Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

sobota 21. dubna 2018

Prezident Zeman podporuje komunisty. Zahradníček komentuje


Modrá obloha počmáraná letadly, pálící slunce. Dnes teploměry ukazují na číslo 28. Rekordní teploty v druhé polovině dubna si s námi zahrávají. Možná nám budou v létě chybět. Klima se shlédlo v extrémech, které asi způsobují více problémů, než si lidstvo je ochotno připustit. Bezvýznamné dubnové vodní srážky určitě ovlivní letošní úrodu. Ani předtím příliš nepršelo, letos chybí asi 100 mm vodních srážek do průměru 21. století.

Extrémní výkyvy počasí se možná víc než na zemědělství podepisuje na chování a zdraví lidí. Letošní chřipková epidemie si jenom v České republice vyžádala 225 životů. Nejsou započítány následky chřipky se kterými se v bližší i delší budoucnosti bude potýkat mnohem víc lidí, než chřipce podlehlo. Očkování proti chřipce bylo neúčinné, protože zdravotníci neodhadli správný typ chřipky, který přijde. Zdravotníci připomínají generály, kteří se připravují na minulou válku.

Byly výzvy různých "odborníků", aby lidé, kteří onemocněli chřipkou či virózou, zůstali doma a nerozšiřovali chřipku v obchodech a veřejné dopravě. Ono chodit s chřipkou se moc nedá, takže nemocní přímo chřipku moc nerozšiřují, snad v čekárnách lékařských ordinací. Mnohem nebezpečnější jsou "bacilonosiči," lidé, kteří se sice nakazí, ale sami neonemocní, mají nějakou přirozenou odolnost, nemoc však bez problémů roznášejí a šíří.

Snažím se vyhýbat diskusí o politice, protože jí moc nerozumím, ale když už jsem uvedl, že počasí má vliv na chování lidí, hlavně těch mediálně nejsledovanějších, tedy politiků. Český prezident Zeman se vydal do Nymburka na sjezd komunistů, v německém Ostritzu se sjeli nacisti, aby oslavovali narozeniny Adolfa Hitlera. Obě tyto události vyvolávají nejen nepříjemné, ale i nostalgické vzpomínky na období totalit. 

Ještě žije dost pamětníků, kteří jako děti školou povinné při oslavách narozenin Adolfa Hitlera 20. dubna přednášely ve škole německé básničky oslavující vůdce Německé říše. Ještě 10 dní před Hitlerovou sebevraždou se v českých školách oslavovaly jeho 55. narozeniny. Ani po 73 ledech od Hitlerovy smrti a porážce nacistické Německé říše nevymizely touhy na obnovení nacizmu, rasizmu, koncentračních táborů a válečných tažení.

"Soudruzi a soudružky" po téměř 28 letech opět zaznělo z úst hlavy státu. Od dob Gustáva Husák toto oslovení poprvé použil prezident České republiky, země hlásící se k demokratickým tradicím, členské zemi Evropské unie.  Oslovení "soudruh" není tím nejhorším, co Zeman pronesl. Není to oslovení původně komunistické, ale sociálně demokratické a používali ho socialisté už za monarchie. Daleko větší tragédií je, že Zeman vůbec na sjezd komunistů jel.  Prezident komunistům naznačil, že se s nimi počítá při řízení země. Mnohem děsivější je skutečnost, že Zeman probudil komunistické voliče, kteří  přestali KSČM věřit a stali se voliči jiných stran, ti pragmatičtí Babišova ANO, ti omezení a vzteklí Okamurovy SPD. Komunistům nepřeje jen Zeman, ale i dnešní počasí.
Josef Zahradníček

pondělí 16. dubna 2018

Zemřel režisér Miloš Forman. Jak jsme viděli emigranty v USA.


Zemřel režisér světového formátu Miloš Forman. Měl trochu rozporuplnou minulost. Proslavil se v 60. letech několika filmy, které vyhovovaly tehdejšímu režimu, protože, úspěšně reprezentovaly československý film v zahraničí a přitom, jak říkali komunisté, objektivně kritizovaly nešvary socialistické společnosti. Forman se však přátelil s lidmi ze světa umění, kteří přímo komunistický režim nepodporovali. Pro komunisty tedy znamenal jisté nebezpečí, takže mu dovolili legálně odejít do USA.

