Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

středa 1. února 2023

Něco z doby před 100 lety. Zahradníček komentuje

 01.02.2023 13:33 - Kolem Země předevčírem prolétla zelená kometa, meteorologové předpověděli sychravý únor  a Česká pošta opět zdražila známky. Je známo, že meteorologové se nejméně z padesáti procent mýlí, kdežto pošta nikoli, při zdražování ji nikdo nezastaví. Prý je inflace, zdražují se potraviny, takže pošta musí také zdražovat. Zatímco třeba rohlík byl ze 30 haléřů zdražen desetinásobně a stojí okolo 3 korun, pošta zdražila osmdesátinásobně, ze 30 haléřů na 23 korun. Potravináři vydělávají, pošta je v miliardových ztrátách. 

Peníze až na prvním místě, poučoval nás Klaus. Ne každý se jím řídí, pro mnoho lidí je přednější zdraví a bezpečnost. Přesto by si skoro každý přál, aby u nás byly příjmy jako  třeba v Německu. Když by lidi měli dost peněz, tak prý by nekradli, nepodváděli a neloupili. Omyl. V tom vysněném Německu se krade stejně jako u nás, možná více. Jenom ve spolkové zemi Dolní Sasko bylo za leden 2023 ukradeno 8 bankomatů. Ti, co nekradou bankomaty, ale pracují se hledí k penězům dostat tím, že drží zaměstnavatele u krku. Demonstrace a stávky se tam organizují  hlavně kvůli mzdám. Zaměstnavateli, kde si peníze na mzdy seženeš nás nezajímá! V tom zřejmě byl základ německého hospodářského zázraku.

Stávkuje se i ve Francii, kvůli odchodu do důchodu od 2 roky později, až v 64 letech. To by nebyla v ČR voda na mlýn mladých vztyčených čel, která volají po zrušení důchodů. Ti schopní si prý prostředky na stáří snadno našetří, ti nevzdělaní, co při manuálních pracích málo vydělávali, ať živoří. 

Stalo se před 100 lety: Porovnání s rokem 1923. Nervosita okolo letošní volby prezidenta ČR ukázala, že ještě 32 let po změně politického zřízení není současná česká společnost vyrovnaná se změnami. V roce 1923 bylo pouhých pět let po kruté 1. světové válce a po pádu monarchie, přesto z tehdejších zápisů už nečiší nějaká revoluční agresivita a zloba. Snad to bylo tím, že po roce 1918 ministr vnitra Antonín Švehla odmítl měnit státní správu, takže zaběhlé  úřady a zkušení úředníci fungovali dál jako před revolucí. Žádné lustrace a soudy nepřidělávaly lidem starosti. Mimo populistické republikánské agrární reformy k žádným větším majetkovým změnám nedošlo. Jelo se dál jako za Rakouska. Rakouský systém školství se po roce 1918 také nezměnil, jen se neoslavovaly narozeniny císařovy, ale prezidentovy.

5. ledna 1923 byla veřejnost šokována, když v Praze pomatený mladý komunista Šoupal smrtelně postřelil ministra financí Aloise Rašína, jednoho z „mužů 28. října 1918,“ kteří založili Národní výbor a vyhlásili Československou republiku. 

V obavách z toho, že německé obyvatelstvo Sudetech může zopakovat ozbrojenou vzpouru a v obavách ze stále větší agresivity a síly komunistů, kteří organizovali politické stávky a otevřeně vyzývali k svržení  kapitalizmu, Národní shromáždění přijalo 18. března 1923 Zákon na ochranu republiky. Tento zákon chránil představitele země, povoloval jistou cenzuru a zakazoval paktování s cizími mocnostmi.

18.května 1923 v Praze začalo pravidelné vysílání první československé rozhlasové stanice. Vysílala 1 hodinu denně ze stanu v Kbelích.  

Pokusy s vysíláním z pražské Petřínské rozhledny začaly už na konci 1. světové války.  První rozhlasový přenos na světě se uskutečnil 13. ledna 1910 v USA. Byl to přímý přenos z Metropolitní opery v New Yorku.

Josef Zahradníček

čtvrtek 26. ledna 2023

Všichni moji prezidenti

Nechápal jsem, proč byla přímá volba českého prezidenta zavedena. Větší část života jsem se pohyboval mezi lidem prostým českým, jehož větší část je schopna obstojně chápat informace týkající se jejího vlastního prospěchu, nikoli informace týkající se zájmů většího okruhu lidí, regionu či dokonce země (těch je nejméně). Pokud tito lidé chodí k volbám, tak dávají hlas tomu, koho jim doporučí vlastní děti nebo kamarádi a kdo na ně udělá v televizi větší dojem svým zjevem, vizáží, hlasem. 

