Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

pondělí 17. prosince 2018

Rychlé šípy mají dnes narozeniny

Před osmdesáti lety, 17. prosince 1938 se na zadní stránce časopisu Mladý hlasatel objevil první díl kresleného seriálu o Rychlých šípech, od Jaroslava Foglara. V krátké době se pětičlenná skautská skupina v čele s neomylně čestným Mirkem Dušínem stala idolem většiny mládeže.

 Mladý hlasatel byl brzy po nacistické okupaci zastaven, přesto jeho staré výtisky kolovaly mezi mládeží ještě několik desetiletí po válce. Byly sice po válce, v roce 1968 a po roce 1989, snahy obnovit Mladého hlasatele nebo vydávat kreslené Rychlé šípy v samostatných sešitech či knihách, ale dvakrát nelze vstoupit do stejné řeky. Už nikdy to nebudou ti dobří skauti Mirek Dušín, Jindra Hojer, Jarka Metelka, Červenáček a Rychlonožka a jejich zákeřný a zlý soupeř Bratrstvo kočičí pracky; Dlouhé Bidlo, Štětináč a Bohouš.

Pro dnešní počítačovou generaci mládeže už jejich příběhy a staré prostředí jsou asi nicneříkající. Nová vydání kreslených Rychlých šípů, která připravilo vydavatelství Albatros, sice jdou na odbyt, ale že by čestní Foglarovi hoši okouzlili mládež jako kdysi, lze pochybovat. Navíc se v napodobeninách původních Fischerových kreseb vyřádilo několik desítek kreslířů.

neděle 16. prosince 2018

Na zvýšení svých platů se shodli politici všech parlamentních stran


Prezident Miloš Zeman v pátek svým podpisem ztvrdil růst platů vrcholných politiků v příštím roce. Po Novém roce se jim zvýší platy.  Základní plat řadového poslance vzroste o 6 500 na 82 400 korun , prezident si polepší o 21 700 na 274 500 korun měsíčně. Schvalovací procedura proběhla bez zádrhelů. Zkrátka když jde o plnější vlastní kapsu, odhlasují zákonodárci cokoli. 
Termín „základní plat je jen na uklidnění veřejnosti, protože pouze základní plat nečerpá téměř nikdo.Zákonodárci totiž mají funkce ve vedení výborů, komisí, podvýborů či parlamentních delegací a za to se jim zaručuje plat vyšší o další tisíce. A pak tu ještě máme takzvané náhrady, které zákonodárci čerpají (a to velice pečlivě a důsledně) na ošatné, telefony, dopravu, právní analýzy, ubytování a tak dále. I zde se jedná o položky v řádu desetitisíců korun. Když se to pak všechno sečte, vyšplhá se u poslanců a senátorů příjem nejméně na 100 tisíc korun za měsíc. 
  
Platy ústavních činitelů přitom měly původně vzrůst skokově o 20 procent, nakonec, aby však příliš nenaštvali běžné občany, si zvýšili platy o 9 procent. Byla to jen záplata, protože už se těší na další zvyšování za rok.

Platy vrcholných státních představitelů prý navazují na průměrnou výši platů ve veřejném sektoru. Koeficient, kterým se tato částka násobí, se nemění.
Lze si logicky domyslet, když poslanci bezproblémově hlasují pro zvyšování platů ve školství, bezpečnosti, hasičů a jiných státních zaměstnanců, hlasují bezproblémově vlastně pro zvyšování svých platů. 


čtvrtek 13. prosince 2018

Zimola jako Henlein, Babiš jako školní kuchař. Zahradníček komentuje


Psaní komentářů se mi nedaří. Včera napsaný komentář mi zásluhou několikaminutového výpadku elektřiny nenávratně zmizel. Mokrý sníh zřejmě rozvaděčům energií způsobil starosti. Zřejmě i to bude důvod k dalšímu zdražování elektřiny. Pravdou je, že zima svůj příchod ohlašuje nejrůznějšími způsoby, až jsou z toho meteorologové jeleni. Jejich předpovědi jsou obyčejně opačné. Sotva ohlásí mrazy, přijde oteplení, když hlásí teplo, napadne sníh atd.