Forman jako legální emigrant  uplatnil i v USA své umění a natočil ještě několik světově proslulých filmů. Patřil vlastně k mase posrpnových emigrantů, která se v USA, i v jiných západních zemí, dobře uchytila.

Posrpnoví emigranti odcházeli hlavně z ekonomických důvodů. Jednalo se většinou o vědce a jiné kvalifikované lidi, kteří hovořili anglicky. Tito lidé se z velké části uchytili a prosadili na amerických a kanadských univerzitách, takže se v Kanadě dokonce mluvilo o české univerzitní mafii. 

Posrpnoví emigranti přišli do USA, kde už byli usazeni lidé, kteří emigrovali v roce 1948. Tehdy tito lidé odešli převáže z důvodů politických, tedy to byli politici, šlechtici, novináři, podnikatelé apod. Ovládali němčinu a francouzštinu, což jim v Americe mnoho nepomáhalo. Sdružovali se tedy ve spolcích  emigrantů z dob monarchie a první republiky i zakládali spolky nové. Byli to však lidé, kteří v roce 1968 už 20 let nevěděli prakticky nic o skutečném dění v Československu. I když samozřejmě zprávy o vysoké politice v Praze měli, ale o tom, jak se v Československu skutečně žilo, neměli potuchy. To bylo v jejich představách stále v podobě jako v době, kdy ho opustili. Poúnoroví emigranti v USA a Kanadě nadále mezi sebou soupeřili starým demokratickým způsobem jako příslušníci a sympatizanti prvorepublikových politických stran a hnutí, se kterými si představovali život v obnoveném Československu.  Jednotlivé skupiny měly svoje sjezdy a různá setkání a akce. Posrpnová emigrace po příchodu do USA se těmto přípravám na minulou válku vysmála.

Obě emigrantské vlny si nerozuměly. Posrpnoví emigranti už měli zažitý život v zemi ovládané komunisty. Byli naučeni využívat komunistický systém ve svůj prospěch a přitom si s ním nezadat. Získat kvalifikaci, která se buď hodí k profitování v režimu, nebo bude prospěšná v případě emigrace. Posrpnoví emigranti také věděli, že komunistům se už podařilo vychovat  generaci lidí, která do morku kosti dokáže nenávidět Západ.

Když skutečně v roce 1989 došlo v Československu k převratu, zůstala namydlená i posrpnová emigrace. Československá společnost byla už tak demoralizovaná, že o lidi ze Západu nestála. Z emigrantů se prosadilo jen několik lidí. Lidé se nechtěli vzdát celkové struktury země, kterou dostala za vlády komunistů, pouze se chtěli mít dobře jako lidé na Západě, mít velké mzdy a zásobené obchody. Kapitalismus s miliardáři, exekutory a bezdomovci si nepřáli.

Nakonec  převrat 1989 dopadl v neprospěch československého obyvatelstva i emigrantů. K veslu se dostali komunističtí ekonomové včele s Václavem Klausem - a bylo po snech o staré dobré demokracii. Co dobře fungovalo klausovci privatizovali a prodali do zahraničí, co se nedalo prodat, bylo zničeno. Čekání na spokojený život bude nekonečné.

neděle 15. dubna 2018

V Zetoru se budou montovat jihokorejské traktory Hortus a Ultilex


Jednou je lépe, ale většinou to stačí jen na přežití. Tak by se dal popsat situace brněnského Zetoru. V době, kdy zemědělství v Evropě zásluhou dotačních systémů stagnuje a prodává produkci za velmi nízké ceny, stagnuje i trh zemědělských strojů. V ostatním světě je největší zájem o malé traktory. Malé traktory se rozhodl prodávat i Zetor, i když jejich výrobu přenechal jihokorejské společnosti TYM. Výroba vlastního malého traktoru by mohla začít nejdříve za dva roky, až bude dokončen vývoj.
Zetor Hortus

Jak bude spolupráce Zetoru s jihokorejskou TYM vypadat. V Koreji se vyrobí základní části traktoru, které poputují do Brna, kde po zakoupení ostatních součástek v Evropě, budou traktory Hortus a Ultilix montovány. Dostanou barvu a logo Zetorů. S designem Zetoru zatím jihokorejská firma nesouhlasila, ale je naděje. Předpokládá se výroba asi 500 ks těchto malých traktor. Toto množství by mělo jít na evropský a americký trh.