Přes všechny pochybnosti o politickém rozhledu voličů, mě nikdy ani ve snu nenapadlo, jak přímá volba prezidenta může být tak neskutečně ubohá, sprostá, zbytečná, vyprázdněná. Mnoho povyku pro nic. Nekonečně se opakující žvásty kandidátů - a novináři u těch kafemlejnků šílejí nadšením, jak jdou v mediích jejich ještě větší žvásty a lži na odbyt. A takový pokleslý cirkus čeká obyvatelstvo každých pět let. Pokud ovšem se zásluhou umělé živené nenávisti se země nerozdělí a nebude tak snadno jako První republika zhltnuta agresivní velmocí. Potom bude občan vděčný za dosazeného prezidenta státního či normalizačního.

Mimo Masaryka jsem zažil všechny prezidenty na Pražském hradě. Hácha na můj život neměl snad žádný vliv. Řeč mateřskou jsem se nejvíc naučil za druhého tříletého prezidentování prezidenta-budovatele Beneše a jeho dekretů, což dnes, po studiu tehdejších dokumentů, považuji za nejhorší poválečné období českých zemí. Tehdy byly položeny základy čtyřicetileté totality.

Byla to pokrytecká, dekretem uzákoněná, doba "Národní cti", kdy se posvátně vzpomínalo na prezidenta Masaryka a přitom se hromadně plilo na První republiku, kterou v její době obdivoval celý svět. Kdo po roce 1945 vzpomněl na úspěchy doby předválečné, stal se vyvrhelem budovatelské společnosti neboli takzvaným reakcionářem. Podobně dopadl i ten, kdo třeba jen nenápadně kritizoval Sovětský svaz a generalissima Stalina. Úředníci a učitelé povinně i z vlastní horlivosti biflovali ruštinu. Učebnice ruštiny a slovníky v knihkupectvích šly na dračku.

Ve školní třídě na mne tři roky den co den dohlížel z obrazu "první dělnický prezident" Klement Gottwald, a také Josif Vissarionovič Stalin. Abychom na ně ani doma nezapomínali, objevovali se i na prvních dvou stránkách učebnic. Objevovali se, objevovali, ale krátce. Oba zemřeli v březnu 1953, v době, kdy u nás oblevou končila klasická zima s asi 50 cm sněhu. To způsobilo, že právě v době úmrtí obou těchto potentátů (pardon soudruhů) jsme měli téměř měsíc dlouhé "Uhelné prázdniny." Když vázla doprava uhlí po vodě, železnici i silnici, soudruzi ve vládě jednoduše napodobili protektorát a zavřeli některé školy. Povětrnostní podmínky nezabránili Místnímu národnímu výboru, aby neuspořádal ve škole tryzny, nejdříve za Stalina, za týden za Gottwalda. Nezapomenutelná to byla podívaná, jak soudruzi místní strnule stáli čestnou stráž u těch gypsových hlav. U každé bysty zvlášť, samozřejmě.

O to, jak proběhla volba druhého prezidenta jsem se tenkrát nezajímal, jisté je, že proběhla bez problému. Předseda vlády Antonín Zápotocký jednoduše povýšil. Bylo o něm známo, že byl odborovým předákem, kovaným prvorepublikovým komunistou, vězněm v koncentráku (ve skutečnosti kápo pomáhající dozorcům), a především harmonikářem. Pamětníci tvrdívali, že na harmoniku dovedl obstojně zahrát jen refrén Vršovické polky "Má roztomilá Baruško…" 

Jako prezident Zápotocký proslul především večerním rozhlasovým prohlášením, že pověsti o měnové reformě jsou jen šuškanda nepřátel lidově demokratického zřízení. Druhý den vláda měnovou reformu vyhlásila. Bankovky poválečné měny plující v řekách, kanálech a odpočívající na hnojištích a smetištích mívaly před měnou hodnotu milionů. To se kolektivizovaného venkova prakticky netýkalo, tam úspory nebyly. Ty nové peníze krásně voněly novotou. Papírová jedna koruna československá nebo tříkoruna, to byly tehdy velké peníze. Haléře, tříhaléře, pětihaléře. 

Zápotocký se potom se svými bláboly předvedl několikrát. V roce 1954 dokonce způsobil téměř úplný rozpad násilně zkolektivizovaného zemědělství, když prohlásil, že Jednotná zemědělská družstva  nesplnila očekávání a pokud někdo chce hospodařit samostatně, má možnost. Větší část zemědělců z JZD vystoupila. Zůstali jen kovaní vyznavači kolektivizace, zpravidla  chalupníci, domkáři a bezzemci. Potom "Zápotonda", jak se Zápotockému říkalo, začal tápat v signálech, které přicházely z Moskvy a vyvrcholily odsouzením Stalinova "Kultu osobnosti." Na veřejnosti se už moc neukazoval, Zemřel v roce 1957.

Antonín Novotný byl zvolen prezidentem poměrně nečekaně, prý na přání Moskvy. Vyučený elektromechanik, prvorepublikový komunista, celou válku vězeň v nacistickém koncentračním táboře a především poválečný nenápadný aparátčík. S odstupem doby lze Novotného označit za československého předchůdce Gorbačova. Totalitní systém  zásluhou nezbytných demokratických ústupků se mu i proti jeho vůli také začal hroutit pod nohama. Novotný jako odpůrce slovenského nacionalizmu přispěl paradoxně k nebývalé industrializaci Slovenska. Novotný vyhlásil socializmus, propustil politické vězně a umožnil v 60. letech úžasný rozvoj československé kultury. Způsob, jakým několikrát dokázal z Československa vyhnat sovětskou armádu, byl obdivuhodný. 

