Masaryka známe z černobílých
fotografií. Možná že existuje barevná fotografie či barevný obraz TGM, ale
barva bylo zřejmě to, čím se chtěl lišit od tehdejších pestrobarevných
monarchů. Je to hodně příznačné, černobílý byl i Masarykův život. Masaryk
pečlivě dbal o svou tatíčkovskou pravdu. Pokud se ji někdo pokusil zpochybnit, byl - a je doposud - umlčen
a obviněn z pomluvy.
Hlavním
Masarykovým finančním zdrojem za války byly příjmy z prodeje zpravodajských
informací Voskovy špionážní organizace. To však zdaleka nestačilo.
Finanční požadavky Masarykovy
nebyly vůbec skromné. V prosinci 1914 požadoval, aby mu američtí Češi
poslali 10.000 dolarů, v květnu 1915 chtěl už 50.000 dolarů, což České národní
sdružení nesehnalo, takže do konce roku dostal jen 37.841 dolarů. Teprve jeho
požadavek na rok 1916 byl překročen.
Jeho nároky se nedaly krýt jen ze sbírek Čechů v USA, z
Craneovy podpory a z odměn od Britů za zpravodajské služby Voskovy organizace.
V Americe tedy krajané organizovali v jeho prospěch dobročinné bazary – bazar v
New Yorku vynesl 22.000, v Clevelandu 30.000, v Chicagu 400.000 (!), v Cedar
Rapids 25.000, v Texasu 54.000 a v Omaze 70.000 dolarů čistého zisku. Národní
daň zavedená pro americké Čechy a Slováky vynesla zisk ve výši statisíců
dolarů.
Masaryk
s Voskou se stali zpravodajskými profesionály, nikdy nezveřejňovali své příjmy
a výdaje. Masaryk a Voska pečlivě dbali, aby původ peněz nebyl vysledovatelný,
proto je vyprali přes nastrčené osoby a organizace.
Když na shromáždění Čechů a Slováků 28.
5. 1918 v Chicagu byl Masaryk dotázán na původ financí, odpověděl: „Revoluce, při níž by se předkládaly účty, byla by pro děti, a ne
pro rozumné lidi.“
T.G. Masaryk, Edvard Beneš, Emanuel Voska ani Milan Rastislav Štefánik nikdy nevrátili peníze,
které si za války vypůjčili. Zdroj:T. Krystlík
Žádné komentáře:
Okomentovat