Osmnáct let už oběhlo od rozdělení Československa, stále si mnoho lidí myslí, že rozdělení byl nesmysl, že obyvatelstvo obou zemí se od sebe prakticky nelišilo, a pokud se lišilo, tak si za 74 let vytvořilo společnou kulturu i společná názvosloví a rozumělo si, jako by mělo jeden jazyk.
V praxi to bylo jednostranné; slovenské obyvatelstvo muselo porozumět češtině, konkrétně češtině pražské. Praha byla hlavním městem, do kterého mířili slovenští politici, úředníci, důstojníci, šéfové podniků i dělníci, kteří se museli přizpůsobit českému jazyku, Praha byla sídlem sdělovacích prostředků, které byly hlavními informátory i na Slovensku. Pro Prahu jiná alternativa než předpoklad, že ostatní se přizpůsobí, neexistovala, a neexistuje. Pro Prahu byla česká a moravská nářečí i slovenský jazyk folklórem pro pobavení, nikoli pro pochopení. Povýšenecká pražská ignorance národních a regionálních zájmů a kulturních odlišností byla jedním z hlavních důvodů, které vedly k rozpadu státu.
24. prosinec byl v českých zemích i na Slovensku oficiálně pojmenován jako Štědrý den (Němci říkají Heilige Abend – Svatý večer), kdo v Čechách věděl, kolik jiných názvů má Štědrý den na Slovensku. Na východním a částečně středním Slovensku se Štědrému dnu říká „vilija“ nebo „vigilia“, což je název odvozený od latinského slova vigília, které znamená předvečer svátku. Na středním Slovensku jsou používány výrazy „Dohviezdny večer,“ „Postný večer,“ „Postiaci večer“ a „Svätý večer.“
Na východě Slovenska se ještě používá ukrajinský výraz „Kračun,“ bulharský „Kračon“, maďarský „Karacsony“ a rumunský „Gräčiun“. Tyto výrazy jsou rovněž odvozeny z latiny, ze slova creatio, které znamená narození.
Vánoce se na většině Slovenska nazývají „Vianoce,“ v okolí Trenčína a na Kysúciach se jim říká „Sviatky,“ na východním Slovensku „Hody.“
Žádné komentáře:
Okomentovat