Uprchlíci. První světová válka.

Rakousko-ruské boje od počátku války probíhaly na území Haliče (dnes polské území). Tamní obyvatelstvo prchalo z míst, kde se bojovalo. V důsledku nedostatku potravin vypukaly v zázemí nepokoje, které se nedařilo potlačit policií ani vojskem, a tak rakouská vláda nechala uprchlíky převážet na český a rakouský venkov. První byli přivezeni už v září 1914.

Uprchlíci z Haliče, říkalo se jim běženci, vyznačovali se tím, že neznali základní hygienické návyky, byli velmi pobožní, ale měli silný odpor k práci a libovali si v pití kořalky. Málokterý dovedl číst a psát. Na jejich ubytování dostávali české obce od státu příspěvek ve výši 0,70 korun na osobu a den. Postupně je vláda umisťovala do uprchlických táborů.

Zvláštní skupinou haličských uprchlíků byli příslušníci židovské víry, kteří byli přivezeni do některých obcí. Ti kvůli podomnímu obchodu byli pro kraj hotovou pohromou, i když vždy pobyli jen několik měsíců. Sotva byli přivezeni, špinaví, otrhaní, zarostlí, bez jakéhokoli majetku a bez znalosti českého jazyka okamžitě se rozběhli po vesnicích a všemi možnými rafinovanými způsoby se vnucovali nešťastnému domácímu obyvatelstvu, které sotva si začalo zvykat na život bez mladých mužů, kteří šli do války.

Na polské židy se s hrůzou vzpomínalo ještě 50 let po válce. Než jim vyděračství a lichvu začala kazit policie, dokázali v Čechách za krátkou dobu neuvěřitelně zbohatnout. Měli mimořádnou schopnost cokoli levně koupit a draze prodat. Dovedli odhadnout, které zboží bude nedostatkové, levně ho koupit a po čase s velkým ziskem prodat. Byli dotěrní a neodbytní. Co v jedné vesnici koupili za pár haléřů, v druhé prodali za desítky korun. Půjčování peněz na zástavu věcí jim vynášelo ještě víc. (sk)