Mimo malých traktorů by se měl v Brně Crystal o výkonu 170 PS. Pracuje se na zvýšení výkonu na 200 PS. Tyto traktory vy měly mířit na český a slovenský trh. Předpokládá se zájem z Polska a Velké Británie. Zetor stále vzpomíná na minulost, kdy jeho výrobky mířily do 130 zemí, a jsou stále určité naděje, že se tam alespoň částečně vrátí.

V Zetoru se také pracuje na elektrickém pohonu a robotech-traktorech ovládaných GPS. Řídící jednotka pak upravuje provoz traktoru jako takového. V rámci takzvaného precizního zemědělství je traktor řízený počítačem, který stroj dokáže ovládat, a to s přesností na dva a půl centimetru. Elektropohon však v současnosti v celém odvětví není na pořadu dne, ačkoliv v horizontu pěti deseti let se může situace změnit. Jak se tedy v budoucnu práce s traktorem promění? Dojde ke změně celé infrastruktury, která bude s autonomními traktory počítat. Jeden operátor bude dálkově řídit například tři, čtyři traktory najednou z tepla kanceláře, kde uvidí všechny statistiky. Traktor bude jezdit ve svém perimetru, v případě, že bude potřeba stroj dobít, nebo natankovat, se stroj na konci směny sám zaparkuje do dokovací stanice.

pátek 13. dubna 2018

Škola, základ politického života


Není možné se dnes moc divit tomu, že v českých školách je vyučován takový dějepis, který se vyučoval za vlády komunistů. Přesvědčovat národ, který má v sobě komunistický dějepis zakódovaný, o jeho škodlivosti, nedokážou ani skuteční historici.  Komunisté převzali Jiráskovy spisovatelské fantazie o hrdinném a  revolučním českém národě. Tyto jiráskovské mýty, kdysi měly podpořit vznikající národní identitu, ale hodily se i komunistickému režimu.

Komunisté po roce 1948 převzaly Jiráska a upravili si ho. Přitom Jirásek komunisty rád neměl. Hned po únorovém puči 1948 prosadili Zdeněk Nejedlý a Klement Gottwld tzv. Jiráskovu akci. Jednalo se o vydávání většiny spisů Aloise Jiráska. Tato akce komunistů neměla za úkol přiblížit čtenářům mistrovský Jiráskův sloh, ale politicky získat občany na svou stranu, přesvědčit je třeba o tom, že  husité byli předchůdci komunistů, když bohatým brali a chudým dávali. Tak se to žákům ve školách vykládalo. A po mírné úpravě, komunisté jsou opět nahrazeni lidem, národem, vykládá se i dnes.

Stále se děti učí, že Žižka byl velkým vojevůdcem, ovšem bez dodatku, že toto vojevůdcovství spočívalo převážně v tažení od města k městu a ve vybírání výpalného. "Zaplatíš nebo shoříš, případně zemřeš." Ještě větší škody než husité páchá v hlavičkách žáků Jiráskův výklad doby pobělohorské, třeba o tom, jak Koniáš pálil všechny české knihy. Přitom skutečnost je zcela opačná, neboť zásluhou Koniášovou se zachovalo nejvíc starých českých knih. Knih náboženského charakteru, které nikdo nečte a číst nebude.

 Historie do škol patří, i když se dá vykládat různě. Zdůraznit co vyhovuje režimu, zatajit co nevyhovuje. Tak se z dějepisu stává politické učení. Patří politika do školy? Podle Václava Klause ml. politika do školy nepatří, žáci a studenti by měli šprtat, učit se slovíčka a vzorečky, nikoli stávkovat, demonstrovat a křičet na ulicích.