Výpadek elektřiny naštěstí, při veškeré smůle, mě včera večer zastihl až ve chvíli, kdy rozhodčí odpískal konec utkání Viktorie se slavným AS Roma a hráči i diváci v Plzni se radovali z vítězství. Vítězství je to cenné z mnoha důvodů, hlavně mě potěšil fakt, že české týmy můžou s vykřičenými fotbalovými miliardáři nejen hrát vyrovnané partie, ale i přehrávat je. Škoda dřívější plzeňské oddanosti v utkáních se slabým vítězem skupiny Realem Madrid.

Včera některé lidi pobavil, některé rozzlobil bývalý jihočeský hejtman Zimola, když reagoval na střelbu nějakého kriminálníka ve Štrasburgu a napsal, že západní hodnoty nesmí překračovat naše hranice, že český stát se musí radikalizovat. Jiří Zimola, bývalý rádoby učitel z pohraniční Nové Bystřice, naznačil, že milejší mu jsou východní hodnoty a zbraně v rukou milicionářů. Zimola svým postojem proti spojenectví se západními demokraciemi jaksi připomíná Konráda Henleina, který také jako bývalý učitel z pohraničí se dal na politickou dráhu, na jejím vrcholu byla Mnichovská dohoda.

Sklady internetových obchodů jsou prý zavaleny balíky  se zbožím. Obchod ani dopravci nemůžou nápor zvládnout, přesto denně je emailová pošta zaplněna nabídkami, přesto denně jsou nabídky na každé webové stránce. Tahání peněz od občanů je asi hodně výhodné. Obchod ví, že spousta lidí má peníze, které nemá za co utratit. V módě je stále nabídka  "značkového" zboží se slevou. Odolat je těžké. Většinou se jedná o jinak zboží neprodejné.

Maloměšťáctví je nezničitelné. Že lidé raději utrácejí tak, aby to ostatní viděli a mnozí záviděli, zjistil i jeden můj známý majitel ovocného sadu. Je zapřisáhlým odpůrcem jakékoli chemie, u nich doma se nesmí ani podlaha mít chemickými prostředky. Je tedy zřejmé, že v dlouholeté historii jeho stromy nikdy žádný chemický postřik nezažily. Letos měl velkou úrodu ovoce, a tak se je snažil prodat. Marně. Výkup padaného ovoce, jímž se před listopadem zabývala každá prodejna Jednoty, Zeleniny i spousta soukromých spolupracovníků Fruty, už definitivně skončil. Nikdo nechce ovoce trhané, natož padané. Levnější prý je ovoce ze zahraničí. Zahlcené byly i palírny a moštárny, a tak můj známý inzeroval prodej jablek za 5 Kč/kg v mediích. Za dva měsíce se mu ozval jeden zájemce ze vzdálenosti 170 km, který měl zájem o 20 kg jablek, ale pouze v případě, že mu jablka dodavatel dopraví na místo. "Raději lidi kupují za 35 korun v Kauflandu chemicky nabarvená jablka z Polska, než by se snížili k tomu a koupili ekologicky nezávadná od českého zahrádkáře," vztekal se pěstitel. "Na jaře budu muset několik centů jablek vyházet do kompostu."

Všechny nechutná obvinění a žaloby na premiéra Babiše, která už přesáhla české hranice, mají výsledek v tom, že Babiš mezi českými voliči neztrácí volební hlasy. Ukazují to průzkumy, i když ve skutečnosti by ve volbách Babiš měl zřejmě větší úspěch než minule. Průzkumy veřejného mínění vynechávají venkov a jsou vždy zmanipulované. Češi a Moravané mají rádi mučedníky. Babišův návrh na zavedení bezplatných obědů ve všech mateřských a základních školách, rozzuřil chamtivé rychlo-zbohatlíky, které v politice zastupuje ODS a TOP09.  Povyk nastal v bankách, které by měly odvádět daň z nadměrného zisku, čímž by se obědy ve školách zaplatily. Už slibují, že zvýší poplatky, a obědy ve školách zaplatí jejich klient..

