Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

sobota 6. srpna 2022

Válečné choutky Kremlu byly a budou. Zahradníček komentuje

 6.8.2022; 13:01  - Konečně meteorologům předpověď o velkém horku vyšla. Včera moje meteostanice ve stínu v 11 hodin ukazovala +37°C, vysoká teplota neklesala až do 4. hodiny odpolední, na záznamu stanice je dokonce v některé chvíli teplota +38,5°C. Nám teplomilcům takové teplíčko moc nevadí, zato otužilci naříkali, polévali se vodou a schovávali ve stínu. Po nočních bouřkách už je dnes všechno jinak, teploměr se drží na pouhých +15°C.

Horký začátek srpna s některými lidmi nepříjemně zamával. Rusko-ukrajinská válka přešla na vzájemné mediální obviňování, kdo kam pronikl a kdo kde raketami rozbil nemocnici nebo zablokoval přístav. Kdyby za tím obviňováním nebyly desítky mrtvých lidí, stovky uprchlíků, tisíce lidí nešťastných a nedozírné škody na majetku, dalo by se hovořit o ruské frašce.

Rakouská lékařka se bála, že ji zabijí odmítači očkování, raději sama dobrovolně zemřela. Andrej Babiš vyrazil na jakousi svou politickou kampaň do jižních Čech, čímž oslovil především zoufalce z ODS, neboť tato partaj nikdy nenasycených polistopadových zbohatlíků těžce nese to, jak v průzkumech veřejného mínění má Babiš  mezi  obyvatelstvem venkova s malými příjmy značnou podporu. Provokací ODS proti výrazným preferencím ANO přibývá. A to se většina Babišových voličů do průzkumu veřejného mínění nedostane, a už vůbec nechodí na jeho manifestace.

Po dlouhé jarní přestávce začaly opět fotbalové soutěže domácí i evropské. Pět nejlepších týmů minulého ročníku 1. Fortuna-ligy po prvním kole se krčí na konci nové tabulky. Jediný ligový bod z 15 možných pro nejlepší loňské týmy získala Plzeň, když horkotěžko na poslední chvíli zachránila remízu. Plzeň však uspěla v kvalifikaci na nejatraktivnější a nejbohatší evropskou soutěž, když zatím všechna 3 utkání vyhrála. V konferenční lize běžci ze Slávie zatím jednou, za pomoci rozhodčího, ve čtvrtek porazili atraktivní řecký Panathinaikos, ale odveta v Aténách může být hořká. Sparta vypadla ze všech evropských soutěží. Mezinárodně neostřílené Slovácko utrpělo debakl v Istanbulu. 

Drtivým vítězstvím 6:1 Bayernu Mnichov ve Frankfurtu začala včera německá 1. Bundesliga. Tato soutěž  25. července oslavila  60. výročí založení. Od roku 1962 se hraje v prakticky nezměněné podobě. V té době byl na vrcholu slávy Uwe Seeler, fotbalista a patriot HSV Hamburg a německé reprezentace. Uwe Seeler 21. července 2022 zemřel ve věku 85 let. Alespoň se dnes nemusí dívat na pestrobarevný průvod 250.000 lidí, kteří se do Hamburku přijeli chlubit svou nenormální duševní orientací.

Kvůli záplavě válečných zpráv z Ukrajiny se zřejmě zapomnělo na konflikt, který světu hrozil právě před 60 lety. Tehdy šlo o sovětské vojenské základny na Kubě, které měly být vybaveny raketami s jadernými hlavicemi. Sovětské základny stavěné Američanům téměř pod nosem byly objeveny americkým průzkumným letadlem zcela náhodou. Byl to tehdy světový rámus poamericku. Řinčelo se zbraněmi také ve Varšavské smlouvě. Vojáci ČSL více než měsíc spali oblečeni, se samopaly na prsou, pokud se o spánku s 5 až 10 nočními poplachy dalo mluvit.

Co kubánské krizi předcházelo? V roce 1952 se vlády na Kubě ujal diktátor Fulgencio Batista, který Kubu  postupně napojoval na americké hospodářství.  Proti tomu se zformovalo Hnutí mládeže, do jehož čela se postavil mladý právník Fidel Castro, jenž po věznění odešel do Mexika, odkud proti Batistovi organizoval  partizánskou válku. V roce 1959 povstalci Kubu dobyli, zakrátko se Castro stal předsedou kubánské vlády Tato nová vláda od začátku bezvýhradně podporovala nejchudší obyvatele a jedním z prvních rozhodnutí bylo zvýšení nejnižších mezd a snížení cen léků, elektřiny apod. Od začátku v této vládě také vzrůstal vliv komunistické strany. Fidel Castro ovšem nebyl komunistou ani marxistou.