V českých školách převládá důraz na matematiku, přírodní vědy a instrumentální vzdělávání v jazycích.  Manuální zručnost je vynechávaná, rovněž vzdělávání, které by vedlo k sebepoznání a poznání společenských principů a souvislostí. Studenti se potom chytají toho, co je nejvíc vidět a slyšet. Využívají toho různí agresivní dogmatici, ať už z řad učitelů, spolužáků, rodičů, pouličních revolucionářů, či mediálních populistů.

Politika jako vyučovací předmět by ve školách být neměla, ovšem život školy by měl pulsovat takovým způsobem, aby si žáci získali vědomosti o tom, co je správné pro lidi i pro stát.

neděle 8. dubna 2018

V Německu by chtěl žít každý. Zahradníček komentuje


Nedělní ráno je pošmourné, ale bude líp. Pošmourný je dnes celý svět. Všechna media se zabývají šílencem, který v německém Münsteru vjel náklaďákem do zahradní restaurace. Napodobil naší Olgu. Německo je zase v šoku. To je pochopitelné. Ještě se k němu snad dostanu. Děsí mě, že je v šoku Slovensko, a už delší dobu.

Tajemná vražda novináře není objasněna, ale už stála místa ve vládě několik lidí včetně doposud nezničitelného premiéra Fica. Proč jsou Slováci z toho hodně vyšinuti, řádně vyvedeni z míry? Protesty, demonstrace, nejasné reakce politiků. Bratislavu opustila i česká velvyslankyně Klausová, jistě nejmoudřejší člen pražské prospěchářské rodiny.  Nepočkala ani na stavbu Českého domu v Bratislavě, která má být dokončena na konci roku. Slovensko je přeci jen trochu odlišné od České republiky. Nejen tím, že přijalo euro a chová se loajálně k Bruselu. Slováci zapomínají pomaleji než Češi. Kdyby někdo zabil českého novináře, vyšlo by na demonstrace snad jen pár lidí, za týden už by to veřejnost příliš nezajímalo, protože kolegové mrtvého kolegy by měli nové čerstvé senzace. Kdo dnes vzpomene na lednové povolební divadlo, na opilého novináře Rokytku a rohovnický výstup Slezáka, dnes už nebožtíka.

Shodou okolností můžeme sledovat slovenský seriál Inspektor Max. Určitě jsou horší seriály, i když na sledování něčeho tak ubohého je třeba mít náladu, třeba být pod vlivem něčeho tekutého. Jeden z nejoblíbenějších slovenských herců Juraj Kukura zde má roli "geniálního kriminalisty,"  ve skutečnosti naivního klauna, se kterým jacísi slovenští mafiáni dělají, co se jim zlíbí. Vše je podtrhováno super-silnými auty a moderním  velkoměstským prostředím.

Včera jsem byl v jednom malém rakouském městě, zaparkovat jsem tam mohl úplně zdarma na kterémkoli parkovišti, jedinou podmínkou je mít kotouč s hodinami, protože všude je doba stání omezena na 1,5 hodiny. Kontroluje soukromá firma. Proč něco podobné je v českých městech unikátem, proč všude chtějí  platit. A nejde jen o zbytečný výdaj. Znamená to mít u sebe kovové peníze, běžet zaplatit ke stojanu, potom s lístkem zpět. Rakušané vědí, že auta zastavují ve městech kvůli nákupu či krátkodobému jednání. Při nutnosti platit na parkovišti se městu raději každý druhý vyhne, čímž podnikatelé přicházejí o tržbu, což se projevuje i v městské kase.

Když jsem se vracel, viděl jsem na několika místech v Čechách plastové pytle s odpadky a dobrovolníky v žlutých vestách, kteří se vydali uklízet příkopy. Připomnělo mi to předlistopadové jarní směny Národní fronty. Jistě je to záslužná činnost, i když ve skutečnosti brigádníci dělají práci za někoho jiného. Tyto práce jsou snad v kompetenci někoho jiného, například správy silnic a obcí.