Návrh zakázat cvičená zvířata v cirkusech, podaný ministrem zemědělství Tomanem, zřejmě vezme za své. Kdyby se nesmyslný návrh vzal doslova, nesměla by se cvičit zvířata ani jinde, od psů až ke koním. Ochráncům zvířat by se to možná líbilo, ale krocení a cvičení zvířat je tady od prvopočátků lidstva a skutečně zakázat ho nelze. Tak jako nelze zakázat zabíjení zvířat na maso, jak si přejí takzvaní vegani co často demonstrují ve velkých městech včetně Prahy.
Josef Zahradníček

středa 5. prosince 2018

Smog před 66 lety zabil 12 000 obyvatel Londýna


Dnes je tomu 66 let, co v Londýně začala katastrofa. Ve dnech 5. až 9. prosince 1952 zabil smog v Londýně a okolí 12 tisíc lidí. Obyčejná londýnská mlha, která už dávno patřila k pověstnému londýnskému počasí, začala vraždit. Vypukla největší ekologická katastrofa lidstva.
Meteorologové tehdy varovali, ale téměř nikdo varování nebral vážně, ani londýnská vláda. Mlha houstla a žloutla, město však pracovalo a žilo normálně. Mlha však zhoustla, zežloutla a páchla jako snad nikdy předtím. Viditelnost byla menší než 1 metr. Lidem se stále hůř dýchalo. Situace se zhoršovala každou hodinu. Lidi nemohli dýchat a bolelo je na hrudi. Lékařské čekárny a nemocniční ambulance se plnily. Na ulicích ležela mrtvá zvířata, od myší a ptáků až po koně.

Všechno začalo silnými mrazy, které na začátku prosince Anglii přepadly. Lidem byla zima,  a tak začali přitápět v kamnech. Topili vším možným především nejhorším uhlím s vysokým obsahem síry. K tomu přišla do Londýna antiklonka, která téměř zastavila proudění vzduchu. Lidé prakticky začali vdechovat kyselinu sírovou.

9. prosince 1952 konečně přišel vítr, který Londýn vyčistil. Následky pětidenní mlhy byly drastické. Během mlhy zemřely kvůli dýchacím potížím  4.000 lidí, na následky pětidenního smogu zemřelo dalších 8.000 lidí.

V polských Katovicích probíhá nyní konference o globálním oteplování a ochraně klimatu. Střetávají se protichůdné názory. Ortodoxní ekologové žádají úplný zákaz spalování uhlí, protistrana tvrdí, že rozumné spalování uhlí nemá na globální oteplování vliv. 

pondělí 3. prosince 2018

Ve městech se peníze utrácejí, venkov jen šetří

Kupní síla Pražanů bývala vždy větší než ve zbytku republiky, dokonce i v dobách vlády komunistů, ale v krajských a okresních městech se v 80. letech minulého století příjmy od venkova prakticky nelišily. Podle toho jak bohatnou lidé ve velkých městech, je tedy zřejmé, že listopadovou revoluci ukradli městští ekonomové a nemakančekové. 

Nejvyšší kupní sílu na obyvatele v rámci České republiky mají Pražané, kde v roce 2018 dosahovala 128,7 procenta celostátního průměru, nejnižší v Moravskoslezském kraji (89,2 procenta).

Plyne to z analýzy společnosti GfK, která mapuje nerovnoměrnost úrovně výše disponibilních příjmů obyvatel jednotlivých částí republiky. Přes existující rozdíly je z porovnání zřejmé, že rozdíly mezi jednotlivými obcemi či regiony se postupně mírně snižují a že nejsou zdaleka tak vysoké, jako ve většině evropských zemí.

Průměr Česka převyšuje především Praha a centrální Čechy, severovýchodní část Plzeňského kraje, centrální části Jihomoravského a Libereckého kraje a dále i většina metropolí ostatních regionů. Jediným z krajů, kde ani jedna obec nepřevyšuje z hlediska kupní síly celostátní průměr, je Moravskoslezský kraj. Nejnižší úroveň kupní síly mezi okresy vykazuje Bruntál.