Znárodnění amerických bank na Kubě těžce nesli jejich američtí majitelé, a tak v USA organizovali kubánské emigranty, aby se pokusili svrhnou Castrův režim. Několik útoků do Zátoky Sviní skončilo neúspěchem, ale na pomoc Kubě přispěchala sovětská vláda, která Castrovi nabídla zřízení raketových základen. Začala sovětsko-americká jednání, ale sověti vojenské základny na Kubě nepřiznali, tvrdili, že se jedná o zemědělské stavby. Američané zjistili sovětské konvoje mířící na Kubu. 22. října americké námořnictvo zahájilo blokádu Kuby. Moskva zuřila, 27. října 1962 sovětská armáda sestřelila americký letoun U-2. Kennedy dal Chruščovovi ultimátum; do 48 hodin stáhnout rakety z Kuby. Připraveno k zesílení blokády Kuby bylo 150.000 amerických vojáků. Zároveň byla uvedena v pohotovost americká vojska v západním Berlíně, neboť Američané se domnívali, že SSSR v Evropě Studenou válku  rozšíří o konflikt u Berlínské zdi. V USA vypukla nákupní horečka. 28. října 1962 Chruščov souhlasil se stažením sovětských raket z Kuby, ovšem za podmínky, že zmizí americké rakety z Turecka a Itálie. Příští rok byl na Kennedyho spáchán atentát, v roce 1965 byl Chruščov zbaven nejvyšší sovětské funkce.

Tím Kubánská krize skončila, Castro sice dlouho zuřil, že ho SSSR opustil. Sovětské rakety se ovšem v roce 1965 nastěhovaly, opět nenápadně, do Brdských lesů v Československu. Kreml se nikdy válečných choutek nevzdal, i když se vydával za centrum míru a socializmu. Studená válka v Evropě pokračovala až do roku 1990. Rusko i bez komunistů však nadále čas od času řinčí zbraněmi. Mnozí čeští milovníci Ruska nezapomínají tvrdit, že se nám pod ochranou mírumilovného Sovětského svazu nádherně žilo celých 45 let.

Josef Zahradníček 

sobota 30. července 2022

Göringův přísně tajný úřad, o kterém historikové mnoho nevědí

Sídlo přísně utajené Göringovy zpravodajské organizace se nacházelo ve městě Charlottenburg. Dneska se Schilerova ulice v Charlottenburgu liší od rušného města svým klidem. Občas projede auto, tu a tam se objeví chodec. Kdyby se zde nenacházel komplex masivních budov, připadal by si návštěvník jako v odlehlé městské periferii. Jen málokdo dneska ví, že v budovách, kde nyní sídlí školy, bylo v letech 1935 až 1945 sídlo nacistické zpravodajské služby se nenápadným názvem "Výzkumný ústav říšského ministerstva letectví." 

Hermann Göring


Sídlila zde však zvláštní tajná služba, která měla jakýsi monopol Třetí říše, a to především na sledování telefonních hovorů. Neomezeným šéfem instituce se 6000 zaměstnanci byl třetí muž Třetí říše Hermann Göring, který odtud mohl sledovat kohokoli, od vnitřních i zahraničních odpůrců režimu, přes průmyslníky a velvyslance, až po generály a nejvyšší nacistické úředníky a funkcionáře.

O existenci tohoto Göringova úřadu se prakticky nevědělo, protože na konci války dokázal zahladit všechny stopy. Je to neuvěřitelné, protože základy tohoto úřadu položil Göring už ve chvíli, kdy se Adolf Hitler stal říšským kancléřem. Göring vytušil, že přístupem k tajným k informacím, o kterých ostatní pohlaváři nevěděli, si lze udržet nejen přehled o dění v Německu, ale také se držet v pevném křesle. Nový úřad  se stal součástí ještě neexistujícího Říšského ministerstva letectví. Název "Výzkumný ústav" nebyl podezřelý doma ani v zahraničí.

K úkolům výzkumného úřadu patřilo sledování telefonátů a radiových vysílaček, dekódování zachycených zpráv a důkladné sledování rozhlasového vysílání a novin. Göring jako jediný získal monopol v Říši na odposlech telefonních hovorů. Ústav se zvětšoval pomalu, po jeho založení v něm pracovalo 10 lidí. Do čela úřadu byl nejdříve uveden Göringův státní tajemník Paul Körner. Celkem se v jeho čele vystřídali tři lidé, nejdéle princ Christov von Hessen.

Vzhledem k zničeným materiálům nelze nyní spolehlivě zjistit, koho všeho úřad sledoval. Něco se objevilo v archivních dokumentech jiných úřadů, něco bylo zaznamenáno ze vzpomínek zaměstnanců úřadu. Bylo zjištěno, že Göring vyžadoval sledování církevních hodnostářů, banky a letecké továrny,  hlášení o sledování lidí z těchto institucí vyžadoval s neúprosnou pravidelností. 

Intenzivně byl ve 30. letech sledován telefonní a radiový provoz všech zahraničních zastupitelských úřadů v Berlíně. Byly však odposlouchávány i hovory uskutečněné mezi diplomaty třetích zemí, například Varšavy s Paříží nebo Prahy s Londýnem. V době jednání o československém pohraničí v Bad Godesberg 22. a 23. září 1938 se Göringovu úřadu podařilo zachytit velkou část rozhovorů mezi ambasádami zúčastněných zemí, a hlavně všechny Chamberlainovy telefonáty. Hitler si mohl dovolit Sudety obsadit, protože z odposlechů věděl předem, že západní mocnosti na pomoc Československu nepřijdou.