K tomu slíbenému Německu. Hrne se tam kdekdo z celého světa. Každý by tam chtěl žít. Německo je v České republice vnímané jako bohatá a prosperující krajina. Kdyby jehosoučasná podstata byla založena  jen na tomto primitivním názoru, asi by Německo nestálo mezi předními státy evropského i světového dění. Nejde totiž jen o peníze, co tam lidi táhne. Jsou stejně bohaté nebo bohatší země, přesto o ně není takový zájem jako o Německo. Největší kapitál Němců je v jejich moderním myšlení. To zřejmě je hlavní důvod, proč v českých podmínkách se tak dobře daří šíření protiněmeckých nálad. Němci po válce dokonale vystřízlivěli z opilosti nacizmem. Dodnes se za minulost stydí víc než to jsme schopni pochopit. Slovo "naci" je pro Němce smrtelná urážka, kvůli které se je schopen soudit, a u každého německého soudu vyhraje.

Němci našli ideální způsoby jak volit své politiky. Nikoli podle množství letáků v poštovních schránká, nikoli podle krvelačných vlasteneckých a rasistických projevů, ale podle výsledků práce.  Nezajímají je prázdné řeči, chtějí realitu, tvrdou práci, pořádek, prosperující obec, region, stát, světadíl. Chtějí nejlepší nemocnice a školy, chtějí spokojené lékaře a učitele, chtějí takový systém, kterým ani sebevětší množství imigrantů nepohne. Od přistěhovalců požadují čestnost, pracovitost a slušnost, jako odměnu jim nabízejí rovnoprávnost, spravedlnost a solidaritu. Němci chtějí takovou zemi, kde by se všem bez rozdílu žilo dobře.

Nebyl by nedělní komentář úplný, kdybyh zapomněl na počasí a fotbal. Počasí se umoudřilo, promrzlá půda se vzpamatovává. Příroda březnovou ztrátu dožene. Lidé to mají horší, zemědělci konečně vjeli na pole. Někde je sice bláto, ale to rychle usychá.

Většina ligových fotbalových zápasů se hrála v sobotu. Slávie a Sparta vyhrály, takže je možné číst na oba pražské kluby jen chvalozpěvy. Doposud suverénně vedoucí Viktorie Plzeň hraje dnes podvečer ve vršovickém Ďolíčku a nebude to mít lehké. Na jaře se jí vůbec nedaří. Ve středu dokonce remizovala s posledním Baníkem. Vypadá to, že zdánlivě pevné křeslo trenéra Vrby se pohnulo. Jeho kouzla na jaře nefungují, a plzeňští šéfové, zdá se, se už ohlížejí po náhradě. V každém pádě se něco ve Viktorii děje. Vrbovy zásluhy o Viktorii se nedají popřít, ale titul mistra a účast v Lize mistrů mají nyní větší hodnotu. Možná je otázka času, kdy skrytý boj trenér-hráči-majitel- diváci přestane být jen pod pokličkou. Vrba nečinně stojící u lavičky by možná dobře posloužil jako model zahradního trpaslíka. To není ten aktivní trenér z minulosti, prožívající utkání a komandující jednotlivé hráče.
Josef Zahradníček

pondělí 2. dubna 2018

Pohoří na Šumavě: Příští rok chrám P. Marie vstane z trosek

Velké plány vyhnanců z Pohoří na Šumavě dostávají reálnou podobu. Podle předsedy společnosti pohořských rodáků Ericha Altmanna je vypracován projekt obnovy barokního chrámu Panny Marie Dobré rady v Pohoří na Šumavě.Bude postavena věž a kostelní loď bude zastřešena. Veřejnost bude s plány seznámena při dnešním (2. dubna 2018) setkání v Pohoří, kde se bude konat velikonoční pouť. 

Obec (městečko) Pohoří na Šumavě (Buchers) byla v roce 1945 vysídlena a do roku 1989 byla ve zcela nepřístupném pohraničním pásmu. Vyhnanci si postavili napodobeninu kostela na rakouském území, těsně u státní hranice. Neudržovaný barokní kostel se zřítil 30. května 1999. Po otevření hranic usilují vyhnanci a jejich potomci o obnovu kostela.

