Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

středa 17. července 2019

Zákaz prodeje skleněných lahví se v Hamburgu osvědčil

Hamburg je stále rušné přístavní město, v němž mezi lidmi užívajícími si tamního pohostinství a zábavy nachází se nemálo násilníků, kteří neváhají použít to, co právě je po ruce. Nejčastěji skleněné lahve, jimiž lze nejen rozbít hlavu, ale i přeříznout tepnu. Proto před deseti roky byl v některých okresech zakázán prodej skleněných lahví.

Toto opatření se osvědčilo, počet tělesných zranění způsobených lahvemi,včetně vražd, klesl o 40 procent. Na dodržování zákazu dbá úzkostlivě policie, takže k němu prakticky nedochází.

"Lépe je porušit svobodu než riskovat ohrožení lidských životů," říká jeden z úředníků okresu Hamburg-Střed. Vzhledem k dobrým zkušenostem v některých okresech, rozhodl hamburský parlament, že zákaz prodeje skleněných lahví bude platit v oblasti Hansovního náměstí, a to od 17 do 6 hodin.

neděle 14. července 2019

Tropická bouře Barry nad Luisianou


Tropická bouře Barry zasáhla jižní pobřeží USA a voda zaplavila velká území. V sobotu odpoledne bylo zasaženo pobřeží a město Intracoastal City. Na pobřeží měl Barry sílu hurikánu, ale když zamířil do vnitrozemí začal slábnout.

Na tuto bouři upozorňovali odborníci už téměř 14 dní, přesto většinu překvapila. Následky bouře jsou tragické, zatím kvůli vodě není možné odhadnout škody. "Bude dlouho trvat než se škody odstraní," řekl guvernér státu Luisiana  John Bel Edwards.

Protože meteorologové očekávají další velké srážky a záplavy, bylo několik obcí evakuováno a dálnice č. 24 uzavřena. Vzhledem k tomu, že bouře přicházela nad mořem pomalu, nahromadilo se v mracích velké množství vody, která nyní padá na pobřeží. Bouře Barry tedy není tolik nebezpečná kvůli větru, ale kvůli vodě.

Ve státe Luisiana je asi 120000 lidí bez elektřiny,  Město Morgan City je úplně bez elektřiny. Výpadky proudu jsou i v sousedních státech Texas, Mississipi a Alabama. Velké obavy jsou v New Orleansu, kde mají špatné zkušenosti s s hurikánem Katrin, který v roce 2005 rozvodnil řeku Mississipi.

V oblasti New Orleans bylo rovněž několik osad evakuováno a obyvatelstvo dalších požádáno, aby odešlo dobrovolně. Na letišti New Orleans byly zrušeny všechny lety. S bouří bojují jak profesionální záchranáři a hasiči, Národní garda Luisiany a asi 3000 záchranářů ze zálohy, které povolal guvernér John Bel Edwards. Prezident USA Trump vyzval k dodržování úředních pokynů.


sobota 6. července 2019

Rekordní vedra na Aljašce. Vědci hovoří o klimatické katastrofě.

Rekordní teplota v největším městě Aljašky byla naměřena ve čtvrtek odpoledne. Na mezinárodním letišti Anchorage bylo naměřeno 32,2°C. Dosavadní teplotní rekord pocházel ze 14. června 1969, kdy bylo naměřeno 29,4°C, tedy o téměř 3 stupně méně.
Výsledek obrázku pro aljaška
Rekordní teploty byly naměřeny i v dalších místech amerického státu Aljaška. Neobvykle vysoké teploty byly zaznamenány v typických arktických oblastech. Bylo naměřeno více než 31°C. Teplotní aljašský rekord pochází z 27. června 1915, kdy ve východním městě Fort Yukon bylo naměřeno 37,8°C.

Podle klimatologů jsou vysoké teploty na Aljašce varováním, že se s klimatem něco vážného děje. Průměrná teplota se od roku 1901 na Aljašce zvýšila o 2,6°C. Ve stejné době se teplota v celých USA zvýšila jen o 1°C. Na Aljašce je oteplování nebezpečné. Vlivem zvýšené teploty se na pobřeží mění funkce přírodních společenství. Rozmrzání doposud zmrzlé půdy ve vnitrozemí způsobuje hroucení staveb a změny ekosystémů.

pondělí 1. července 2019

Rusko se připojí k Pařížské dohodě o ochraně klimatu

Na summitu G 20 v japonské Osace řekl ruský prezident Vladimír Putin novinářům, že Rusko s největší pravděpodobností ratifikuje Pařížskou dohodu o změně klimatu.