Velkým úspěchem úřadu bylo například zachycení telefonního rozhovoru amerického prezidenta Roosevelta s britským premiérem Churchilem 28. července 1943. Bezpečni před odposlouchávacím zařízením nebyli ani Hitlerovi lidé. Jeden zaměstnanec úřadu po válce uvedl, že k Hitlerovi dlouhou dobu putovaly záznamy všech telefonátů vůdce SA Ernsta Röhma, na jejichž základě Hitler nechal 30. června 1934 Röhma zabít, Sledováni byli důstojníci Wehrmachtu. Sledován byl také například Julius Streicher, vydavatel protižidovských novin "Der Stürmerů." Po válce zaměstnanci  vyprávěli britské tajné službě, jak se bavili při odposlechu Josefa Goebbelse, když telefonoval s Lídou Baarovou. Záznamy se dostaly k Hitlerovi, který potom Goebelsovi zakázal  s Baarovou jakýkoli kontakt.

Budova Výzkumného ústavu byla dokonale zabezpečena, nikdo z kolemjdoucích si nemohl všimnout, co se v ní děje. Její adresa a telefonní číslo byly uvedeny v telefonním seznamu. Během války úřad ztrácel na významu, podle toho jak Hitler stále více spoléhal na své schopnosti a intuice. Když mu úřad v roce 19441 doručoval informace o poměrně vyspělém sovětském průmyslu a armádě, Hitler je smetl ze stolu, neboť byl přesvědčen, že sovětské Rusko je chudou a slabou zemí, a v červnu 1941 na SSSR zaútočil. 

Spojenci neměli o existenci úřadu tušení, bombardovali ho 22. listopadu 1943 náhodou. Po tomto bombardování, kdy byla zničena většina důležitých spisů, byl úřad přestěhován do Vratislavi. Po neúspěšném atentátu na Hitlera byl úřad převeden pod Himmlerovo ministerstvo vnitra. Před příchodem Rudé armády zaměstnanci všechen materiál spálili a rozprchli se. Je možné, že úřad sledoval i Göringa či někoho, koho sledovat neměl. Proto je podezřelé, že dva jeho vedoucí nezemřeli přirozenou smrtí. Göring byl na úřad pyšný, dokonce se při norimberském procesu vysmál spojencům, že o existenci úřadu nevěděli.






středa 27. července 2022

Chalupáři jako nezničitelný pozůstatek normalizace

Když jsem v programu televize na tento týden zahlédl, že diváci opět mohou shlédnou normalizační seriál Chalupáři, přepadl mě nějaký smutek. Seriál Chalupáři byl natočen kvůli tomu, aby komunistický režim odvedl pozornost městského obyvatelstva od choutek cestovat do zahraničí a nabídl mu možnost napodobit šlechtu, která si v létě vyjížděla na letní sídla. Socialistické maloměšťáctví dostalo v roce 1972 na semaforu ÚV KSČ zelenou.


Seriál Chalupáři se přes normalizační vesnické prostředí, podle představ městských umělců, a hloupý děj stal nejsledovanějším seriálem všech dob. V počtu televizních diváků je mnohem úspěšnější než Nemocnice na kraji města a vzhledem k úpadku a roztříštěnosti současné televizní tvorby zřejmě nikdy překonán nebude. Úspěch mu jistě zajistilo herecké obsazení. Sešla se parta lidí, které poskytoval režisér František Filip mimořádnou volnost. Po bujarých večírcích, které se často protáhly až do ranních hodin, se šlo rovnou natáčet. Kdo se potom mohl divit, že se Menšíkovi za volantem autobusu točila hlava a Větrovec padal z motorky.

Po odvysílání seriálu přišel útok městských zájemců o chalupaření. Předsedové MNV byli bombardováni dotazy na chalupy za 10.000 korun. Někteří se dobře zbavili polorozpadlých pastoušek, jiní, kteří už měli s nepřizpůsobivými chalupáři své zkušenosti, apelovali na majitele opuštěných chalup, aby je prodávali jen lidem, kteří chtějí v obcích trvale žít. Chalupáři, kteří se v obci objeví několikrát za rok, nejsou pro obce přínosem. Peníze za prodej chalupy jsou ovšem přednější než potřeby obce.

pondělí 25. července 2022

Pneumobily vyžadují nejen stlačený vzduch, ale také stlačené peníze

Ač se to zdá být neuvěřitelné, za slibnou technologii dnes nejsou označována velká bateriová úložiště, ale systém skladování vzduchu, nazývaný Compressed Air Energy Storage (CAES). Nosnou myšlenkou akumulačního systému CAES je využití přebytečné elektřiny z fotovoltaických a větr­ných elektráren k výrobě stlačeného vzduchu o vysokém tlaku za pomoci kompresorů a poté jeho ukládání, aby mohl být později použit pro výrobu elektřiny.

O tomto posledním vývoji je u nás jaksi ticho po pěšině, informace o využívání stlačeného vzduchu jsou zpravidla jen starší poznatky. Přitom možnosti využívání stlačeného vzduchu, laiky zhusta u nás posmí­vané (především pod vlivem senzačních zpráv o autech na stlačený vzduch), jsou za posledních několik let už trochu jinde. 

Každá legrace něco stojí, tedy se ani stlačený vzduch není zadarmo Evropská unie v novém dotačním období vyhradila na fotovoltaiku velké prostředky. Proto mohou i u nás podporu na fotovoltaiku pro svoji vlastní spotřebu ve větší míře čerpat soukromníci. A majitelé domů, které nejsou připojeny k elektrické síti, mohou získat dotaci na pořízení ostrovní fotovoltaické elektrárny. Mnohé tak nasvědčuje tomu, že i k nám dorazí další technická revoluce, spočívající ve využití docela obyčejného (ovšem stlačeného) vzduchu, který nás obklopuje a který dýcháme. Neboť systém HyPES-R společnosti Enairys jistě i u nás najde uplatnění v případě rodinných domů s fotovoltaickou elektrárnou, kde bude majitel domu sytém stlačeného vzduchu v zimě využívat k vytápění (bez uhlí, dřeva i ruského plynu) a za horkého léta ke chlazení interiéru.