Rozdíl mezi regionem s nejvyšší a nejnižší relativní kupní silou (Praha vs. Moravskoslezský kraj) činí 39,5 procenta. Meziročně se tento procentuální rozdíl v kupní síle snížil o 2 procenta.

Mezi 10 obcemi s nejvyšší kupní silou na obyvatele je celkem 9 středočeských obcí a hlavní město Praha. Na opačném pólu mezi desítkou nejchudších obcí najdeme zejména lokality z Ústeckého a Moravskoslezského regionu.

Republikového průměru dosahuje celkem 23 procent obcí, což znamená, že více než tři čtvrtiny obcí jsou z hlediska indexu kupní síly podprůměrné.

sobota 24. listopadu 2018

Na Svaté hoře zazní nové varhany


Slavné poutní místo Svatá hora u Příbrami zítra bude mít další významný den. V chrámu Nanebevzetí Panny Marie poprvé se veřejnosti představí zcela nové varhany.
 Výjimečný nástroj byl na míru složitého svatohorského kůru stavěn deset let ve varhanářské dílně Vladimíra Šlajcha v Borovanech (okres České Budějovice).
 Slavnostního žehnání varhan se ujme kardinál Dominik Duka. V sobotu 1. prosince 2018 se uskuteční velký koncert pro dárce, jejichž zásluhou mohl být výjimečný hudební nástroj vyroben.

  Odkazy:




pátek 23. listopadu 2018

Amišové jako nejlepší zemědělci na světě


Americké farmy a vesnice, ve kterých žijí Amišové, specificky utvářejí krajinu. Amišové jsou hodnoceni jako jedni z nejlepších zemědělců na světě. Jejich farmy mají okolo 40 ha zemědělské půdy, na které hlavně pěstují kukuřici, vojtěšku, tabák a všechny druhy obilí. 
Synonymem amišské kultury a tradic je tvrdá práce, kázeň a láska k půdě. Příznačné pro Amiše je, že dosahují vysokých sklizní za velmi nízkých nákladů. Současné určité vybočování Amišů od běžného evropsko-amerického způsobu života má kořeny až někde v 17. století, kdy je  v německých zemích začali pronásledovat protestanští reformátoři. Proto vyznavači náboženství Anabaptis  prchali do Ameriky, kde vytvořili zvláštní zemědělskou komunitu.

Zemědělský způsob života u Amišů vychází z Písma svatého, podle kterého zemědělství není jen zaměstnáním, ale ve spojení s Bohem je posvátným způsobem života. Proto užívají přírodu, obdělávají půdu a chovají zvířata jen pro svoji spotřebu. Amišové se spoléhají jen na svou tvrdou práci, skromnost, zodpovědnost a vzájemnou spolupráci.

Historie zákazu používání osobních dopravních prostředků a jiných moderních technologií začala na začátku 20. století, v době, kdy se do zemědělství začaly dostávat velké motorové pluhy a traktory. Zpočátku Amišové používali k orbě parní stroje i traktory s výbušnými motory. Protože Amišové už od roku 1910 odmítali používání automobilů, v roce 1923 se amišské komunity rozhodly zakázat při polních pracích používat  traktory, tedy stroje, které se od automobilů příliš neliší. Vycházejí zřejmě z názoru, že na práce, které zvládnou koně, které jsou součást živé přírody, nelze používat samohybné stroje se spalovacími motory. Traktory jsou povoleny jen jako stabilní motory na farmě k hnaní mlátiček, řezaček, čerpadel, výfuků, šrotovníků a jiných strojů používaných ve dvoře. Rovněž jsou povoleny  všechny malé stabilní motory, které ženou některé stroje (rozmetadla, obraceče a shrnovače sena apod.) Tyto stroje jsou však taženy koňmi. 
Zákaz používání traktorů není dán jen náboženskými motivy o sepětí člověka s Bohem a přírodou, protože také mají za úkol zabránit zvětšování farem. Pokud by někteří Amiši obdělávali víc půdy a zvětšili farmy, hrozil by odchod lidí z amišských vesnic do měst, což by mohlo mít nepříznivý vliv na morálku. Zásada používání koňských potahů má pro Amiše význam i v tom, že mohou zřizovat vlastní továrny na výrobu potahových zemědělských strojů, v nichž pracují tisíce Amišů. 

