Fotogalerie
21. března 2012
19. března 2012
Policie nebude pátrat a vyšetřovat (fejeton).
„Zavřeme nejméně čtvrtinu služeben v regionech a zločiny budeme spíš jen pasivně evidovat než aktivně vyšetřovat.“ Tak nyní vedení policie popisuje možné důsledky nastavených vládních úspor pro příští dva roky. Policii by podle tohoto materiálu musela v průběhu let 2013 a 2014 opustit čtvrtina lidí.
Nezbývá než zachovat klid. Podle vlastních zkušeností víme už dávno, že policie se při práci nepřetrhne. Když najde pachatele, nezapomene procento úspěšnosti oznámit mediím, obyčejně celostátním, takže veřejnost nad pracovitostí policie i slzu dojetí uroní.
Krádeže jsou už běžnou záležitostí. Kdo v poslední době nebyl okraden, jako by neexistoval. Ani mne to neminulo. Na nádraží. „Tam se kradlo vždycky,“ říkal už před téměř sto lety Josef Švejk.
Peněženka s doklady byla náhle pryč. Co v takové chvíli dělat? Mávnout rukou a jít domů, nebo zavolat 158. Výsledek je stejný, jak jsem se později přesvědčil. Zkušenost k nezaplacení.
Po zapsání v recepci obvodního oddělení jsem byl odeslán do čekárny, kde už bylo několik postižených podobně jako já. Asi po půl hodině mě jeden policejní úředník vyzval, abych ho následoval do kanceláře. Posadil mě ke stolu a ukryl se za monitorem počítače, s jehož klávesnicí několik minut tiše zápolil.
Vyjmenoval jsem, co všechno se mi ztratilo, a chtěl potvrzení o ztrátě OP.
„Já se musím zeptat kolegy,“ dostalo se mi odpovědi.
Bylo mi předloženo k podpisu prohlášení, že jméno pachatele, pokud se ho dozvím, nikde a nikdy nevyslovím, ani jinak neuvedu. Zjistil jsem přitom, že policie je o občanech velice dobře informovaná, protože na tiskopisu se objevily údaje z mého ukradeného občanského průkazu, včetně čísla, které jsem ještě neuvedl.
Vrátil jsem se do čekárny očekávat další úřední postup. Sedl jsem si ke stolku, kde seděla starší žena. Tvářila se lhostejně. Po chvíli jsem její chování pochopil, neboť tam nebyla poprvé jako já.
„Paní ještě jsme ho nevyslechli,“ oznamoval ženě policista s tmavými vousy kolem úst. „Zkuste se zeptat příští týden.“
„Jak nevyslechli?“ divila se „Vždyť už se to táhne měsíc.“
„Už jsme ho několikrát písemně pozvali, ale ještě nepřišel.“
„Tak za ním zajeďte, vždyť je to ve vedlejší ulici!“
„Byli jsme tam, ale nebyl doma,“ odvětil policista.
„Jak nebyl doma?“ rozkřikla se žena. „Já ho vidím každý den.“
„Nebyl,“ odsekl policista a zmizel v kanceláři, prásknuv dveřmi.
„Tak jste slyšel, jak policie vyšetřuje,“ obrátila se žena ke mně. „Jeden Rom z ulice mi ukrad peníze. Viděla jsem ho, jak vyskakuje z okna. Hned jsem volala policii, ale nic se neděje. Už to bude skoro měsíc, ale ještě prý s ním ani nemluvili.“
„Paní, můžete jít domů, my vám dáme vědět, až se s ním domluvíme!“ oznamoval po čtvrthodině uklidněný policista.
„To už jste mohli dávno udělat, kdybyste za ním došli.“
„Vždyť jsme mu psali i telefonovali, že k němu přijedeme,“ vysvětloval. „ Ale nebyl doma.“
„To na něj nemůžete počkat u baráku, až přijde?“
„Nemůžeme, návštěvu mu musíme oznámit předem.“
Opět zmizel za zabouchnutými dveřmi.