Obnova kostela v původní podobě je schválena a podporována Evropskou unií, která by  částku 2,8 milionu eur měla převážně uhradit. Zájmy EU ovšem nejsou jen náboženského charakteru, takže kostel po zastřešení bude sloužit nejen ke konání bohoslužeb, ale také jako koncertní sál a přednášková a výstavní síň.

Součástí projektu je vybudování cest do jedenácti míst v okolí, kde do roku 1945 bývaly obydlené osady. U cest mají být odpočívadla a informační tabule, s popisem historie daných míst a celého území. Jedná se o místa, kde v minulosti bývaly sklářské hutě a kde se sklo malovalo. Malované svaté obrázky na skle totiž proslavily zdejší obyvatelstvo.

"Pokud bude projekt předán do konce května 2018, bude z 85 procent financován Evropskou unií," říká předseda společnosti vyhnanců, která má 60 členů. Zbytek by podle Bohumila Koutného měl být uhrazen ze sbírek a ze zisku pohořské fary, která slouží jako penzion.

Projekt obnovy chrámu Panny Marie Dobré rady v Pohoří na Šumavě bude představen na Velikonoční pondělí 2. dubna 2018 po mši v 15 hodin. Návštěvníci jsou zváni na velikonoční pouť a na farní kávu.

sobota 31. března 2018

Pražská náměstí bez památek, ale jelen Standa žije. Zahradníček komentuje


Konečně se poslední den březnový oteplilo, i když do pořádného jara má počasí hodně daleko. Nad dlouhodobý průměr se teplota už dlouho nedostala.

Chladné počasí samozřejmě ovlivňuje vegetaci včetně trávníků fotbalových. Ne a ne se zazelenat. Kde nemají umělou trávu, tak přírodní během utkání rozhodně nezvelebí. Na Dukle si s tím snad nějak poradí, ostatně v Dejvicích je přece jen tepleji než na Vysočině. Včera  na Dukle hrála Olomouc a dala tam prvně po 14 letech gól, a nejen jeden, dokonce tři. Všechny dal Jakub Řezníček. Ten Řezníček, jehož se před několika léty v Budějovicích celkem rádi zbavili, neboť tehdy mu šlo lépe potulování po barech a hernách než běhání po trávníku. V Olomouci ho ubytovali přímo na stadionu, takže z tréninku se vyvléci asi nemůže. Že Řezníček dal 3 góly, tím mě vůbec nepotěšil, neboť jsem vsadil na vítězství Dukly, a ona po 14 letech s Olomoucí prohrála.

Na starých pražských náměstích to čas od času vře. Na Staroměstském se má po 100 letech objevit Mariánský sloup, který Franta Sauer s partou žižkovských opilců povalil v roce 1918. 100 let se proti vztyčení staré památky staví národní obrozenci, jimž pořád nahání hrůzu jména Habsburg či Rakousko, přestože s nimi Mariánský sloup nemá téměř nic společného. Jiné je to na Malostranském náměstí, kdysi Náměstí Radeckého. Stával zde totiž pomník významného vojevůdce maršála Václava Radeckého. Obnovení pomníku je na rozdíl od Mariánského sloupu v nedohlednu. Těžko pochopit myšlení vlastenců. Radecký byl Moravan, zapsal se významně do historie vojenství, ale pomník mít nesmí. S jiným nápadem na využití Malostranského náměstí přišla primátorka Krnáčová, rodačka slovenská, která chce pod náměstím postavit garáže. Lepší auta než maršál s práporem.

Jiný Slovák je v čele české menšinové vlády v demisi, a nepočínal by si špatně, kdyby nejednal s komunisty. Od nich samo sebou nemůže žádnou dobrou radu očekávat. Rozhodně mu nebudou radit spolupráci s EU, NATO a USA. Jejich nadějí stále je Moskva, a zřejmě KSČM je Putinovou pátou kolonou.