Josef Zahradníček, Sláva Dobrý

úterý 20. listopadu 2018

Po nepovedených oslavách 17. listopadu přišla zima. Zahradníček komentuje


Sníh se podle starých pranostik měl objevit na svatého Martina, ale posvícení bylo bez bílé peřiny. Napadl až s týdenním zpožděním, i tak však je to na listopad poměrně mimořádná událost. Protěžovaná meteoroložka Honsová sice na tento týden předpověděla silné mrazy, což zásluhou sněhové pokrývky by se mohlo stát, ale tato dáma obyčejně se mýlí. Podle dnešní předpovědi zítra má pršet a celý týden teplota nemá klesnout pod nulu.

Zima prý odlákala fotbalové diváky mírně prestižního boje České republiky a Slovenska. Mnohem víc se asi na prázdných sedmi tisících sedačkách v Edenu podílel pozdní začátek utkání. Chyběli zřejmě přespolní diváci. Musí se jednat o velkého fanatika, který dokáže několik hodin cestovat do Prahy pro to, aby se od 21. hodiny v mrazu díval na fotbal a potom zase několik hodin cestoval domů, když může všechno vidět doma v televizi, a v teple. Navíc utkání za moc nestálo. Slováci vedeni českým trenérem Hapalem začali dobře, ale měli vychýlenou mušku, český tým, nově vedený Jaroslavem Šilhavým, z ojedinělého protiútoku dal gól, který elán slovenského týmu utlumil. Žádné slavné české vítězství se nekonalo, musela stačit hubená jednogólová výhra.

Na druhé straně je asi lepší sledovat sport než politiku. Listopad býval vždy označován za smutný měsíc, vznikla o tom spousta lidových písní. V listopadu se udála několik událostí, které ovlivnily život českých zemí. Nemyslím jen ruskou revoluci 7. listopadu 1917, které se říkalo říjnová, můžu připomenout porážku českého stavovského povstání na Bílé hoře. O 17. listopadech 1939 a 1989 ani není třeba psát, s tím, co způsobily, se v listopadu právě potýkáme, a zřejmě dlouho budeme potýkat.

Letos se opět žádné oslavy nekonaly, jen několik pražských křiklounů vyšlo do ulic řešit, za dohledů kameramanů a pisálků, své komplexy. Důvod k pokřiku se našel v nějaké události v premiérově rodině. Řečníci z řad vysokých politiků opět předvedli, že jim jde lépe řečnění než přemýšlení. Takoví lidé mají obyčejně úspěch, to zná každý už ze školy. Ostatně, kolik lidí se dalo na politiku, aby pracovali pro stát a jeho občany? Pokud takoví jsou, tak jsou umlčeni a sedí někde v koutku, protože rozhodující slovo má agresivita, vyvolávání nenávisti, hledání nepřítele a rozdělování obyvatelstva. To hledání třídního nepřítele nám zůstalo z několika poválečných desetiletí. Dříve byli nepřáteli režimu lidé bohatí, dnes jsou nenáviděni lidé chudí.

Dříve bývaly ceny všude stejné, v každé vesnici proto mohl být obchod a hospoda, navíc několikrát denně přijížděly pojízdné prodejny s masem, zeleninou, přijížděly čistírny a jiné služby. Vesnické prodejny zanikly většinou na konci 90. let, hospody zanikají nyní. Dnes bohatnou města, chudne venkov. To se odráží ve volbách. Nelze se divit. Zatímco lidé ve velkých městech nevědí za jaké auto utratit peníze a co s volným časem a na jakou demonstraci jít, na vesnicích lidé nemají trápení s módou a politikou, protože volný čas tráví zajišťováním základních životních potřeb. Dovoz potravin z měst vzdálených 15 - 20 km, zajištění paliva, opravy budov. To vše je nemožné bez provozuschopného osobního auta. Zásluhou nedostatečného zásobování je po připočtení nákladů na dopravu pro obyvatele vesnic cena základních potřeb dvojnásobná. Veřejná doprava je nastavena na dopravu dětí do škol, pro dospělé nemá smysl. O víkendu autobusy nejezdí, vlaky jsou omezené.

