Před pětadvaceti lety mohli v zemi tehdejší obhájci zemědělců mít určitý náskok před ostatními politiky. Základ vytvořili na posledním (XI.) sjezdu JZD na začátku prosince 1989 založením Československé strany zemědělské. Měli předpoklady založit silnou stranu podobnou bývalé straně agrární (republikánské). Družstevní hnutí (Svaz družstevních rolníků) v roce 1989 představovalo silnou a dobře organizovanou sílu spjatou se zemědělstvím a venkovem. V podstatě stačila změna názvu. Velkým problémem bylo, že hnutí družstevních (ale i ostatních) zemědělců bylo naivní - nepřipravené na změnu politického systému, změnu ideologií, změnu životních priorit a na zákeřný konkurenční boj politických stran. Neschopnost sjednotit zemědělce a obyvatelstvo venkova způsobila venkovu a celé zemi nedozírné škody.
Pokusy o obnovení politicky silného
zemědělského venkova byly převálcovány přirozenými lidskými touhami po získání
jakéhokoli majetku a po zbohatnutí. To se však v zemědělství podařilo jen
bezvýznamnému procentu lidí. Ukázalo se, že restituce byly jen pozlátko pro
umlčení vlastníků zemědělského majetku. Rozkutálely se jako hrášek. Obrovský
majetek zemědělských podniků i restituentů zmizel v různých tunelech nebo byl opuštěn,
rozkraden a zdevastován. Venkov se zatím tříštil. Lidé, kteří neměli podmínky k
soukromému hospodaření ani předpoklady uplatnit se v transformovaných
kolchozech, prchali za prací do měst.
ČSZ hned po
svém založení uspořádala sjezd a do svého čela zvolila prof. Františka Trnku (*1931), jemuž na popularitě nepřidávaly kontakty
s Agrokombinátem Slušovice, podniku,
který jako jeden z lepších vizitek komunistického režimu byl terčem útoků
nových politických elit. Bylo též známo,
že v ČSZ se to jen hemží bývalými komunisty či příslušníky komunistických
rodin. Zemědělská strana se od počátku pustila do předem prohraného boje se
sobeckými prospěcháři, když se se oháněla vyspělostí socialistického
družstevního hospodaření. Nebyla ani schopna postavit se do řady těch, kteří
slibovali rozdávání státního a družstevního majetku. To byla velká chyba zakladatelů Zemědělské strany. Navíc šéfové
družstev a státních statků sice naoko ZS podporovali, ale brzy pochopili, že
přes obyčejné členy a zaměstnance družstev cesta k milionům na osobních kontech
nevede a rychle se přeorientovali na tunelářské praktiky ODS.
V prvních volbách v roce 1990 ČSZ neuspěla,
když o hlasy ji připravili především vesničtí komunisté, kteří odmítali
jakékoli polistopadové změny. Avšak zemědělské strany měly v politice alespoň
malé zastoupení. Poslanci Federálního shromáždění se stali zástupci Agrární
strany, jež šla do voleb s Občanským fórem, a Svobodné rolnické strany, která
byla ve volební koalici s KDU-ČSL.
Bouřlivé roky 1992 až
1992 se v otázkách zemědělství odehrávaly hlavně ve znamení "Zákona o půdě", který připravovalo
trio Tlustý, Tyl a Tomášek, nazvané 3T, z nichž hlavně prvně jmenovaný jako
příslušník Klausova podvratného křídla v OF měl mediální prostor dokořán
otevřený.
Blížily se volby 1992.
Zásluhou Josefa Luxe, jenž převzal vedení strany, nejpropracovanější zemědělský program měli lidovci, kteří chtěli nejdříve
dořešit majetkové vztahy na venkově a rozšíření služeb pro zemědělství.
KDU-ČSL měla ve svém programu, že jedinou formou vlastnictví v zemědělství je
soukromé vlastnictví, družstevní vlastnictví je pokládáno za podíly soukromých
hospodářů. Zcela opačný program měla KSČ, která kandidovala pod názvem Levý
blok a zaujímala odmítavé postoje k restitucím a privatizaci. ČSZ, jež šla do
voleb v koalici se stranami nezemědělského zaměření (Zelenými a Československou
stranou socialistickou), sice slibovala nápravu křivd způsobených zemědělcům v
minulosti, ale obhajovala družstevní
(kolchozní) formu hospodaření, jakou zavedli komunisté. V jejím programu bylo: "Družstevnictví je historicky
nejosvědčenější formou spojování slabších k tomu, aby se stali silnými. O
družstvech musí rozhodovat družstevníci sami bez vnějších zásahů,
družstevnictví musí být považováno za jednu formu vlastnictví. Všichni družstevníci
mají právo podílet se na majetku, který vytvořili." Podobný postoj
k zemědělství mělo i Občanské hnutí a ČSSD.
Naopak ODS a ODA se
přikláněly k důsledné privatizaci a transformaci zemědělských družstev a
státních statků. Podle současných sociologických
studií však nebyl mezi
funkcionáři i členy družstev o transformaci žádný zájem. Nepřáli si ji ani zaměstnanci zemědělských podniků.
Venkov nechtěl změnu, kapitalizmus ho nelákal. Přesto transformace byla prosazena a uskutečněna tak, aby vyhovovala funkcionářskému aktivu.
Brzy po volbách 1992 nastal ideologický spor mezi
Václavem Klausem, jenž propagoval bezohledný trh bez přívlastků, a Josefem
Luxem, který byl zastáncem sociálně tržního hospodářství francouzského či
německého a rakouského typu. Spory o
zemědělství nastávaly kdykoli Josef Lux požadoval zabezpečení země domácími
potravinami, pracovní příležitosti pro venkovské obyvatelstvo, udržení
zemědělského školství a kdykoli vyřkl možnost napojit české zemědělství na
agrární politiku EU. S tím zásadně nesouhlasil Klaus, který zemědělství
považoval za podnikání jako každé jiné a odmítal jak podporu zemědělské výroby
("Pokud české zemědělství nedokáže bez dotací potraviny vyrobit,
tak se dovezou."), tak podporu
mimoprodukční funkce zemědělství. Klaus měl za sebou své narychlo vykvašené milionáře a
miliardáře, takže Lux prohrával.
Po
volbách 1996 už zemědělské a venkovské strany neměly naději na volební úspěch.
Trnkova Zemědělská strana ukončila činnost v roce 1996, Agrární strana v roce
2007. Český zemědělský venkov pak měl jen částečnou oporu v KDU-ČSL. Po smrti
Josefa Luxe už ani KDU-ČSL neměla charismatického vůdce ani žádného jiného
schopného zemědělského politika a v době, kdy ODS křečovitě využívala
posledních oken v legislativě k
tunelování státního majetku, byla KDU-ČSL vhozena jako návnada krvelačným
mediím. Luxova zemědělská politika byla roztrhána a zašlapána. Ostatní strany,
a dnes ani KDU-ČSL, nejsou v honbě za volebními hlasy ochotny a schopny brát na
vylidněný venkov jakýkoli ohled. Zaklínadlem se staly nezávadné potraviny. Český venkov je na spojení pod jednu politickou stranu
už příliš roztříštěn, nové generace lidí žijících na vesnicích prakticky nic
nevědí o zemědělské práci a pracovitém poctivém venkovu, neboť jsou už
moderně vychovány k "dělání" peněz jakýmkoli způsobem. (J. Buřič, F.
Novotný)
Žádné komentáře:
Okomentovat