A kdo nemá hluboko do kapsy, bude si v rámci pokroku zvaného Green Deal pak vrnět blahem. Jako ti, co mají už v garáži zaparkovaný luxusní elektromobil. Kdo by měl takový vůz doma a nechválil si, že ho může nabíjet laciným proudem. Neboť od poskytovatelů elektřiny má k dispozici výhodnější tarif pro noční nabíjení, celý systém lze zkombinovat s fotovoltaickými panely, případně s bateriovým úložištěm a dobíjet tak vůz z obnovitelných zdrojů. Ten, kdo má dostatek prostředků na pořízení auta na stlačený vzduch, těžko bude chtít auto s maximální rychlostí 60 km/hod a dojezdem necelých 200 km.

Inu, to je ten správný Green Deal. A co záleží na tom, že po duši i peněžence hladí jen movité spoluobčany...

sobota 23. července 2022

Způsobí pneumobily (auta na stlačený vzduch) na silnicích revoluci?

 Plnící stanice CNG jsou určeny pro tankování osobních vozidel, užitkových vozidel a autobusů s pohonem na zemní plyn a biometan. Přiváděný zemní plyn prochází sušícím zařízením s molekulovým sítem (kde je zbaven vlhkosti) a filtračním zařízením pro konečné vyčištění plynu. V kompresorovém zařízení je plyn stlačován na tlak 25 až 29 MPa dle typu kompresoru. Pod tímto tlakem je dopravován do výdejního zařízení, tedy stojanu. Výdejní stojany jsou vybaveny tlakovou plnící hadicí se speciální koncovkou a do tlakové nádrže vozidla je CNG veden pomocí této plnící hadice, kdy po dosažení požadovaného tlaku 20 až 21 MPa v nádrži vozidla je celý proces plnění automaticky ukončen. Plnící hadice se pak odpojí od nádrže automobilu a vše je připraveno k dalšímu plnění.

Prakticky na stejném principu pak může pracovat i plnící stanice se stlačeným vzduchem, která z okolního prostředí nasává vzduch. Přičemž naplnění nádrží pneumobilů stlačeným vzduchem u výdejního stojanu, oproti dosud dlouhému nabíjení elektromobilů, trvá jen 2-3 minuty, kdy výrobci městských pneumobilů slibují na plnou nádrž dojezd zhruba 100-200 km. Což se zdá kritikům tohoto pohonu zoufale málo. Avšak podle studie Centra dopravního výzkumu při ministerstvu dopravy z roku 2019 u nás jízd autem bylo uskutečněno 55% na vzdálenost do 10 km, nad 100 km pak 3,9% a nad 200 km jen 1,3% jízd. A nutno zde podotknout, že zatímco u elektromobilů baterie vyžadují výměnu na konci jejich relativně krátké životnosti, u pneumobilů tlakové láhve na stlačený vzduch z uhlíkových vláken (carbon fibre) jsou dimenzovány na 20 000 cyklů. Což i při každodenním plnění je více než 50 let.

Domácí plnící stanici, napojenou na rozvod zemního plynu, majitel vozu s přestavbou na CNG by pořídil za 150 tisíc korun, což se mu nevyplatí. A majitel elektromobilu domácí nabíjecí stanici zvanou Wallbox v průměru pořídí za cenu 20-30 tisíc korun. Oproti tomu majitel Airpodu od společnosti MDI, který nemá v dosahu žádnou veřejnou plnící stanici, jednoduše napojí svůj pneumobil kdekoliv na obyčejnou zásuvku 230V a jeho auto by si mělo pak potřebný vzduch (za 3-6 hodin) do nádrže samo „dofouknout“. O tomto plnění se občas zmíní někteří ze zahraničních publicistů, v jejichž článku se dočteme, že co se týče možnosti doplňování vzduchu doma, je princip jednoduchý: „motor na stlačený vzduch je reverzibilní a když jej zapojíte do sítě, díky elektrickému motorku spojenému se vzduchovým motorem je vzduch stlačován až na 248 barů. Není proto užitečné ani žádoucí mít doma svoji vlastní stanici“.

Na stránkách MDI se pak uvádí, že v případě jejich vzduchového motoru je primární energie vyráběna mimo motor, což poskytuje vyšší účinnost než u spalovacího motoru. Nedochází ke vnitřnímu spalování, což samo o sobě má snižovat hluk. Předem stlačený vzduch v nádržích se přenáší do komory (nazývané aktivní), která poskytuje práci předtím, než se vzduch roztáhne ve válcích za účelem provedení fáze zdvihu. Nevytvářejí se tak žádné znečišťující emise a využití obnovitelné energie ve vzduchových čerpacích stanicích umožňuje výrobu zcela čisté energetické smyčky (komprese-expanze). Přičemž se jedná o „vysoce účinný motor na stlačený vzduch, který je reverzibilní jako kompresor.“ Tedy pneumobil od společnosti MDI není vybaven kompresorem pro plnění nádrže, jeho funkci v autě zastává motor.