Snaha Moskvy být s armádou co nejblíže k západní hranicím je známá od roku 1945 (současná válka na Ukrajině to potvrzuje). Za dobrotu na žebrotu. Slovenští komunisté podporovaní oživenou kulturní frontou se postarali na počátku roku 1968 o Novotného pád. Abdikoval v březnu.

Zvolení neutrálního generála v důchodu  Ludvíka Svobody prezidentem republiky byl nepříliš povedený kousek Pražského jara. Jednalo se zřejmě o uklidnění moskevského poručníka Brežněva. Svoboda se snažil držet vojenský krok s kýmkoli, přesto nakonec normalizátorům včele s Husákem překážel. Proto vstoupil do historie jako jediný představitel státu, který byl v roce 1975 prezidentského křesla zbaven bez vlastního přičinění, zákonem o zdravotní nezpůsobilosti.

Gustáv Husák, nesympatický představitel československé normalizace a Brežněvovy doktríny, toužil po Hradě, až se třásl jako ratlík, ale žádnou úspěšnou éru a slávu mu funkce nepřinesla. Podpis pod Deklarací lidských práv a svobod v Helsinkách mu způsobil nekonečné problémy s československými disidenty. Brežněvova několikaletá skleróza a smrt udělali z Husáka opuštěného internacionalistu, Moskva na Husáka začala kašlat. Nakonec Gorbačov úplně odmítl československým normalizátorům chránit jejich pozice v čele státu.

Václav Havel byl historicky jediným československým a českým prezidentem, který neměl za sebou dlouhodobou činnost v žádné parlamentní politické straně. Havel byl prvním prezidentem, který dokázal opustit národovecké 19. století a snažil se malé zemi ve střední Evropě dát punc demokratické země západoevropského formátu, který vychází z křesťanských tradic. Než se Havel stačil z dramatika a disidenta přeorientovat na politika, proběhla zlatá horečka 90. let, uhlídání státního majetku bylo nad síly kohokoli. Navíc Havla silně omezovaly zdravotní problémy. Havlovy zásluhy na tom, že Česká republika byla přijata do NATO a EU jsou nepopiratelné, je to záruka toho, že beztrestně už nikdo zemi vojensky nenapadne a neobsadí.

Havlovy prozápadní názory a činnost příliš nevoněly oběma jeho následovníkům. 10 let byl na Hradě Václav Klaus, 10 let Miloš Zeman. Nevzpomínám, čím se oba ekonomové něčím dobrým zasloužili o český stát. Z Klausova desetiletého působení lze vzpomenout na tunelářskou privatizaci a ukradené chilské péro, Zeman se do české historie zapsal hledáním popelníčku a kymácením nad klenoty. Na nějaký jejich významný státnický čin momentálně nevzpomínám.

Takže mi nakonec vychází, ať bude zvolen jako příští prezident kdokoli, nebude horší než dva prezidenti předcházející. 

 

pondělí 23. ledna 2023

Na holocaust se rádo a snadno zapomíná

 23.01.2023 8:49 - V den výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim) je Mezinárodní den holocaustu. 27. ledna 1945 vstoupili do německého koncentračního tábora Auschwitz sovětští vojáci. Ačkoli se jednalo o lidi dostatečně otrlé, kteří ve své domovině i na bojištích se setkali s různým lidským utrpením, lidské trosky, jaké spatřili v Auschwitzu a Birkenau je šokovaly. 

Jestliže o nacistických koncentračních táborech měl svět během 2. světové války hodně vzdálené povědomí, o hromadné likvidaci (holocaustu) židů nevěděl vůbec nic. (Holocaust – anglicky naprosté zničení, úplná katastrofa, masakr). 

Je neuvěřitelné, že na holocaust se zapomnělo hned po skončení války. V českých zemích se lkalo nad osudem Lidic a obětmi heydrichiády i nesmyslného pražského povstání, ale o systematickém vyvraždění 80.000 českých židů se prakticky nemluvilo. "Vždyť to byli jen židé," naznačovalo se téměř 50 let. O holocaustu se česká veřejnost začala dozvídat prakticky až po roce 1989. 

Na holocaust se brzy po válce zapomnělo v celém světě. Navíc v Sovětském svazu, v Polsku, Československu a dalších východních zemích přeživší židé začali jaksi překážet. Poprava Slánského a dalších devíti židovských politiků měla zřejmě být varováním a připomenutím, že myšlenka holocaustu, i když v jiné podobě, nezmizela. Holocaust nebyl příliš připomínán ani v  Izraeli, Bývalí vězni z koncentračních táborů o věznění a utrpení mlčeli stejně jako později vězni komunistických lágrů. 