Stýskají si šéfové pivovarů, "že na vesnicích klesají tržby, klesá odbyt piva a mizí hospody. Vesničané  chtějí jen nízkoprocentní levná piva, přesto pořád pijí méně a do hospod nechodí. Směšná cena 22 korun za půllitr desítky se jim v hospodě zdá vysoká, raději doma cucají lahvové ze supermarketu, za poloviční cenu, a že by šli do hospody na večeři, ani je nenapadne, a potom se diví, že hospody kvůli malé tržbě zanikají."

Lidé jsou všelijací, někteří velmi bezcitní, škodolibí a zlí. V poslední době, když se primitivům od novin podařilo rozšířit polopravdy a lži o zemědělských dotacích - Babišovo Čapí hnízdo nevyjímajíc - někteří duševně nemocní jedinci  se rozhodli vzít spravedlnost do svých rukou, mstít se a zemědělcům škodit. Rozhodli se mstít na zvířatech. Nelitují například koupit balík hřebíků a nastrkat je do balíků sena či senáže. Nevadí jim, že zvířata s propíchnutými bachory trpí, než skončí jejich život na jatkách nebo v kafilerce. Tito lidé dokážou zabíjet krutým způsobem i jiná zvířata, dokážou napíchat jehly do uzenin a ty hodit psům nebo kočkám do sousedních zahrad. Dokážou vpravit do žrádla jed na myši. Je to k nepochopení, ale jsou takoví mezi námi. Kdysi mi vyprávěl kolega z výkupu, že k čističce obilí chodíval jakýsi člověk, který si tam bral odpad, ve kterém byla semena plevelů. Údajně to chtěl pro drůbež a papoušky. Později kolega zjistil, že to nebyl žádný chovatel, žádná zvířata mimo psa neměl, že to byl jen zlý člověk, který zrna plevelů v noci roznášel a házel lidem do zeleniny v zahrádkách.

Před několika dny se ve španělské Malaze konalo Mistrovství světa bagristů. Závodit se tedy dá ve všem možném. Zástupce České republiky Tomáš Sooky s bagrem Catelpillar se umístil na třetím místě.  Tato zpráva ve mně vyvolala vzpomínku na spolužáka, který býval - a dnes v 79 letech stále je - elitním bagristou (stále pracuje na plný úvazek). V roce 1968 ho objevila firma ze západu a od té doby  na veletrzích ve východní Evropě předváděl  její stavební stroje. Sám jsem to neviděl, ale vyprávělo se, že lžící velkého bagru dovedl otvírat a přenášet krabičku zápalek, aniž ji poškodil.

Josef Zahradníček  

sobota 17. listopadu 2018

Leninovy sochy na Ukrajině


Problém zvaný Leninovy sochy zaměstnává už dlouhou dobu ukrajinská města a vesnice. Během sedmdesátileté éry Sovětského svazu bylo postaveno i na Ukrajině obrovské množství  Leninových soch. Po pádu komunizmu a rozpadu SSSR přestaly být sochy vůdce světového proletariátu žádoucí. Po pěti letech samostatné Ukrajiny vyšel zákon o odstraňování komunistických symbolů.
Odstranění Leninových soch nebylo a není tak jednoduché jako v České republice. Jednat bylo na Ukrajině hodně soch a hodně lidí, kteří Lenina obdivovali, jednak odstranění soch není jednoduchá práce, jež je také doprovázena složitými administrativními úkony.