Žena se také zvedla k odchodu. „Když se zloděj sám nepřihlásí, tak tady nic nevyšetří. A možná, i kdyby sám sem přišel a přiznal se, tak by ho přesvědčovali, že nic neukrad, aby nemuseli nic dělat.“
Osiřel jsem u stolku. Podle hovoru u sousedních stolů, jsem poznal, že většina přítomných je tam ze stejných důvodů jako já, kvůli zmizení peněz a dokladů. Mé čekání se protáhlo o další dvě hodiny, přičemž můj vyšetřovatel asi v půlhodinových intervalech přicházel a odcházel s nějakými tiskopisy. Nakonec jsem se dozvěděl, že potvrzení o zcizení občanského průkazu od policie dostat nemohu, že si pro něj mám dojít na radnici.
Nyní čekám na výsledek policejního pátrání, které jistě na 99 procent bude, že trestný čin nebyl zjištěn. A to ještě se u policie neškrtalo. (M. Veselý, 18.2.2012)
18. března 2012
Obilní monopol se osvědčil (10).
"Hlavního cíle sledovaného nynější úpravou obchodu s obilím, t. j. dosažení rentabilních pevných cen obilí pro zdejší zemědělce a zajištění odbytu obilí, bylo dosaženo. Dodržování stanovených cen bylo spojeno celkem s nepatrnými potížemi, ježto zemědělec může se obrátiti s dodávkou svého obilí na kteréhokoliv komisionáře oprávněného vykupovati obilí v místě, kde jest obilí uloženo.
Zásah první světové války do českého zemědělství (1).
Pozemková reforma po vzniku Československa (2).
Pozemková reforma v praxi (3).
Kampeličky byly v čele zemědělského družstevnictví (4).
Prvorepublikové družstevnictví podlehlo centralizaci (5).
Československé zemědělství za hospodářské krize 1929 – 1933 (7).
Od roku 1934 zemědělce chránil „Monopol.“(8).
Československá obilní společnost (9).
Obilní monopol se osvědčil (10).
Pevné ceny obilí mají význam nejen pro pěstitele obilí, ale i pro podniky, které obilí zpracovávají, i pro konsum. Jest nesporno, že rentabilní ceny obilí zvýšily kupní sílu zemědělského obyvatelstva a že tato zvětšená kupní síla se projevuje ve zvětšeném odbytu toho, co zemědělci potřebují ve svém hospodářství, a tím i ve větší zaměstnanosti průmyslu i obchodu a dále ve výši úsporných vkladů.
Po letech cenové deprese, kdy cenový index zemědělský byl ve stálém pohybu a hluboko pod průmyslovým, nastalo vyrovnání s určitým zlepšením pro index zemědělský. Další výhodou platné úpravy obchodu s obilím pro stát i všechny vrstvy jeho obyvatelstva jest, že Společnost bude míti vždy přiměřené zásoby obilí, zejména obilí mlýnského, což jest zvláště důležité v dobách pro stát osudových. To nelze podceňovati, zvláště v dobách mezinárodního neklidu. -
Řízené hospodářství, plníc obchodně-politické závazky státu, umožňuje dovoz různých plodin a jiných výrobků, aniž by tím utrpěly domácí ceny. Byla učiněna vhodná opatření, aby za nynější úpravy obchodu s obilím netrpěla jakost dodávaného obilí. Toho docíleno bylo jednak odstupňováním výkupních cen pro jednotlivé jakosti téhož druhu obilí, jednak jakostními přirážkami za obilí lepší jakosti než základní, jednak jakostními srážkami za obilí jakosti horší než základní. Dosavadní výsledky prokázaly účelnost a nutnost nynější úpravy obchodu s obilím." (J. Štěpánovský)
Zásah první světové války do českého zemědělství (1).
Pozemková reforma po vzniku Československa (2).
Pozemková reforma v praxi (3).
Kampeličky byly v čele zemědělského družstevnictví (4).
