Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

úterý 15. října 2019

Na rakouské hranici po 30 letech. České Velenice (2)

Co jsme v roce 1989 nemohli v Českých Velenicích spatřit:

Škola nedaleko nádraží
Cesta do Gmündu, na trase úzkokolejné železniční trati. Toto místo bylo v letech 1951 až 1989 za ostnatým drátem, naprosto nepřístupné.
Na řeku Lužnici se před rokem 1989 takto mohl podívat jen některý pohraničník. Místo bylo pro českou veřejnost nepřístupné.
Supermarkety v roce 1989 lidé neznali ani z poslechu
Zde v roce 1989 stávala malá budova československé celnice, se silnou železnou závorou. Po roce 1989 zde byla vystavěna moderní celnice. Zbytečně, po vstupu do Schengenu státní hranice je jen na mapě. 
Benzinová pumpa poblíž hraničního přechodu v roce 1989 by být nemohla
O panelech solární elektrárny v roce 1989 Českoveleničtí ani nesnili 
Hospodářský park se začal budovat až po roce 1989
V 90. letech byly České Velenice zaplaveny vietnamskými obchodníky. Z některých jejich malých krámků se postupem času staly velké obchody.




Provozovny tahající z lidí velké peníze by  v bývalém Československu být nemohly
Pro běžného obyvatele města jsou kulturní akce
České Velenice (1)

středa 2. října 2019

Karel Gott, einer der größten Stars der Schlagerwelt, ist tot.

Die "goldene Stimme aus Prag" starb am Dienstagabend kurz vor Mitternacht im Alter von 80 Jahren. 

Im September 2019 hatte der Sänger öffentlich gemacht, dass er an akuter Leukämie litt. Eine erste Krebserkrankung am Lymphsystem hatte er wenige Jahre zuvor überstanden. Karel Gott stand fast sechs Jahrzehnte auf der Bühne und verkaufte Schätzungen zufolge mehr als 50 Millionen Tonträger.

Mit der Titelmelodie zur Zeichentrickserie "Biene Maja" wurde Karel Gotts Stimme für Generationen deutschsprachiger Kinder bekannt. Mit unvergesslichen Melodien wie "Einmal um die ganze Welt", "Lady Carneval" und "Fang das Licht" sicherte sich der Tscheche auch unter den Erwachsenen ein Millionenpublikum. Der klassisch ausgebildete Tenor verdiente sich den Namen eines "Sinatras des Ostens".

In seinem Heimatland Tschechien war der Sänger eine Legende. Insgesamt 42 Mal gewann er den Publikumspreis "Goldene Nachtigall". Karel Gott wurde am 14. Juli 1939 im westböhmischen Pilsen geboren. Als Elektro-Lehrling mit 18 hatte er seine ersten Auftritte in Prager Tanzcafes. Mit seiner Darbietung von "Tausend Fenster" beim Grand Prix Eurovision de la Chanson in London 1968 wurde er auch im Westen bekannt. Mit der Udo-Jürgens-Nummer erreichte Gott für Österreich den 13. Rang.

Die Hits folgten Schlag auf Schlag: "Lady Carneval" (1969), "Einmal um die ganze Welt" (1970), "Babicka" (1979) und "Fang das Licht" (1985). Mit der Biene-Maja-Melodie von 1977 eroberte Karel Gott die Herzen der kleinen Fernsehzuschauer. Mit seinem unverkennbaren slawischen Akzent sang er von der "kleinen frechen schlauen Biene" mit den Kulleraugen.

Im Jahr 2003 hatte Karel Gott einen leichten Schlaganfall überstanden. Seine letzte große Tournee durch Tschechien und die Slowakei war ein Triumph. Rund 12.000 Zuschauer feierten im Dezember 2014 in Prag ihren "mistr" (Meister). Seinen 80. Geburtstag feierte er im Juli 2019, abgeschirmt von der Öffentlichkeit, mit Weggefährten und Prominenten in einem Prager Theater. Über seine Beziehung zu seinem Publikum sagte er einmal: "Es ist eine Art Magnetismus, eine gegenseitige Anziehungskraft, die schwer beschreibbar ist."