Svět si holocaust konečně uvědomil až v roce 1960 při izraelském procesu s Adolfem Eichmannem. Uvědomila si ho také západoněmecká mládež, která se po roce 1960 začala distancovat od starších generací, které stále nechtěly pochopit, čím se Německo provinilo. Vyhledávání a trestání nacistických zločinců se v Německu zrychlilo, Němci se konečně začali stydět za svou nacistickou minulost.

Holokaust je, či některé z jeho částí, některými extrémisty zpochybňován. V mnoha státech světa, včetně České republiky, je zpochybňování holokaustu, též označované jako hlásání Osvětimské lži, trestným činem. 

neděle 22. ledna 2023

Místovoleb a války Utrpení mladého Boháčka. Zahradníček komentuje

22.01.2023 13:35 - Zasněžená neděle. Zima nezapomněla, přišla ve správný čas. Následující týden (22.1. až 28.1.) je dlouhodobě nejchladnějším obdobím roku. "Na svatého Vincence (22.1.) seď doma u pece!" radí stará pranostika. "Lyžníci" se z přídělu sněhu jistě hodně radují, motoristé se z mokrého sněhu jistě radují málo. 

Před týdnem jsem sliboval ohodnocení televizního seriálu Místo zločinu České Budějovice, mezitím jsem byl utvrzen dalším dílem o tom, že se jedná hnusný seriál, který snad má za úkol co nejvíce zesměšnit policii. Jak se pomalu běžící zločinec  vzdaluje sprintujícímu policistovi, je už od dob němého filmu starý trik filmařů. Omezeností je, když do detektivky zatáhnou politiku, konkrétně válečné veterány.

Mnohem více mne potěšil film z roku 1969 "Utrpení mladého Boháčka," který jsem  viděl poprvé někdy před padesáti léty. Herecký koncert Pavla Landovského. Děj filmu, který se odehrává ve východních Čechách, mne  zaujalo jako zemědělské prostředí v okolí Jičína, v němž jsem se v uvedeném roce pohyboval. Nebyl by to režisér František Filip, aby nezachytil  prostředí (tentokrát kolektivizované zemědělství),  jak v době, kdy se děj filmu odehrává, skutečně vypadalo. Žádné prosklené haly, luxusní vily, vyasfaltované cesty, vyholené trávníky a družstevníci v bílých pláštích. Ve zvěčnělém "terénu" je největší hodnota filmu. 

K mladému Boháčkovi ve filmu patří bílý automobil Volga-GAZ 21 zvaný Carevna. Volga jako napodobenina poválečných amerických automobilů s motorem okopírovaným od předválečného Opel Kadet byla vyráběna v Gorkém (nyní Nižnyj Novgorod) a v Československu sloužila především jako služební vozidlo velkých podniků, úřadů a institucí. Od poloviny 60. let to byla  těžce zaplacená touha některých socialistických snobů, kteří se potřebovali na veřejnosti předvádět. Zalíbila se i mladému Boháčkovi, takže mu ji máma koupila.

Dalším vozidlem, za jehož volantem je hrdina filmu spatřen, je traktor Zetor 4511. Jedná se o traktor, který na polích běžně k spatření nebyl, pokud vůbec byl. Jedná se o vylepšený Zetor 4011, z něhož zůstala kabina, doplněná bezpečnostním rámem, kapota je už ze Zetoru 5611. Ve filmu traktor táhne v té době nejoblíbenější trubkový pluh PH-35. Pluh byl perfektně seřízen, takže orba byla dokonalá, soutěžní.

Dalším zajímavým místem na Boháčkově cestě, jaké se dnes už asi nikde nenajde, je stará zájezdní hospoda. Vysoká litinová kamna, velké rádio a  servírky v černých šatech s bílými zástěrkami. Plakát s nápisem "Silniční závody" potvrzuje, že děj filmu se odehrává ve východních Čechách, které v té době byly posedlé silničními motocyklovými závody. Na vlastní oči jsem tenkrát (1969) viděl, jak trénující závodník při vjíždění do družstevního dvora motocykl ubrzdil až v hnojišti. Jezdilo se na strojích různě podomácku vyrobených a upravených. 

Při dalším hledání zootechničky Jany Pazderkové Boháček zajel do dvora, jenž byl zřejmě kdysi zbudován nějakým šlechticem. Rozlehlý dvůr byl po několika létech kolektivizovaného zemědělství přiměřeně zdevastován a zaplněn tehdejší zemědělskou technikou.. Poblíž klenuté brány stojí sovětský pásový traktor DT-54, nedaleko potahový valník naložený pětadvacetilitrovými konvemi na mléko a pásový transportér. Na několika místech dvora se nacházejí traktorové přívěsy o nosnosti 3,5 tuny a nákladní automobil P-V3S. V zadní části dvora se nachází roury senometu (žralok či řezačka), které jsou v délce asi 15 m smontovány v několikametrové výšce a podepřené nůžkovými vzpěrami (kleštiny). Pod rourami je vidět visutá drážka, po niž se vyvážel ze stáje hnůj, jenž se nesklápěl na hnojiště, ale do vozu. Místo hnoje v hnojišti stojí rozebrané potahové ráfové vozy a nějaké boudy, pravděpodobně na telata. Starší žena, kterou Boháček při vjezd do dvora osloví, je oblečena v tehdejší uniformě žen pracujících v zemědělství, v sepraném šedomodrém pracovním plášti a šátku.