Prvorepublikové družstevnictví podlehlo centralizaci (5).
Československé zemědělství za hospodářské krize 1929 – 1933 (7).
Od roku 1934 zemědělce chránil „Monopol.“(8).
15. března 2012
Počátek nacistické okupace Čech a Moravy 15.3.1939.
Jiné to bylo v Sudetech a na české straně nově vytvořené státní hranice. Tam lidé viděli a slyšeli, jak se u hranic formují německá vojska a jak nedočkaví výrostci, příslušníci různých německých militantních organizací, rozbíjením oken u českých firem už předem oslavovali definitivní vítězství nad Čechy. O pár let později většina těchto mladých nadšenců ve válečné vřavě poznala následky takového vítězství. Přežila jich tak asi polovina.
Jako nástroj k nejjednoduššímu rozbití a likvidaci už okleštěného česko-slovenského státu Hitler použil Slovensko, jehož osamostatnění bylo dlouho očekáváno. Předseda slovenské autonomní vlády dr. Jozef Tiso (na snímku) váhal. 7. března 1939 v Berlíně jednali Tuka a Ďurčanský s Göringem, který Slovensku přislíbil velkou hospodářskou pomoc, ale pouze v případě odtržení od Česko-Slovenska.Pohlaváři třetí říše už tehdy plánovali útok na východ a potřebovali letecké základny, které československé letectvo na Slovensku mělo. Ve stejnou dobu v Bratislavě vídeňský nacista Seyss-Inquart informoval Tisa o tom, že Hitler se definitivně rozhodl českou otázku vyřešit v nejbližších dnech.
Hitler nechtěl čekat až Slovensko bude schopno se hospodářsky postavit na vlastní nohy. Jeho plány hodně rozházel předseda česko-slovenské vlády Rudolf Beran, který přesvědčil prezidenta Háchu o nutnosti sesadit Tisovu vládu. Moc na Slovensku 9.března 1939 převzala česko-slovenská armáda, která zatkla Tuku, Macha, Černáka a několik desítek vůdců Hlinkových gard. Ďurčanskému a několika dalším fašistům se podařilo prchnout za hranice.
Čas plynul a Česko-Slovensko stále žilo, Hitlerův plán měl na poslední chvíli být zachráněn Tisem. 13. března 1939 Tisa na faře v Bánovcích vyhledali nacističtí agenti, vytáhli ho na bratislavské letiště a přinutili k letu do Berlína, kde mu Hitler vyčetl obstrukce s vyhlášením slovenského státu a vyhrožoval ponecháním Slovenska osudu, čímž byla myšlena okupace maďarskými vojsky. Před odletem z Berlína dostal Tiso od německého ministra zahraničí Ribentropa písemnou deklaraci o "Samostatnosti Slovenska z Hitlerovy vůle."Příští den slovenský sněm jednomyslně schválil vyhlášení slovenské samostatnosti. Následoval hromadný úprk Čechů ze Slovenska, čeští učitelé, četníci, důstojníci, úředníci, odborníci všech oborů i podnikatelé, kteří zaostalé Slovensko (do roku 1918 uherská Horní země) dvacet let přetvářeli na hospodářsky vyspělou a kulturní zemi, se snažili zachránit alespoň holé životy. Spolu s nimi prchali i židé a cikáni.
Hitler si oddechl, to nevyzpytatelné Československo bylo rozbito. Sudety a Slovensko byly odtrženy od Prahy, už se nemusel bát, že ztroskotá na československém opevnění a dobře vyzbrojené armádě, nejschůdnější cesta k okupaci českého území byla otevřená.
Za zmatků, které po odtržení Slovenska nastaly, byl 14. března 1939 odpoledne prezident Hácha pozván do Berlína, kde pod pohrůžkou leteckého útoku na Prahu byl donucen podepsat prohlášení, že "předává osud národa do rukou vůdce německé říše", přičemž dostal slib, že Hitler se "rozhodl převzít český národ pod ochranu německé říše a zaručit mu autonomní vývoj národního života a jeho vlastní svébytnost." Za dvě hodiny po podpisu smlouvy už německá vojska obsazovala Plzeň a Olomouc.