Většině laiků se zdá být princip motoru na stlačený vzduch neuvěřitelný, přičemž poukazují na fakt, že stránky a videa společnosti MDI jsou plné animací a fotografií využívajících počítačových programů ve stylu Adobe Photoshop. Z čehož pak usuzují, že pneumobil této firmy je jen jakási paní Columbová, kterou nikdy nikdo neviděl a celý humbuk kolem pneumobilů je jeden velký podvod. To skeptici z řad techniků, s nedůvěrou hledící na parametry pneumobilů, alespoň vzduchový motor považují za funkční, což dokazují zdokumentováné jízdy některých prototypů. I když pak finální účinnost tohoto pohonu odhadují na nějakých 8 % s tím, že silně pochybují o tom, že by snad motory pneumobilů mohly mít stejnou, natož pak dokonce vyšší účinnost než některé motory spalovací.

Tedy jako každý stroj, má i spalovací motor určitou účinnost. Ta nám udává, kolik z chemické energie paliva se přemění na mechanickou práci. U elektromotorů je to trochu jinak, proto se tam může účinnost pohybovat až kolem 95 %. Ale spalovací jednotka nezvládá ani polovinu. Zhruba dvě třetiny až tři čtvrtiny energie paliva se totiž primárně přemění v teplo, zbytek je pak to, co pohání vůz. A tak vychází účinnost spalovacího motoru na zhruba 30-40 % v případě dnešních pohonných jednotek. U pneumobilů se však v případě účinnosti jejich motorů odborníci zpravidla neshodnou. I když někteří z našich expertů soudí, že vzduchový motor má účinnost zhruba 35% (je počítána od vstupu stlačeného vzduchu do motoru). Ve skutečnosti ale neexistuje jediný, univerzální motor na stlačených vzduch. A vzduchové motory od jednotlivých výrobců se v lecčems liší, co jeden výrobce uvádí, nemusí platit u druhého.

Co je však podstatné, na plnící stanici, vybavené příslušným kompresorem udržujícím tlak, se vzduch z vysokotlakého zásobníku jednoduše přepustí do nádrže pneumobilu. Není k tomu třeba žádná rafinérie jako u LPG, není k tomu třeba médium zkapalnit, ba ani v cisternách na benzínky dopravovat. A hlavně základní surovina, jako je tomu u LPG i CNG, se nikde nakupovat nemusí: vzduch je všude kolem plnící stanice a je zadarmo. Tak proč by pak stlačený vzduch u stojanu plničky, kterým si řidiči za 2-3 minuty „dofouknou“ nádrže svých pneumobilů, nemohl být jak z hlediska strážců klimatu vpravdě „zelený“, tak oproti běžným pohonným hmotám, přes všechny daně a marže prodejců, i opravdu hodně levný? Inu, určitě levný bude, ale má to jeden háček.

Za více peněz při naplnění nádrže kupříkladu výše již zmíněným zkapalněným ropným plynem (LPG) získá řidič více energie pro jím preferovanou vyšší rychlost a delší dojezd, než kolik by jí získal při naplnění nádrže pneumobilu vzduchem. Jde tedy o to, kdo bude preferovat trend „zelené“ dopravy a čistšího ovzduší ve městech, aby pak před vyšší rychlostí a delším dojezdem dával přednost nulovým emisím CO2 během jízdy. Na první pohled se někomu může zdát, že něco takového nemá budoucnost. Jenže každý, kdo čte noviny nebo se dívá na televizi, se již dozvěděl, že Evropský parlament sice nezakázal výrobu spalovacích motorů, ale schválil požadavek Evropské komise, podle něhož by po roce 2035 všechna vyráběná auta měla vykazovat nulové emise CO2. Což pro automobily znamená jak jistý konec nafty a benzínu, tak i fosilních paliv výše zmiňovaných, totiž CNG a LPG, patřících k největším konkurentům klasických kapalných paliv (PHM).

Koncepce městského automobilu na stlačený vzduch, který rozvíjela společnost MDI, a kterému se nakonec ve Spojených státech, ba ani v Indii nedostalo sluchu, se svým způsobem snažila „funkčně propojit environmentální inženýrství, produktovou ekologii a udržitelnou energetiku“. Společnost MDI za dobu celé své existence však žádný ze svých prototypů na běžícím páse nevyráběla, ani nevyrábí, neboť ve skutečnosti hodlá jen obchodovat s licencemi a případným výrobcům do všeho mluvit. A tak sešlo jak z chystané spolupráce MDI s indickou automobilkou Tata Motors, tak s americkou společností Zero Pollution Motors, která měla od MDI nakoupit „mikrovýrobní závody na klíč, aby mohla vyrábět vozidla lokálně v regionech po celých Spojených státech“. Ono totiž zavádět výrobu „revolučně“ znamená řešit víc problémů, než kdyby se zaváděla „evolučně“. A tak obchodní model MDI, který měl údajně ukazovat „ekonomické, sociální a ekologické výhody decentralizované výroby“, spolu s problematickou homologací jejich vozidel, nakonec odradil i evropské zájemce.

Což je dáno i tím, že se ve skutečnosti žádný výrobce nebo dovozce pneumobilu neobejde bez mezinárodního schválení typu vozidla. Jinak řečeno, před uvedením pneumobilů na trh musí tato vozidla splňovat různé právní a technické požadavky, specifické pro danou zemi, tedy se neobejdou bez homologace, což je název pro celý schvalovací proces. Začíná se vstupními hodnoceními, po nichž následují testy podle norem a směrnic, až po přípravu technických zpráv, které jsou předloženy schvalovacímu orgánu s cílem získat konečné schválení. Schvalování typu nebo globální homologace je pak deklarace toho, že vozidlo plní všechny požadavky předpisů a směrnic či nařízení, potřebných pro registraci ve všech zemích EU.

