První světová válka přispěla k poválečnému napětí na českém venkově, kde žila více než polovina obyvatelstva země. Vlastnictví půdy se stalo politickým problémem, který musel být rychle řešen. Ukázalo se, že předchozí reforma (odstranění poddanství v roce 1848) sice přinesla do zemědělství kapitalizmus, ale neodstranila sociální problémy venkovského obyvatelstva. Vesnice byly přeplněné nemajetnými lidmi bez stálého zaměstnání a příjmu. Proto si první vlády Republiky československé daly za úkol tomuto vesnickému obyvatelstvu zajistit základní způsob obživy tím, že jim do vlastnictví dá nadbytečnou velkostatkářskou půdu.
Zásah první světové války do českého zemědělství (1).
Pozemková reforma po vzniku Československa (2).
Pozemková reforma v praxi (3).
Kampeličky byly v čele zemědělského družstevnictví (4).
Prvorepublikové družstevnictví podlehlo centralizaci (5).
Československé zemědělství za hospodářské krize 1929 – 1933 (7).
Od roku 1934 zemědělce chránil „Monopol.“(8).
Československá obilní společnost.
Přebytečnou půdou byla myšlena bývalá dominikální půda, která po roce 1848 zbyla velkostatkům. Například Adolf Josef kníže Schwarzenberg vlastnil 176.000 hektarů půdy, Jan II. kníže Lichtenstein vlastnil 109.000 hektarů, Josef kníže Colloredo-Mansfeld 58.000 hektarů.
Šířilo se heslo „Půda patří tomu, kdo na ní pracuje.“ (není to tedy heslo kolektivizace po roce 1949, jak mnozí uvádějí). Prvorepubliková agrární reforma byla naplánovaná na léta 1922 až 1956. Její hlavní fáze proběhla do roku 1926. Způsob jakým jí politické strany prosazovaly, odporuje dnešním představám o levici a pravici.
Sociální demokracie, jejímž agrárním ideologem byl František Modráček, zásadně odmítala parcelaci velkostatkářské půdy, volala po její transformaci na zemědělská družstva a společnosti. To mělo prospět městskému proletariátu. Zaměstnanci měli mít zajištěnou práci, mzdu a podílet se na výsledcích hospodaření. Levice v té době však byla tak slabá, a zatížená proletářskými tradicemi, že u veřejnosti neuspěla.
Úspěch měla pravicová agrární strana, která navrhla rozdělit půdu drobným zemědělcům, chalupníkům a domkářům, a vesnickým zemědělským dělníkům a bezzemkům. Nemajetné vesnické obyvatelstvo návrh uvítalo, neboť mělo čerstvou zkušenost z války, kdy vlastnictví i malého kousku půdy a výroba vlastních potravin byly nezpochybnitelným předpokladem k přežití válečné bídy (potvrdilo se to v 2. světové válce).
9.11.1918 byl schválen zákon o odstavení velkostatků, podle kterého byla jakákoli manipulace s majetkem velkostatků možná jen se souhlasem příslušných úřadů.
16. 4. 1919 začal platit „záborový zákon“. Velkostatky mohly vlastnit jen 150 ha zemědělské půdy nebo 250 ha veškeré.
11.6.1919 začal platit zákon o Státním pozemkovém úřadu, kterému bylo svěřeno provádění pozemkové reformy. Nejvyšší funkce v něm byly svěřeny agrární straně.
30.1. 1920 byl schválen zákon o způsobu rozdělování půdy velkostatků. Zákon určoval okruh osob, kterým může být půda přidělena. Patřily mezi ně právnické i fyzické osoby, bezzemci, drobní zemědělci, družstva a různé další organizace. Na příděl nebyl nárok, základním kriteriem pro něj byla záruka dobrého hospodaření. Zákon také respektoval existenci hospodářských budov (dvorů), u nichž měla zůstat odpovídající výměra půdy, aby budovy byly hospodářsky využity. Tím byl dán základ „zbytkovým statkům“. Podle § 20 byly ze záboru vyňaty pozemky, na nichž byly památky přírodní, historické a umělecké.
Zákon z 8. dubna 1920 stanovil způsob plateb za přidělenou půdu. Ceny byly stanoveny podle tržních cen z let 1913 – 1915. Drobný přídělce měl při první splátce zaplatit 50 procent, přídělce zbytkového statku platil 10 procent.
Do roku 1922 bylo 1.730 vlastníkům zabráno 1,230.000 ha zemědělské a 2,730.000 nezemědělské půdy. Celkem 3,963.000 ha půdy, což bylo 28.2 procenta z celkové půdy v zemi.
Úspěšně prosazená pozemková reforma přinesla především důvěru obyvatelstva k vládě, uklidnění na venkově i v politice. Agrární straně pozemková reforma přinesla popularitu a určitě přispěla ke dvěma volebním vítězstvím. O velkém významu pozemkové reformy řekl T.G.Masaryk: „Po válce také v našich zemích byly hlad a bída, a lid přirozeně pohlížel nepříznivě na velké latifundie. Záborovým zákonem předešli jsme sociálním výbuchům, protože se lidu dal naděje na získání půdy.“
Zásah první světové války do českého zemědělství (1).
Pozemková reforma po vzniku Československa (2).
Pozemková reforma v praxi (3).
Kampeličky byly v čele zemědělského družstevnictví (4).
Prvorepublikové družstevnictví podlehlo centralizaci (5).
Československé zemědělství za hospodářské krize 1929 – 1933 (7).
Od roku 1934 zemědělce chránil „Monopol.“(8).
Československá obilní společnost.
Moc zajímavé
OdpovědětVymazat