Jestli dvůr je kolchozně zanedbaný a kolem nového čtyřřadého kravína a u drůbežárny je jen voda a bláto, náves nepřipomíná hustě osídlené vnitrozemí, ale poválečné vydrancované pohraničí. Při shlédnutí filmu si člověk uvědomí, že tak v 60. a 70 letech minulého století vypadala většina vesnic. 

 Josef Zahradníček

pátek 13. ledna 2023

Pátek, nešťastný den, navíc den volební. Zahradníček komentuje

 

13.01.2023 6:33  - Pátek 13. ledna 2023. Konečně to za netypického zimního počasí vypukne, bude zahájeno hlasování českých občanů o tom, kdo se posadí do prezidentského křesla na Pražském hradě. Vzhledem k tomu, že prezident ČR neřídí vládu jako prezidenti v některých jiných zemích, byla česká předvolební kampaň nesmyslně hloupě přehnaná. Napodobování Ameriky. Člověk žasne, kolik novinářů, komentátorů a různých politologů se volbou prezidenta dokáže zabývat. Kolik takových nezodpovědných žvanilů  přesvědčí důvěřivé voliče.

Za vlády komunistů zde byla hlasovací mašina zvaná Národní shromáždění. První volba prezidenta, kterou si pamatuji, se odehrála v roce 1957. Očekávalo se tehdy všeobecně, že prezidentem bude dosavadní předseda vlády Viliam Široký. Říkala nám to paní učitelka - oslovení soudružka u nás ještě zavedeno nebylo. Široký měl prý na funkci prezidenta nárok jako Slovák, předseda vlády, i jako kovaný předválečný komunista a spolupracovník sovětské NKVD. Široký jako zastánce centrálně řízeného Československa měl velký podíl na odsouzení slovenských nacionalistů včetně Husáka. Zvolen však překvapivě byl 1. tajemník ÚV KSČ Antonín Novotný. Prý na přání Chruščova.

Ještě jedna volba mi utkvěla v paměti. Volba Ludvíka Svobody na konci března 1968 byla jednou z komedií Pražského jara. Studenti, kteří při volbě zaplnili hradní nádvoří, si přáli Čestmíra Císaře. Kvůli uklidnění Brežněva byl zvolen Hrdina SSSR Svoboda. Neuklidnilo to Brežněva nadlouho, 21. srpna  Československo obsadilo půl milionu rudoarmějců. Svoboda byl prezidentem i generálem "na baterky." Kam ho někdo strčil, tam důstojně vystupoval,  dělal vše: tak Aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Sovětské okupaci nedokázal zabránit. Vzepřel se jen, když měl kvůli stáří odstoupit z funkce, takže ho normalizátoři museli z Hradu vyhodit násilně.

Zkušenost s jedním generálem včele státu by měla stačit, ten současný generálský kandidát určitě můj hlas nedostane, i když zásluhou mohutné propagandy v Praze  zřejmě na Hrad zamíří. Praha rozhoduje v posledních 30 letech o výsledku všech celostátních voleb.

 Už vůbec můj hlas nemůže dostat magazínový idol mládeže Nerudová. Tu si podle způsobu prezentace dovedu představit na předměstské pavlači, nikoli v čele státu.  Nerudová se dokonce podbízí "pokrokové" mládeži tvrzením  že existuje 5 pohlaví. Jako bývalý zemědělec jsem mezi živočichy v přírodě i na dvoře nikde víc než 2 pohlaví nezpozoroval. 

Můj hlas nedostane ani zástupce SPD, který rozšířil informaci, že podle jisté agentury je v preferencích kandidátů na 3-4 místě. Zjistilo se, že žádná taková agentura průzkum nedělala, protože vůbec neexistuje. 

Volit Babiše v prvním kole také nebudu, i když bych si přál, aby získal víc než 50 procent. Už kvůli těm štvanicím, jimž z podnětu ODS a jiných pražských křiváků byl zástupce českého venkova v posledním roce vystaven.

Fischer jako křesťan nemá v ateistickém státě šanci. Byl by podražen jako Schwarzenberg.

Když pak vyloučím ekonomy jako studované zloděje, výběr nemám velký.

Přišla bída na kuřáky. Krabička cigaret už stojí v trafice 135 korun. Dovážejí se cigarety z Polska, kde jsou levnější. Vášniví kuřáci kouřit nepřestanou, i když bude 1 cigareta stát 10 korun a více. Mimo nákupu cigaret v Polsku je možnost zřídit si malou domácí tabačku. Tabák všelijaké kvality a cigaretový papír vyjdou levněji. Viděl jsem to u několika kuřáků. Máčkne se na páčku a vyjede cigareta. Nouze naučila Dalibora housti. O tom že by se tabák pěstoval na zahrádkách jako za 2. světové války, jsem zatím neslyšel. Dnes se pěstuje spíš konopí. 