Je tak pochopitelné, že všichni konstruktéři, kteří uvažují o sériové výrobě svého pneumobilu, začínají u městských miniaut s menším dojezdem a s menší konstrukční rychlostí, s nimiž lze případně kličkovat v legislativě. Podobně jako je tomu třeba u tzv. mopedauta, coby malého automobilu, který může řídit mládež od 15ti let. Nebo malých elektromobilů do městského provozu, homologovaných původně jako čtyřkolky. Ale pokud jde o malou konstrukční rychlost, skeptiky vyčítanou městským pneumobilům, zřejmě vůbec nepočítají s tím, že každý jejich nový model běžného automobilu, který bude v příštích letech uveden na trh Evropské unie, bude muset být povinně vybaven inteligentní regulací rychlosti ISA (Intelligent speed assistance).

Implementace této technologie je povinná pro všechny nové modely a typy vozidel uváděné na evropský trh po 6. červenci 2022, od roku 2024 se tato povinnost bude pak týkat všech nově registrovaných aut v EU, tedy i těch z dovozu. ISA bude využívat kamery ke čtení dopravních značek, mapové podklady s uvedenými rychlostními limity a informace o aktuální poloze vozidla ke kontrole, zda řidič nepřekračuje nejvyšší povolenou rychlost v daném úseku. Pokud se tak stane, může systém řidiče několika způsoby varovat, dokonce i snížit rychlost tak, aby splňovala stanovené limity, tedy auto (u některých modelů) aktivně zpomalit. A tak si u nás za pár let nikdo, ať už by jeho nový vůz poháněly nafta, benzín, některý z plynů včetně zeleného vodíku, nebo elektřina, stejně (s výjimkou rychlostních silnic s limitem 80 km/h) po našich městech rychlostí nad 50 km/h už nezajezdí. Tedy pak u pneumobilů uváděná konstrukční rychlost 80 km/h nepředstavuje handicap v městském provozu. (zdroj: NP, K. Wágner)

čtvrtek 21. července 2022

Ivana Trump’s Funeral

 Včera v poledne se v katolickém kostele sv Vincence Upper East Side konal pohřeb Ivany Trumpové, bývalé manželky Donalda Trumpa. Exprezident USA se současnou manželkou Melanií a dětmi Ivankou, Ericem a Donaldem seděl v prvních lavicích. Pohřeb organizovala jedna Trumpova organizace. 


Kostel byl zaplněný asi z poloviny, přičemž z manhattanské nejlepší společnosti, ve které se v 80. a 90. letech Ivana pohybovala, tam bylo jen pár lidí. Nechyběla však bezpečnostní služba. Před kostelem bylo asi 100 diváků, kteří na sebe upozornili transparentem: MODLITBY A SOUSTRAST TRUMPOVĚ RODINĚ. BŮH VÁM ŽEHNEJ A CHRAŇ VÁS.

Ivana Trumpová

Většina řečníků připomněla život a vlastnosti Ivany Tumpové. Hovořili o tom, že paní Ivanu velmi ovlivnila tvrdá východoevropská výchova v dětství. 

Její syn Eric (38) řekl: "Měla inteligenci, krásu a odvahu, dokázala získávat srdce Američanů, kteří ji zbožňovali. Doma vládla tvrdou rukou a zlatým srdcem."

Donald Trump ml. (44) řekl, že byla oporou rodiny v minulých letech, kdy kvůli činnosti jejich otce v Bílém domě byla rodina terčem neustálých nevybíravých útoků. Vzpomněl také na své dětství a její výchovné metody za pomoci vařečky.

 Ivanka Trumpová (40): "Naučila mě tvrdě studovat a tvrdě pracovat, chovat se důstojně a vznešeně. Naučila mě chlubit se tím, co mám, tedy i svou postavou. Neměla ráda smutek a pohřby, určitě nyní nám shůry říká, abychom utřeli oči a bavili se, tančili a radovali se."   

středa 20. července 2022

Německo lituje nezdařeného atentátu na Hitlera

Dnes je to už 78 let, co se skupina důstojníků v čele s Clausem Schenkem hrabětem von Stauffenbergem neúspěšně pokusila odstranit nacistického vůdce Adolfa Hitlera. Německo uznává svou vinu za utrpení lidstva v druhé světové válce, protože umožnilo Hitlerovi vládnout a lituje, že se nepodařilo Hitlera  v červenci 1944 odstranit. 

Místo atentátu
"Skupina okolo plukovníka Stauffenberga riskovala životy, přesto měla odvahu pokusit se Hitlerův režim svrhnout," řekl současný německý kanléř Olaf Scholz. "Obdivuji nejen jejich odvahu, ale všech, kteří se dokázali postavit nacistům na odpor. Vaše oběť nás zavazuje, abychom neopustili cestu demokracie."