"My v Rusku pociťujeme změny klimatu mnohem zřetelněji než lidé jinde na Zemi," řekl šéf Kremlu. "Boj proti klimatickým změnám je pro nás důležitý. Nutí nás k němu rozmrzání věčně zmrzlé půdy na Sibiři."

Rusko prý splní všechny požadavky Pařížské dohody z roku 2015. Mimo USA se všechny země G20 zavázaly plnit požadavky na ochranu klimatu. Putin se domnívá, že i USA se vypořádávají s ekologickými problémy jako jiné země a jistě se brzy k Pařížské dohodě připojí.

Trump na tiskové konferenci obhajoval svoji politiku ochrany klimatu. Nechce se nechat vodit za ručičku pravidly Pařížské konference. USA udělají vše pro to, aby se Země neoteplila o více než 2 stupně Celsia. Reálné je podle Trumpa nedovolit větší oteplení větší než o 1,5 °C. Dosáhne se toho omezení emisí oxidu uhličitého.

neděle 30. června 2019

Horko, brouci, chemie. Zahradníček komentuje


30.6.2019; 6:44   Slunce se od Evropy začíná vzdalovat, den se zkracuje, noc prodlužuje. Tropické teploty z jihovýchodu se v české kotlině zdržely dva tři dny, odehnal je asi jen na chvíli studený vánek ze severu.  Teplotní rekordy si zapsali Francouzi, jimž rtuť teploměrů přelezla čtyřicítku.

Vysoké teploty vysoušejí pole a louky a snižují úrodu. Horko však nevadí takovému škůdci jako je mandelinka bramborová. V blízké vesnici jsem předevčírem zastavil u políčka s bramborami, kde právě jakýsi mladý muž s ošuntělým Zetorem 5611 se snažil uvést do chodu nesený postřikovač o záběru asi 5 m. Je to jedna  z posledních vesnic, kde ještě je možné spatřit políčka malozemědělců, záhumenkářů, o výměrách do půl hektaru. Při bližším pohledu na bramborovou nať jsem se zděsil, pole se skoro červenalo, co tam bylo larev. Snad se je podařilo chemicky zlikvidovat, jinak by bylo po úrodě, všechny náklady a práce marné.

Nechat porost čehokoli na vůli přírody, jak hlásají idioti z ekologických organizací, je podle mne zločin. Experimenty se dají dělat ve skleníku, nikoli na tisícovkách hektarů. Je to pohrdání člověkem a jeho prací. Někdo musel vypěstovat sazenice, zasázet šumavské lesy a ošetřovat. Potom se objeví  Bursíkova parta, několik zakomplexovaných holek se přiváže na stromy, a dřevo v hodnotě desítek miliard je zničeno. Práce několika generací má být zapomenuta. Proč má mít brouk přednost před člověkem? Když před škůdci neochráníme pole s porosty brambor, vypuknou hladomory. Ochranu potřebují i lesy.

Včera jsem několikrát zahlédl sousedku, jak usilovně nějakým ručním postřikovačem ničí trávu v zahrádce i kolem zdí domu a plotu. Jistě použila Roundup obsahující tolik diskutovaný glyfosat. Zemědělci jsou kvůli němu téměř vydáváni za zločince, i když dávky na 1 m2 použité na polích jednou za mnoho let jsou bezvýznamné proti dávkám, které i několikrát za rok použijí železničáři, technické služby měst, údržba sportovišt a parkovišť nebo ji zahrádkáři, .

Štvanice na Babiše vyvrcholila před týdnem na Letné. Hodila se především novinářům, kteří potřebují obyvatelstvo udržovat v napětí. Když nejsou schopni se živit poctivě, musí se živit vnášením zla mezi lidi. 
Josef Zahradníček

pátek 28. června 2019

Protibabišovské demonstrace jako následky Zlaté horečky 90. let


Normalizační režim nestál na žádné společenské smlouvě. Byl jasně nastolen pomocí tanků. Ten režim nemohl padnout dříve, než sovětský vůdce rozhodl, že ho nechá padnout.