 Otázkou je také, co s odstraněnými sochami, které mnohdy jsou dobrým uměleckým dílem významných sochařů. Na Západě sochy diktátorů a jiných zkrachovanců většinou koupí výstřední sběratelé. Na  Ukrajině zatím takových moc není. Odstraňování Leninových soch částečně urychlila ruská anexe Krymu a vojenské spory s Ruskem. Sochy jsou odstraňovány, ale zůstávají mohutné podstavce.

Na to jak využít podstavec po Leninově soše v parku přišli ve městě Hrinorivka, kde na něj umístili sochu Panny Marie se čtyřmi andělíčky. "Tím jsme přišli o pěkné místo k opíjení, dříve jsme všechno povinně i nepovinně oslavovali u Leninovy sochy," komentuje jeden z obyvatel města, "chlastat u sochy Panny Marie se nehodí."



čtvrtek 15. listopadu 2018

Amerika, jak ji neznáme: křesťané Amish


Amerika není jen Socha Svobody, Hollywood a Trump. Amerika  nás Evropany překvapuje všude, a řekl bych, že víc na venkově než ve velkých městech, kde se odlišnosti a výstřelky ztrácejí v davu běžných Američanů. 
Kdo se vydá vlakem na americký venkov, hlavně do států Ohio, Missouri, Indiana nebo Pensylvánie  setká se na nádražích a ve vlaku s cestujícími v podivných krojích. Jedná se o příslušníky náboženství, jimž se říká Amišové nebo také česky Amenité. Muži s dlouhými vousy na bradách, v černých sakách a širokých černých kloboucích, v létě slaměných, ženy v černých kabátech a jednobarevných (modrá, zelená, černá aj.) dlouhých  šatech mají na hlavách bílé čepce  nebo šátky. Černé oblečení a klobouky nosí i velmi malí chlapci. 
Amišové cestují vlakem protože odmítají auta a jinou moderní techniku, kterou užívá moderní lidstvo. Jedná se o křesťanskou větev novokřtěnců, kterou založil Jacob Ammann. Vycházejí z bible. Odmítají i elektřinu z velkých elektráren a individuální telefon. Odmítají službu v armádě a jakékoli násilí. Žena je zcela podřízena muži. Manželství s bezvěrcem nebo členem jiného náboženství se nepřipouští. Počty příslušníků této sekty se dost rychle zvyšují (v posledních dvaceti letech se zdvojnásobil), protože amišská rodina má průměrně 6,8 dětí, přičemž dětská úmrtnost překvapivě je daleko menší (zřejmě vliv zdravého prostředí a manuální práce) než průměrná americká. V šestnácti letech můžou dětí odejít z komunity a žít (ochutnat svět) jako ostatní lidé. Pokud se vrátí do sekty - což se většinou stane - jsou pokřtěni a musí se plně podrobit řádu.

Většina amišských rodin vlastní zemědělskou farmu, přičemž práce provádí ručně a za pomoci koní. Muži se starají o chod farmy, pracují na polích a ve stájích, ženy se starají o dům, domácnost, zahradu a vychovávají dětí, které však jsou od nejútlejšího dětství vedeny k manuální práci. Naftové motory používají jen pro pohon strojů (např. kombajny), které ovšem tahají koňmi. Přestože amišové mají jen základní vzdělání a hospodaří starým způsobem, mají zemědělství na vysoké úrovni. Místo osobních aut (při cestách na kratší vzdálenosti) používají kryté bryčky tažené koňmi.
Amišové platí daně jako ostatní občané, neplatí však sociální pojištění, protože o své příslušníky se náboženská komunita postará. Amišové zásadně odmítají jakoukoli pomoc od státu, všechna občanská vybavení včetně škol si zřizují a financují sami.

Zvláštní jsou církevní organizace, které se skládají z okrsků o průměrném počtu 75 členů, přičemž každý okrsek má voleného biskupa-kazatele a svá specifická náboženská pravidla. Bohoslužby se konají jednou za 14 dní v domech některého člena. Z náboženského hlediska amišové jsou často v kontaktu s dalším náboženstvím, se starou sektou mennonitů, jejíž příslušníci se od Amishů liší hlavně tím, že neodmítají novodobou techniku.
 Josef Zahradníček, Sláva Dobrý.



Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.