Na kritiku televizního seriálu "České Budějovice, místo zločinu," už se dnes nedostanu. Předem mohu jen konstatovat, že trapní autoři trpí zřejmě nějakými sadistickými choutkami, když tak rádi ukazují zohavené mrtvoly a dělají z kriminalistů idioty.

Josef Zahradníček


pátek 6. ledna 2023

Nervosní doba pokračuje. Zahradníček komentuje.

 6. 1. 2023 16:40 - Nečekaně vysoké teploty prvních dnů roku 2023 lámou rekordy 21. století. Na Tři krále poctivých +11°C. Na začátku Slunovratu se oteplovalo i v minulosti, ale loňský a letošní začátek roku jsou přece jen nečekané, zvlášť ten letošní. Průměrná teplota  za poslední 3 týdny je +6,32 °C. Taková bývá průměrná teplota březnová, někdy dubnová.

Lidé si v době drahých energií libují, že ušetří na palivu. Začíná se zelenat tráva, probouzí se vegetace i vše živé v ní. Pokud ještě přijde zima tuhá, jak se často koncem ledna stávalo, bude to další pohroma pro přírodu, i pro lidi.

Na slabé lidské nátury stačí, co vidí a slyší ve sdělovacích prostředcích. Denně novinářské hyeny informují o blížících pohromách. Duševně labilní jedinci ztrácejí víru ve svou budoucnost. Mladá žena si v Krkonoších vzala sebou na věčnost i malé dítě, předevčírem v Táboře skočila uklízečka ze střechy obchodního domu, dnes zahynul po skoku ze Žďákovského mostu muž. 

Dnes jsem dostal volební lístky. Co s nimi? Když volil prezidenta parlament, mohli občané jen děkovat  necelým třem stovkám rozkřičených a rozhádaných poslanců a senátorů za to, koho nám zvolili. Dnes je odpovědnost na občanech, takže po zvolení kohokoli se chtě nechtě budou miliony lidí vzájemně obviňovat ze špatné volby. 

Včera byl ve Vatikánu pochován bývalý papež Benedikt XVI., původem Němec, jehož vysoké lidské a vědecké kvality oceňují občané Německa až po jeho smrti. Další smutek mají v Německu po zprávě, že včera ve věku 72 let zemřela německá lyžařka Rosi Mittermaierová. Pamětníkům, kteří se zajímali o sport, připomenu, že se jedná tu opálenou lyžařku s černými vlasy a bílými zuby, která na zimní Olympiádě v Insbrucku v roce 1976 získala ve sjezdových disciplínách 2 zlaté a 1 stříbrnou medaili. Tenkrát byla zlatá éra sjezdového lyžování, dostat se mezi alpské lyžařské velmoci, jako bylo Rakousko, Švýcarsko, Francie a Itálie bylo pro sympatickou Němku mimořádným úspěchem.

Německo rozděluje rusko-ukrajinská válka. Ovšem jinak než české obyvatelstvo. Mezi německými politiky je ve značné míře podporován názor, že by se Ukrajině neměly dodávat zbraně (konkrétně tanky Kraken). Když prý Ukrajinci nebudou mít s čím bojovat, tak přestanou bojovat a uzavřou mír a bude po válce. Jako by neznali Rusy. Obsazení Ukrajiny by jim brzy nestačilo a pod rouškou strachu z EU by mohli jednoho dne znovu dobývat Berlín.

Josef Zahradníček


středa 4. ledna 2023

Gustáv Husák, typ odpudivého politika

 Příští týden uplyne 110 let od narození Gustáva Husáka, politika slovenského a československého, který stál v čele země v posledních desetiletích komunistické diktatury. Byl symbolem takzvané normalizace a vůdčí osobností politiků, kteří přivedli zemi po roce 1968 do podřízenosti sovětským okupantům. 

Třikrát byl vyloučen ze strany, která ho přes devět let držela ve vězení, potom 17 let tuto stranu vedl a 14 let byl československým prezidentem. O tom si lze myslet cokoli.

Gustáv Husák pocházel z proletářské rodiny, proto už od mládí horoval pro bolševiky. Do komunistických organizací se zapojoval už od 16 let. Neokouzlovaly ho zřejmě jen ideály marxizmu, ale především síla bolševiků, způsob jakým bolševici na svou stranu, i když z větší části nedobrovolně, dostali ruské obyvatelstvo. Být v blízkosti bolševické síly a sloužit jí za všech okolností, to byla Husákůva idea, která ho doprovázelaaž do smrti.

 Naplno se Husákova slabost pro Sovětský svaz  projevila v roce 1968. Na jaře ještě podporoval Dubčekův obrodný proces. Po okupaci Československa sovětskou armádou na nic nečekal, odletěl do Moskvy, kde podpořil dočasný pobyt sovětských vojsk v Československu. Tím získal Brežněvovu náklonnost, takže 4. dubna 1969 byl dosazen do čela českých komunistů a mohl oznámit začátek demoralizující normalizace strany a společnosti.  29. května 1975 se stal prezidentem.

