Lokomotivní četa.
(Předcházející část) Ve výtopně po skončení čistících prací a oprav byla do lokomotivy doplněna zásoba uhlí, vody, maziva a případně svítiva. Aby před zahájením další jízdy byl v kotli dostatečný tlak páry, bylo nutno pod ním 2-3 hodiny topit. Lokomotivy, které byly každý den v provozu, se obvykle nechávaly ve výtopně v horkém stavu a personál výtopny se staral o udržování provozního tlaku páry.
Loko 354-Všudybylka byla v provozu 1908 až 1970
"Lokomotivní četa“ (obsluha lokomotivy), která přicházela do služby, skládala se ze strojvůdce a jednoho nebo dvou topičů. Strojvůdce musel mít ukončené základní vzdělání a být vyučen strojním zámečníkem, musel složit zkoušky z obsluhy parních kotlů a strojů, prokázat bezchybné znalosti dopravních a signálních předpisů a mít dostatečně dlouhou praxi v železničních dílnách. Další bezpodmínečnou podmínkou byla tělesná zdatnost (především zrak) a duševní vyspělost (prokázaná psychotechnickým testem). Při jízdě strojvůdce zodpovídal za signály na pravé straně ve směru jízdy.
Loko 387-Mikádo, chlouba československého průmyslu (1924 - 1974)
Služba topičova vyžadovala především zdatnost tělesnou, neboť během směny musel úzkou lopatou naházet do kotle několik tun uhlí. Protože to byla velmi namáhavá práce, na větších strojích bývali dva topiči. Topič zodpovídal za signály na levé straně lokomotivy. (Pokračování)
( Robert Fischer)
Žádné komentáře:
Okomentovat