Der Frauenschwarm hatte im Jahr 2008 in Las Vegas seine 37 Jahre jüngere Freundin, die Fernsehmoderatorin Ivana Machackova, geheiratet. Mit ihr bekam er zwei Töchter, Charlotte Ella und Nelly Sofie. Er hinterlässt außerdem zwei erwachsene Töchter aus früheren Beziehungen.

čtvrtek 26. září 2019

Na rakouské hranici po 30 letech. České Velenice (1)

Několik dní po pádu železné opony v prosinci 1989 jsem se i já rozhodl podívat na druhou stranu hranice, do Rakouska, kam běžnému smrtelníkovi byl v předcházejících 40 letech vstup umožněn jen výjimečně. Mně se se to nikdy nepodařilo, i když jsem o to žádal asi dvanáctkrát. Nejvhodnější místo pro nahlédnutí k sousedům tenkrát byly České Velenice. Vlakem se dalo dojet až do města, potom pokračovat pěšky. Tuto cestu jsem se rozhodl před několika dny, po necelých třiceti letech, zopakovat a popsat, co se v Českých Velenicích změnilo.
Nádraží České Velenice dříve

Nádraží České Velenice nyní

Tenkrát, v prosinci 1989, mě přivítala nádražní hala českovelenického nádraží zaplněná lidmi. Státní banka československá si totiž v jedné železniční výdejně jízdenek zřídila směnárnu. Rakouský šilink prodávala asi za 2,70 Kčs. Postál jsem si ve frontě, přičemž jsem měl možnost přečíst si něco na nástěnkách českovelenických organizací KSČ. Pro komunisty bylo tehdy všechno špatné, byli připraveni obléknout milicionářské uniformy a jít bojovat za obnovení pořádku. Žádný nepořádek jsem ale nespatřil. Lidé stáli spořádaně ve frontě a čekali, až po předložení cestovního pasu budou moci osahat tu neznámou kapitalistickou měnu. Potom se pěšky vydali k téměř 2 km vzdálenému hraničnímu. Bylo ten den příjemné zimní počasí s teplotou mírně pod nulou, bez větru, bez sněhu. Pěkná odpolední vycházka. Od nervozních vyjevených pohraničníků, stále ozbrojených, jsme dostali evidenční lístky, na nichž měl každý napsat své osobní data, adresu den překročení hranice.
Vstup do podchodu vypadá jako vstup do hrobky. Hrobkou se podchod stal v březnu 1945, kdy po americkém bombardování v něm spočinuly stovky mrtvých uprchlíků. Tehdy patřilo nádraží Německu, německé orgány ho také jako důležitý železniční uzel rychle zprovoznily. Tudy proudily na východní frontu zbraně.

Lítačky mezi podchodem a nádražní halou vypadají, jako by pamatovaly bombardování  23. března 1945, pokud také nepamatují císaře pána, který přes České Velenice rád cestoval do Prahy.
Letošní příjezd do Českých Velenic byl trochu jiný než v roce 1989. Tenkrát jsme přijeli ve starých východoněmeckých vagónech, letos s námi vjel do stanice RegioPanter s klimatizací. Na druhou stranu nástupiště přijel rychlík z Vidně, pro který je zde konečná. Na další nástupiště přijel osobní vlak od Veselí nad Lužnicí. Cestující vystoupí, přestoupí, nastoupí a vlaky zase odjedou odkud přijely. Tak to zde nyní vypadá každou lichou hodinu.