Jenže změnit režim je nejasný výraz. První svobodné volby vyhrálo stejně nejasné Občanské fórum. Umožněním voleb nebo dokonce i získáním vládních postů nijak zásadně neměníte sociální kapitál“ (říká Petr Pithart) ve společnosti. Kvůli tomu, že tu nebyly žádné informace o tržním hospodářství, jsme se prostě nemohli 30 let stát západní společností. A dlouho se nestaneme.

A to je problém, který řešíme dodnes, a nejen my. Podobně jsou na tom Maďarsko nebo Polsko, Rumunsko, Bulharsko, o Ukrajině a dalších postsovětských zemích nemluvě. Minulý režim nedisponoval vrstvou podnikatelů, jak je v kapitalizmu běžné, pouze vrstvou normalizačních ekonomů a právníků jako byl Václav Klaus. Tato vrstva po pádu komunizmu odmítala respektovat podnikatelská pravidla běžná ve vyspělých zemí, ale vycházejíce z Klausových pravidel vexláckého prostředí  "špinavých peněz"  zavedla pro podnikání vlastní nestandardní pravidla (kurz měny, privatizaci, transformaci atd.).

Ti, kteří zásluhou nestandartních způsobů v období "Zlaté horečky" získali obrovský majetek a ekonomický vliv, samozřejmě nemají dnes žádný zájem na standardní západní společnosti. Proto vznikla Visegradská skupina, proto je odmítáno euro, proto je propagován a šířen odpor proti EU. Proto jsou na veřejnosti zesměšňovány a odmítány sociální problémy obyvatelstva. Vyrostly další a další generace postsocialistických privatizátorů, které chtějí zprivatizovat státní pokladnu. Zlatá horečka oddělující ČR od Západu vlastně nahradila Železnou oponu, přejít hranici je sice možné, ale žít doma stejně jako na Západě nelze..

 Srovnejte si třeba sociální bydlení v Praze a ve Vídni. Opravdu se tu máme materiálně jako na Západě? Jde o výši mezd, výši důchodů, kvalitě sociální péče nebo o exekucích. Sociální bydlení ve Vídni je triumf nejen socialistů, ale i rakouských lidovců.

Vzrůstající cynismus a nevíra v to, že sluš právní stát je možný, vedou pak k autoritářskému pojetí politiky, že obrovská část voličů si ani v roce 2019 vůbec dokáže představit, že právní stát a účinná veřejná kontrola moci jsou možné. Naopak se stále více setkáváme s psychologickým únikem, který si vybarvuje západní země jako selhávající a dokonce horší, než jsou ty postkomunistické. V takovém obraze světa není pak důležitékdo vládne, podstatný je křik o ochráně před zlým západním světem, před migranty, před homosexuály apod.

Protibabišovské demonstrace jsou zjevně produktem frustrace mladých lidí a jejich neschopnosti pochopit skutečnost, že voliči vycházejí z historie uplynulých třiceti let a z naděje, že Babiš a jeho vláda nebudou odmítat přijetí standardních západních zvyklostí. 
JB

pondělí 24. června 2019

Praha demonstruje proti zemědělství


Demonstranti nechtějí v čele vlády Andreje Babiše. Vlastně není jasné, co chtějí. Někde  pochytili, že Babiš bere z EU velké dotace na pěstování řepky. Prý jde o střet zájmů. Spíše než střet zájmů vadí částky, které Babišův Agrofert dostává. Ti pouliční slintalové a křiklouni ovšem nevědí, že v českém zemědělství jsou příjemců velkých peněz z EU stovky.

Kde byli křiklouni před 30 roky, když 3T připravovali privatizaci a transformaci zemědělství na míru socialistické velkovýroby a Klaus odmítal restituci hospodářských a jiných družstev? Tehdy byly položené základy současných problémů. První privatizátoři skladů obilí a jatek nezvládli zlatou horečku 90. let, krachovali, a tak zpracovatelské podniky levně  skupoval Babiš a další.

Mohlo by se stát, že demonstrace proti Babišovi přispějí k tomu, že v Bruselu EK přehodnotí způsob výplaty dotací, stanoví strop dotací  (např. 60 ha podnik), čímž české zemědělství přijde o 75 procent peněz z EU. To by muselo přinést snížení výroby potravin v ČR, zvýšený dovoz ze zahraničí a zvýšené ceny potravin. Naštěstí, či naneštěstí, pro EU je Česká republika příliš malým soustem, aby kvůli ní měnila pravidla.

