Rakousko-ruské
boje od počátku války probíhaly na území Haliče (dnes polské území). Tamní
obyvatelstvo prchalo z míst, kde se bojovalo. V důsledku nedostatku potravin
vypukaly v zázemí nepokoje, které se nedařilo potlačit policií ani vojskem, a
tak rakouská vláda nechala uprchlíky převážet na český a rakouský venkov. První
byli přivezeni už v září 1914.
Uprchlíci z Haliče,
říkalo se jim běženci, vyznačovali se tím, že neznali základní hygienické
návyky, byli velmi pobožní, ale měli silný odpor k práci a libovali si v pití
kořalky. Málokterý dovedl číst a psát. Na jejich ubytování dostávali české obce
od státu příspěvek ve výši 0,70 korun na osobu a den. Postupně je vláda
umisťovala do uprchlických táborů.
Zvláštní skupinou
haličských uprchlíků byli příslušníci židovské víry, kteří byli přivezeni do
některých obcí. Ti kvůli podomnímu obchodu byli pro kraj hotovou pohromou, i
když vždy pobyli jen několik měsíců. Sotva byli přivezeni, špinaví, otrhaní,
zarostlí, bez jakéhokoli majetku a bez znalosti českého jazyka okamžitě se
rozběhli po vesnicích a všemi možnými rafinovanými způsoby se vnucovali
nešťastnému domácímu obyvatelstvu, které sotva si začalo zvykat na život bez
mladých mužů, kteří šli do války.
Na polské židy se s hrůzou vzpomínalo ještě 50 let po
válce. Než jim vyděračství a lichvu začala kazit policie, dokázali v Čechách za
krátkou dobu neuvěřitelně zbohatnout. Měli mimořádnou schopnost cokoli levně
koupit a draze prodat. Dovedli odhadnout, které zboží bude nedostatkové, levně ho koupit a po čase s velkým ziskem prodat. Byli dotěrní a neodbytní. Co v jedné vesnici koupili za
pár haléřů, v druhé prodali za desítky korun. Půjčování peněz na zástavu věcí
jim vynášelo ještě víc. (sk)
Žádné komentáře:
Okomentovat