20. července 1944 se důstojníci wehrmachtu soustředěni okolo Clause Schenka Graf von Stauffenberga pokusili zabít bombou Hitlera, sesadit vládu a okamžitě ukončit válku. Bomba explodovala v místnosti, ve které byl Hitler, ale diktátora zachránil těžký stůl za kterým stál. Pokus o převrat se nezdařil. Stauffenberg a tři spoluspiklenci byli na vnitřním nádvoří Bendlerova bloku v Berlíně zastřelen hned večer po atentátu. V následujících týdnech a měsících Hitler nechal popravit dalších 90 lidí, kteří na přípravě atentátu spolupracovali nebo o něm věděli.

Ve středu odpoledne položíli osobnosti z politiky a společnosti věnce k památníku Plötzensee v Berlíně.  Večer má v Bendlerblocku složit slavnostní slib asi 400 rekrutů z německého Bundeswehru.

pondělí 18. července 2022

Vindobona, Silva Nortica nebo Lužnice. Vlaky budoucnosti?

Oblast rakouského Waldviertelu sousedícího s Jihočeským krajem se ani po 30 letech nechce smířit se zrušením (odkloněním přes Brno a Břeclav) rychlíku Vindobona, který v letech 1956 až 1991 obyvatelstvu příhraničního regionu umožňoval rychlé cestování  mezi Vídní, Prahou a Berlínem.

Přímé vlakové spojení Praha - České Velenice - Vídeň už 30 let není. V loňském roce České dráhy zavedly vlak nazývaný Lužnice (Praha - České Velenice). V Českých Velenicích je nutné přestoupit na osobní vlak do Vídně.

České dráhy sice ohlásily od 11. prosince 2022 prodloužení trasy rychlíku Lužnice až do Vídně, to však Rakušanům nestačí.  Vzpomínky na Vindobonu jsou nesmazatelné. Chtějí rychlík, který pojede až do Berlína, přičemž na českém území bude zastavovat jako v době největší slávy Vindobony: Veselí nad Lužnicí, Tábor, Praha, Ústí nad Labem. Rychlík Lužnice nyní musí ve Veselí a Českých Velenicích přepřahat z elektrické na dieselovou lokomotivu a opačně, což způsobuje prodloužení doby jízdy. Z Veselí do Českých Velenic jede Lužnice prakticky jako osobní vlak. Toto prosadila Praha, neboť se jedná o oblast ideální pro letní rekreaci Pražanů. Přestavba tratě Veselí nad Lužnicí - České Velenice na elektrický provoz je naplánována na rok 2026.

Jako jedna náhrada za Vindobonu by mělo být obnovení vlaku Silva Nortica jezdícího do Prahy přes České Budějovice. Tuto trasu prosazuje Jihočeský kraj s rakouskými ekology. Tento vlak jezdil krátce před rokem 2010. S tím rakouští aktivisté za obnovení Vindobony nesouhlasí, Silva Nortica je podle nich politický vlak, neboť i po dokončení koridoru České Budějovice - Praha by doba jízdy byla o 25 mnut delší než po trati přes  České Velenice-Třeboň-Veselí nad Lužnicí. 

Spoustu výhrad také mají i Rakouské spolkové dráhy (ÖBB), které nesouhlasí, aby rychlíky z Prahy a Gmündu končily na starém vídeňském nádraží Františka Josefa, ale byly vedeny po jiné trase na Hlavní vídeňské nádraží, kde je možný přestup na vlaky do Bratislavy a Budapešti.

 

30 let od vyhlášení slovenské samostatnosti

Před 30 lety Národní rada Slovenska odhlasovala, bez ohledu na mínění obyvatelstva na Slovensku i v Čechách a bez ohledu na platnou ústavu státu ČSFR, vytvoření samostatného slovenského státu. Hlasování bylo uskutečněno po dohodě Klause a Mečiara. 


Deklarácia SNR o zvrchovanosti SR 17. 7. 1992

• My, demokratický zvolená Slovenska národná rada *, slávnostne vyhlasujeme, že tisícročné úsilie slovenského národa o svojbytnosť sa naplnilo. V tejto historickej chvíli deklarujeme prirodzené právo slovenského národa na sebaurčenie tak, ako to zakotvujú aj všetky medzinárodné dohody a zmluvy o práve národov na sebaurčenie.

• Uznávajúc právo národov na sebaurčenie, vyhlasujeme, že aj my si chceme slobodne utvárať spôsob a formu národného a štátneho života, pričom budeme rešpektovať práva všetkých, každého občana, národov a národnostných menšín a etnických skupín, demokratické a humanistické odkazy Európy a sveta. Touto deklaráciou Slovenska národná rada vyhlasuje zvrchovanosť Slovenskej republiky ako základ suverénneho štátu slovenského národa.

Po zprávě o samostatnosti Slovenska se spokojený Klaus vydal na Hrad, kde federálního prezidenta Václava Havla různými vyhrůžkami a sliby přinutil k odstoupení z funkce. Václav Havel a Slovensko totiž nejvíc ohrožovali Klausovu pražskou "Zlatou horečku". Každý den otálení byl pro pražské ekonomy hrozbou, že je při loupeži státního majetku dostihne právo. Havel mohl hlasování NR Slovenska označit za neústavní a zrušit ho, případně vyhlásit referendum. Referenda se bál jak Klaus, tak Mečiar. Naivní Havel pod Klausovými výhružkami, že k rozdělení státu dojde v každém případě, buď pokojně, nebo za pomoci zbraní, a po svatosvatém slibu ODS "Čím dříve Havel odstoupí z funkce federálního prezidenta, tím dříve bude prezidentem českým." z funkce odstoupil.  Slovensko nebude otravovat, privatizace bude pokračovat.