Vlaky jsou připraveny k odjezdu, každý do jiného státu
V roce 1989 vlaky na sebe moc nenavazovaly, bylo nutno čekat, zato tudy jezdily denně 3 páry rychlíků mezi Prahou a Vídní. Rychlík do Prahy  Rakušanům nyní chybí, ale těší se, že se to v prosinci letošního roku změní. Vadí jim, že se nepodařilo přesvědčit České dráhy, aby jízdu některých rychlíků z Prahy do Českých Budějovic protáhli až do Českých Velenic. Od prosince se na Třeboňsko stará dobrá Vindobona ještě nevrátí, místo ní bude čtyřikrát denně přijíždět z Prahy rychlík "Lužnice." Přestupu v Českých Velenicích se Rakušané tedy nevyhnou, takže budou nadále volat po přímých rychlících z Vídně do Prahy případně až do Berlína.
Nádraží v Českých Velenicích má stále podobu z poválečných let, tento objekt napodobil elegantní secesní budovu.



Od postavení Dráhy Františka Josefa se nezměnil ani viadukt pod tratí. Jinudy se nelze do Dolních Velenic dostat




Tyto domy silně připomínají vzhled českých měst před 30 lety


Kdyby zde nebyla značka Zákaz vjezdu do jednosměrné ulice a pod ní záhon květin, bylo to zde jako před rokem 1989. Vlevo byla ulice pro domácí obyvatelstvo, vpravo k celnici, kam mířili jen cizinci, kteří se za den dali spočítat na prstech. Někdy jedné ruky.

Hotel Konsul. Nevzhledná budova s uťatým rohem, na hlavní křižovatce,  bývala proslulou českovelenickou pivnicí. Na snímku z 50. let je vidět, že obyvatelé jsou vzrušeni nějakou událostí. Fotografie z té doby jsou ovšem vzácností, protože v té době každý majitel fotoaparátu byl podezřelý ze špionáže a jiné nepřátelské činnosti a byl okamžitě zadržen, vyšetřován a zbaven filmu. Fotografování v blízkosti (5-10 km) státní hranice bylo přísně zakázáno. Zde vládla Pohraniční stráž.


 Po otevření hranic a po privatizaci přestal hotel Konsul být vyhlášenou hospodou místního obyvatelstva a mnohokrát změnil svou vizáž. Zasloužili se o to vietnamští podnikatelé, který v něm zřizovali různé své provozovny. Dnes v něm má významné místo i jeden z nezbytných salónů krásy, jichž je  na počet obyvatel v Českých Velenicích požehnaně.
 Pokračování

neděle 22. září 2019

Ježek domácí, užitečný noční lovec.


Ježek je užitečný tvor, lepšího lovce myší, slimáků a hmyzu v okolí domu těžko najdeme. Bodlinatou hromádku se zašpičatělým čumáčkem a perličkovými černými kukadly, po západu slunce bloumající po svém teritoriu ve dvorku a zahradě, snadno nespatříme, i když se občas prozrazuje dupotem a šramocením, když šmejdí po všech koutech.

Na první pohled se může zdát, že je to loudavý, neohrabaný savec. Když však ucítí nebezpečí nebo potravu, vystartuje velkou rychlostí. Od dubna do října naťapká každou noc mezi jedním až dvěma kilometry, aby se nasytil.

Díky bodlinám si na ježka, byť docela malého, troufne málokterý predátor. Nepřirozenou smrtí končí ježci jen na silnicích, pod koly aut. Psi jsou ježky vytáčeni k zoufalé zuřivosti. Štěkání, třeba několikahodinové, s ježkem nehne, leží stočený do klubíčka, občas rozeřvaného útočníka ještě více provokuje výstražným prsknutím. Rozpíchané psí čumáky jsou dokladem o bezmocnosti a potupných porážkách nejlepšího přítele člověka, který od ježka chytí pouze blechy.

V současnosti se ježci připravují na dlouhý zimní spánek, proto
vylézají i za bílého dne, aby stihli přibrat na potřebných 600 až 800 gramů a vytvořil si tak dostatečnou tukovou zásobu. Ta mu musí vystačit na dobu až šesti měsíců, které prožívá ve stavu zimní strnulosti zvaném hibernace.

středa 18. září 2019

19. září 2019 se dožívá 97 let slavná česká atletka-oštěpářka Dana Zátopková

19. září 1922 se narodila Dana Ingrová, která se později provdala za běžce Emila Zátopka. Do podvědomí veřejnosti vstoupila jako olympijská vítězka v hodu oštěpem na Olympijských hrách v roce 1952 ve finských Helsinkách. Byla manželkou Emila Zátopka, který  v Helsinkách získal tři zlaté olympijské medaile. 

Ke sportu se Dana Zátopková dostala na gymnáziu v Uherském Hradišti, kde pod dívčím jménem Dana Ingrová hrála házenou za Slováckou Slávii. Atletice se začala věnovat v roce 1946, kdy začala studovat v Brně, v dalším roce závodila za Sokol Zlín, ale v roce 1949 přešla do Sokola Bratrství Sparta Praha. V letech 1953 až 1956 byla v Dukle Praha, potom v Rudé hvězdě Praha, kde v roce 1961 ukončila závodní činnost a dál pracovala jako trenérka.

čtvrtek 12. září 2019

11. září 1989 byla otevřena maďarsko-rakouská hranice

Před 30 lety, 11. září 1989, Maďarsko oficiálně otevřelo státní hranice s Rakouskem. Stovky stovky lidí se rozhodly opustit NDR a přes Československo, Maďarsko a Rakousko se vydat do Západního Německa. 
Uprchlíci z NDR po překročení maďarsko-rakouské hranice
Jednalo se vskutku o historický fakt, protože od května 1945 do května 1989 občané sovětské zóny (území Německé demokratické republiky) neměli nejen možnost navštívit své bohatší příbuzné v Západním Německu,ale nesměli vycestovat jinam než do Československa a Maďarska. V květnu 1989 se podařilo prvním lidem přejít státní hranicí mezi Maďarskem a Rakouskem.

Od počátku září 1989 se útěk lidí z NDR stal masovou záležitostí. Jejich první zastávkou bylo Československo, hlavně Praha. V ulicích i na silnicích po celém Československu stály opuštěné Trabanty a Wartburgy, západoevropská svoboda byla pro občany NDR cennější než čtyřkoloví miláčci, na které dlouhá léta šetřili penízky a potom dlouhá léta čekali na pořadí v prodejnách. Protože lidi na pražské ulici, lidi bez domova, československá bezpečnost pronásledovala, uchylovali se občané NDR na západoněmecké vyslanectví, kam na ně čs. příslušníci nemohli. Tam hrozily problémy se zásobováním, hygienou a zdravotní péčí.

Pro Husákův roztřesený režim nastaly nepříjemné chvíle. Musel čelit nejen houfům hladových Němců v ulicích, ale také mediálnímu tlaku Západu a vření  mezi vlastními občany, a tak československá vláda vypravila zvláštní vlak s východoněmeckými uprchlíky, kteří jím mohli vycestovat směrem k vysněné západní svobodě. Ale to už se také hroutil komunistický režim v Československu.

čtvrtek 5. září 2019

Nejlepší města k životu

Časopis "Economist" vyhlásil opět pořadí světových velkoměst, kde se žije nejlépe. První místo obhájila Vídeň před Melbourne. Na posledním místě je Damašek, před ním Lagos.