Babiš se opět prosadil v Bruselu. Nikoli osobně, ale prostřednictvím svých uzenářských výrobků, konkrétně "Pražské šunky" vyráběné v jeho uzenářském podniku "Kostelecké uzeniny."  Způsob výroby Pražské šunky, který zavedl v 70. letech minulého století Masokombinát Písnice, byl v Bruselu uznán jako jediný možný pro značku Pražská šunka. Písnici Klaus zprivatizoval a rozprodal, takže Pražská šunka nyní vyráží do světa z Babišových jatek ve Studené a Kostelci.

Více než šunka patří k jarním potravinám  jehněčí maso. Vzhledem k tomu, že počet ovcí v českých zemích rok od roku klesá, rodí se i méně jehňat a jejich cena stoupá. Došlo to tak daleko, že výhodnější je dovézt jehňata z Nového Zélandu, která jsou levnější než česká. Ta novozélandská odebírají hlavně restaurace.

Ovcí ubývá také kvůli umělému šíření a  množení vlků. Proč se stal vlk módním zvířetem v celé střední Evropě, je záhadou. Dvě stě let tady vlci nikomu nechyběli, najednou to vypadá, že nebude existovat les bez vlka. O tom, kolik ovcí vlci roztrhali, se psát a diskutovat nesmí. Ochránci přírody jsou na koni, na ně je slabá vláda i prezident.

Prezident si bude moci v Lánech pohladit jelena Standu, který na Kvildě napadl návštěvníka obory. Že zvíře napadne člověka není neobvyklé. Když se tak stane, okamžitě je agresor utracen. Tentokrát se tak nestalo a jelení zabiják dostal milost, aby příště se do někoho opřel pořádně. Údajně 30.000 lidí podepsalo petici na jeho záchranu. Pochybuji, že mezi signatáři jsou chovatelé hospodářských zvířat, kteří se zvířaty denně přicházejí do styku a mají zkušenosti s tím, jak jsou zvířata agresivní. Nejen divoce vypadající býk, kanec, beran jsou pro člověka nebezpečím.
Josef Zahradníček

pátek 30. března 2018

Legendární skútr Čezeta by se po 60 letech mohl vrátit na trh.


Návrat o šedesát let zpět motocyklistům slibuje jakási prostějovská fabrika. K zahájení napodobenin legendárního skútru Čezeta jí nechybí odvaha a zřejmě ani peníze.

Skútr Čezeta - klasika
Dobrodruzi z Prostějova se rozhodli využít nostalgie některých bývalých majitelů a obdivovatelů elegantního československého jedno- i dvojstopého stroje a vypsalo kampaň na podporu jeho  výroby.  Potřebují nejméně 15 milionů korun. Vložit peníze do podniku může každý, kdo má navíc alespoň 50.000 korun. Odměnou mu má být podíl ve společnosti. Nebo...

Nákladní tříkolový skútr Čezeta, rikša. 
Podle informací organizátorů, výzva se setkala s příznivou odezvou. Už první den jim přibylo na kontě 5,75 milionu korun.

Skůtr Česeta - rikša se střechou
Je pravdou, že v současnosti jsou dokonalejší možnosti k zařízení fabriky, než byly v 50. letech českobudějovické skútrárně ČZM, ale také jiné požadavky na provoz motocyklů. Jsou různé varianty. Firma bude vyrábět napodobeniny 175 ccm, které vzhledem k hmotnosti těžko dnes někoho uspokojí, nebo bude muset vyvinou skútr s úplně jiným motorem a podvozkem, takže potom už to nebude ta legendární bezpečná Čezeta se kterou se třicetikilometrovou rychlostí jezdilo do divadla, na plesy a na dovolenou.

čtvrtek 29. března 2018

Blahořečení biskupa Josefa Hloucha

Vatikán pravděpodobně zahájí blahořečení někdejšího českobudějovického biskupa Josefa Hloucha (1902 - 1972). Hlouchovo svatořečení by mohlo trvat 18 let. Hlouch se ve funkci postavil proti komunistické totalitě, a řadu let byl proto komunisty perzekvován.

Hlouch byl kvůli mimořádné a neutuchající lásce k bližním, odpouštění pronásledovatelům a pevné víře velmi oblíben, a to nejen katolíky. Vítaly ho davy lidí, ve kterých nechyběli ani komunisté.

