Zemědělství dnes na
tom je špatně. Ačkoli je skoro 10 let po válce, pořád jsou předepisovány tak
vysoké dodávky, že je zemědělci nemůžou splnit. Zemědělcům, kteří nesplní
dodávky, nejsou povoleny domácí porážky prasat.
Zemědělská půda
ztratila nejen cenu, ale stala se pro lidi velkou přítěží. Čím více půdy, tím
hůř. Už dvakrát bylo u nás založeno JZD, ale vždycky se po několika týdnech
rozpadlo. Soukromé hospodářství upadá taky. Obecní kovárna je zavřená, není
kovář. Kováři jsou ve fabrikách a u státních statků, kde mají měsíční plat. Bez
kováře je rolník vyřízen. Soukromé lesy byly zabrány a není kde koupit kousek
prkna nebo trámku. Pily smějí prodávat jen podnikům a JZD.
Mladý hospodář se
neožení, proto muži nechtějí hospodaření od starých rodičů přebírat. Žádné
dívce se nechce do práce na poli nebo u krav, i vdané ženy nechávají usedlosti
opuštěné a jdou raděj dělat do lesa nebo do města. Dnes má přednost pohodlí a měsíční plat,
nikoli pole a dobytek.
Po mnoho let naši
předci bojovali za zrušení poddanství. Teď není šlechta, je vláda dělníků, kteří mají dobré
platy, dovolenou, nemocenskou, pojištění na pensi, i při dovolené dostávají
plat. Zemědělec zase je ten poslední. Zdejší hospodář, který měl 9 hektarů, onemocněl a
nemohl plnit dodávky a tak oznámil MNV, že zemědělský majetek předává do
užívání. MNV souhlasil, přičemž uvedenému hospodáři poslal výměr, aby uvolnil
byt a vystěhoval se, neboť byty jsou prý součástmi zemědělských závodů. Jiný utekl někam do pohraničí, chalupa se rozpadá, 5 ha pole leží ladem.
Sám hospodařím na 4
hektarech a na všem prodělávám. Což teprve ti co mají 10 nebo 15 ha. Ti mají jen dřinu. Koupil jsem
sele 21 kg a zaplatil jsem 478 Kčs. Když jsem ho vykrmil na 110 kg a dal na
povinnou dodávku, dostal jsem 600 korun. Výdělek byl 122 korun, což nestačilo
ani na nemocenské pojištění 26 Kčs za měsíc. Přitom jako soukromý zemědělec
jsem za odvoz do nemocnice, operaci slepého střeva a pobyt v nemocnici musel
zaplatit, jako kdybych pojištění nikdy neplatil. Taková je spravedlnost vlády
dělníků. (Vrba)
Zapsáno v roce 1954:
Žádné komentáře:
Okomentovat