Nejlepší města k životu:
1. Vídeň. Hlavní město Rakouska (Evropa)
2. Melbourne. Hlavní město Viktorie (Austrálie)
3. Sydney. Největší australské město (Austrálie)
4. Osaka. Přístvní město v Japonsku (Asie)
5. Calgary. Největší město provincie Alberta v Kanadě (Severní Amerika)
6. Toronto. Hlavní město provincie Ontario v Kanadě (Severní Amerika)
7. Vancouver. Město v kanadské Britské Kolumbii (Severní Amerika)
8. Tokio. Hlavní město Japonska (Asie)
9. Kodaň. Hlavní město Dánska (Evropa)
10. Adelaide. Hlavní město Jižní Austrálie (Austrálie)


Nejhorší města k životu:
1. Damašek. Hlavní město Sýrie (Asie)
2. Lagos. Hlavní město Nigérie (Afrika)
3. Dhaka. Hlavní město Bangladéše (Asie)
4. Tripolis. Hlavní město Libye (Afrika)
5. Port Moresby. Hlavní město Papua.Nová Guinea (Oceánie)
6. Karáči. Hlavní město Pakistánu (Asie)
7. Harare. Hlavní město Zimbabwe (Afrika)
8. Douala. Hlavní město Kamerunu (Afrika)
9. Alžír. Hlavní město Alžírska (Afrika)
10. Caracas. Hlavní město Venezuely.(Jižní Amerika)

Glyfosát v Německu skončí v roce 2023

Kontroverzní chemické přípravky na ochranu rostlin, obsahující glyfosát,  bude možné v Německu používat do 31. prosince 2023. Rozhodla o tom v Berlíně spolková vláda.

Zákaz neplatí okamžitě, omezování přípravku má být postupné, aby v roce 2024 už nebyl na německém trhu a byly zlikvidovány zásoby. Na prvém místě je nutná nedostupnost glyfosátu pro domácnosti, zahrádkáře a veřejné prostory včetně městských parků, kde chemická látka nejvíc ohrožovala lidi. Omezování postihne i zemědělce, protože glyfosát se nesmí používat jako prostředek k dozrávání plodin. K 1. lednu 2024 by měly zmizet tři čtvrtiny glyfosátu.

Glyfosát byl vyvinut britskou společností Monsanto a od konce 70. let minulého století až do současnosti byl hlavně pod názvem Roundup prodáván jako neúčinnější a nejbezpečnější přípravek na hubení plevelů. Největší množství glyfosátu se spotřebovalo v USA a Brazílii. Nyní je společnost Monsanto součástí koncernu Bayer, který kvůli chybějící informaci o nebezpečnosti glyfosátu čelí tisícům žalob v USA.

Proti všem herbicidů a insekticidům se nyní zdvihla vlna kritiky v řadách ochránců přírody, neboť tyto prostředky ničí přírodní rozmanitost. I z tohoto důvodu chce německá vláda pokračovat ve vydávání zákazů používání dalších chemických přípravků. Od roku 2021 je ve všech německých přírodních rezervacích a dalších chráněných přírodních oblastech zákaz používání pesticidů.

Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 2015 neprokázala vliv glyfosátu na vznik rakoviny, a dospěla k šalamounskému závěru, že pravděpodobnost může být. Podle WHO mnohem větší vliv na vznik rakoviny mohou mít sluneční paprsky, chemické látky v kadeřnictví, alkohol a pití horkých nápojů.

úterý 3. září 2019

Na vlivné podnikatele jsou úřady krátké

Na stavbu, která každým dnem roste, totiž nevydaly úřady povolení. Pozemek leží v přírodním parku Dolní Poohří. Ten byl zřízen právě proto, aby se zachoval ráz krajiny s významnými přírodními a estetickými hodnotami, s pozůstatky původní vegetace lužních lesů, chráněnými rostlinami a ohroženými živočichy. Navíc je tady podle Územního plánu Budyně nad Ohří nezastavitelné území.

Stavbu kontroluje vlivný podnikatel Miloslav Šára, jehož firma sponzorovala ODS a která dodává auta politikům, radnicím, Ústeckému kraji, ministerstvům, školám i policii. Za poslední tři roky získal veřejné zakázky za zhruba 40 milionů korun. Šárovi patří rybník s břehy a altánem, který byl stavěn rovněž načerno a povolení bylo vydáno až dodatečně.