Devátý českobudějovický biskup Josef Hlouch se narodil 26. března 1902 v Lipníku u Třebíče. Na kněze byl vysvěcen roku 1926 v Olomouci. Byl profesorem na bohoslovecké fakultě v Olomouci a českobudějovickým biskupem byl jmenován 25. června 1947. Po komunistickém převratu v roce 1948 se dostal několikrát do konfliktu s totalitní mocí. Od května 1950 byl Hlouch internován. Mohl se vrátit až 9. června 1968, kdy se opět ujal svého úřadu. V letech 1969 až 1971 ještě, za silných protestů jihočeských komunistů, zařídil generální opravu katedrály svatého Mikuláše v Českých Budějovicích. Úřad českobudějovického biskupa zastával až do své smrti v roce 1972.
Josef Hlouch zemřel 10. června 1972 v Českých Budějovicích, pohřben je na budějovickém hřbitově u sv. Otýlie.

V procesu směřujícímu k prohlášení člověka za svatého je v katolické církvi kandidát prohlášen postupně za Služebníka Božího, Ctihodného a Blahoslaveného, a poté nakonec za svatého.

neděle 25. března 2018

Zmrzlý sv. Josef i fotbalisté. Zahradníček komentuje


Když jsem před týdnem napsal, březen za kamna vlezem, tak jsem ještě věřil meteorologům, že svátek sv. Josefa a konec března přece jen bude teplejší než první dvě dekády. Na oteplení to zatím vůbec nevypadá. Průměrná teplota v březnu je o 2 °C nižší než v lednu.

Ve Francií opět došlo teroristickému útoku, při kterém zemřelo několik nevinných lidí.  Lze pochopit mladé Američany, že vyšli do ulic protestovat proti volnému prodeji zbraní. Nelze však pochopit kritiku a nadávky, kterých se kvůli tomu Američanům dostává v českých diskusích. Jediným důvodem k takovému pokřiku je asi jen to, že omezení držení zbraní před časem doporučila EK. A když jde o odpor proti EU, český chrapoun neváhá dělat tabbula rasa, třeba na to padne tohle odyum. Co by to bylo za estebáky, milicionáře, bývalé důstojníky armády a bezpečnosti i běžné pohraničníky a všemožné funkcionáře bývalého režimu, aby nevyužívali internet a z teplých doupat neposílali do světa dezinformace a špínu.

Historie počítačů je starší než si myslíme.
Konrad Zuse
V českých podmínkách bylo první počítačové monstrum koncem 50. let minulého století v nějakém vědeckém ústavu. Je však známo, že v nacistickém Německu sestrojil plně funkční počítač už v roce 1936 nějaký Konrad Zuse. Ještě v 60 letech se takový počítač skládal z několika desítek skříní o rozměru asi 2x1x1 m, chlazených podobným způsobem jako spalovací motory. První osobní počítač se na trhu objevil v roce 1975 a stál 10.000 marek. V Československu v 70. letech byl názor, že počítače nepatří do rukou jednotlivců, ale vybrané socialistické organizaci,tzv. podnikům výpočetní techniky. Teprve koncem 80. let byl povolen dovoz osobních počítačů. Dnes je počítač samozřejmostí téměř v každé domácnosti.

Nesmím zapomenout na fotbal, vysoké soutěže v celé Evropě si daly pohov, a tak reprezentační týmy hrály kvalifikační turnaje i přátelská utkání. Čeští fotbalisté si vyjeli do Číny, aby se zapojili do boje o Čínský pohár. První utkání se jim vůbec nepovedlo. Hráli sice proti nesmírně vyspělému fotbalovému týmu Uruguaje, ale prohráli zásluhou školáckých chyb. A to mrzí dvojnásob. Daleko lepší bylo sledovat boj českých fotbalistů do 21 let s Chorvatskem. Naši sice šťastně vyhráli, ale mnohem cennější je způsob, jakým proti zkušenějším Chorvatům hráli.
Josef Zahradníček

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.