Monopolní postavení Československé obilní společnosti bylo zajištěno zákonem č.137. Podle něho bylo společnosti vyhrazeno veškeré československé obchodování s obilím a mlýnskými výrobky včetně krmiv.
Zásah první světové války do českého zemědělství (1).
Pozemková reforma po vzniku Československa (2).
Pozemková reforma v praxi (3).
Kampeličky byly v čele zemědělského družstevnictví (4).
Prvorepublikové družstevnictví podlehlo centralizaci (5).
Československé zemědělství za hospodářské krize 1929 – 1933 (7).
Od roku 1934 zemědělce chránil „Monopol.“(8).
Československá obilní společnost (9).
Obilní monopol se osvědčil (10).
Zemědělcům byl zajištěn odbyt obilí a dodávky krmiv. Nesměli však obilí zcizovat, tj. prodávat někomu jinému a nakupovat od jiného. Nákupní ceny obilí určoval Monopol, ostatní ceny stanovila vláda, podle situace na trhu. Stát měl právo určovat Monopolu určité nákupní a prodejní operace. Ztráty, které mohly vzniknout obchodem s obilím, byly subvencovány státem.
Povinností společnosti bylo zajistit pevné rentabilní ceny všeho obilí. Výkupní ceny byly stanoveny vždy na jeden hospodářský rok dopředu. Byly odstupňovány podle měsíců a oblastí. Zemědělec prakticky rok dopředu věděl přibližně za kolik v určitém měsíci obilí prodá; nejnižší ceny byly stanoveny po žních, nejvyšší v červnu. Podle oblastí byla nejvyšší cena v Praze, nejnižší na východním Slovensku a Podkarpatské Rusi. Cenu však ovlivňovala kvalita, kterou rolníci těžko ovlivnili, podle ní ceny kolísaly až o 30 procent. V nevýhodě byli ti, kteří neměli sklady a museli prodávat hned po žních.
Po vzniku Čs.obilní společnosti sice stoupla cena potravin, ale zvýšení nebylo tak drastické, jak odpůrci Monopolu vyhrožovali. Regulované ceny obilí totiž ceny živočišných výrobků, které nebyly regulovány, ovlivnily jen nepatrně. Došlo k zvýšení ploch cukrovky a brambor a k výraznému zvýšení stavů prasat a ovcí.
Vzhledem k tomu, že celkově nedošlo k poklesu výměry zemědělské půdy ani k snížení stavu zvířat, je zřejmé, že Monopol zemědělcům vyhovoval. Hlavně drobní rolníci v odlehlých méně úrodných oblastech regulaci trhu uvítali, protože předtím z trhu byli vytlačeni velkostatky a zemědělci z produkčních oblastí. Podobnou regulaci jako s obilím se nepodařilo prosadit s produkty živočišné výroby, ta přišla až s německou okupací.
Regulace trhu zemědělské produkce, zahájená v roce 1934, pokračovala za protektorátu i za vlády komunistů, až do roku 1990. Městské obyvatelstvo sice kvůli ní bylo postiženo vyššími cenami potravin a daněmi, pro zemědělce však znamenala jistotu, a tím relativně vyšší příjmy. (F.Novotný, 18.2.2009) Pokračování.
Zásah první světové války do českého zemědělství (1).
Pozemková reforma po vzniku Československa (2).
Pozemková reforma v praxi (3).
Kampeličky byly v čele zemědělského družstevnictví (4).
Prvorepublikové družstevnictví podlehlo centralizaci (5).
Československé zemědělství za hospodářské krize 1929 – 1933 (7).
Od roku 1934 zemědělce chránil „Monopol.“(8).
Žádné komentáře:
Okomentovat