Majitelkou pozemku a oficiálním stavebníkem je jeho známá Lenka Brůnová. Když nedostala povolení ke stavbě, rozjela se na konci července stavba i bez souhlasu. A přes zákaz pokračuje.

Kontrolní prohlídka měla ukázat, kdo je stavebníkem a s kým má úřad jednat. Jenže Brůnová nedorazila. Přijel jen Šára, jenž úředníkům tvrdil, že se stavbou nemá nic společného.

Zdroj: www.idnes.cz

středa 21. srpna 2019

21. srpen 1969 na jihu Čech



Nemohu napsat, že v první polovině roku v zemi byl nějaký odpor proti sovětské okupaci a Husákovu režimu. Tu a tam někdo udělal narážku na sověty, ale jinak každý si hleděl jen práce. Na oslavy vítězství čs. hokejistů nad SSSR komunisté reagovali odstraněním Dubčeka a zavedením tzv. pendrekového zákona. Mezi lidmi panoval jakýsi neznámý strach. Výměna lidí v čele KSČ  nevěstila nic dobrého. Alespoň pro lidi, kteří se nesmířili s okupací a zásluhou poslechu Svobodné Evropy měli trochu o politice potuchy.

Našli se tací (i nekomunisté), a nebylo jich málo, kteří silnými hlasy odsuzovali Pražské jaro, Palacha a souhlasili se sovětskou okupací. "Nedovolíme, aby deklasované živly za naše těžce vydělané dělnické peníze  rozvracely republiku."

Zřetelný odboj nebyl ani ve velkých městech. Bylo to někdy v polovině srpna 1969, vystupoval jsem po schodech z podchodu u Jindřišské ulice, když na chodníku kdosi vykřikl cosi o demokracii. Lidé se rozprchli, jako když střelí do vrabců! chodník byl okamžitě prázdný.

Od rána ve čtvrtek 21. srpna 1969 v Českých Budějovicích stály na výpadových silnicích hlídky Veřejné bezpečnosti a zastavovaly vozidla a pokutovaly hlavně ty řidiče, kteří jeli s rozsvícenými světly. Světla měla být vyjádřením protestu proti sovětské okupaci, jak v předcházejících dnech informovala Svobodná Evropa.

Hned po rozednění nastal rozruch ve slévárně Škoda, kde na vysokém komíně visel československý prapor. Celé dopoledne vedení závodu shánělo nějakého odvážného horolezce, který by vlajku odstranil.

V českobudějovických ulicích byl klid až do druhé hodiny, kdy hlídky VB uzavřely náměstí. Zřejmě na komunistických výborech byly obavy z demonstrace. Příslušníci VB nedokázali lidi směřující na náměstí zastavit. Kolem třetí hodiny přibyly skupiny milicionářů se samopaly. Milicionáři si museli vyslechnout spoustu nadávek. Pokud došlo k nějakým potyčkám, jednalo se o odvážné jednotlivce, se kterými si rozdráždění milicionáři poradili a předali je Veřejné bezpečnosti, která je odvážela do věznice. Skupiny lidí jen z bezpečné vzdálenosti přihlíželi.

 S jídlem narostla milicionářům chuť, a tak až do noci projížděli ulicemi na vetřieskách a koho potkali, toho zatkli. Zadržení byli bez výslechu vězněni tři týdny, potom bez jakéhokoli vysvětlení propuštěni.

Potom začala tuhá normalizace. Lidé uposlechli Husákových rad, po práci se ukryli v chatách, chalupách a zahrádkách. Ti, co socialistická letní sídla neměli, hojně využívali rekreaci ROH a jezdili k moři do Bulharska a NDR, ti zasloužilejší zaměstnanci směli i do Jugoslávie. Normalizační pohodička vládla až do Brežněvovy smrti v roce 1982. Normalizační režim ztratil moskevskou ochranu. Potom se začala hroutit ekonomika a došlo ke konfliktu Husákova vedení s Gorbačovem. Kůlem v plotě se stal Miloš Jakeš. (f)b

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.