Po zadržení zadního voje legií na Urale,
jsme se vrátili z Vladivostoku na
Ural, abychom ostatním pomohli
dostat se k moři.
Pak nastaly rozpory v legiích, protože admirál Kolčak s Gajdovou pomocí
docílil uchvácení vlády nad Sibiří. Celý pátý pluk Masarykův byl proti Kolčakovi. Gajda odchází z legií a dává se plně do služeb Kolčakových. Příjíždí generál Štefánik s Masarykovým vzkazem nemíchati se
do ruských záležitostí. Legie tedy opouštějí Kolčaka a soustředí se na ochranu magistrály před bolševiky. Nakonec spolu s bolševiky bojují proti Kolčakovi. Tyto
boje probíhaly za mrazů -45°C. Řada legionářů omrzla, ohřát se bylo možné jen v "těpluškách", což byly vyhřáté vagóny.
Bolševickou vládou byla konečně legiím zaručena volná jízda do Vladivostoku, byli jsme však nuceni bojovat proti jinému nepříteli atamanu Semerzovi, který váben příkladem Kolčakovým rovněž usiloval o získání nadvlády nad Sibiří a předstihoval tohoto ještě v ukrutnostech a útisku chudého obyvatelstva. Po jeho přemožení začátkem dubna 1920 přijíždíme konečně do Vladivostoku a 22. dubna 1920 na sedáme na loď "America", k zpáteční cestě do vlasti.
Nemohlo být pro nás Čechy zajímavější než tento přechod do tropických krajů. Z
Vladivostoku jsme vyjeli zachouleni v kožiších, postupem cesty
zbavovali jsme se však jednoho
kusu oděvu po druhém, až na rovníku jsme téměř nazí byli zaliti
potem. Byli jsme stále na palubě, aby nám nám z té podivuhodné podívané nic neušlo, přesto nemohli jsme
se dočkat konce cesty. 45 dní trvalo, než obepluli jsme Asii, abychom průplavem Suezským dostali se do moře Středozemního a mořem Jaderským do Terstu a odtud vlakem do vlasti, která po tak dlouhé době odloučení zdála se nám mnohem krásnější než všechny ty nádherné kraje kraje,
kterými jsme projížděli, zvlášť když jsme viděli, že ideály, pro které jsme bojovali, jsou ze značné zčásti naplněny.
Poznámka: Neznámý pisatel zřejmě patřil k socialistické části legií,
které byli bližší bolševici než car a která se podílela na vzpouře a na rozbití
protibolševické Sibiřské republiky.
Jak
to asi bylo: Začátkem května 1918 Trockij
se definitivně rozhodl, že Legie, které ještě nejsou ve Vladivostoku, z Ruska
nesmí odjet. Vojáci budou začleněni do Rudé armády, zbytek bude pracovat v
průmyslu.
Bolševici se
7. května 1918 neúspěšně pokusili zajmout nejbojovnějšího muže Legií kapitána Radolu Gajdu, ale ten se se zbraní v ruce ubránil. 17. května došlo k
Čeljabinskému incidentu. 20. 5. 1918 začal první sjezd Čs. legií na Rusi, kde
se zvolení zástupci vojáků rozhodli, že nebudou poslouchat některé rozkazy
Rady. Výkonnou moc tehdy převzal zvolený Provizorní výkonný výbor, ve kterém
byl i Gajda. Trockij rozkázal rozpuštění nebo zničení Legií. 25. 5. 1918
vypukly boje - bolševici zaútočili proti čs. vlaku na stanici Marianovka
nedaleko města Omsk.
Žádné komentáře:
Okomentovat