7.10.2020; 9:25 - Po krajských volbách jako výprasku, dal by se nazvat současný život v českých zemích. Vezmeme-li v úvahu okolnost, že volby proběhly v době prudce přibývajícího počtu lidí nakažených koronavirem Covid-19, nezbývá než konstatovat, že se jednalo o volby neregulérní, protože složení voličů bylo hodně odlišné od toho, jaké je při volbách do poslanecké sněmovny.
Touha po posílení moci stávajícím politikům vládní koalice nedovolila volby odložit do doby, než se podaří pandemii zlikvidovat nebo alespoň omezit. Vypadá to však, že právě vládní koalice krajské volby nezvládla a nařízla pod sebou větev. Kdo chce kam, pomozme mu tam, praví staré přísloví.
Přestože Babišovo hnutí ANO2011 po součtu ze všech krajů získalo přibližně dvakrát víc hlasů než druhá ODS, píše se v Praze o Babišově porážce. Praha je dezinformací ráj. Polovina z novinářů jsou "papoušci", kteří bezmyšlenkovitě dovedou opakovat, co který politik, umělec či sportovec řekne, druhá polovina jsou zlí agresivní pisálci, jimž dělá potěšení, když můžou někoho týrat, donutit k pláči, uštvat, potopit, zničit. Dohromady se vydávají za neomylný výkvět národa, který je za mrzký peníz ochoten sloužit komukoli.
V Praze nejsou agresivní jen klausovci a pisálci, ale také někteří lékaři, jimž v honbě za kariérou nevadí stoupající počet lidí, kteří zemřeli na kororonavirus Covid-19. Nechtějí, aby se lidé před koronavirem chránili jako za nouzového stavu na jaře, kdy se podařilo pandemii značně utlumit, ale šíří lži o tom, že se jedná o neškodnou nemoc, že těžký průběh má jen malé množství pacientů. Když starý a nemocný člověk zemře, je to podle těchto rádoby odborníků správné, protože každý jednou umřít musí. Bohužel, když někdo vystuduje medicínu, nemusí to vždy tak úplně být doklad o jeho inteligenci.
V odstavci o fotbalu vynechám raději neúspěch Viktorie a Slávie v evropských soutěžích i podivné vítězství Slávie ve Fortuna-lize. Fotbalová reprezentace dnes hraje přátelské utkání s Kyprem, potom míří do Izraele na ostré utkání v Lize národů. Reprezentační trenér Šilhavý je v nezáviděníhodné situaci; mimo zraněných opor (Schick, Krmenčík, Pavlenka) se musí obejít i bez třech Plzeňáků, protože ve Viktorii se objevil Covid-19 a reprezentanti byli zahnáni do karantény.
Česká televize nabídla opět několik starších filmů československých i zahraničních. Jeden připomenu, nikoli kvůli ději - celý film, komedie Svatba jako řemen z roku 1967, se odehrává v alkoholovém opojení - ale kvůli tomu, jak je ve filmu ukázkově předvedeno prostředí 60. let. V druhé polovině 60. let se kultura prakticky vymkla budovatelské cenzuře, proto se ve filmu mohl po nádraží potloukat, bušit do automatu na cigarety, popíjet a svádět slečnu blondýnu vysoký funkcionář, kterého tak nenapodobitelně zahrál Jan Libíček.
Právě nádraží ve filmu Svatba jako řemen znamenitě připomíná 60. léta. Nádražní restaurace a bufety bývaly vždy útočištěm nejen cestujících, ale také nejrůznějších individuí, která si z bezpečnosti dělala tolik jako z loňského sněhu. Neustálý pohyb různých druhů lidí v nádražních restauracích si vyžadoval zkušený personál, před kterým měli hosté větší respekt než před bezpečností a který dovedl s nevychovanými hosty jednat. K tomu se nejlépe hodili starší holohlaví číšníci s ostřížím zrakem, kteří měli schopnost odhadnout, rozlišit a především hlídat hosty otálející s placením až do chvíle odjezdu jejich vlaku. Ve filmu jako herec zazářil Vladimír Pucholt a jeho: "Co, co, co?" Tento talentovaný herec však v herecké kariéře nepokračoval, zanedlouho po natočení filmu emigroval, vystudoval v Anglii medicínu a vydal se do zámoří léčit děti.
Velký rozdíl ve filmech starých a současných je v pohledu filmařů na kuřáky. Na kuřáky se dříve všeobecně hledělo jakoby se závistí, bez obláčků cigaretového kouře se svět jevil moc obyčejný. Zatímco dříve byly filmy tak trochu reklamou na cigarety, a kuřáky ukazovaly jako lidi velmi moderní, dnes do filmu cigarety mají vstup zakázán.
Aby na přelomu 50. a 60. let kuřáci nestrádali v noci nebo o víkendech, kdy byly trafiky a ostatní prodejny cigaret uzavřeny, bylo o ně postaráno. Na ulicích se objevily samoobslužné automaty na cigarety. A bylo jich požehnaně, prakticky na každém rohu ulice. Ve velkých i malých městech, i na vesnicích. Nebyli to ovšem beránci, z nichž po zatřesení padaly cigarety i jiné zboží - jak je vidět ve filmu Svatba jako řemen - ale plechoví zloději peněz-mincí. Ten, komu automat nevydal zboží, ani nevrátil peníze, ten sice závadu mohl reklamovat u obsluhy. Tou byla obyčejně trafika, která ovšem měla v noci zavřeno. Bušení do automatů také většinou nepomáhalo, navíc řinčení mohlo přivolat některou hlídku bezpečnosti, které procházely ulicemi dnem i nocí. Protože lidé automatům na cigarety postupně přestávali věřit a peníze jim nesvěřovali, a tak během pár let nespolehlivé automaty na cigarety z ulic a nádraží zmizely.
Před chvílí rádio ohlásilo, že za posledních 24 hodin přibylo v České republice 4,5 tisíce nových případů Covid-19 a americký prezident Trump se po intenzivní vybrané léčbě vrátil z nemocnice, bagatelizuje onemocnění a hodlá pokračovat v předvolební kampani. Svět otupěl jako v dobách velkých válek, počty lidí zbytečně usmrcených přestávají ostatní děsit.
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat