměřili muži na elektrokoloběžce rychlost 73 km/hod. Když ho zastavili, nastalo dohadování, muž tvrdil, že se jedná o  neupravenou koloběžku zakoupenou v normálním obchodě, takže by neměla překročit povolenou rychlost 50 km/hod. Policisté nedokázali odpovědět, ale třiatřicetiletý muž pokutu stejně dostal. Nikoli za překročení rychlosti, ale za jízdu přes křižovatku na červenou. A pokuta byla i na vídeňské poměry mastná. 1.000 eur (25.000 Kč).
Josef Zahradníček

pondělí 10. června 2019

Pohřeb antikomunisty Jiřího Stránského 10.6.2019

V zaplněném kostele Matky Boží před Týnem na Staroměstském náměstí v Praze se v pondělí konala mše za zesnulého spisovatele a odpůrce totality Jiřího Stránského. Téměř dvouhodinovou mši sloužil kardinál Dominik Duka, společně s dalšími smutečními hosty připojil k modlitbám i osobní vzpomínky. Chrám zaplnili pozvaní hosté už 20 minut před začátkem smutečního aktu. Čestnou stráž u vchodu drželi skauti, kteří pomáhali s organizací vzpomínkového programu. Stránský zemřel 29. května ve věku 87 let.

Duka při mši zmínil, že Stránského život nebyl procházkou, ale úporným hájením pozic, které nemůže opustit ten, kdo chce být čestným a charakterním člověkem. „Děkujeme, že obohatil naše celé společenství, že obohatil naši kulturu, že obohatil život v této zemi opravdovým statečným životem,“ řekl Duka. Připomněl také Stránského slova, že vzdělání nabyl ve vězení. „Vzdělání může člověk nabýt i za mřížemi, to je paradox doby, kterou jsme prožívali, a nedej bůh, abychom si ji museli zopakovat,“ řekl Duka. Osobní vzpomínku připojil i poslanec Karel Schwarzenberg a herec Jan Potměšil.

Stránský je například autorem knihy Zdivočelá země, podle níž vznikl stejnojmenný televizní seriál popisující poválečné osídlování českého pohraničí. Ve svých dílech čerpal z vlastních zkušeností člověka, který byl za komunistického režimu dvakrát uvězněn. Už jako student gymnázia se zapojil do květnového povstání v roce 1945. Za komunistické totality pak byli zatčeni Stránského otec Karel i bratr Jan a nakonec i Jiří Stránský sám. V roce 1953 byl odsouzen za velezradu a na svobodu se dostal až v roce 1960 na amnestii. V první polovině 70. let byl uvězněn znovu.

Rakev s ostatky vynesli skauti po ukončení mše z Týnského chrámu ven, kočár s koňmi ji pak převezl přes Staroměstské náměstí na náměstí Franze Kafky poblíž kostela svatého Mikuláše, kde byl skaut Jíra naložen do pohřebního vozu. V průvodu ho kromě rodiny a skautů doprovodili také sokolové a řádové sestry. Oficiální pohřeb se uskuteční odpoledne ve velké obřadní síni strašnického krematoria.


pátek 7. června 2019

Jeleni vnikli do bytu

Policie ve státě Indiana (USA) oznámila, že musela zasahovat v bytě, do kterého vnikli tři jeleni a ohrožovali 74 letou ženu, která telefonem volala o pomoc.

Podle hlášení policie v úterý večer jeleni rozbili okno ložnice a vnikli dovnitř. Když policisté přijeli, našli ženu ležící v obývacím pokoji, v místnosti byl jeden řádící jelen. Nábytek byl převrácený a rozbitý.

Policisté jelena přemohli a svázali a pomohli ženě vstát. Dalším dvěma jelenům dali sedativa a vyhnali z domu. Žena neutrpěla žádné větší zranění, ani nepropadla hysterii. Byt však byl zdemolován.

sobota 1. června 2019

Generační problém ohrožuje EU víc než migranti


havá je Evropa, pokud jde o pomoc s krytím nákladů ekonomicky nerozhodných členských států. Německo, se svým obchodním a rozpočtovým přebytkem, je největším profitérem měnové unie. A nejen to, nejdříve vytáhlo velký počet produktivních lidí z těch samých zemí, které nyní tolik zápolí s přizpůsobením v otázce integrace do EU. Pro tyto země je to dvojnásobný trest.

A je tu otázka stárnutí a úbytku obyvatelstva. Vzhledem k poklesu porodnosti obyvatelstva EU jako celku začne ubývat v polovině století. A když k tomu dojde, potřeby a struktura takzvaného "největšího trhu světa" se převrátí vzhůru nohama. Otázka financování penzí je pouze jedním z problémů na obzoru a bude vyžadovat koordinovanou akci na evropské úrovni.

Situace však není všude stejná. Střední a východní Evropa, která nyní má stabilní růst, začíná trpět nedostatkem pracovní síly, ale není dost velký na to, aby zvedl mzdy natolik, že by zajistily ekonomickou konvergenci se západem a severem. Vlády těchto zemí mají větší zájem o přilákání investorů a zvětšení počtů miliardářů než o penzisty s kupní silou srovnatelnou se Západem.

Na druhé straně Itálie trpí anémickým růstem, který s ohledem na nedostatek patřičně kvalifikované pracovní síly bude zřejmě pokračovat, což činí návrat k vyrovnanému rozpočtu takřka nemožným. Naneštěstí žádné z těchto témat během volební kampaně nepřitáhlo větší pozornost voličů. A přece demografické změny jsou skutečné i naléhavé a v dalších letech se ukážou jako zásadně důležité.
(LaL)

čtvrtek 30. května 2019

Po vykouření cigarety si umyjte ruce a vyměňte oděv

Vědci z Německého střediska pro výzkum rakoviny tvrdí, že studený cigaretový kouř a jeho zbytky na oděvech zvyšují riziko rakoviny. Kouř usazený v oděvech, kobercích, záclonách, na nábytku a skle se při doteku vstřebává kůží do lidského organizmu a téměř tak nebezpečný jako horký kouř v plících. 

Světový den bez tabáku slouží také k tomu, aby byli nekuřáci upozorněni, jaké nebezpeči na ně číha při pobytu v zakouřeném prostředí a při dotýkání věcí, na kterých je usazen cigaretový kouř. Nebezpečné látky z kouře jsou usazeny v kůži, vlasech a oděvu kuřáka, proto už jakýkoli dotyk kuřáka je nebezpečný. Kuřáci by se vůbec neměli dotýkat malých dětí, natož je líbat.

Pro deti je nebezpečné chodit do místností, kde někdo kouřil cigarety. Děti si hrají na podlaze a cigaretový kouř se jim dostává do odevu a kůže, osahávají zakouřené věci a potom dávají prsty do úst. Kuřáci by po vykouření cigarety neměli být alespoň deset minut v blízkosti dětí a jiných osob.

Studený cigaretový kouř obsahuje asi 90 látek, které jsou přímo karcinogenní nebo podezřelé. Studený kouř usazený na předmětech není čistý nikotin, který karcinogenní není, ale neškodný také není, protože způsobuje poruchy krevího systému a ve větším množství otravy. Utíráním nebo vysavačem se studený kouř odstraňuje jen částečně.

Výzkum vlivu cigaretového kouře na buňky je teprve vzačátcích, ale už první pokusy na zvířatech ukázaly negativní účinky. Vědci dopručují , aby kuřáci před kontakty s jinými lidmi, především dětmi, si umyli ruce a vzali čistý nezakouřený oděv.

středa 29. května 2019

EU potřebuje středovou politiku


Národní shromáždění Marine Le Penové ve Francii sice vyhrálo tamější volby, ale nesmíme zapomínat, že její strana zvítězila v eurovolbách i v roce 2014. Pravice má ve Francii jen potvrzenu svou roli, výrazněji nesílí. Macronovi se podařilo udržet své postavení, i když se s 22,4 procenty umístil druhý. Vzhledem k tomu, že Francii za posledních sedm měsíců dominuje chaos "žlutých vest", je to úspěch.

Skutečnost, že Liga Putinova kamaráda Mattea Salviniho zvítězila v Itálii, je samozřejmě znepokojující - je to poprvé, co zvítězila v italských volbách ultrapravice. Avšak překvapivý byl nový úspěch středolevicové Demokratické strany, která lehce předstihla Salviniho koaliční partnery, Pětihvězdičkové hnutí.

V Německu, ve Francii i jinde zaznamenali úspěchy zelení - to signalizuje, že pro evropské voliče jsou ekologická témata prioritou. Také to dokazuje, že si jsou lidé vědomi, že nejlepším způsobem jak bojovat proti globálnímu oteplování je jako blok, ne jako individiální národní státy.

