Rudolf Beran byl potrestán za úspěchy agrární strany.

21. dubna 1947 byl vynesen rozsudek nad druhorepublikovým československým premiérem Rudolfem Beranem. Ve zmanipulovaném procesu byl odsouzen k dvaceti létům žaláře. Beran byl souzen na základě výpovědí, ke kterým byli svědci násilím donuceni.

„Také náš poměr k menšinám třeba upravit... Němci musí uznávat náš stát, nesmějí šilhat za hranice. Není možno pokládat všechny Němce, když se hlásí k určité politické straně, za velezrádce. Politika vnitřní se musí dělat důstojně a odpovědně. Nelze být jednou hrdinou a za chvíli zase zbabělcem,“ napsal Rudolf Beran 1. ledna 1938 v deníku strany Venkov. Tento článek sice rozzuřil socialistické prohradní strany, ale byl vodou na mlýn Benešovy intrikánské politiky.

Předsedou soudu byl Jiří Gottweis (KSČ), prokurátorem František Grospič (KSČ), soudci Ervín Munk (KSČ), Bedřich Kozelka (KSČ), Jiří Neumann (ČSSD), Augustin Kaufner (ČSL) a František Petříček (ČSNS).

Novinář Vladimír Krychtánek (popraven 22.4.1947): "Byl jsem převezen na ministerstvo vnitra, kde po uvedení pravdivých údajů mi vyšetřovací orgán v přítomnosti dalších pěti osob řekl: To se mám sebrat a jet na Hrad, aby leštili řád českého lva za zásluhy pro Berana? My potřebujeme od vás jiné výpovědi! Beran musí viset, aby nikdy nemohla být obnovena agrární strana, a vy nám k tomu musíte dopomoci! Potom jsem byl bit, až jsem padl na zem, dokud jsem neuved výpověď v soulad s tím, co vypověděl Kundt (Bývalý poslanec SdP, který rovněž přiznal, že vypovídat proti Beranovi byl přinucen násilím).

Beran v obhajovací řeči prohlásil: „Jsem naprosto klidný. Necítím se vinen a mé svědomí je čisté. Z mnohých věcí, které mi klade za vinu pan národní prokurátor, byl jsem už žalován Frankem a obviňován i před Volksgerichtem. Jsem si vědom, že proces můj je procesem politickým, neboť jsem obviňován především pro svoji činnost politickou. Pan národní prokurátor svou žalobou a zejména svým projevem, který zde přednesl, posadil na lavici obžalovaných také republikánskou stranu a její představitele. Osud postavil mne na zodpovědná místa v nejkritičtější době našich dějin. Nikdy jsem neutíkal od zodpovědnosti a ani tady nechci od ní utíkat. Co jsem dělal, dělal jsem vždy v nejpoctivější snaze sloužit svému stavu, národu a státu.“ Vše zakončil následujícími slovy: „Často během přelíčení bylo mluveno o tom, jakou politiku dělala vláda Syrového a moje. Řekl bych všeobecně: Dělali jsme politiku sebezáchovy státu! Nic jiného jsme dělat nemohli.“

Soud jednal v bouřlivé atmosféře vyvolané demagogickou nenávistnou kampaní komunistického tisku, který vyžadoval nevyšší trest. Komunisté totiž dobře věděli, že Beran prakticky organizoval agrární stranu už za Švehly, že Beran vedl úspěšné volební kampaně strany, že úspěšný hospodářský vývoj první republiky nesl i Beranův rukopis. Beran to byl vlajkonoš agrární strany, proto musel být odsouzen. Tento proces se stal vzorem nátlakových akcí při politických procesech po roce 1948. (F.N. 6.2.2011)