František Křižík byl významný český elektrotechnik, vynálezce a podnikatel, který měl velký podíl na rozvoji českého elektrotechnického průmyslu.
Narodil 8. července 1847 v Plánici u Klatov v chudé rodině ševce a posluhovačky. Studoval na reálném gymnáziu v Klatovech a Praze. Zdaleka nepatřil k nejlepším studentům, dokonce ani neodmaturoval a jen na přímluvu profesora Václava Zengera ho jako mimořádného posluchače v roce 1866 přijali na pražskou techniku.
Po studiu pracoval u železničního telegrafu. Železnice zásadně ovlivnila jeho další život. Při opravách telegrafních zařízení a návěstidel získal praktické zkušenosti, které ho inspirovaly k různým úpravám železničního elektrozařízení. Jeho prvním vynálezem bylo dálkově ovládané elektrické návěstidlo. V roce 1878 sestavil blokovací zařízení, které bránilo srážkám vlaků. Tím se dostal k sestrojení regulátoru obloukové lampy, kterou přihlásil na světovou výstavu v Paříži. Tam jeho lampa svým intenzivním a klidným světlem vzbudila velkou pozornost. Za svůj vynález dostal zlatou medaili. Ani Rakousko nezapomnělo svého občana ocenit: roku 1883 dostal Křižík Řád Františka Josefa I., roku 1891 Řád železné koruny a stal se císařským radou, roku 1905 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny a v roce 1906 dostal čestný doktorát technických věd.
O Křižíkův patent projevila zájem řada evropských firem. Křižík si ponechává práva pro České země, pro cizinu svůj patent prodává. V Anglii vznikla společnost, která od Křižíka koupila právo na výrobu jeho lampy pro Anglii, Belgii a USA. Rovněž některé firmy v Německu a Francii Křižíkův patent koupily.
Prodejem autorských práv Křižík získal větší množství financí, což mu umožnilo opustit úřednické místo u dráhy a dát se na podnikání. V Plzni založil elektrotechnickou továrničku, ve které vyráběl obloukové lampy a další zařízení. V roce 1884 přeložil továrnu do Karlína u Prahy. Jeho podnik rychle rostl. Vyráběly se v něm dynama, motory, měřící přístroje, kabely, baterie, osvětlovací tělesa a měřící přístroje.
Křižík se také přihlásil do konkurzu na osvětlení obnoveného Národního divadla. Podmínky a průběh soutěže však Křižíka donutily svou nabídku stáhnout. Přesto ale Křižík následujících 30 let na osvětlení naší první scény dohlížel.
Jeho zásluhou v roce 1891 začala v Praze jezdit první elektrická tramvaj. Křižík provozoval linku z Letné na pražské výstaviště a později i na jiná místa. V tomto roce se konala totiž Jubilejní výstava, na které se Křižík podílel instalací osvětlení a dalších zařízení (obdiv sklidila především Křižíkova světelná fontána). V červnu rozzářily Křižíkovy obloukovky Písek a krátce nato také Jindřichův Hradec. V roce 1888 Křižík postavil na Žižkově první městskou elektrárnu.
Na přelomu 19. a 20. století František Křižík ovládal hlavní část českého trhu elektřinou. Jeho podnik byl rozšířen o několik mimopražských závodů (např.Podmokly a Kolín). Křižík vybavil zařízením 130 elektráren - první na Žižkově v roce 1889. Postavil také tři automobily na elektrický pohon. Dále postavil elektrickou mlátičku a elektrické lokomotivy. V roce 1903 Křižíkův závod uvedl do provozu elektrickou dráhu (první na území c.a k. monarchie) na kopcovité trati Bechyně - Tábor, kde provoz těžkých parních lokomotiv nebyl možný. Součástí tratě byla také unikátní elektrárna v Táboře. Křižíkovy elektrické lokomotivy (1400V) zde sloužily více než sedmdesát let.
Rychlý rozvoj elektrotechniky byl doprovázen objevením mladých dravých podnikatelů, jimž se daleko více jednalo o ekonomický úspěch než o výzkum a zavádění nových strojů. Křižík nebyl dobrým obchodníkem, byl navíc příliš zatížen zkreslenými představami o budoucnosti stejnosměrného proudu. Se starými technologiemi nestačil konkurenci. Nezískal významné zakázky na stavby elektráren a elektrifikaci měst, dostal se do dluhů a tak v roce 1917 Pražská úvěrní banka celý podnik Křižík-Karlín zabavila .
Potom se František Křižík stáhl do ústraní. Zřídil si malou dílničku, kde prováděl pokusy. Protože finance, které ze zahraničí přicházely z prodeje licencí, byly značné a překročily podíly ve ztraceném podniku, mohl bez strádání žít na zámku ve Stádlci u Tábora. Tam František Křižík zemřel 22. ledna 1941. Je pohřben na vyšehradském Slavíně.