Po sametové revoluci abdikoval v prosinci 1989.  Až do smrti v listopadu 1991 nepochopil, že okupace a normalizace Československo a jeho občany poškodily. 10. ledna uplyne 110 let od jeho narození. 


úterý 3. ledna 2023

100 let od smrti Jaroslava Haška

 Před sto lety, 3. ledna 1923, zemřel v Lipnici nad Sázavou Jaroslav Hašek. Nebyl jen autorem Švejka. Byl  tvůrcem originálním interpretem i jiných nadčasových děl. Hašek zemřel v pouhých 39 letech života. Na rozdíl od jiných lidí dokázal svým způsobem mistrovsky popsat Prahu na počátku 20. století a zanechat jedinečné literární díla. 

Rod Hašků  z otcovy strany byl selský, a měl kořeny v jihočeských Mydlovarech. Po maturitě se Jaroslav Hašek stal zaměstnancem banky Slavia, brzy se ale začal živit výhradně novinařinou a literaturou. V té době se také seznámil s českými anarchisty. Začal vést bohémský a tulácký život. V době vypuknutí první světové války žil Hašek s kreslířem Josefem Ladou, který později ilustroval Dobrého vojáka Švejka.[

V roce 1915 Hašek narukoval do Mariánských kasáren v Českých Budějovicích k 91. pluku a s ním odjel na haličskou frontu v Rusku. 24. září 1915 padl do zajetí. v roce 1917 vstoupil do české družiny,  Od listopadu 1917 do února 1918 publikoval v časopise Čechoslovan a Čs. voják, byl mj. autorem řady protibolševických článků.

Hašek sympatizoval zejména se Lvem Davidovičem Trockým a jeho teorií permanentní revoluce. Ta nakonec vedla k říjnovému převratu v Petrohradě, kde byl Trockij předsedou nejmocnější síly v zemi, petrohradského sovětu.

Koncem února 1918 Hašek vstoupil do Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické, což jeho anarchistické povaze nestačilo a v březnu odjel do Moskvy, kde začal intenzivně spolupracovat s bolševiky. V dubnu vstoupil do Rudé armády  byl poslán do Samary. Na konci roku 1918 působil jako velitel oddílu Čuvašů a jako zástupce vojenského velitele města Bugulma. Roku 1920 b se v Krasnojarsku oženil s tiskárenskou dělnicí Alexandrou Grigorjevnou Lvovovou, zvanou Šura.

To, že revoluci vedle Lenina fakticky řídil Trockij, se dodnes nesmí v Rusku říkat, snad aby nepobledla Leninova a později Stalinova gloriola. Každopádně pro anarchisticky založeného Haška byl z revolučních vůdců jednoznačně největší autoritou právě on.

Po návratu do Československa nebyl souzen za mnohoženství jen díky tomu, že v Rusku nebyl zrovna pořádek a neuznávaly se vzájemně různé mezinárodní smlouvy. Do Československa byl Sověty vyslán s cílem organizovat komunistické hnutí. Dostal od bolševiků německé marky, které v Praze neměly žádnou cenu, a když byl  zatčen Jaroslav Handlíř, spojka ruských agentů, Haškův zájem o zájem o komunistickou politiku zcela skončil. Vrátil se k předválečnému bohémskému způsobu života. 

25. srpna 1921 Hašek odjel s malířem Jaroslavem Panuškou a s manželkou Šurou do Lipnice nad Sázavou. V této době už byl vážně nemocný. V Lipnici začal psát své vrcholné dílo, Švejka.  3. ledna 1923 zemřel na ochrnutí srdce.[


sobota 31. prosince 2022

Nepovedený rok 2022 končí. Zahradníček komentuje

sobota 31. prosince 2022 - V současném silvestrovském podvečeru poklesla teplota vzduchu z +16°C na +10°C. Oteplení na začátku slunovratu se v posledních letech stalo pravidlem. Odkudsi z dálek se stále hustěji ozývá dunění. Netrpěliví "ohňostrůjci" se připravují na půlnoční kanonádu.

Volně prodejná zábavní pyrotechnika rozhodně  nepatří k tomu nejlepšímu, co přinesla doba polistopadová. Proč se někomu líbí ten rámus a oheň na obloze, těžko lze pochopit. Tak jako nelze pochopit, že se někomu líbí střílení ze samopalů, děl a raketometů na ukrajinských frontách. Pro některé lidi zřejmě je střelba a zabíjení vášeň. 

Letos přišli ekologové s výpočty, kolik se zásluhou nočního odpalování pyrotechniky dostane do ovzduší, škodlivých rakovinotvorných látek. To je zřejmě jeden z dalších poplašných ekologických nesmyslů. Mnohem závažnější jsou jiné následky ohňostrojů, třeba požáry menší i větší, dopravní nehody a stresování lidí a zvířat. Je zajímavé, že ochráncům a milovníkům zvířat vadí slepice v kleci, ale nedemonstrují proti silvestrovskému plašení zvířat domácích, polních i lesních.

