Kdo neokrádá Unii, okrádá sám sebe.

Evropská unie nám nějak pokřivuje hodnoty. Stačí se rozhlédnout a vidíme spousty nesmyslných činností, včetně staveb. Budují se cyklostezky, na kterých je větší vrstva štěrku a asfaltu než na silnicích I. třídy. Za miliony, za které by se najedly statisíce lidí, staví se golfová hřiště a přístavy na potocích. Na polích se místo obilí pěstuje tráva nebo stromy a keře.

" To platí Evropská unie," je slyšet všude okolo. "Byli bychom hloupí, abychom toho nevyužili," mnou si ruce starostové a různí podnikatelé, včetně některých zemědělců. "Když je ruka páně utevřená a Brusel platí, nesmí se váhat. Jestli je to nutné a k něčemu dobré, není naše starost. Tou je zajistit si pro sebe co nejvyšší příjem."

Za socializmu bylo rozšířené pořekadlo: "Kdo krade , okrádá stát, kdo nekrade, okrádá rodinu." O rozšíření téhle moudrosti se zásluhou jednoho televizního projevu také zasloužila normalizační ikona Gustáv Husák. To čemu se tenkrát říkalo krádež, je dneska, po Klausově privatizaci bank a současných korupčních aférách, k smíchu.

Komunistická vláda měla poměrně dobře vypracovaný kontrolní systém, založený na vyvolávání strachu z politického pronásledování. Byly samozřejmě výjimky, ale vybrat legálně banku jako v dobách polistopadových nešlo. Nahoře, ve vedení podniků a úřadů, se soustavně střídaly kontroly. Výbor lidové kontroly (VLK), kontrolní orgány ministerské, krajské, okresní a jiné. Každý podnik měl své kontrolory. Běžný občan, pokud vhodil do auta nějaký odřezek dřeva nebo cihlu, trnul na každém kilometru, zda ho nezastaví hlídka VB a nebude chtít doklad od převáženého materiálu. Když to nebyla přímo bezpečnost, tak existovala hustá síť pomocníků VB, kteří měli za úkol sledovat chování spoluobčanů a jejich majetkové poměry. Mimo toho působila silná skupina dobrovolných občanských informátorů, kteří každé podezření hlásili "nahoru", zpravidla na OV KSČ nebo do "sdělovacích prostředků", které tenkrát byly hlídacími psy socializmu. Každé takové hlášení muselo být prošetřeno, viník potrestán.

Pokud se dříve jednalo o příspěvky od státu, bylo to pro obce a podniky jiné než nyní. Komunistický stát byl také skrblík, protože měl své ideologické priority, jako byla armáda, bezpečnostní orgány , energetika, města (byty) Praha, Bratislava, Košice a kraje (uhlí) Severočeský a Severomoravský. Na zbytek země se dostalo sporadicky.

K podpoře venkova je současná vláda ještě lakomější než komunistická, pro český venkov je štěstím Unie. Štěstím i neštěstím. Neštěstím, protože EU mění českému venkovu jeho strukturu, místo zemědělců zavádí podnikatele, kteří stáje přestavují na penziony, z polí dělají pastviny a z luk rybníky. Ještě větší škody EU způsobuje v morálce. Na jedné straně prospěcháři, kteří kvůli penězům jsou ochotni na venkově zničit cokoli, na druhé straně nezájem lidí o dění okolo nich. Není možno se ničemu divit. Nikdo do ničeho nemá co mluvit. O dění na pozemcích rozhodují uživatelé, o obecním majetku rozhoduje zastupitelstvo, prakticky starosta. Pryč jsou časy, kdy se každá akce v katastru nejdříve projednala v Jednotě, v krámu a hospodě. Občan má pouze právo jít k volbám. Nemá však výběr. Za půl roku po volbách ho ti, které zvolil, začnou přehlížet, ponižovat, zesměšňovat, vydírat a vykořisťovat tak jako jejich předchůdci. Systém politických stran zastaral, je pro občana pořád větší zátěží. Může však občan čekat, že ho změní ti, kterým vyhovuje? (fn, 8.7.2011)