To nejlepší, čeho mohou demonstranti dosáhnout, jsou předčasné volby... To všem si nepřejí, protože s největší pravděpodobností by je vyhrál Babiš. A pokud by v nich pod 5% propadly strany jako TOP09, KDU a STAN a ČSSD a KSČM, tak Babiš s pomocí DHondtovy metody může mít po nových volbách více než 100 mandátů ve Sněmovně a jednobarevnou většinovou vládu. 

pondělí 17. června 2019

Pamětník vypráví: "Češi se v roce 1945 chovali hůř než vojáci Rudé armády."

 Před 74 lety řádili v českém pohraničí vojáci, partyzáni a příslušníci Revolučních gard. Vyháněli Němce za hranice, vraždili, znásilňovali a kradli. Vedla je nenávist, touha po pomstě a majetku. Po kapitulaci Německa 8. května 1945 začaly postupně vycházet v tehdejších médiích výzvy k „odgermanizování“. I to se stalo impulsem k násilí.

Sudetští Němci, kteří to tenkrát jako děti zažili, vypráví, že se Češi chovali vůči starým, ženám a dětem často hůř než vojáci Rudé armády.

Walter Sitte se narodil v roce 1935 do sudetoněmecké rodiny žijící kousek od německých hranic v Hrádku nad Nisou. Jeho rodiče patřili k menšině, protože odmítali nacismus, pohrdali Henleinem a Hitlerem. Waltera vychovávali v katolické víře. Jeho strýc se stal farářem, teta vstoupila do kláštera, rodiče pravidelně chodili s dětmi do kostela.

„Měl jsem dva světy. Ten doma, kde se o nacismu hezky nemluvilo a ve škole, kde jsme před vyučováním zpívali nacistickou hymnu. Jako každý kluk jsem chtěl uniformu. Jednou jsem ztropil strašnou scénu před výlohou, kde měli uniformu Hitlejugend. Maminka mi jí nechtěla koupit, ale protože jsem křičel a vztekal se, lidi si toho všimli, měl jsem ji druhý den,“ vypráví Walter Sitte, kterému se jako malému klukovi líbily nacistické atributy: vlajky, zdvižená pravice, uniformita a podobně.

Z období války si pamatuje několik dramatických obrazů. Třeba jak s tetičkou vítají na náměstí přijíždějící wehrmacht, stovky lidí skanduje oslavná hesla, náměstí je vyzdobeno transparenty: „Heim ins Reich!“ (Domů do říše!).

Další obraz: tatínek opouští rodinu, jde do války. Walter v té chvíli nevěděl, jak statečně se jeho otec zachoval, když dostal povolávací rozkaz k jednotkám SS, ale odmítl. Za trest ho poslali do pracovní čety na východní frontu. Těžce ho ranili kdesi u Stalingradu, po zotavení se řízením mnoha náhod ocitl na západní frontě, kde se okamžitě vzdal Američanům. Domů se vrátil v srpnu 1945.

Walteru Sittemu se vybavuje ještě jedna vzpomínka z války, která ho dodnes mrazí. Maminka pláče a drží ho za ruku, z druhé strany jeho mladší sestřičku. Kráčejí spolu na gestapo, kde ho prý zavřou a pošlou do koncentračního tábora, tak mu to řekl blockleiter. Osmiletý Walter neměl strach, protože nevěděl, co je koncentrák.

Gestapu je udal uliční blockleiter, člen NSDAP jistý Hán, který zjistil, že rodina na narozeniny Hitlera z okna nevyvěsila nacistickou vlajku. Na gestapu je přijal někdejší spolužák jeho maminky a poslal ji i s dětmi domů, ať dá za okno aspoň Hitlerovu fotografii. Konflikt s blockleiter urovnal.

Další obraz je už z konce války. V ulicích Hrádku na začátku května nikdo nebyl, většina úředníků a vojáků, kteří zahodili zbraně, utekli. Městečkem se za řinkotu a cvakání ráfku o dlažbu řítil na kole bez duší Rudoarmějec a křičel: „Gitler gapúúút! Gitler gapúúút!“ Za okamžik se vynořili v ulicích Hrádku vojáci Rudé armády.

„Na to nezapomenu. Hrůzostrašný pohled. Byli to šikmoocí Sibiřané. Šli beze slova, podél domů, husím pochodem. Jeden voják popadl mojí sedmiletou sestřičku a odtáhl jí. Maminka vyběhla před dům a klekla si na kolena před nějakými vojáky. Jednoho důstojníka zavedla na dvůr, kde jsem viděl, že ten Rus na mojí sestru hodil hromadu ostnatého drátu," vzpomíná Sitte.

"Nevím, co se dělo před tím, jestli jí znásilnil. Ten důstojník vzal bičík s kuličkami na konci a zbil vojáka do krve, pak šel do našeho domu, prošel patra a zpátky dolu, na skříni objevil bábovku, ulomil si kus, maminka mu donesla hrnek mléka, to všechno beze slova a pak promluvil skoro plynnou němčinou, že mu za války zavraždili tři jeho děti a že nedovolí týrat děti. Ale že bychom měli odejít, že za nimi přijdou Češi, a to nebude hezké,“ dodává.

Poválečnými prezidentskými dekrety byli vysídleni tzv. čeští Němci. Odešlo přes dva miliony občanů německého původu. Od poloviny května do září 1945 probíhal na mnoha místech tzv. divoký odsun. Tisíce Němců v pohraničí hlavně ženy, děti a starší lidé, muži se ještě nevrátili ze zajetí nebo utekli, byli vyhnáni před dům, ponižováni, a bez zavazadel donuceni odejít za hranice.

Následným nařízením úřadů byly statisíce Němců uvězněny ve sběrných táborech a postupně donuceny odejít do Německa nebo Rakouska. Češi se při tom dopustili mnoho zločinů - vražd, znásilnění a krádeží. Historici zdokumentovaly více než pětatřicet masakrů v letech od května 1945 do konce roku 1946, během kterých zahynuly nejméně tři tisíce lidí.

Největší masakr se odehrál v Postoloprtech, kde čs. vojáci postříleli přes 700 německých civilistů a na Švédských šancích, kde čs. vojáci zavraždili téměř tři sta civilistů, z nichž většinu tvořily ženy a děti. Ve sběrných táborech pro německé vysídlence umíraly stovky lidí hlady a na nemoci. Po válce lidové soudy vynesly 713 trestů smrti oběšením, z toho 475 Němců a 234 Čechů. 741 osob putovalo za zradu na doživotí do žaláře, asi 20 tisíc lidí bylo odsouzeno k menším trestům.

Za pár dní po kapitulaci Německa do Hrádku dorazily první hordy revolučních gard a vojáků. Walter si pamatuje, jak je v noci probudilo bušení na dveře, pak rána jak je tři muži rozrazili: „Okamžitě ven! Táhněte do Německa! To bylo to divoké vyhnání, které se dneska tak zpochybňuje. Vyhnali nás ven, byli jsme jen v nočních košilích bez ničeho, dědeček a babička stáli před domem a klepali se zimou. Když se maminka bránila, řekli jí, že to máme přeci kousek, ať táhneme. Český soused pan Podhajský se tím rámusem probudil. Otevřel dveře a mávl na nás: ´Pojďte, pojďte! ´A nechal nás u sebe. Pan Podhajský byl už zaměstnaný na národním výboru, takže nám pomohl a nic se mu nestalo,“ vypráví Sitte.

V srpnu 1945 se vrátil jeho tatínek z amerického zajetí. „Mamince řekl, ať se sbalí, že tady nezůstaneme, že musíme okamžitě do Německa. Maminka nechtěla, řekla, že je tady doma, že jsme my přeci nic Čechům neudělali, nebyli jsme fašisti, tak co se nám může stát,“ vypráví Sitte. Komunistické úřady jim zabavily domek a vystěhovaly na okraj městečka do malého činžovního bytu. Tatínek musel do továrny, přišli o většinu majetku. Přistěhovalci jim nadávali, různě šikanovali. Rodina žádala o povolení k vystěhování, ale už bylo pozdě, hranice komunistický režim uzavřel.

