Výtopna
(Předcházející část) Parní lokomotivy měly své „stáje“, které se nazývaly výtopnami. Tak jako tažný nebo jezdecký kůň (v mayovkách indiáni lokomotivu nazývají železným ořem) vyžadovala i lokomotiva ošetření po jízdě.
Když strojvůdce jízdu po trati dokončil, odjel k výtopně, kde lokomotivu předal, přičemž udělal zápis o průběhu jízdy, zvláště o výkonnosti stroje a zjištěných závadách. Menší vady byly opravovány ve výtopně, při větších závadách byla lokomotiva převezena do železničních dílen. Než se lokomotiva dostala do výtopny, topič vysypal z popelníku, nad popelovou jámou (kanálem), popel. Zároveň vyčistil dýmnici-komoru pod komínem.
Ve výtopně, jejíž chod řídil přednosta-strojní inženýr, se nejdříve dala do práce četa cidičů, kteří celou lokomotivu vyčistili od oleje, sazí a prachu. Zároveň s cidiči pracovali zámečníci, kteří stroj kontrolovali, především brzdy, mazání, osvětlení a rozvod vzduchu a páry do vagónů, a odstraňovali drobné závady.
Ve stropě výtopny byly dýmníky, odvádějící kouř z lokomotiv. Před zatopením proto musí být lokomotiva komínem pod dýmníkem. Některé výtopny byly později přejmenovány na lokomotivní depa. (Pokračování)
( Robert Fischer)
Žádné komentáře:
Okomentovat