Narodil 8. července 1847 v Plánici u Klatov v chudé rodině ševce a posluhovačky. Studoval na reálném gymnáziu v Klatovech a Praze. Zdaleka nepatřil k nejlepším studentům, dokonce ani neodmaturoval a jen na přímluvu profesora Václava Zengera ho jako mimořádného posluchače v roce 1866 přijali na pražskou techniku.
Po studiu pracoval u železničního telegrafu. Železnice zásadně ovlivnila jeho další život. Při opravách telegrafních zařízení a návěstidel získal praktické zkušenosti, které ho inspirovaly k různým úpravám železničního elektrozařízení. Jeho prvním vynálezem bylo dálkově ovládané elektrické návěstidlo. V roce 1878 sestavil blokovací zařízení, které bránilo srážkám vlaků. Tím se dostal k sestrojení regulátoru obloukové lampy, kterou přihlásil na světovou výstavu v Paříži. Tam jeho lampa svým intenzivním a klidným světlem vzbudila velkou pozornost. Za svůj vynález dostal zlatou medaili. Ani Rakousko nezapomnělo svého občana ocenit: roku 1883 dostal Křižík Řád Františka Josefa I., roku 1891 Řád železné koruny a stal se císařským radou, roku 1905 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny a v roce 1906 dostal čestný doktorát technických věd.O Křižíkův patent projevila zájem řada evropských firem. Křižík si ponechává práva pro České země, pro cizinu svůj patent prodává. V Anglii vznikla společnost, která od Křižíka koupila právo na výrobu jeho lampy pro Anglii, Belgii a USA. Rovněž některé firmy v Německu a Francii Křižíkův patent koupily.
Prodejem autorských práv Křižík získal větší množství financí, což mu umožnilo opustit úřednické místo u dráhy a dát se na podnikání. V Plzni založil elektrotechnickou továrničku, ve které vyráběl obloukové lampy a další zařízení. V roce 1884 přeložil továrnu do Karlína u Prahy. Jeho podnik rychle rostl. Vyráběly se v něm dynama, motory, měřící přístroje, kabely, baterie, osvětlovací tělesa a měřící přístroje.
Křižík se také přihlásil do konkurzu na osvětlení obnoveného Národního divadla. Podmínky a průběh soutěže však Křižíka donutily svou nabídku stáhnout. Přesto ale Křižík následujících 30 let na osvětlení naší první scény dohlížel.
Jeho zásluhou v roce 1891 začala v Praze jezdit první elektrická tramvaj. Křižík provozoval linku z Letné na pražské výstaviště a později i na jiná místa. V tomto roce se konala totiž Jubilejní výstava, na které se Křižík podílel instalací osvětlení a dalších zařízení (obdiv sklidila především Křižíkova světelná fontána). V červnu rozzářily Křižíkovy obloukovky Písek a krátce nato také Jindřichův Hradec. V roce 1888 Křižík postavil na Žižkově první městskou elektrárnu.
Na přelomu 19. a 20. století František Křižík ovládal hlavní část českého trhu elektřinou. Jeho podnik byl rozšířen o několik mimopražských závodů (např.Podmokly a Kolín). Křižík vybavil zařízením 130 elektráren - první na Žižkově v roce 1889. Postavil také tři automobily na elektrický pohon. Dále postavil elektrickou mlátičku a elektrické lokomotivy. V roce 1903 Křižíkův závod uvedl do provozu elektrickou dráhu (první na území c.a k. monarchie) na kopcovité trati Bechyně - Tábor, kde provoz těžkých parních lokomotiv nebyl možný. Součástí tratě byla také unikátní elektrárna v Táboře. Křižíkovy elektrické lokomotivy (1400V) zde sloužily více než sedmdesát let.
Rychlý rozvoj elektrotechniky byl doprovázen objevením mladých dravých podnikatelů, jimž se daleko více jednalo o ekonomický úspěch než o výzkum a zavádění nových strojů. Křižík nebyl dobrým obchodníkem, byl navíc příliš zatížen zkreslenými představami o budoucnosti stejnosměrného proudu. Se starými technologiemi nestačil konkurenci. Nezískal významné zakázky na stavby elektráren a elektrifikaci měst, dostal se do dluhů a tak v roce 1917 Pražská úvěrní banka celý podnik Křižík-Karlín zabavila .
Potom se František Křižík stáhl do ústraní. Zřídil si malou dílničku, kde prováděl pokusy. Protože finance, které ze zahraničí přicházely z prodeje licencí, byly značné a překročily podíly ve ztraceném podniku, mohl bez strádání žít na zámku ve Stádlci u Tábora. Tam František Křižík zemřel 22. ledna 1941. Je pohřben na vyšehradském Slavíně.
Žádné komentáře:
Okomentovat