14. března 2012
Československá obilní společnost.
Monopolní postavení Československé obilní společnosti bylo zajištěno zákonem č.137. Podle něho bylo společnosti vyhrazeno veškeré československé obchodování s obilím a mlýnskými výrobky včetně krmiv.
Zásah první světové války do českého zemědělství (1).
Pozemková reforma po vzniku Československa (2).
Pozemková reforma v praxi (3).
Kampeličky byly v čele zemědělského družstevnictví (4).
Prvorepublikové družstevnictví podlehlo centralizaci (5).
Československé zemědělství za hospodářské krize 1929 – 1933 (7).
Od roku 1934 zemědělce chránil „Monopol.“(8).
Československá obilní společnost (9).
Obilní monopol se osvědčil (10).
Zemědělcům byl zajištěn odbyt obilí a dodávky krmiv. Nesměli však obilí zcizovat, tj. prodávat někomu jinému a nakupovat od jiného. Nákupní ceny obilí určoval Monopol, ostatní ceny stanovila vláda, podle situace na trhu. Stát měl právo určovat Monopolu určité nákupní a prodejní operace. Ztráty, které mohly vzniknout obchodem s obilím, byly subvencovány státem.
Povinností společnosti bylo zajistit pevné rentabilní ceny všeho obilí. Výkupní ceny byly stanoveny vždy na jeden hospodářský rok dopředu. Byly odstupňovány podle měsíců a oblastí. Zemědělec prakticky rok dopředu věděl přibližně za kolik v určitém měsíci obilí prodá; nejnižší ceny byly stanoveny po žních, nejvyšší v červnu. Podle oblastí byla nejvyšší cena v Praze, nejnižší na východním Slovensku a Podkarpatské Rusi. Cenu však ovlivňovala kvalita, kterou rolníci těžko ovlivnili, podle ní ceny kolísaly až o 30 procent. V nevýhodě byli ti, kteří neměli sklady a museli prodávat hned po žních.
Po vzniku Čs.obilní společnosti sice stoupla cena potravin, ale zvýšení nebylo tak drastické, jak odpůrci Monopolu vyhrožovali. Regulované ceny obilí totiž ceny živočišných výrobků, které nebyly regulovány, ovlivnily jen nepatrně. Došlo k zvýšení ploch cukrovky a brambor a k výraznému zvýšení stavů prasat a ovcí.
Vzhledem k tomu, že celkově nedošlo k poklesu výměry zemědělské půdy ani k snížení stavu zvířat, je zřejmé, že Monopol zemědělcům vyhovoval. Hlavně drobní rolníci v odlehlých méně úrodných oblastech regulaci trhu uvítali, protože předtím z trhu byli vytlačeni velkostatky a zemědělci z produkčních oblastí. Podobnou regulaci jako s obilím se nepodařilo prosadit s produkty živočišné výroby, ta přišla až s německou okupací.
Regulace trhu zemědělské produkce, zahájená v roce 1934, pokračovala za protektorátu i za vlády komunistů, až do roku 1990. Městské obyvatelstvo sice kvůli ní bylo postiženo vyššími cenami potravin a daněmi, pro zemědělce však znamenala jistotu, a tím relativně vyšší příjmy. (F.Novotný, 18.2.2009) Pokračování.
Zásah první světové války do českého zemědělství (1).
Pozemková reforma po vzniku Československa (2).
Pozemková reforma v praxi (3).
Kampeličky byly v čele zemědělského družstevnictví (4).
Prvorepublikové družstevnictví podlehlo centralizaci (5).
Československé zemědělství za hospodářské krize 1929 – 1933 (7).
Od roku 1934 zemědělce chránil „Monopol.“(8).
11. března 2012
Před 150 lety byl založen Sokol.