Žádosti jim úřady zamítaly s odůvodněním, že jsou nepostradatelní v továrně. Maminka se ze zoufalství oběsila. V dopise na rozloučenou se rodině omlouvala, že tenkrát tatínkovi odchod do Německa rozmluvila.

Walter Sitte se vyučil elektrotechnikem. Přál si z celého srdce stát se vojenským pilotem. Absolvoval teoretický výcvik, prošel náročnými fyzickými a zdravotními zkouškami, kde brali tři ze sta, jeho vybrali, a těsně než měl nastoupit k leteckému praktickému výcviku, zavolal si ho velitel.

„Na to nezapomenu. Zavolili mě přímo z letištní plochy, když už jsem takřka nastupoval do letadla. Velitel mi řekl, že za to nemůže, ale jsem nedostal doporučení, protože jsem Němec,“ vypráví Sitte, kterého právě kvůli této touze vydírali estébáci. Několikrát ho StB předvolala na výslech. Udavači o něm tvrdili, že je západním špionem, když mluví německy.

Během jednoho z tvrdých výslechů Walter Sitte vyskočil na okno a pohrozil, že jestli okamžitě nepřijde velitel, zabije se pádem z okna. Nezavřeli ho, ale vydírali a žádali o spolupráci. Nabízeli mu, že mu zařídí vysokou vojenskou školu, letecký výcvik a dohlédnout na to, aby se stal, jak si přál, vojenským pilotem. Odmítl a nastoupil do továrny a později do kamenolomu.

V osmdesátých letech žil Walter Sitte v Šumperku. Pokusil se tu založit Kulturního svaz občanů ČSSR německé národnosti, jeho kontakty v Německu a Rakousku neušly pozornosti StB. Historik Tomáš Bursík prostudoval torzo z kádrového svazku Waltera Sitteho vedeného na původně prověřovanou osobu, později kandidáta tajné spolupráce a pak agenta Loma a Franze.

„Dochoval se jeho vlastnoručně podepsaný závazek agenta StB. V roce 1987 se s ním setkali celkem patnáctkrát, pan Sitte nadiktoval celkem dvaadvacet zpráv. Že by podával zprávy nějak pro StB zásadní, to prostě ze svazku nevyplývá. Zajímali je právě emigranti v Německu, Němci žijící u nás a podobně. Zajímavé je, že většina svazku byla uložena do archivu a částečně skartována ještě před listopadem 1989. Už o něj nestáli,“ vysvětluje historik Tomáš Bursík.

Walter Sitte se diví a rozporuje, že ho vedli jako agenta. Prý jim podepsal jen závazek mlčenlivosti. Přiznává ale , že se s nimi v osmdesátých letech scházel.

„Předvolali si mě, že jsem navedený od landsmanšaftu. Musel jsem se každé tři týdny hlásit, pak to prodlužovali na tři měsíce. Když jsem se nehlásil, tak si pro mě přijeli. Neměl jsem co říct, protože jsem nic nevěděl. Nebyl jsem žádný špion. Na jaře 1989 mě zprostili přihlašovací povinnosti. A já jsem jim při své blbosti řekl, že nechci být zproštěn této povinnosti. Já jsem chtěl do toho nějak vidět,. Začalo mě to bavit, pohrávat si s tajnou organizací. Ale od března 1989 už ode mne nic vědět nechtěli,“ vysvětluje Walter Sitte své kontakty se Státní bezpečností.

Všechno špatné, co v životě prožil, přičítá své německé národnosti: „Tohle Kainovo znamení, jsem měl na čele prakticky život až do roku 1989,“ posteskl si Sitte.   

Nahrávku vzpomínek Waltera Sitteho pro Příběhy 20. století poskytl Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, který před několika lety realizoval projekt Zapomenutí hrdinové s podtitulem I oni byli proti fašismu.

Zdroj: Plzeňský deník

Rychlosti 243 km/hod dosáhla zahradní sekačka

Nejnovější stroj pro nejrychlejší milovníky vyholených zahrádek předvedla továrna Honda na okruhu Dekra Lausitzring u Drážďan. Rychlost 243 km za hodinu dosažená zahradní sekačkou byla zapsána do Guinnessovy knihy rekordů.

Sekačka dostala jméno Mean Mower V2. Pohání ji litrový motocyklový motor CBR1000RR, který při 13 tisících otáčkách za minutu dává výkon 200 koní.

