Pomazánkové máslo, speciální česká ostuda.

Evropská unie rozhodla, že pomazánkové máslo neuzná jako zaručenou tradiční specialitu. Jde tak o vůbec první českou žádost od našeho vstupu do EU, která u Evropské komise narazila na odmítavý postoj. Podle Evropské komise je označení „pomazánkové máslo“ klamavé a jako takové nemůže být chráněno jako zaručená tradiční specialita.

Čeští výrobci nesmyslu, který nemá s máslem nic společného, se bouří. Bodejť by se nebouřili, když jeho výroba je mnohem jednodušší a levnější než výroba normálního másla.

"Pomazánkové máslo upravuje ustanovení §1 písm. q vyhlášky č.77/2003 Sb. Je to mléčný výrobek ze zakysané smetany, obohacené sušeným mlékem nebo sušeným podmáslím, obsahující nejméně 31 % hmotnostních mléčného tuku a nejméně 42 % hmotnostních sušiny."

Dříve téměř v každé zemědělské usedlosti, kde byly chovány krávy, bylo zařízení na výrobu másla. V době koňských a volských povozů dovoz mléka do měst, případně do mlékáren, nebyl možný. Doma byla trvanlivost mléka mírně prodlužována v hliněných nádobách, uložených ve vlhkých sklepech. Protože všechno vyrobené mléko se v hospodářství a v okolí k jídlu nespotřebovalo, a použití na krmení zvířat nebylo hospodárné, vyrábělo se z mléka máslo, tvaroh a sýry. Trvanlivost těchto výrobků byla větší, doprava do měst byla možná. Hlavním mléčným produktem ovšem bylo máslo. Za protektorátu a po válce dokonce byly dodávky másla povinné.

Přírodní máslo se vyrábí z mléka, konkrétně ze smetany, což je mléčný tuk. Současné průmyslové zpracování mléka využívá různých technologických triků, ale při domácí výrobě másla hrála hlavní roli zkušenost hospodyně. Prvním důležitým úkonem bylo oddělení smetany od mléka. Odpradávna se to provádělo ručně nějakou sběračkou nebo lžící. Ve 20. století už byly běžné ruční kovové odstředivky, což bylo pohodlnější. Nebyla to záležitost na jedno dojení nebo jeden den. Aby se domácí výroba másla vyplatila, bylo třeba alespoň 10 litrů smetany, což odpovídá 80 - 90 litrům mléka. Vzhledem k tomu, že dojivost byla obyčejně okolo 4 litrů denně, přičemž se část mléka spotřebovala přímo k jídlu a ke krmení, bylo na jednu várku másla třeba mléko dojené několik dní.

K výrobě másla byly používány různé máselnice - dřevěné nádoby (později i skleněné) s různými způsoby tlučení. Z 10 litrů smetany byly stlučeny asi 2 kg másla, ze kterého se nejdříve muselo vyždímat podmáslí a voda, v níž se máslo oplachovalo. V domácím másle bývalo vody velmi málo, takže mělo dlouhou trvanlivost, i když časem na povrchu se vytvářel žlutý povlak, máslo „žluklo“.

Vypadá to, že ministr Fuxa a úředníci ministerstva zemědělství nikdy výrobu pravého másla neviděli, ani ho neochutnali, přesto by mohli vědět o ustálené psané i nepsané normě: výrobek, který se může nazývat máslem, by měl obsahovat alespoň 82 procent tuku, dobré máslo 84 procent. Pokud někdo vymyslel dobře roztíratelný výrobek z odstředěného sušeného mléka, měl tomu dát takový název, kterým by neklamal spotřebitele. „Tím by nebylo dosaženo záměru,“ odpoví Kalouskovými slovy zastánce máslového padělku.

Měnit význam slov se v poslední době stalo módní záležitostí. Je to pohodlné, i když více než obchodní trik je příčinou omezenost výrobců, prodejců i reklamy. Stačí vzít do ruky jakýkoli reklamní leták a je to černé na bílém. Dozvíte se například, že boxerky jsou trenýrky, i když odjakživa se tak nazývaly boxerské rukavice. Kdejaký sedlák zbystří, když slyší o novém levném traktoru, ale když pak zjistí, že se jedná o malou sekačku na trávu, padá nad měšťáckou hloupostí do mdlob. Podobným nesmyslem je název pomazánkové máslo, za které se ministr Fuksa hodlá v Bruselu bít jako husita s křížáky. (fn)