Letošní rok byl pro obyvatelstvo střední Evropy nepříjemný až špatný. Covid, válka, uprchlíci, inflace. Mnozí proroci z řad politiků a novinářů předpovídají, že příští rok bude ještě horší. Zřejmě se jim strašení veřejnosti vyplácí, a proto hrůzu nahánějí.

Přesto bude v roce 2023 lépe. Happy New Year 2023

Josef Zahradníček      

Praha bude slavit 30 let podrazů z ODS

 Česká republika oslaví 1. ledna 30 let své samostatnosti. U této příležitosti pozval premiér Petr Fiala (ODS) na večeři všechny předsedy vlád Česka do Kramářovy vily. Na programu je také slavnostní koncert. O den později, tedy 2. ledna, ale ve velkolepém stylu plánuje současný předseda vlády Petr Fiala oslavit 30 let od vzniku samostatného Česka. "V plánu jsou dvě zásadní akce," nastínil TN.cz mluvčí vlády Václav Smolka.

Poslední den roku 2022 se předseda Senátu Miloš Vystrčil, předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová a předseda Národní rady Slovenské republiky Boris Kollár vydají na nejvyšší vrchol Bílých Karpat. Výstupem na Velkou Javořinu na hranicích Česka a Slovenska si chtějí připomenout pokojné rozdělení Československa a 30. výročí vzniku dvou samostatných států, informovala na svém webu Poslanecká sněmovna.

V rámci výročí zavítá na Nový rok hlava státu právě k našim sousedům na Slovensko. Redakci TN.cz to potvrdil jeho mluvčí Jiří Ovčáček. "Na Slovensku se chystají oslavy," nastínil Smolka. Přesný program však ani jeden z mluvčích nenastínil.

U příležitosti výročí rozdělení státu pozval Fiala do Kramářovy vily na slavnostní večeři všechny premiéry českých vlád. Ti by ke společnému stolu měli usednout vůbec poprvé v historii. Jedná se o neformální sešlost, na kterou jsou pozvané také partnerky všech expremiérů. Stanovený není ani přesný program. "Hledali jsme způsob, jakým oslavit 30 let vzniku samostatné ČR. Dospěli jsme k tomu, že schůzka všech, kteří zemi nějakým způsobem v nějaké době vedli, bude dostatečně důstojná," vysvětlil Smolka. Poté bude v Rudolfinu následovat slavnostní koncert, který pořádá Úřad vlády ČR společně s Českou filharmonií. Toho by se měl zúčastnit také slovenský premiér Eduard Heger.

Pondělí bude mít Fiala opravdu nabité. Na programu má totiž také pravidelný novoroční oběd s prezidentem Milošem Zemanem. Ten se tradičně koná na zámku v Lánech. 

Hlavní město v rámci oslav 1. ledna od 16:00 speciálně nasvítí některé budovy. V národních barvách se rozzáří například Nová radnice na Mariánském náměstí, Petřínská rozhledna, Rudolfinum a také zdi pod metronomem na Letné. V centru metropole budou vyvěšeny české vlajky. Speciální hlášení zazní od 8:00 do 20:00 v celé síti metra: "Již 30 let jedeme po vlastní lince jako samostatná Česká republika. Přejme si proto šťastnou cestu i do budoucna. Vaše hlavní město Praha". Všechny tramvaje v ulicích navíc budou osázeny vlaječkami České republiky, přiblížilo na stránkách vedení města. K příležitosti výročí samostatnosti Česka Pražský hrad od 17. do 21. ledna vystaví české korunovační klenoty v katedrále sv. Víta. 

Před 30 let podepsali tehdejší premiéři Václav Klaus a Vladimír Mečiar dohodu o rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky. Zlom nastal po volbách v červnu roku 1992, kdy v Česku zvítězila ODS a na Slovensku Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS). Sporů mezi českými (pražskými) a slovenskými politiky vypuklo po  listopadu 1989 několik. Nekonečné byly parlamentní tahanice o název státu, slovenským politikům v touze po obnovení Slovenského štátu z dob 2. světové války nahrávalo rušení zbrojního a těžkého průmyslu, který byl převážně na Slovensku, a stoupající nezaměstnanost. Hlavní příčinou česko-slovenské roztržky byl federální ministr financí Václav Klaus, který se do této funkce dostal zásluhou vydírání Havla a ostatních disidentů. Kvůli zahájené tunelářské privatizaci stranických kamarádů se Klaus potřeboval Slovenska zbavit, proto před volbami  slíbil českému obyvatelstvu  především dohnání západní ekonomiky během 4-5 let. Napodobil ho na Slovensku Mečiar, který slíbil Slovákům slovenské Švýcarsko během 10 let.

Tehdejší prezident Václav Havel pak v červenci 1992 abdikoval. Politici následně 26. srpna stvrdili svým podpisem rozdělení Československa. Po zbylou dobu byla federace bez prezidenta. Dva státy se na mapě pak objevily 1. ledna 1993.


Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.