Od založení 16.2.1862 do roku 1948, kdy začali komunisté tělovýchovu a sport zahánět pod jednu střechu (ČSTV), byl nejpočetnějším československým tělovýchovným spolkem Sokol. Před druhou světovou válkou Sokol ve svých 52 župách sdružoval 3.200 sokolských jednot. Celkem měl 629.100 členů.
Cvičení žen na IX. všeskololském sletu v roce 1932.Největší podíl na založení Sokola je přikládán profesoru estetiky na pražské univerzitě dr. Miroslavu Tyršovi, jenž jako vynikající znalec antických dějin a zvyků různých národů došel k závěrům, že český národ je svou podstatou přímo stvořen pro organizovanou tělesnou výchovu. Myšlenka vychovat český národ k tělesné a duševní vyspělosti (V zdravém těle, zdravý duch.) vycházela z českých dějin a byla národně obrozeneckým pražským prostředím 19. století dobře přijímána. Tyrš vypracoval tělocvičnou soustavu, která byla hodnocena jako nejlepší na světě:
1. Veškeré poznatky od antiky až do současnosti byly shrnuty do čtyř odvětví.
2. Všechny tělovýchovné a sportovní prvky a činnosti měly přesné názvosloví.
3. Sokol se nebránil přijímání jakýchkoli novinek.
Sokolovna v Táboře.Prvním starostou Sokola byl Jindřich Fügner, který vložil největší finanční částku na stavbu první sokolské tělocvičny – sokolovny. K sokolskému hnutí se od vzniku hlásili nejznámější představitelé veřejného života, politici, vědci (včetně T.G.Masaryka), spisovatelé atd. Sokolské jednoty byly postupně zakládány ve většině měst a větších vesnic v celém Československu, včetně Podkarpatské Rusi. Sokolské spolky zakládali (a přijížděli na Sokolské slety v Praze) také krajané v zahraničí – např. ve Vídni a USA. Sokolové se oslovovali pozdravem NAZDAR! tykali si a titulovali se bratře a sestro. První sokolský prapor a návrhy sokolských krojů vypracoval malíř Josef Mánes.
K povinné činnosti sokolské organizace náleželo:
1. Pravidelné tělesné cvičení mužů, žen, dorostu a žactva.
2. Péče o vzdělání všech těchto spolkových členů přednáškami, proslovy, vzdělávacími školami pro nové členy, knihovnami, pěstováním hudby a zpěvu, dramatickými kroužky, loutkovými divadly, jazykovými kroužky.
Ústředním sokolským časopisem byl týdeník „Sokolský věstník.“ Protože v Sokole se už žáci a dorostenci učili disciplině, patřili sokolové v armádě (také v zahraničních legiích) mezi nejlepší vojáky a důstojníky. Proto byli také pověřováni úkoly při udržování pořádku (mj. zajišťovali ochranu prezidenta).
O tom, že Sokol byla síla, které se bály některé režimy, svědčí fakt, že jeho činnost byla zakázaná ve světových válkách a za vlády komunistů. Po roce 1989 byla činnost Sokola obnovena (Česká obec sokolská). Přestože se jeho vedení snaží navázat na tradice, nedaří se mu jako dříve přilákat hlavně mladé lidi, kteří tělovýchovu považují za přežitek doby. V současnosti má Sokol asi 200.000 členů. Letos se uskuteční řada oblastních sletů a 15. všesokolský slet celostátní.
Sokolovna (z roku 1935) na Sokolském ostrově v Českých Budějovicích.
Pražské sokolky 1932. (vpravo)Bohužel Velký strahovský stadion (kapacita 200.000 diváků) z let 1926-1932, jenž byl kvůli Sokolským sletům postaven, a později sloužil komunistickým spartakiádám, je ve velmi špatném stavu (plocha je tréninkové centrum Sparty), takže vrcholné sokolské slavnosti sloužit nemůže a sokolové předvedou své cvičení na menší ploše.(M.Veselý, 2012)