V Evropském parlamentu zasedne více ultrapravicových poslanců a jejich potenciálních spojenců. Avšak nynější volby výrazně posílily centrestické síly, liberální klub ALDE a skupinu zelených - ti budou určovat, kdo bude ve Štrasburku vládnout. Ultralevice si v těchto volbách nevedla příliš dobře, zejména v Řecku a ve Francii. 

Tradiční evropská ohniska moci, mainstreamová pravice a sociální demokraté, dost prohráli. Ale pozor: V Německu kancléřka, která je u moci skoro 14 let, stále ještě předstihla zelené o osm procet. Bylo úlevou, že ultrapravice v Německu (AfD) a ve Španělsku (Vox) nezaznamenala volební úspěchy. V Holansku a ve Španělsku zvítězila levice.

Viktor Orbán - který v Maďarsku ovládá skoro všechna média - znovu zvítězil, avšak střední Evropa se nestává monolitním centrem pravicového populismu. Proevropská opozice v Polsku si nyní myslí, že by mohla vyhrát letošní všeobecné volby. Slováci a Rumuni uštědřili ránu zkorumpovaným mocenským sítím, které ovládají v jejich zemích vlády. 

Je příliš brzo usoudit, jak úspěšně se evropské ultrapravici podaří vytvořit v Evropském parlamentu jednotný blok. Avšak faktem je, že mnoho občanů se zmobilizovalo proti temným silám pravicového populismu. Ukázalo se, že evropským občanům stojí za to hájit určité základní hodnoty a výdobytky a že je nejsou ochotni odhodit v rámci hysterického záchvatu. Možná, že je v Evropě více zdravého rozumu a umírněnosti, než jsme se obávali. V čele jsou lidovci a socialisté. Středová politika nezahynula. 
Natalie Nougayrède

pondělí 27. května 2019

Evropský parlament po volbách

V Evropském parlamentu budou mít frakce následující mandáty:

Evropská lidová strana  179 mandátů
Socialisté                       150  
Alde                              107
Zelení                             70 
Kozervativci                   58
Populisti                         58
Skeptici                          56
Levice                            38
Nezařazení                     28
Rozvraceči                       7   




sobota 25. května 2019

Jakou chci Evropu (3)


Jakou bych chtěl mít Evropu? Jako USA, kde jsou už dávno respektovány odlišnosti v barvě pleti, jazyce, náboženství, bydlišti a původu. Především chci Evropu jednotnou a solidární, ve které bude místo pro všechny, kdo v ní chtějí žít.. 
Vůbec nestojím o vexlácký systém s různými měnami.  Nepotřebuji ani rozdílná pravidla silničního provozu, když pro motoristy hranice států neexistují? Představuji si Evropu, kde je základní zdravotní péče všude stejně kvalitní a za stejnou cenu. Chci sociální systém, kde bude všude, i na venkově, za  práci spravedlivá mzda, systém, v němž nebudou některé skupiny obyvatelstva vyřazovány ze společnosti.  Zároveň chci Evropu bez daňových rájů a s jednotným právním systémem.

Představuji si, že Evropa bude křížem krážem propojena tranzitní železniční dopravou, která nahradí dálkovou dopravu kamionovou. Chtěl bych, aby v celé Evropě byl zaveden sváteční klid, aby se v neděli pracovalo jen ve zdravotnictví,  v bezpečnosti, veřejné dopravě a veřejném stravování.

Zmínil jsem už USA, kde myšlenka unie nezanikla ani po 250 letech. Její růst do současné podoby však trval více než 100 let. EU má za sebou sotva poloviční období. A podle dosavadního vývoje bude uvedení  do politického systému přibližujícímu se USA ještě trvat více než 50 let. Bariéry jazykové, historické a územní jsou sice vysoké, ale překonatelné. 

Za chybu lze považovat už volební systém, v při němž se v každé zemi volí místní strany. Za velkou hloupost považuji různé termíny voleb v jednotlivých zemích. Výsledky budou zveřejňovány v neděli po 23 hodině, ale kdo zajistí, že členové volebních komisí je nevyzradí novinářům? Frakce vytvořené v EP sdružují i lidi, kteří mají diametrálně odlišné názory, což je příčinou schválení různých nesmyslů. Evropskou vládu by neměli tvořit zástupci jednotlivých zemí EU, ale zástupci vítězných evropských stran (koalice vytvořená v EP). EU by měla mít jednotnou zahraniční politiku a společnou armádu.

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.