Sekačka dosáhla rychlosti 160,9 km za 6,258 vteřin. To je průměr ze dvou jízd oběma směry. Při další jízdě  sekačka dosáhla rychlosti 243 km za hodinu. Za volantem seděla motokárová závodnice Jess Hawkinsová.

Přestože výše uvedenou rychlost nelze na zahrádkách použít, rychlostní sekačka má údajně použitelné žací ústrojí.

pátek 14. června 2019

Horké léto, okurková sezóna. Zahradníček komentuje


14.6.2019; 7:52  Sluníčko pálí a pálí, červen se tentokrát vydařil. Zatím. Chladný květen je zapomenut, jako by neexistoval. Ten májový chlad snad ukončily volby do EP. Ty dopadly, jak dopadly, rychle se i na ně zapomnělo, media zajímá jen, co se děje právě teď. To je jejich chleba. Nyní se toho moc neděje, jalové demonstrace proti Babišovi a Benešové většinu obyvatelstva nezajímaly. Parlamentní prázdniny sice nezačaly - někteří politici je mají celý rok - ale okurková sezóna klepe na dveře.

Příznivci fotbalu okurkovou sezónu mají. První a druhá liga mají do poloviny července přestávku, nižší soutěže se dohrávají. Nástavba první ligy a baráž přinesly do některých klubů hlavně pocity křivdy. Vztek byl vylit na hlavy rozhodčích. Nejzuřivější byli funkcionáři v Jihlavě, kteří ztratili kritičnost a požadovali opakování utkání. Zřejmě se jim zhroutily plány a nevyplatily investice. Realita a pád na tvrdou zem jsou někdy těžké. Bývalé okresní město u dálnice zásluhou povýšení na krajské chce být rovnocenné ostatním krajům. Poloha města nahrává i fotbalovým podnikatelům. Zásluhou výhodné polohy mezi Prahou a Brnem, není zde problém přitáhnout hráče z obou metropolí. Bohužel pravidla fotbalových soutěží nejsou stavěna pro venkovské kluby.

Stejná letní nuda je i na Slovensku. Končící prezident Kiska se dojel rozloučit do Prahy se Zemanem a založil vlastní stranu. Zeman nezaložil nic, ale připravuje se prý na jízdu ležmo v nafukovacím člunu po hladině rybníčka na Vysočině. Rozzlobila ho ruská Duma (parlament), kde chtějí vojákům okupačních vojsk z roku 1968 v Československu dát statut veteránů.

Slovenské dřevorubce v neuvedené oblasti navštívil mladý medvěd. Ti vylezli na korbu náklaďáčku a medvědovi, který si prohlížel  na cestě zanechané batohy a motorové pily, nadávali. Vše natáčeli na video a později poslali na internet. Medvěd dostal dvakrát železným klínem do hlavy. Po první ráně se mu zřejmě zatmělo před očima a motal se kolem dřevorubců, když se pak postavil na zadní a chytil za korbu auta dostal druhou ránu klínem. Po ní utekl do lesa. Dřevorubci velmi rozzlobili ochránce zvířat tím, že před medvědem neutekli, případně se nenechali roztrhat.

Volně pobíhající zvířata na Slovensku nejsou jen v lesích. V Dubnici nad Váhom na ulici napadl beran zezadu muže, až ten upadl. Naštěstí se jednalo o mladého muže, který rychle vstal a kopanci útočícího berana odehnal. Podle toho, jak se muž držel za záda a kulhal, rána od berana to byla tvrdá. Obyvatelé Dubnice tvrdí, že  volně pobíhající domácí zvířata jsou ve městě běžná věc. Mimo ovcí je možné potkat kozy, koně i dobytek.

Ve Vídni v neděli policisté naměřili muži na elektrokoloběžce rychlost 73 km/hod. Když ho zastavili, nastalo dohadování, muž tvrdil, že se jedná o  neupravenou koloběžku zakoupenou v normálním obchodě, takže by neměla překročit povolenou rychlost 50 km/hod. Policisté nedokázali odpovědět, ale třiatřicetiletý muž pokutu stejně dostal. Nikoli za překročení rychlosti, ale za jízdu přes křižovatku na červenou. A pokuta byla i na vídeňské poměry mastná. 1.000 eur (25.000 Kč).
Josef Zahradníček
Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.