Prezidentský systém vlády

Zatímco parlamentní systém, aby mohl potlačit dědičnou moc panovníků, potlačil princip dělby moci, podstatou prezidentského systému je naopak důsledné oddělení moci zákonodárné od výkonné – dělba moci je pro tento systém určující a mnohem důležitější, než prezident, podle kterého se tento systém jmenuje.

Nyní je čas připomenout si již zmíněný britský model vlády z počátku 18. století. Autorům americké ústavy totiž nic nebránilo se k tomuto vládnímu modelu vrátit: jediná překážka – nikým nevolený panovník – jim odpadla; v jedné věci totiž měli jasno hned od počátku: v čele nového státu nebude stát žádný nevolený král, ale volený prezident, a tím odpadl důvod zbavovat hlavu státu vlivu na politiku. V republikánském zřízení totiž žádný zásadní důvod pro zavedení parlamentního systému vlády neexistuje.

Porovnáme-li anglický nepsaný model vlády z počátku 18. století s prezidentským systémem zavedeným Ústavou USA na konci tohoto století, zjistíme, že se opravdu zásadně liší jen tím, že v anglickém modelu byl ztělesněním výkonné moci nikým nevolený král a v americkém systému je jím volený prezident. Zatímco v Anglii do počátku 18. století vykrystalizovala dělba moci přirozenou cestou, USA na konci 18. století nic nebránilo se k dělbě moci vrátit.

S návratem k dělbě moci odpadl důvod konstruovat kabinet, USA nepotřebovaly výkonný kabinet s dvojí legitimitou, USA nepotřebovaly dvojí exekutivu. Nejenže odpadl důvod požadovat, aby (prezidentovi) ministři byli členy parlamentu, ale dělba moci se naopak stala důvodem kumulaci funkcí výslovně zakázat, s tím odpadl i důvod pro jakékoli předčasné volby, a proto mohl být nastolen pevně časově ohraničený parlamentní i exekutivní mandát. Odpadl důvod v Ústavě řešit, kdo je komu odpovědný. Slovo „odpovědnost“ se v Ústavě USA vůbec nevyskytuje – prezident i kongresmani skládají přísahu a logicky se má za to, že pokud někdo přísahá, pak je i odpovědný za to, že přísahu dodrží; odpovědnost je něco samozřejmého, něco, co není třeba explicitně do ústavy zapisovat.

Ve výsledku tak americký prezident i Kongres jsou voleni na pevně dané období a je výslovně vyloučena kumulace vládních a parlamentních funkcí. Výkonnou moc ztělesňuje prezident a nikdo jiný, ministři jsou pouze prezidentovi úředníci, jím jmenovaní, jím kdykoli odvolatelní a jemu podřízení.  Někteří z nich musí projít schvalovací procedurou v Kongresu, jejím účelem však není eliminovat lidi nevhodné z politických důvodů, ale lidi z hledika svých schopností anebo morálky nekompetentní úřad zastávat.

Jedna zásadní odlišnost od volby českého, slovenského, ruského či francouzského prezidenta. Americký prezident není volen přímo lidem, ale je volen nepřímo, tzv. voliteli, kteří jsou voleni lidem jednotlivých států pouze za tímto jediným účelem a pro každou prezidentskou volbu zvlášť.

Pro prezidentský systém je charakteristické a klíčové to, že moc zákonodárná a moc výkonná vznikají nezávisle na sobě, nikoli to, jak a kým jsou ustanovovány.


Zdroj: Hlídací pes