sobota 16. července 2022

Neklidné prázdniny, ale bude líp. Zahradníček komentuje

 16.7.2022; 12:17 - Meteorologové nejméně jednou týdně slibují tropická vedra, snad jen kvůli tomu, aby podpořili cestovní kanceláře a dali naději českým hoteliérům a restauratérům, že se jejich představy o davech turistů a velkém zisku alespoň částečně naplní. I když rtutě teploměrů k bodu mrazu zatím klesají jen na Šumavě, na ostatním českém území se o tropech může lidem jenom zdát. Studený vítr si čistí ovzduší, ale také nutí lidi vytahovat svetry a mikiny. Někteří přemýšlejí o kožichu. Někteří věří tomu, že od příštího pondělí bude slunko pálit jako na Sahaře.


Z USA přišla náhlá zpráva o náhlé smrti významné české krajanky Ivany Trumpové, (73 let) bývalé manželky amerického podnikatele a bývalého prezidenta USA Donalda Trumpa. Mnoho Čechů uronilo slzu, prezident Miloš Zeman zaslal kondolenční listiny potomkům Ivany Trumpové. Smutek dnes ráno dovršila zpráva, že Ivana Trumpová tragicky zemřela nešťastnou náhodou, po pádu se schodů. Jistou útěchou pro nás může být, že Boží spravedlnost měří všem stejně, chudým i bohatým.

V Hamburku a dalších německých přístavech včera skončila výstražná stávka přístavních zaměstnanců. Nejedná se stávku vyložené politickou, i když značný vliv na její zahájení měla inflace, jedná se o tradiční tlak na zaměstnavatele, o protest proti nízkým mzdám. 

Naproti tomu protesty nizozemských zemědělců jsou čistě politické, proti nizozemské vládě, která podléhá ekologickým aktivistům. Nizozemským zemědělcům se jedná o zachování dosavadního rozměru nizozemského zemědělství, které je největším vývozcem  potravin v Evropě. Příčinou sporu je dusík (N), kterého teoreticky nizozemské zemědělství prý vypouští do ovzduší mnoho. Bez dusíku jako hnojiva nelze lidstvu zajistit dostatek potravin.  Nizozemské intenzivní zemědělství, pokud chce zůstat na současné úrovni, se dusíku vzdát nemůže. I pro sedláka, který v minulých letech nic neinvestoval do vybavení závodu je ukončení hospodaření nesmírně těžkým krokem. V Nizozemsku však stát výrazně dotoval rozvoj zemědělských závodů, takže se budovaly moderní stáje, kupovala se moderní technika. Ovšem systém dotací je takový, že pokryjí jen jednu polovinu investice, druhou polovinu příjemce dotace musí hradit ze svého, tedy úvěrem. A úvěry se musejí splácet. Najednou přijde vláda s nápadem na uzavření podniku, do kterého majitel předtím právě na přání vlády vložil spoustu vlastních peněz. Lze se divit, že sedláci vyjeli s traktory  a blokují dálnice?

Po 81 letech se fotbalový klub ze Sezimova Ústí (nyní Táborsko) rozešel s podnikem MAS, který doposud je pokračováním Baťových obuvnických závodů. MAS (Moravské akciové strojírny) jako výrobce obuvnických a jiných dílenských strojů v Sezimově Ústí ve 30 letech minulého století postavil Baťa doslova "na zelené louce." O tom, proč si vybral právě Sezimovo Ústí, kolovalo na veřejnosti spousta domněnek. Dostatek lidí na práci, levné pozemky, nízké daně? Fotbalisté Táborska se nyní s Baťovými strojírnami rozešli. Nezůstali však sirotky bez ekonomicky silného hlavního sponzora. Tím se stal další blízký podnik Silon Planá nad Lužnicí. 

Podnik Silon Planá n. L. byl sice založen až v roce 1951, v době, kdy Baťovy závody byly dávno znárodněny a Baťové byly daleko za mořem, přesto určité spojení zde bylo a je. Podnik Silon byl založen kvůli výrobě silonového vlákna, které v roce 1940 vynalezl chemik Baťových zlínských laboratoří Otto Wichterle. Vynález byl do konce války tajen, aby se ho nezmocnily nacistické chemičky.

Zda nový majitel klubu FC Táborsko pomůže uskutečňovat dlouhodobé plány, aby se v Táboře, kam se klub ze Sezimova Ústí postupně přestěhoval, hrála nejvyšší česká fotbalová soutěž, je zatím ve hvězdách. Pokud by se to podařilo, byl by to velký úspěch klubu, který se buduje pomalu, ale poctivě.

Slovo inflace neopouští česká media, prorokuje se její oficiální vzestup na 20 procent, i když každý návštěvník obchodů ví, že ceny stouply nejméně o 30 procent, některé o víc než 100 procent. Ať se ekonomové obelhávají mezi sebou! Velice zajímavý je způsob zvyšování cen v supermarketech. Lze to nazvat "Poutnickým krokem." Dva kroky kupředu, jeden dozadu. Zdraží se zboží o 20 procent, zákazníci nekupují. Ohlásí se zlevnění o 10 procent, zákazníci zlevněné zboží koupí, i když ve skutečnosti bylo zdražené. 

Josef Zahradníček

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.